Jak zvládnout péči o náročné a neklidné dítě?
Maminky, už jsem na hraně možností a zoufalá z našeho synka. Třeba vy, které máte s něčím podobným vlastní zkušenosti, poradíte, nasměrujete na někoho, kdo vám s podobnou situací opravdu pomohl, nebo mě alespoň povzbudíte.
A hned zkraje píši, že jsme objednaní k psychologovi a na logopedii, ale ty terminy...
Velmi radostně očekávané miminko poté, co jsme o jedno přišli. Absolutně pohodové těhotenství a porod (přestože to bylo v době covid šílenství) ... začalo to ale hned po narození. Všude ticho, ale on celé dvě hodiny od narození prořval .... a pak už se to s námi táhlo. Ještě v porodnici si sem tam i pospal, ale po návratu domů absolutní psycho. Kombinace nespaní a nespokojeného řvaní.
Jelikož jsem po zavažném onkologickém onemocnění nemohla kojit, tak měl UM. Měla jsem všechno hned u postele a naučila se připravit mlíčko za chvilinku, brzy i třeba 15 sekund, ale ani to mi nedal. Vyslechla jsem si rady, že se dá krmení oddálit hlazením po bříšku až po ty, že se má matka rozhodnout, že dítě prostě už v půl roce v noci krmit nebude a že bude klid... grrrrr. Řev strašnej, mléko hltal, blinkla, a zase hlad.... no čekala jsem, že si to sedne po šestinedělí, ve třech měsících, že se bude trošku rozkoukávat, jak se začne víc hýbat, přetáčet, pást koníčky, .... nic a nic a nic. Nespokojené a nespavé miminko. Uspávání psycho. To bylo i u prvního dítěte, ale ne tak hrozný.
A dnes čerstvý tříleťák a rodina v totálním rozstřelu z toho, jak malý ne/reaguje ne/komunikuje. Nechci psát, že je hroznej a co nám to dělá. Jasně, hedno, dvou ani tříleté dítě nic z toho nedělá schválně, ale celá ta situace je naprd... Ano, měl by být v období vzdoru, s tím jsem obeznamená, ale je to s ním náročný vlastně od narození. Je to extrémně nespavé a neuspatelné dítě, věčně nenaložené a uřvané. Ne uplakané, že se srdce usedá, ale uřvané, že byste chtěli raději zavrtat hlavu někam do hromady písku ... Já, muž i starší syn jsme tiší a klidní a teď toto. Já jsem totáním vyčerpáním lezla po zdi už po pár týdnech s ním a trvalo celé dva tři čtvrtě roku, než začal spát v kuse alespoň 2, 3 hodiny... Miminko, které neuklidnilo tulení ani mazlení, kterému se prostě přes všechnu snahu nedal udělat žádný pořádný režim, spávalo jen v kočárku za rychlé chůze a zhruba od roku mi bojkotovalo denní spaní, přestože bylo unavené. Ano protivné únavou a uřvané, ale ne a ne zabrat, utíkal z postýlky ve chvíli, kdy ji zvládl přelézt a to bylo zhruba v roce a čtvrt. Navíc tím, jak se začal pohybovat dle svého, se vše doma ještě zhoršilo. Je to typ tvrdohlavý, velice obratný mrštný rychlý a silný... Jak si něco vezme do hlavy neplatí na něj žádné psycho triky a finty. A to od miminka. K tomu je to typ, který je hrozně hlučný. Ale on nepláče, on řve. Většina našich dní začíná jeho probuzením s řevem a případně i pláčem. Během dne mívá záchvaty agresivního vzteku, kdy řve běžně 30-40 minut, ale klidně i hodinu v kuse, nabíhá do nábytku, zrcadel (ta jsme museli oddělatal a schovat), do dveří... Bouchá hlavou o zeď , podlahu, dveře, postel... Nedokáže usnout v postýlce a, takže spí se mnou, aby se v rodině alespoň otec a druhý syn vyspali. Uspávání unaveného dítěte trvá klidně i několik hodin, během nichž ho musím držet za ruku, nebo on si moje ruce polohuje po sobě na těle, štípe pod nehty, kope kolem sebe, dělá v posteli veletoče,. Často si připadám jako zápasník. Navíc v noci se občas budívá s řevem, asi noční můry, a to kolem sebe bouchá, nebo sebou hází do stran a směrem na člověka, který vedle něj spí. Je to i nebezpečné. Pusu jsem měla několikrát rozraženou, modřiny nepočítám. Je to naprd, a po takových nocech se budím do jeho řevu. Co se týká spaní, máme vše myslitelné i nemyslitelné pořešené, ale ani se spánk. poradnou jsme na nic nepřišli. U dětské doktorky - žádný problém, zdráv, na dětské fyzioterapii kvůli případnému kiss syndromu též nic nestandardního, poradna dětského spánku,.... nic.
Pohybově je dopředu od miminka, ale asi nestíhá mozek. Teď čerstvě ve třech letech nemluví, resp. používá první slabiky slov, ale skládá z nich věty. Ale přijde mi, že těch slabik používá méně. Zároveň si už nechce sednout u knížky a společně si ji prohlížet aukazovat věci. Dříve si sám knihu přinesl, teď dost nezájem. Vidí i slyší dobře, když má náladu, ukáže na obrázku, co po něm chci, hodně toho ví a zná, ale nějak nechce/neumí/nemůže komunikovat. Jinak je to s ním náročné. Doma u ničeho nevydrží, pořád někam leze, běhá z jednoho konce bytu na druhý a zpět, u toho mlátí dveřma, když některé zůstanou nezamčené, rozsvěcuje všechna světla... přitom nemá nedostatek pohybu venku ale ... Nedá se s ním jít ven mimo náš pozemek. Nejde u mě, pořád někam utíká, opravdu pořád a to tam, kam ho to táhne - na silnici mezi auta. Má neuvěřitelnou paměť. I z lesa nebo úplně nového prostředí bezpečně najde cestu k silnici. Takže nějaká vycházka, kde by se uchodil nepřipadá v úvahu a to tomu vždycky po dvou, třech týdnech dám šanci. Končí to tím, že ho řvoucího a kopajícíiho nesu v náručí domu a jsem totálně vyřízená. A to často po návratu k nám ještě dál řve. Na dětské hřiště to též nejde, nemám v okolí takové, které by se dalo zamknout. Menší oplocení přeleze, branku si otevře a valí na ta auta. Je to psycho.
Takže se ho snažím nepříliš úspěšně unavit na zahradě, kde má klouzačku , lezeckou stěnu a spoustu dalšího, přestože si s ním hraju, honím ho a tak... on nikde déle než 5 minut nevydrží. On si prostě dělá, co chce a často jak něco chce a neumí si o to říct, tak řve. Na plný pecky, vytrvale, dlouho, na celý údolí. Mám se za velmi vcítivého člověka, ale tomuto dítěti nejsem schopna prostě nic nabídnout. A to opravdu projdu všechny potřeby, které by mohl mít a neuměl v tu chvíli vyjádřit. Málokdy to je k něčemu.
Stejné je to i doma, máloco ho zaujme na víc než 5 minut, jedině pohádky na mobilu. Ty jsem mu dala, když jsem byla v zimě nemocná a navíc pršelo, takže jsme fakt nemohli jít ven. A ano, bylo na něm vidět, že by brzo sklouzl k závislosti. Po těch několik dnech (kdy tam byl tak hodinu až dvě) byl šílený absťák.
Já jsem i několik malých dětí hlídala, vedla kroužky, kde byli různí výtečníci ať už předškolkoví či mladší školní věk, ale to své dítě já vůbec nedávám. Žádné psycho finty na něj neplatí. Žádný přístup jako Výchova, nevýchova (chachaaa) dovychovat, malý tyran, pevné objetí.... nic nic nic. Se starším fungujeme pěkně na principu respektu, ale zde bude zřejmě pes zakopán jinde...
Přitom nápadů i aktivit nabízím a vymýšlím nespočet, máloco ho zaujme, a už vůbec ne na delší čas (třeba aspoň těch 5 minut aktivity na jednom místě). On vše jen pořád dokola vytahuje, rozhazuje, nejradši po něčem leze, z něčeho skáče salta, ... Ani ne v roce si dotáhl židli ke stolu a vylezl na něj a pak na kuchyn.linku, všude se dostne a všechno zvládne, ale já nemůžu na vteřinu zavřít oko, protože v té chvíli spolehlivě zvládne vyrobit nějakou katastrofu... A ano, měli jsme i opakovaně týdny úplně pryč židle z bytu a ta zrcadla, to už jsem psala, ty jsme nenainstalovali zpět dodnes. Většinu místností, kde s malým nemůžu v té chvíli být, z bezpečnostních důvodů zamykáme - pokoj staršího syna, ložnici, kde muž pracuje na HO a musí mít ticho na konf. hovory apod., koupelnu, kde chce syn skákat do vany. Ale to se přece nedá. Ano, koupili jsme dětskou ohrádku, ale to rodeo, co pokaždé bylo, bylo k nevydržení, řev, mlácení hlavou o ohradu a navíc velmi rychle ji přelezl, takže zase nic. Ale co s tím? Já potřebuju uvařit, visí mi na noze -ok, řve u toho - hrůza ale dobře, ale on mě tahá pryč plnou silou. Zkoušela jsem ho zapojit do činností jako je prádlo, zametání, zalévání záhonů, míchání, krájení, vykrajování perníčků,.... ale nezajímá ho to. Přitom motoricky je šikovný, ještě neměl rok a pil z normálního hrnku a jedl lžičkou bez cintání...
My se doma málokdy i v klidu najíme, protože zhruba od toho roku on nechce sedět v zidlicce a rvát ho tam násilím a nějak ho tam vázat, jak mi radila matka a tchyně, mi přišlo hrozný. To jsme zkusili, ale nebyli jsme ani ja ani manžel schopni ho vůbec vzpouzejícího se a bojujícího do te židličky dát. Takže v lepším případě po mně leze nahoru a dolu, nebo mě táhne od stolu ke hráčkám nebo jinam.
Mám doma ještě staršího, velmi talentovaného na jazyky a hudbu, klidného, tichého, extrémně citlivého, který je z něj ale už taky na nervy. Takže aby měl ten starší trochu klid hrát na klavír (3hodiny), tak já beru mladšího pryč, aby mu doma neřval. Nebo jsme s mužem jeden na jednoho, abychom se dětem pověnovali , ale na sebe nemáme čas. Jen ve chvílích, kdy ten malý neřve, po sobě hulákáme akutní provozní věci. A to musím říct, že muž se zapojil, už půl roku mi malého bere 2*týdně na noc, a snaží se pomoct i po práci, když skončí před 17:30. Ale je to pro něj taky moc.
A ta sociální izolace s takovým dítětem. Jsme tu nastěhovaní pár let a stálo mě to jako introverta i dost energie navázat tu nějaké kontakty. Zapojila jsme se do místních akcí a tři z nich jsme tu i spolupořádali. Myslela jsem, že tu mám 3 kamarádky, ale to vše vzaly covid lockdowny a následně moje totální nasazení s dítětem. Není prostě na koho se obrátit. Nevidím pro nás řešení. Jsme daleko od města, takže tu není možnost třeba hlídání na pár hodin jednou týdně, abychom si vůbec s mužem mohli něco v klidu říct. On totiž malý běžně usíná nejdřív ve 23, ale většinou se od půl páté vrtí, někdy ještě zabere třeba do sedmi, někdy do osmi. My nejenže nemáme žádný čas pro sebe, ale já ani nemám kdy si třeba nachystat věci na další den...
Ťukám to tu jedním prstem do mobilu už přes týden po chvilkách, jak malý dovolí, tak shovívavě pohleďte na sloh, styl a překlepy.
Cítím velkou beznaděj a vyčerpání. To je prostě dlouhodobě na hranici možností fyzických i psychických. To by nedal ani zenový mistr.
Úplně mě to bolí za tebe, to musí být tak brutálně náročné! A širší rodina se nějak zapojuje? Že by babička pohlídala aspoň na hodinu dvě? A placeného psychologa jste nezvažovali? Jak pro syna (on chudák může mít nějaký problém), tak i pro tebe? Třeba by poradil komunikační fígly nebo něco podobnýho. Nebo nějaká placená hlídací výpomoc? Tohle podle mě nejde zvládnout, já už bych se dávno složila
@konvalinka207
To musí být opravdu velký nápor na nervy...soucítím s vámi. Měla jsem hodně náročné první dítko. Syn byl nespavý a hodně uřvaný od miminka, ale jak to tak čtu, tak to oproti vašemu synkovi nebylo nic. Určitě bych v tomhle případě zkusila sehnat nějaké hlídání, aby jste si s mužem odpočinuli a trochu si vydechli. Přála bych vám, aby se situace co nejvíc zlepšila.
@konvalinka207 Zkoušela jsi nějaké terapie, např. Osteodynamika, protože pokud takhle od narození má problém se spankem, tak se nedivím těm projevům. Určitě je frustrovaný i z toho, že mu kolem nikdo nerozumí, proto se vyjadřuje agresi. Mě pomohlo syna pochopit a být více důsledná a hodně se toho zlepšilo.
@konvalinka207 Ahoj.předně s tebou moc soucítím a ani náznakem si nedovedu představit co zažíváš. Máme taky náročné dítě od miminka(po 1.ukončení těhotenství pro vvv).brečel hodiny v kuse do 3/4 roka.měl abkm.pak začly zuby,v roce a půl období vzdoru,do 3let to byl očistec kdy jsem jen přežívala.pak nástup do mš,já do práce,brutální nemocnost,2-3dny v mš,2-3 týdny doma.jednou i 2m.vzteklej je furt,ale dá se s ním už domluvit.a hlavně spí v noci.
chvílemi mi připadá,žes popisovala autistické rysy.uvidíš,co vám řeknou u dr.
máš alespoň nějakou kamarádku na telefonu?moc na tebe myslím,musí to být naprosto šílené.nabízím možnost vypovídání,kdybys měla zájem.drž se.a možná i psycholog pro tebe by byl cesta.
@zuzkasim Díky za podporu. Já se právě bojím nechat takto akční dítě s někým jen tak. Aby jednak ona to dítě v případě záchvatu vzteku zvládla, anebo aby ono neublížilo jí. Ale ještě o tom popřemýšlím.
@lenulka_333 Ano, taky je mi jasné, že mimo jiné je sám chuděra frustrovaný tím, jak se nedokážeme dorozumět. Zkouším mu i ukázat obrazky toho, co by mohl chtít, ale jak ho to popadne, tak prostě jako by nevidí-neslyší. Zkoušeli jsme Bachovky, homeopatii, kranio, fyzioterapii specializace na mimina a male deti, pred necelym rokem i konzultace na logopedii s tim ze bude nejspise jen opotdeny vyvoj reci, ale ze si to s nejvetsi pravdepodnosti sedne casem. Davame i doplnky stravy D, rybí olej Mollers, probiotika, horcik... Zrejme tam bude nejaka vyvojova nerovnovaha, ale na termin klin. psychologa cekame. Ono jak jsme s nim odmala, dite bezne prochazi mnoga vývojovými stadii a tak, tak i dele trvalo, nez jsme proste zacalu hledat pomoc vic nez u detske - mimochodem velmi neprijemna a neempaticka, a tech, co jsem napsala. Z okoli jsme jen slychali, ze je bud temperamentni a maly bycek, jak uz nekteri klouckove byvaji, nebo ze je rozmazleny...
@luhana
Díky. Snazila jsem se najit nekoho oficialniho, ze by tam byl poresen pripad nechteneho ublizeni ditetem treba v tom vzteku. Ale v okoli nikdo takovy z ofic. hlidaci agentury neni.
@drep Chjoooo je to náročné, ale nikdo nám nepomůže. Já měla celé dětství doma teror až do 15, kdy mi zemřel otec a musela jsem začít fungovat jako dospěla, abych pomohla matce, cizince a dvěma mladším sestrám, vyřizovat vdovský duchod, žádat o přídavky, komunikovat s úřady.... S matkou jsem v kobtaltu, bydli nedaleko, ale predstav si, ze mi maleho ani jednou nepovozila v kocarku, i kdyz me videla, jak jaem z nej odrovnana, i když jsem ji prosila. No takze tak. A v posledni době jsem od ni slysela jen, ze nas maly vydira a ze by mu liskla jednu a byl vy klid... Takze babička nic moc. K tomu me jeste trápí, že ten malý vlastně denodenně dělá dusno doma i tomu staršímu. Ten se na brášku těšil a ted tohle...
@bessinka ❤ Díky za laskavá slova. Taky sis užila náročného období, jak to čtu. Ono úplně stačí i ta nemocnost s nástupem do školky, že. Test na autismus, který má dělat pediatr - naše ho nevim proc nedělala, jsem našla na internetu a s maximální možnou mírou objektivity ho vyplnila. Nicméně jako potenciální autista a tedy dítko určené k dalším testům (už u klin. psychologa) mi tedy nevyšel. Jak se snazim po xhvilkach neco sama nacist, tak to bude urcite VD a neco k tomu, možná adhd typ, ale nevim.... Mně primarne nejde o nejakou dg., ale
spise o to, abych vedela, jak k malemu pristupovat, aby mu ( a nam s nim) bylo dobře, aby byl doma aspoň občas klid. Pred par dny mel narozeniny. Starší se moc tesil, upekl mu sam krtluv dort.... ale bylo to fiasko. Den plny kriku, place, zachvatu vzteku... Musela jsem ladit jednoho a utesovat toho staršího, ktetemu to bylo lito. Achjooo. Jinak.... zustala jsem s tim sama... jak jsem psala, nějak mi přijde, že nově vybudovane vztahy prostě neunesou, když se objeví trable... o to nikdo nema zajem. Kdyz jsem vyla fut a edla tu krpuzky pro deti, ucastnila se spol akci, to bylo znamych... ale kdyz jsme najednou zmizeli po porodu ze sveny, tak hako by predtim nic nebylo. ... Takze je uz jasne, ze z kruhu zdejsich maminek jsme vypadli a ted, jak budou davat děti do skolky, tak uz ani nenaskocime. Nechci si stěžovat, ale je proste fakt, ze jsem se za zivot 12* stehovala a rodice mi nikdy zadne kamaradstvi nepodporili, jen mi spis vztahy kazili, ze me treba nikam nepustili, nebo jsem si nikoho nemohla pozcat domu a k nikomu jit..... a dalsi psycho, co tu nechci vypisovat, tak tedy z detstvi a skolniho/studentskeho veku proste nikoho nemam. Mam 2 kamarádky z opacne strany republiky. Jedna ma sama co delat (prestižní profese a totalni vytizenost plus hyperaktivni, ale jinak sikova samostatna dcera) a druhou timto ani nemůžu drasat. Te se bohuzel nedaří jiz dlouho otěhotnět a je z toho smutná. Už je ji pres 40 a zřejmě zustanou bez vlastnich dětí. Připadala bych si blbě, že si ja na dítě stěžuju. Ale zrovna v tomto období mi je těžko na světě -
@konvalinka207 těžké ADHD? Nemá nějaký problém v puse? Asi by to chtělo kontrolu ORL. Ještě mě napadá...slyší dobře? Byli jste na neurologii? Chtěli by to EEG. Určitě psychologa, logopeda a pravidelná sezení.
Bohužel znám tyhle situace. Můj syn má mnoho diagnóz, přicházely s věkem. Bylo nám dlouho tvrzeno, že je syn zdravý. Najít dobré lékaře je hrozně těžké.
@marketa11112 Vidí a slyší dobře. Od roku zhruba do roka a půl po mně opakoval slabiky, ukazoval obrázky,... teď moc opakovat nechce, ale když se otočím zády a chci třeba ať dá auta do košíku nebo něco jiného (samozřejmě když je syn v klidu a na příjmu) tak to udělá. Šustění pytle s jablíčky slyší na 10 metrů ve vedlejším pokoji, takže tam asi problém nebude. Když začal slabiky, tak mu šly i těžší treba "ru" jako ruka a jiné, v puse (podjazyk uzdicka) oroblem tez neni. Ano, vidím to podobně. Najít dobrého lékaře, který nejen zná a ví, ale ještě má zájem, to je těžké. Skvělá pediatra od staršího šla před 6 lety do důchodu a od té doby jsme jinde a hledáme, ale zatím marně. Ti lepší jsou totálně plní. A to hledám v okruhu hodiny jizdy autem... Tak snad jste se se synkem dostali do dobré péče 🍀
@konvalinka207 pokud tam je regres, klidně se může jednat i o autismus...k tomu bývá často problém s mluvou, hyperaktivita, problémy se spánkem, agresivitou....zažíváme také.
@konvalinka207 péče ideál není a nikdy nebude. Ale máme už snad všechny diagnózy. Čeká nás genetika. Takže strach stále máme. Naše pediatrička také nic nechtěla řešit, lékaře jsem se nakonec snažila obíhat sama, bez doporučení, neuroložku jsem měnila, protože první nám nebyla schopna pomoci, naopak synovi uškodilo to, že mu nenasadila léky na epilepsii. Je to opravu boj. Chápu, že jste vysílení ze synovo projevů. Navíc člověka ničí to nevyspání...
@konvalinka207 A co napsat požadavek na hlídací paní/slečnu, která má zkušenosti třeba s ADHD/autistickými dětmi? Syn sice nemá ještě oficiální diagnózu, ale bude k sobě potřebovat nejspíš hodně chápavou a zkušenou chůvu.
Jinak mi syn připomíná kluka od sousedů. Taky špatně mluví, má k tomu diagnózu ADHD. Ale na sport je jednička. Už od školky chodí na sportovní kroužky. I když otázka, jak by Váš syn na kroužcích spolupracoval. Ale u sportu dítě ledacos okouká, i když třeba úplně nerozumí. Hlavně ho to musí bavit. Možná je Váš syn ještě ale na nějaké kroužky malý. Taky navíc záleží i na vedoucím, aby zvládal i náročnější děti.
@konvalinka207 Ještě mě napadá kontaktovat rannou péči, třeba by pomohli.
Ježiš úplně to čtu a svírá se mi žaludek. Nám se narodila druhá dcera a přesně, jak píšeš. Od narození řev, řev, řev. Momentálně je jí rok a dva měsíce a je to šílený. Všichni včetně starší dcery jsme z toho hotový. Jakýkoliv disconfort je provázen řevem. Valí se na zemi, kdekoliv a kdykoliv. Bouchá do věci, do lidi a taky kouše. Starší dceru, které je pět klidně bouchne, kousne, odstrčí. Ta se taky těšila na miminko sestřičku a je z ní špatná, a řeší proč ji nemá malá rada. Je to šílený na psychiku, protože veškerý volný čas sežere řešení toho řvaní, hledání problémů, aby byl klid. Starší dcera byla klidne, citlivé dítě a je furt. Normálně se s ní šlo domluvit už když byla takto malá. Také se furt snažíme nějak napojit na to smýšlení mladší, ale já taky vůbec nevím, jak ji uklidnit nebo třeba zabránit tomu, aby se to rozjelo. Je jí všude plno, akční je šíleně chvilka nepozornosti a vyleze na stůl. My se furt uklidňujeme, že časem si to sedne, ale mě to snad přijde horší. Taky se mi zda, že je napřed. Chodit začala v 10m, teď chce jíst všechno sama, neexistuje, že by ji někdo krmil, to radši jíst nebude. Dnes přesně venku, louka obří jako krava a stejně to meteli k nejbližší silnici a když jí vysvětlují, že ne, tak sebou flakne na zem a řev. Nejhorší jsou u nás nemoci, jakmile má 37,5 prorve den i nocí. Radu nemám, jen asi že v tom nejsi sama. U nás Mudr řekla, že na nějakou diagnostiku je brzo, že je období vzdoru a další věci. Nechtějí to řešit u takto malých dětí. Ach jo. Držím palce ať se ti podaří zjistit, co je za problém a hlavně, jak s ním vyjít.
@kikicha177 Taky drzim pesti, ať se to u vás vyladi 🍀 Snazim se prezit kazdou jednu noc a kazdy novy den, neupadnout do trvale depky, ale je to tezsi a tezsi. Kazda minuta, kdy si reknu: „To je tak hezky, ted je tz pohoda. “ je vykoupena hodinama pekla. Vcera me ve vzteku hryzl do lytka. Teď s nim manzel jezdi autem po okoli, auto ma maly rad, vetsinou se tam vyklidni.... No a ja se snazim nejak dat trochu do pohody.
@konvalinka207 nejhorší je to na tu psychiku, taky furt řešíme jak s ní vyjít, ale v podstatě jakmile není po jejím tak řev. V něčem se dá ustoupit v něčem ne. Horší je, že bouchá a kouše tu starší. Ta pak brečí, proč ji to dělá. Je to masakr. Jako musím říct, že také tak nějak prezivame. Já furt věřím, že to bude lepší.
Tohle musí být děsně náročné... Zkus na místní FB dát poptávku po nějaké šikovné slečně nebo paní, která by opravdu na pár hodin dítě pohlídala. Studentky můžou mít fajn brigádu (věř, že na dědině se brigády shání mnohem hůř jak ve městěch), někdo bude za přivýdělek rád a tobě to pomůže.
Měla jsem velmi nároční druhé dítě, ale byla toho ani ne půlka, co píšeš ty.