Jak zvládnout náročné chování předškoláka doma?

Ach jo, já už prostě nemůžu, jsem úplně na pokraji sil 😞. Máme dvě malé děti (4,5r a 1,5r)a se starší se to táhne už dlouho všechno. Je taková zvláštní. Furt ječí, hučí, zpívá ( je hodně hlučná) a i když se jí to furt připomíná tak jede dál. V ničem nespolupracuje, přijde mi že nefunguje doma nic (hygiena, spaní, jídlo, sama si hrát nebude...), sama ale nic neudělá. Že ze všeho udělá hysterickou scénu, úplně zbytečně. Chci jí učesat... Řev. Chci aby si umyla zuby... Řev. Něco jí spadne na zem.... Řev. Chci aby mi pomohla uklidit hračky... Řev. Prostě snad furt. U všeho jen nespoluprace a řev. Že zní tak afektovaně. Ze všeho udělá problém. Něco jí spadne a neřekne hezky podej mi to mami... Ale, jeeee mě to spadlooooo beee. Furt a furt a furt. Přitom ve školce funguje. Ale doma 🙄🙄 na ránu. Přijde mí, že není jediný normální den. Že není jediná normální hodina... A já už nemůžu. Často brečím. Jsem z toho hotová, nešťastná, naštvaná. Zuřím protože už nevím co dělat aby vše bylo ok. Manžel zuří, protože toho už má taky dost.a nejhorší je, že jsem ztratila chuť s ní trávit čas. Nebaví mě si s ní hrát. Furt si na mě i na manžela otevírá hubu. Kdyz se jí něco nelíbí tak mě bouchne, plácne. Nebaví mě s ní ani Jet na výlet. Jít s ní na hřiště. Dítě které jsme si vytrpěla (početí i porod). Dítě u kterého jsem si řekla že pro mě bude všechno. Že udělám vše aby byla spokojená, svá, silná.... Mám pocit že je všechno špatně. Když vidím děti na hřišti jak se chovají. Jak s schovají ve školce. V televizi ve filmu... Je mi do breku. nedavno jsem poslouchala písničku od Mira Jaroše, kde děti zpívali jak chtějí být jako jejich rodiče, tak je mi do breku. Protože mám pocit jak když jsem ve špatným filmu 😞 a ne nenechám jí dělat všechno. Zkusila jsem všechno..po dobrém i po zlém. Rozdýchavala jsem i křičela. A ne nezabírá nic.