Už mě to doma nebaví. Cítíte se doma také jako obslužný robot?
Asi mi už začíná hrabat. Mám pocit že už nejsem ani partnerka ani máma, jen nějaký obslužný robot. Vim že nejsem jediná. Každej den je stejnej. Děti jsou momentálně v období „všechno je problém“ a muž v období „neotravuj mě, jsem unavenej“. A já? Jen ticho. Když něco řeknu, muž mě odfoukne že jsem přecitlivělá. Děti po mě skáčou, hážou hračky a když se náhodou chovají líp tak jen protože chtej sladkosti. V noci se pořád budí mladší, přes den starší zas vymýšlí. A muž? Ten se nočního vstávání netýká. Poslední dobou se přistihnu že se mi ani nechce domu. Nejradši bych někam zmizela úplně sama a jen seděla a poslouchala ticho. Nevim co od vás čekám. Možná to máte některý stejně. Teda ty co nežijete ty dokonalý životy.
to skopiroval cesky mk?zo slovenskeho ci naopak?
mam to podobné, krom toho, že ani z domu nejdu 😅 takže nemusim premyslet nad tim, ze se mi tam nechce vracet 😄 jsem doma uz 5 let v kuse a ze dopadne v zari skolka pro mladsi je 50:50 🤷🏼♀️
Stejně jsem se cítila i já. Prostě jsem byla už dlouho doma a byla jsem spíš služka všech. Když jsem nastoupila po letech zpět do práce, tak jsem měla pocit, že jsem začala znovu žít. Jsem mezi "svými", kteří mi rozumí. Kdybych zůstala doma, tak snad ani za celý den s dospělým člověkem nepromluvím.
Moje rada je vrátit se do práce, najít si nějaké koníčky, zaměstnat hlavu jinak.
Kolik je dětem? Bouchni do stolu a bud se vrat na nějaký úvazek do práce nebo si najdi brigadu. Muze se jeho děti musí taky tykat. A deti ještě dnes ved k tomu,aby ti doma pomahali,uklizeli apod. Žádné sladkosti nebudou,pokud nebudou mit uklizeno a uč je k dalším vecem. Tedy nevim,jak jsou staré,ale do všech domacich prací je zapojuj.
Asi mi už začína šibať. Mám pocit, že už nie som ani partnerka, ani mama, len nejaký obslužný robot. Viem, že nie som jediná. Každý deň rovnaký. Deti sú momentálne v období „všetko je problém“ a muž je v období „neotravuj ma, som unavený“. A ja? Len ticho. Keď niečo poviem, muž ma odfúkne, že som precitlivelá. Deti po mne skáču, hádžu hračky a keď sa raz zlepšia, tak len preto, aby si mohli pýtať sladkosti. V noci sa stále budí mladší, cez deň starší vymýšľa. A muž? Jeho nočné bdenie sa netýka. V poslednej dobe sa prichytím pri tom, že sa mi už ani nechce ísť domov. Najradšej by som išla niekam úplne sama a len sedela a počúvala ticho. Neviem, čo mám od vás čakať. Možno aj vy to tak máte niektore. Teda tie, ktoré nežijete dokonalé životy.