Už nevím, co si počít se synem a jak se k němu chovat. Co pomohlo u vás?
Mám doma dva kluky, starší 4,5 roku, mladší 2 roky. Jsem na pokraji sil kvůli staršímu, vůbec nevím, jak na něj, jak s ním komunikovat. Zvažuji konzultaci u dětské psycholožky, aby mi poradila, jak jednat s vlastním dítětem.. zkouším ale i tady toto forum, je možné, že zjistím, že je jeho chování pro tento věk normální.
Co denně řešíme? Snad 30 výbuchů mixu lítosti, vzteku, vzdoru. Něco chce, já mu vysvětlím proč to mít nemůže (např. dnes ráno chtěl místo snídaně zmrzlinu), začne kvůli tomu brečet a fňukat. Člověk musí strašně pořád vážit slova, aby se nerozbrčel kvůli prkotině. Případně aby se nezačal vztekat. Kdyby to bylo párkrát za den, ale mám pocit, že je to pořád! Ráno jsme půl hodiny vzhůru a už máme za sebou několik scén, já se ještzě nestihnu vyslíknout z pyžama a už jsem utahaná, jak po celém dnu.. viz dnešní ráno ptám se ho co bude chtít na snídani (nabídnu, že nachystám cereálie), místo toho, aby mi řekl, že na ně nemá chuť, začne fňukat, brečet, pobíhat po obýváku.. ne že by řekl, já na ně nemám chuť, nemáme něco jiného. Takže se musím doptávat, proč brečí, zjistíme že kvůli snídani. Takže mu nachystám něco jiného, když to dostane na stůl, začne brečet, že chce cereálie.. já vím, pro někoho kravina, ale já tohle řeším opakovaně každý den a jsem ve stavu, že jsem na vlastní dítě už naprosto alergická. Pokud po něm něco chci, na všechno mi odpovídá "ALE" a důvody, proč to nejde. Do toho, kdžy po něm něco chci, musím to opakovat třeba pětkrát a to už vlastně křičím, jinak reaguje výjimečně. Nápady na motivaci mi dochází. Dřív fungovala tabulka s trestnými puntíky a naopak srdíčky za odměnu. To už efekt ztratilo.
Čekala jsem, že takové potíže budu řešit s mladším, který má dva roky a období vzdoru, ale oproti staršímu je to procházka růžovou zahradou. Jo, taky umí vyzuřit, ale za pět minut je klid.
Před nějakou dobou byly na staršího syna i stížnosti ze školky, že prý je agresivní vůči ostatním dětem, háže po nich hračky, je hlučný. Doma nějaký problém s agresivitou neřešíme. K mladšímu bráchovi se chová pěkně, občas se naštve, když mu vezme hračku nebo mu zboří stavebnici, kterou staví, což i chápu.
Prostě nevím, jak z toho ven, jak mu pomoci.. člověk to zkouší vlídně, ale mám pocit, že to jej jen horší, že ho to jen podpoří v nějaké jeho lítosti. Že se dokáže vzpamatovat jen když začnu na něj být trochu ostrá, ale to nechci. Řešil jste někdo doma podobné potíže? Co pomohlo?
Stručné shrnutí
- Rodiče popisují časté intenzivní záchvaty zlosti a vzdoru u dětí v období cca 2–4 roky a uvádějí, že běžné návyky (např. „tabulka s trestnými puntíky a srdíčky“) mohou ztratit efektivitu.
- Doporučená řešení zahrnují konzultaci s dětskou psycholožkou, pravidelný odpočinek rodiče přes hlídání u tatínka nebo babiček a praktiky jako vyhrazený 1:1 čas, nabídnutí výběru a pevné, jednotné hranice.
- Několik rodičů uvádí, že umístění dítěte do školky nebo intenzivnější venkovní aktivity (půldenní či celodenní výlety) snížily frekvenci scén, zatímco jiní považují chování za temperamentovou vlastnost vyžadující důslednou stricter výchovu.
Nejčastější otázky
Q: Je běžné, že dítě ve věku 2–4 let má desítky záchvatů denně?
A: Rodiče v diskuzi popisují období kolem 2 a 4 let jako nejhorší, s opakovanými ranními i odpoledními výbuchy zlosti; někteří zmiňují, že u jejich dítěte se situace zlepšila zhruba tři měsíce po pátých narozeninách.
Q: Pomůže dětský psycholog a kdy ho vyhledat?
A: Více diskutujících doporučuje konzultaci u dětské psycholožky, protože psycholog může posoudit příčiny (např. vývojové potíže) a navrhnout konkrétní postup; v diskuzi je příklad dítěte v péči psychologa kvůli „Vývojové disfazii“.
Q: Jaké konkrétní metody rodiče v diskuzi zmiňují jako účinné doma?
A: Rodiče zmiňují: vyhradit pravidelný 1:1 čas (stavění Lega, kreslení), nabídnout řízený výběr (např. „cereálie nebo chleba“), nastavit pevné hranice a důsledky typu „neuděláš, nebude...“, používat klidný, ale pevný hlas a omezit opakované vyjednávání.
Q: Pomůže umístit dítě do školky?
A: Podle jednoho příspěvku pomohlo dát dítě do školky od 2,5 roku s docházkou od 6:00 do 16:00, protože dítě mělo méně prostoru pro celodenní projev vzdoru a dramatických scén.
Q: Jak zvládnout situace s jídlem a opakovanými požadavky typu „chci zmrzlinu teď“?
A: Rodiče doporučují nabídnout varianty (vybrat z několika možností), přesunout odmítnutou odměnu na jiný čas (např. zmrzlina po obědě), nebo stanovit pravidlo, že pokud dítě nesnídaní, má náhradní svačinu venku; opakované vyjednávání o jídle často zvyšuje frustraci rodičů i dítěte.
Q: Co pomůže rodičům zmírnit vlastní vyčerpání?
A: Rodiče doporučují periodické hlídání od tatínka nebo babiček, samostatné víkendové oddechové pobyty pro rodiče, a přehodnocení, které konflikty řešit a které „nechat plynout“, aby se šetřily síly.
Závěry z diskuze
Shoda
- Období 2–4 let často přináší časté výbuchy zlosti a vzdoru a je pro mnoho rodin psychicky náročné.
- Doporučené intervence jsou: konzultace u dětského psychologa, zajištění odpočinku pro rodiče (hlídání), vyhrazený 1:1 čas s dítětem, nabídnutí výběru a důsledné hranice.
- Zvýšená fyzická aktivita venku a delší celodenní výlety nebo pobyt mimo domov obvykle snižují počet scén.
Sporné názory
- Někteří rodiče zastávají názor, že je třeba „pritvrdit“ a přestat dítěti ustupovat; jiní doporučují více trpělivosti, empatie a práce na nastavení hranic bez tvrdých trestů.
- Někteří považují časté vztekání za temperamentovou vlastnost dítěte, která se může trvale projevit; jiní vidí za vztekáním nedostatek pozornosti, nevhodné tempo nebo potřebu větší autonomie, a věří, že změnou přístupu lze chování výrazně zlepšit.
Otevřené otázky
- Kdy přesně by měla rodiče vést k odbornému vyšetření (psycholog/diagnostika) místo domácího vyčkávání?
- Do jaké míry je agresivní nebo velmi opakující se chování způsobeno temperamentem dítěte versus vlivem výchovy a denního režimu?
- Jak zajistit pravidelné kvalitní hlídání nebo odpočinek rodičů, když rodinná podpora (babičky, tatínek) chybí nebo není dostupná?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
tabulka s trestnými puntíky a srdíčky, Lexaurin, afektivní apnoe, Vývojová disfazie, Teorie typu podle Sraky Mikove, „neuděláš, nebude...“ (důsledky), dávat dítěti na výběr, vyhrazený 1:1 čas, pevné hranice a jednotná komunikace, umístění do školky, hlídání u tatínka/babiček, zvýšená venkovní aktivita/půldenní a celodenní výlety
Místa a osoby
Sraky Mikove
@lpch nejlepsi vec co muze byt! 1x rocne vypadnu sama s kamaradkou na vikend, pak parkrat do roka s lidma z prace. Kdyby to slo vickrat, tak bych se nezlobila. Ale uz mam deti vetsi, driv jsem to taky neumela. Prvni spolecny vikend s manzelem byl, kdyz byly obe deti poprve oba na 14 dni tabore . No od te doby zas nic, kazdy ma jine zajmy a spolecny termin jim vetsinou nevyjde...