Jak zvládnout separační úzkost u dětí?
Ahojky,
Syn byl poprvé v dětské skupině dva dny po sobě na 1.5 h.
Z úzkosti a extrémním hysterickým záchvatům měl druhý den po tom horečky a pak nic.
Spustila se mu separační úzkost. Při každém ukládání do postýlky - přes den i večer vidí postýlku a začne hysterie.
Začne se propínat, vzdorovat a drží se mě jako klíště.
Postel jsme zkoušeli (společné spani) ani náhodou, nesnáší to a nic to neměnií.
Zkoušela jsem ho hladit a ruzně pokládat, ale on se mi sápe po krku a chce chovat a ven.
Tak jsem seděla u postýlky a říkala šššš asi půl hodiny a pak usnul z vyčerpání v polesedě opřený o šprucle.
Co Vám pomohlo ? Co dělat? Je to vyčerpávající a ve skupince ty jeho záchvaty….
Nějaka homeopatika? Sedalia ?
A musí do té skupiny chodit?
Je mu 1.5 roku. Po novém roce nastupuji do práce tak jsem ho začala dávat s předstihem a jestli to půjde tímhle tempem tak ani ta rezerva stačit nebude 🙉
Božínku 😧 tak to je mi ho opravdu líto. Vůbec na to není připraven, tohle bude mít na něm následky. Musíte tak brzy do práce? Nejde to posunout? Vždyť vás potřebuje!
Božínku 😧 tak to je mi ho opravdu líto. Vůbec na to není připraven, tohle bude mít na něm následky. Musíte tak brzy do práce? Nejde to posunout? Vždyť vás potřebuje!
@anonym_194a74 kdyby to šlo vše udělat jinak, tak bych ho do DS nedávala vůbec
@anonym_autor bohužel pokud musíš do práce a on má takovéhle hysterie,tak to lepší nebude. On na DS není vůbec připravený, potřebuje tě a jinak ti to říct neumí. Podle mě vše nějak jde,ale jestli si to jinak s prací nezaridis,tak to asi jiné nebude ☹
Jsou tam děti pod 2 roky a max. 2leté… jsou v pohodě a jsou tam i přes oběd. Některé celý den. Říkám si, že si také zvykne protože děti má rád a prostředí musí jen poznat aby se tam cítil bezpečně. Ale chtěla jsem mu něčím ulevit… rady typu, že je brzo a že má být doma s mámou nepotřebuju. Bylo to pro mě všechno těžký přijmout to, jak to je a udělat tyto kroky
@anonym_autor jj MK, XY nevyzadanych rad a jako bonus anonym, ktery ti napise, ze z toho bude mit dite nasledky. TVl. Jako vsichni, kteri chodili v minulem stoleti do jesli asi.
A ti jeste nenapsaly misti mozkovny 🙂 Bohuzel radu k tomu na co se ptas nemam, verim, ze cas pomuze, probart to s dr jestli mas dobrou a asi klidne i ty homeo. Spis jsem chtela vyhadrit podporu protoze si myslim, ze to nemas jednoduchy celkove a ani ted.
Omlouvam se za chyby.
@anonym_autor jj MK, XY nevyzadanych rad a jako bonus anonym, ktery ti napise, ze z toho bude mit dite nasledky. TVl. Jako vsichni, kteri chodili v minulem stoleti do jesli asi.
A ti jeste nenapsaly misti mozkovny 🙂 Bohuzel radu k tomu na co se ptas nemam, verim, ze cas pomuze, probart to s dr jestli mas dobrou a asi klidne i ty homeo. Spis jsem chtela vyhadrit podporu protoze si myslim, ze to nemas jednoduchy celkove a ani ted.
@petlep děkuji za podporu… samo, že vím všechno kolem. Je malinký, je na mě fixovaný a potřebuje mě. Mě je to taky strašně líto, že ho musím zvykat někde beze mě. Ale bohužel jsem neměla na výběr a teď s těma nemocema… je to mazec. Budu doufat, že si zvykne a bude se mu tam i líbit 🙈
@petlep děkuji za podporu… samo, že vím všechno kolem. Je malinký, je na mě fixovaný a potřebuje mě. Mě je to taky strašně líto, že ho musím zvykat někde beze mě. Ale bohužel jsem neměla na výběr a teď s těma nemocema… je to mazec. Budu doufat, že si zvykne a bude se mu tam i líbit 🙈
@anonym_autor držím Tobě i malému palce 🙂
a předtím, než šel poprvé do skupinky byla ta postýlka v pohodě?
a předtím, než šel poprvé do skupinky byla ta postýlka v pohodě?
@xxx3d ano úplně, položila jsem a spinkal. Ale říkám si, jestli to není spojené s ouškama nebo dutinama. Má rýmu a když ho vezmu do ruky tak usíná ale jakmile ho chci položit tak řve. Buďto nemoc / separace
U takto malých dětí je žvýkání na dětskou skupinu delší proces. Jsou tedy různé přístupy, ale jeden z relativně osvědčených je takzvaný berlínský model, kdy se začíná tím, že si dítě ve skupině zvyká spolu s rodičem a buduje si vztah s jednou "tetou" (která si s ním hraje, přebaluje, krmí). Po nějaké době nastávají separace na 10, 20 minut, které se postupně prodlužují. Většinou to zabere několik týdnů, do Vánoc by to mělo být v pohodě. Ale rozhodně bych začala hodně pozvolně. 1,5 hodiny bez blízké osoby v cizím prostředí je na tak malé děti často příliš.
Jako jsou i jiné přístupy, ale ten zmiňovaný funguje pro velkou většinu dětí.
@anonym_autor tak za prvé vykašli se na všechny ty poznámky, že z toho bude mít následky až do důchodu. Nebude. 🙂 nicméně je fakt, že to zatím snáší těžce, každé dítě je jiné. 🙂 pokud to jde ( a u tak malých dětí by mělo) tak tam s ním vždycky buď ze začátku. A ne jen pár dnů, ale delší dobu. A jak bylo psáno výše, bylo by fajn, kdyby si zvykl na jednu tetu.
Mé děti chodily občas do jesliček od 18, resp 13 měsíců. Tak 1-2x tydne na 3-4 hodiny. 🙂 ale ve Francii jsem výjimka, co byla s dětma doma ( a kdyby byl syn zdravy, chtěla jsem začít pracovat v mezi jeho rokem az rokem a půl).
Neboj, jsi skvělá maminka a všechno bude v pořádku! ❤️
vyměnit skupinku.
@anonym_autor se separační úzkosti nemám zkušenosti ale co se týče homeopatik Sedalii- nám vůbec nepomohla.
U takto malých dětí je žvýkání na dětskou skupinu delší proces. Jsou tedy různé přístupy, ale jeden z relativně osvědčených je takzvaný berlínský model, kdy se začíná tím, že si dítě ve skupině zvyká spolu s rodičem a buduje si vztah s jednou "tetou" (která si s ním hraje, přebaluje, krmí). Po nějaké době nastávají separace na 10, 20 minut, které se postupně prodlužují. Většinou to zabere několik týdnů, do Vánoc by to mělo být v pohodě. Ale rozhodně bych začala hodně pozvolně. 1,5 hodiny bez blízké osoby v cizím prostředí je na tak malé děti často příliš.
Jako jsou i jiné přístupy, ale ten zmiňovaný funguje pro velkou většinu dětí.
@sdzu tahle skupinka má hodně individuální přístup. Nejdříve jsme tam byli spolu, v herně a seděli na koberci když jsme měli schůzku s ředitelkou.. nejprve byl na mě jako klíště ale pak se rozkoukal a hrál si.
Pak jsem ho tam dala na hoďku , ráno jsme přišli. Sundali botičky a už to cítil.. a řval.
Lítostivě… pak jak když mu jde o život (jak při očkování).
Prý je základ krátké loučení a neprodlužovat to. No ovšem v tomto případě to nebylo ani o loučení. Kroutil se a řval že mě ani nevnímal. Jen chtěl pryč.
“Teta” mi ho vzala a šla s ním do herny… pak už mi chodili fotky jak papá svačinku…
Když jsem přišla pro nej, ani si mě nevšimnul a to jsem stála mezi dveřma. Hrál si s vodou, a pak se mi snažil ukázat jak si hraje , jak něco umí..
Vypadalo to v pohodě
Druhý den už řval “jen” pár minut ale zase byl takovej smutnej, když jsem přišla tak už natahoval a držel se mě. Když jsem ho oblíkala tak řval protože si myslel že tam jde asi znovu.
Nevím jak to uchopit…
Jak je prcek starý?