Můžu dítěti způsobit sociální blok?
Ahoj maminky, ani nevím proč to sem píšu ale asi se potřebuju vypovídat. Před lety jsme se s manželem přestěhovali do nového bydlení. Manžel tu přátelé má protože tu vyrostl. Já tu znám pár lidí (většinou partnerky těch kamarádů). Se kterými občas podnikneme nějaký výlet ale tím to končí. Když se neozvu já, tak se neozve nikdy nikdo. Pořád musím být já ta co někoho žádá o setkání, projevuje zájem atd. Přitom se známe asi 8let. Zkoušela jsem i internet. Pár maminek jsem poznala. Ale opět stejný problém, nikdy nikdo sám se neozve. Jsou to takový ty maminky na psaní. Po telefonu sdílné ale setkání pomalu je pro ně jak řezání nožem. Z práce nikoho nemám, neboť jsem pracovala jako obchoďák z auta. Žádný stálý kontakt. Takže jsem se rozhodla že už na to prostě kašlu. Má mi být souzeno být bez přátel OK. Nebudu se vnucovat a pojedu si svoje. Jsme zvyklá, žiju plnohodnotný život. Ale co mě trápí jsou moje děti. Mladší je ještě mimino, takže pohoda. Starší dítko ale je velmi společenské. Chodí do školky, děti tam má ale ten volný čas po školce je pomalu vyžaduje také. Chodíme hodně ven, na hřiště, klubíky atd. Bydlíme na sídlišti. Když se starší narodil, seznámila jsem se tady s maminkou co měla stejně staré dítko. Obě jsme se sem přistěhovaly, slovo dalo slovo... Byla jsem ráda. Poslední tři roky jsme si 2-3x za týden napsaly jestli jdeme ven, děti si prohráli, chodili jsme vzájemně na návštěvy když bylo venku hnusně. Dokonce se nám narodila druhá dítka+- stejně. Moc jsme si nepsaly nebyl důvod. Občas nějaká rada, kde co a jak. Nebyla to žádná velká setkání. Spíš že se šlo ven, děti si hráli na písku, odrážedlo, někdy malá procházka. Oni narozdíl od nás hodně tráví čas na sídlišti, na hřišti... I o víkendu. Nikdy nechtěli ani na větší procházku, výlet. Manžel o nich říká že jsou pecivalove. My naopak hodně výletujeme, cestujeme... Pořád něco když je čas. Nikdy mi to nepřišlo ale jako důvod. Nemyslím si že bych byla nějaká vychloubavá. Naopak jsem spíš naslouchavá... Před Vánoci se to ale začalo měnit. 3x jsme jim napsala jestli nejdou ven. Vždy něco, že to nejde.. ale nikdy už sama nenapsala jiný den jestli třeba my nechceme ven. Prostě ticho. A najednou jsem jí začala potkávat venku s jinou sousedkou. Také stejně staré dítko. Znám jí. Bydlíme všichni ani sídlišti, naše děti si společně hrají na písku atd... Jenže najednou jsem začala mít pocit, že mě za ní vyměnila. Viděla jsem je spolu každý den. Ok beru to... Vždycky když jdeme ven a dcera je vidí někde kolem, letíme za nima. Chce si hrát a já jí nechám. Že začátku jsem chodila za nima. Stála tam. Nevyžadovala žádný dlouhý konverzace. Jen třeba jak se máte? Jste zdraví... Vždy odpověděla tak někam stejně. Žádná zášť. Jen prostě o nás žádný zájem. Začala jsme to vnímat jako překážku a začala si venku hledět svého. Zatím co moje dítě si hraje s jejich já tam lítám za mladším, stojím dál, max pozdravím. Proč bych se měla namáhat když nikdo jiný o mě nestojí. Tak a to je ten bod úrazu... Mě je to.jendo. nepotřebuju je. Ale moje dítě jo!!! Každý den se mě ptá... Půjdeme za tetou? Půjdeme s Vilikem ven? Pujdeme k němu na návštěvu.... Prostě furt, furt, furt... Joo já ven jdu, ať si prohraje a jdeme ven. Ale pak když s ekde dom, scéna že chce na návštěvu. A já si teď tak říkám.... Můžu tímhle dítěti nějak vytvořit nějaký sociální blok? Tím že se to změnilo. Že vlastně jiné děti (krom těch co potkáme na hřišti) nevídame... Nemá problém se seznámit. Furt s někým se hned kamarádi ale tyhle co měla ráda, co je vídala mi začínají vadit 😂. Protože mám opět pocit, že se což někam kde nemám být, kde nejsem žádaná. Jak by jste to řešily vy?
Proč sociální blok? I druhé dítě bude mít vrstevníky ve školce i ve škole. Navíc má staršího sourozence.
Žádný sociální blok mu nevytvoříš. Nesmysl.
Ty jsi za tou holkou a zeptej se ji, co se změnilo. Někdy třeba lidi nemají tolik peněz, aby mohli jezdit na výlety a nemusí být peciválové. A taky se lidi vyvíjejí, zájmy se jim mění anebo prostě stagnuji a nechtějí jít dál. No a pak synovi přiměřeně veku vysvetli... Já myslím, že je to přirozená věc a součást života, ze lidi přichází a odchází. V prvé řadě bych se postarala, aby Tobě bylo dobre. Nemám pocit, ze by Te to netrapilo, jak píšeš. I Ty potřebuješ lidi. Zkus aplikaci Mamio. Mě překvapilo, kolik maminek v ní z mého okolí je. Holt i syna tahle zkušenost posílí. To, ze rád a snad navazuje vztahy je povahovy rys, to se nezmění s jednou rodinou, která už se vídat nechce. No stress.
máme takhle sousedku, která s námi pekla, než se vrátila do práce. dcera se taky pořád ptala. několikrát jsem se zeptala, nabídla že může přijít její dcera k nám i sama, nebo moje k nim se mnou i beze mě, ale když bylo vždy něco, vzdala jsem to. dceři řeknu, že nejsou doma, což je skoro vždy pravda, že nejsou doma nebo že se jim nechce 🤷♀️ a ona si našla nové kamarády na hřišti a ve školce. trvalo to docela dlouho, ale nakonec to pochopila. oni se kamarádí, ale zas tak hluboce to zatím neprožívají. mě to mrzelo víc, ale nic s tím nenadelam. vnucovat se nikomu nebudu 🤷♀️
Ja to mam take tak. Napred to vypada dobre, ale pak z nejakyho duvodu nic. Vadi nebo spis mrzi mi to kvuli detem...ale mam uz vetsi 6 a 8 a neco se jim da i vysvetlit. Taky se nekamaradi, s kym to neciti. A ja jsem rada. Ja se taky nezenu do neceho, kde vim, ze to nema cenu.
Zajímalo by mě, co ty ostatní děti - hrají si s tvým dítětem?
@merope ano, hrají si všichni společně.
Pak bych se smířila s tím, že dítě může mít i kamarády, kde mi rodiče příliš nesednou - popravdě ptát se mě někdo 3x týdně, zda jdu s někým konkrétním ven, už mě to začne vyčerpávat (přílišná intenzita). Nechala bych to trošku i na dětech - ať se třeba domluví mezi sebou, nezvat se k nim, zvát dítě k vám (jsou školkoví, tak klidně samotné).
Nechala bych to být. Dítěti vysvětlila, že teta asi nemá čas, že se zase uvidíte na hřišti. Já jsem s dětmi moc na hřiště nechodila, ale brala jsem je na procházky se psem. Když jsme potkali hřiště, tak tam šly. Chvíli jsem se snažila s nějakými holkami navázat kontakt a vídat se. Ale mě ty plánované sekání, co jsou častěji jak jednou za 14 dní vyčerpávají. Děti jsou už starší, chodí do školky a školy. Takže beru, že socializaci mají tam. Jendou cca za 2-3 měsíce se vidíme s kamarády, kde si hrají s dětmi o víkendu. Nebo když potkáme známé, tak se děti proběhnou po parku. Netlačím na nějaké setkávání, návštěvy. Sama moc nemusím, když mi někdo cizí chodí do bytu. Tak se ani nikam necpu. Nechávám tomu vše volný průběh. Děti si hodně vyhrajou spolu sami ( jsou 3). Minulý týden jsem se domluvila s jednou maminkou ze školky a šla jsem po 1 roce s dětmi do kavárny- herny. A byly z toho nadšené. Aspoň si toho víc váží.
@merope jasný já to beru.... Ale spíš mě to mrzí. Chodily jsme spolu a teď každý den jdu k oknu a vidím jak stojí venku s tou druhou maminkou... Skoro každý den. Tak mě napadlo proč asi. Nevím že bych něco udělá, byla nějak špatná nebo něco.... Osobně mi je to jedno. Vnucovat se nebudu. Spíš mi šlo o ty děti.
Tak nejspíše i ona cítila, že jste jiné a potkala holku, co si rozumí líp. Ale nevidím důvod, proč by si děti neměly hrát - a zjevně i ty to vidí stejně.
@gbp tak ale ten návrat do práce je veliká změna, my jsme se kamarádili čtyři, ostatní tři měli druhé děti, já se místo toho vracela do práce, a ten čas už pak opravdu nebyl….
Dítěti tím blok nevytvoříš, ale spíš mě při čtení příspěvku bilo do očí to, kolikrát zmiňuješ, že někde nejsi vítána. Ale na to si se neptala😉
@veroniquecz tomu já rozumím, i tomu, že nemusí být ani ta chuť. ale vše je o prioritách. a když se za celý rok ta chuť nenašla, přesto že bydlí ve vedlejším vchodě, tak to beru jako konec. netlačila sem na ni, jen se párkrát zeptala. bohužel jejich zájem se omezil na to, když něco potřebují půjčit 🤷♀️
No a zkusila si za ní jít a zeptat se, co se změnilo ?