Zkažená dovolená a chování naší tříleté dcery. Jak byste dané situace řešili?

Ahoj všem,
před nějakým časem jsem si zde vylila srdce ohledně chování naší tříleté dcery. Všechny jste byly úžasné a řekly svůj názor... Že to je normální zdravé dítě, že to patří k období vzdoru atd atd. Což já samozřejmě vím ale i přes to nezvládam a jsem vyřízená, naštvaná, smutná😭. Snažím se každý den být happy a řešit všechno s nadhledem. Jenže panovačnost, tvrdohlavost a všechny negace začínají být fakt nezvladatelné.
Momentálně jsme již několikrát dní u moře na dovolené a lituju, že tu vůbec jsme.
Dceři jsou skoro tři... Nechce skoro chodit sama, pořád jen nosit nosit nosit. Když jsme jeli sem ztravili jsme dva dny v Rakousku na horách. Vyjelo se lanovkou a panika neudělá sama ani jeden krok. Ano kočárek máme ale nechce v něm být. Takže celou dobu na koni. Jinak neskutečný, hystericky řev který nemá konce.
Přijelo se do Itálie k moři a je mi až stydno co se tu koná 😶. Když opomenu to, že s ní můžeme ani jednou do restaurace neboť ( neposedí, neustále utíká pryč, řve), tak se pomalu nemůžeme dát ani blbý kafe u stánku 😡. Dneska paninka chtěla zmrzlinu tak se jí koupila. Tu co chtěla. A po prvním líznutí letěla přes celou zmrzlinárnu 😡😡😡. A řev.
Chodíme hodně na hřiště. Blbne, litá, hraje si, docela ok všechno a pak strčí kluka z prolejzacek, protože ho tam nechtěla 😶 naštěstí se mu nic nestalo. No dostala na zadek.😡.
Chování na pláži je kapitola sama o sobě. Chvilku leží, jdeme se koupat, sbíráme mušle, blbneme.. vše ok a pak na lehátku začne ječet kvůli blbostem. Nestačí domluvit, vysvětlit nic. Prostě kde jaká kravina je podmět k šílenýmu boji a křiku. Krom toho furt utíká, prostě si jde, jde ( můžu na ní volat a ona si odejde), když vid že jdu za ní začne utíkat a já jí honím. Šílená prdel, několikrát denně ( ráda bych řekla že jsem v 26tt, takže z toho takovou srandu nemám). Můžu říkat že tohle nemusí, že se ztratí, nebo že jí srazí kolo, auto. Úplně u prdele. Muži si vyřvat hlasivky a stejně se ani neotoči.
Prokletá dovolená, lituju že se vůbec někam jelo😭😭.
Zajímal by mě váš názor, jak by jste dané situace řešily? Protože mě přijde že jsme zkusila už za poslední měsíce snad všechno.
Je tu tolik dětí a opět si zase připadám jako největší kráva na písečku. Za celou dobu jsem neviděla žádný podobný chování. Ano děti řvou, zlobí... Ale to co předvádí naše mě už fakt přivede do blázince😭😭.
Manžel na mě začal dneska dokonce řvát že je to nevychovaný spratek, který si dělá jak chce a má náš. u prdele ( což vpodstatě má pravdu) a že je to moje vina 😭😭. Že když byla malá, že jsem jí furt nosila, furt utěšovala, furt hledala blbý řady na internetu jak vychovávat dítě bez trestu atd atd a že teď se nám divit. Že za všechno může jen já, já já.