Je extrémní vztek u jednoletého dítěte normální?
Ahoj, prosim o radu nebo zkusenost. Dcerce je jeden rok, doted absolutne klidne a spokojene dite, obcas plac. Poslednich par dnu ale zacal extremni vztek, kdyz napriklad neco nedostane nebo ji nevemu na ruce. Zacne nejen jecet, ale zacne i mne nebo manzela capat ruckou, kousat, skrabat, stipat, haze veci o zem a kdyz neni nic po ruce, bije nebo skrabe i sebe. Jsem z toho zoufala, jsme oba s manzelem klidne povahy, dovolim si tvrdit, ze doma vladne pohoda, nemohla nikde videt a odkoukat takovy vztek. Je to nase prvni ditko, takze nemame zkusenost. Prosim, je to normalni? Prejde to? Jak jste resili? Predem moc diky.
@nika110818 je to normální....je to období vzteku a jednou to přejde....taky je to trochu větší minino ,které přišlo na to ,že má nějaké emoce a neví co s nima.Na každé dítě zabírá něco jiného...
@nika110818 první vzdor. Syn mlátil hlavou o zem. Rada od Mudr, cáknout vodu. Dítě to vytrhne z raplu a navíc strhne ke hře (tedy u nás). Jinak kousání máme za sebou,kdy místo pusy mi vysel na rtu, asi nějaký "láskyplný" projev z dob opic 😆a už mám za sebou i zlomený nos po parakotoulu, naraženou čelist po pokusu pomoci s kostkou (vykřikl ne a ohnal se s ní)
Zacina ji sebeuvedomeni, pokrok v psychickem vyvoji. Je to jeji zpusob jak vyjadrit nesouhlas. Tim ze jeste neumi poradne mluvit nema moc jinych moznosti jak vam davat veci najevo..
Podepsala bych se pod to, co píše @cikitkapb - a je dobré se naučit na to reagovat, citlivě a v klidu. Pokud začíná v roce, bude to možná náročnější. Můj syn má skoro 3 a půl a s humorem říkám, že už je to v pohodě, že podobné stavy už jsou maximálně 2x denně 🙂. Asi bude také cholerik. Ano, i flegmatikům se může narodit cholerik.
Hodně mi pomohlo uvědomění, že když dospělí nadávají či se hádají (rvou, hážou po sobě věci), že to je vlastně taktéž nezvládnutý projev emocí. A my bychom to chtěli po batolatech. Je dobré, ať se to postupně naučí nějak zvládat (společensky přijatelně).
A to, že se dítě potřebuje nakonec pomazlit, je velmi běžné!! Zvládl velké psychické vypětí a potřebuje zklidnit. Teď mám krásný příklad, kdy se dvě děti asi 5-10 minut rvaly o kyblík (seděli na zemi proti sobě, každý držel kýbl z jedné strany, řvali u toho, my jsme se docela bavili, nechali jsme je). Jeden z nich vyhrál, kyblík ale odhodila pryč, že ho ani nechce (kluk vyrazil do křoví, tak často řeší emoce teď). No a ona přišla, že tulituli - a kluk se přidal taky. Do max minuty poté, co se ještě rvali. Pozor na to, je to důležitá fáze, kdy oni potřebují pocit bezpečí.
Je to normální, je to vyjádření nespokojenosti. Můžeš být sebeklidnější, ale když tě něco fakt vytočí, tak ten vztek chce ven. A děti to neumí ovládat, tak ho ven prostě pustí. Nenechala bych se bít, ale dejte jí třeba polštář, aby do něj mohla mlátit a prožila si ten vztek. Jenom tak se ho časem naučí zvládat. Až se vyvzteká, obejmi ji a řekni, že chápeš, že ju to naštvalo, ale žes jí nemohla dovolit to a to a vysvětli jednoduše proč… například „Nemohla jsem tě nechat hodit tou skleničkou, protože jsem se bála, že se sklenka rozbije a pořežeš se. Ale chápu, že tě to naštvalo.“ Samozřejmě záleží, jaký styl výchovy máte, toto je ukázka tzv. Kontaktního rodičovství.