Podpora v těžké situaci
Ahoj, jsem normální holka, která už roky pracuje, běžná práce v administrativě na plný úvazek. Před 3 lety jsem se k té práci rozhodla vystudovat dálkově VŠ, abych se někam posunula. Měla jsem svůj cíl a plán, ač ne konkrétní, obor byl z fildy a nebyl prakticky zaměřený, ale chtěla jsem to vyšší vzdělání. Po nikom jsem nic nechtěla a i jsem pár let žila sama v pronájmu. Bylo to těžké, ale zvládla jsem to na výbornou v termínu. Během toho jsem i práci měnila, ale vždy jsem byla schopná přejít rovnou z práce do práce. Nedávno jsem si dělala i různé kurzy na datovou analytiku. Nyní jsem však 3. rok v práci, která nenaplnila moje očekávání, nebyla tam ani potřeba VŠ, ale vzala jsem, co bylo. Je to tam o ničem, prakticky tam jen sedím, občas něco naskenuju, odepíšu na mail, kolektiv mě též nepřijal, jsem tam navíc. O přidělení více práce jsem si řekla, ale nebylo mi vyhověno. Špatně se mi tam “dýchá” a mám propady naprosté nicotnosti a zbytečnosti. Mám dlouholetého partnera, který o situaci ví. Žijeme spolu. Je finančně zajištěný až až. Ještě loni mi říkal, ať se na to vykašlu, že mám prostor si najít něco, kde mi bude aspoň trochu fajn a že nechce, abych z toho třeba onemocněla. Já se bála, nechci být závislá. V práci mi je však dáváno najevo, že jsem tam navíc a už mi došla trpělivost. Nedávno jsem tedy přišla za partnerem, že dám tu výpověď. Jeho reakce mě ale zklamala. Co že prý pak budu dělat, ať žádnou výpověď rozhodně nedávám a ať si najdu něco během ní, když si myslím, že to půjde tak snadno. Pravda je, že jsem mu svěřila, že posílám životopisy, ale firmy nereagují. Je mi 32 let. Jeho obavy chápu, proto tam trčím bez ničeho již 3 roky. Ale ta reakce mně ublížila. Místo aby řekl “nějak to spolu vymyslíme, neboj”, tak mě začal zastrašovat a že prý mě nebude roky živit, že je reálná šance, že nic dobrého rychle neseženu (to vím taky). To, že mi tam není dobře, ho najednou asi nezajímá, ať tam klidně dál trpím, hlavně že on mě nebude mít “na krku”. Vadilo by mu, kdybych byla dlouho doma, což vím, že by mohlo hrozit. Myslela jsem ale, že v něm mám oporu, že se můžu spolehnout na svého chlapa, když se mi zrovna nebude dařit, ale asi ne. Jsme spolu roky a podotýkám, žádnou krizi jsme neměli, máme se rádi a často mi to dává najevo. A finančně je na tom každý den lépe a lépe. Cítím se hrozně sama a bez opory. To chci od životního partnera tak moc? Jsem já ta špatná? Nikdy jsem po něm nic nechtěla a nikdy jsem na něm nechtěla viset. To mě nemohl aspoň slovně podpořit, dát najevo, že v tom nejsem sama? Zvlášť když to sám ještě nedávno tvrdil? V podstatě jsem v pasti - zůstat tam a dál se trápit tou nenaplněností, nebo odejít a riskovat a poslouchat řeči, že se přiživuji. Nechci ani jedno. Co mám dělat? Zůstat tam a hledat, to dělám, ale firmy prostě neodpovídají a CV mám zkontrolované od odborníka. Už to tam dlouho nevydržím. Mám chuť odjet někam daleko od všeho. :(
Z pohledu chlapa - boji se, ze vse zustane na nem. Mel to tak manzel, kdyz jsem byla na RD, az pak mi rekl, ze ten stres, ktery prozival, aby nahodou se neco nestalo, neprisel o praci a pod, byl pro nej narocnej (a nikdy mi to takhle nerekl, az kdyz jsem pracovala). A obcas tehdy reagoval proste divne. Takze si s nim zkus popovidat, napis si seznam nutnych vydaju, zjisti si, jakou budes mit pripadne podporu, co ti to pokryje/nepokryje. Na druhou stranu ma pravdu v tom, ze pokud nemas praci, je blby odchazet (resim neco podobneho a v praci zatim zustavam).
@maruska32 klidně odjeď někam daleko, nějaké velké závazky nemáš a třeba by ti to pomohlo najít novou cestu, nejen v zaměstnání.
Tak tohodle chlapa se nedrz a uzij si všechny možnosti, kterej ti svět nabízí, zivot utíká rychle🙂
Jedna věc je, že Ti to jakoby nabídl a Ty jsi s tím trochu počítala. Teď, když to vypadá reálně, že bys mohla být nezaměstnaná, tak z toho cukl. To by mi asi vadilo. Blikala by mi v hlavě varovná kontrolka, ale ne z důvodu, že by mě nechtěl doma živit )to mi přijde celkem ok, když to není úplně nutné), ale kvůli tomu, že mi to slíbil a couvá. Co se týká té praktičnosti, tak bych také nedávala výpověď, když bych viděla, že se hledání moc nedaří. Raději bych se do toho hledání opřela a zároveň byla zaměstnaná. Ano, asi je to celkem stres, když jsi tam nespokojená, ale ta nejistota doma taky nemusí být zrovna příjemná. A co pak, aby sis třeba nepohoršila nebo dlouhá prodleva v zaměstnání by v CV taky byla zbytečná.
Díky holky. Problém je, že já poprvé v životě nevím jakým směrem jít, nemám plán, že skončím a budu dělat to a to. Nejsem náročná, chci jen trávit 160h měsíčně aspoň trochu smysluplně a ne si připadat navíc. Aby mi tam bylo aspoň trochu fajn.
Jinak on finanční stres neřeší, je zajištěný, o příjmy přijít nemůže.
Když odjedu, asi bude konec, ale co s ním, když se k tomu takhle postavil… Jedenkrát jsem požádala, aby při mně stál, ani pro mě to není lehké, a dopadlo to takhle. Hlavně, že ještě nedávno mluvil jinak. Ale skutek utek…
Kazda strana ma dve mince, Vime jeho reakci jen z tveho vypraveni. Netusim, jak to ve skutecnosti rekl. Psana forma zni proste jinak. Nicmene, nechapu, proc si v takove praci. Uz davno si mela byt pryc. A pokud pracujes dlouho, nemas zavazky tak neco nasetrno musis mit, tim padem mesic na pracaku by ti nemelo ublizit, tim padem partner te zivit ani nemusi. Hledala bych jinou praci a az bych ji mela jistou, dala vypoved.
Nikdy se ri nestalo, ze si blbe reagovala? Jsi zenska a ta to proste pochopi hur nez chlap
Jo, zkusím to znovu otevřít. A říct mu, že jsem jen chtěla nějaká slova podpory a jeho reakce mě mrzela. A jo, už tolikrát jsem chtěla tam skončit, ale strach z toho, kde pak skončím, byl vždy větší. A on to viděl, jak se trápím, kolikrát jsem odpoledne brečela, vypadal ustaraně.
Jinak asi by hledání netrvalo jen měsíc, možná jsme se s tím taky, holky, setkaly… Vidím, jak to na tom trhu teď “funguje”, je to horší než dřív. Ale už to tam opravdu déle nedám. A on přece nemá právo mě chtít jen ve chvílích, kdy se mi daří, to není partnerství. A myslím, že jsem ho pochopila dost dobře.
Ještě někdo mi něco poradíte? :(
Jinak asi by hledání netrvalo jen měsíc, možná jsme se s tím taky, holky, setkaly… Vidím, jak to na tom trhu teď “funguje”, je to horší než dřív. Ale už to tam opravdu déle nedám. A on přece nemá právo mě chtít jen ve chvílích, kdy se mi daří, to není partnerství. A myslím, že jsem ho pochopila dost dobře.
Ještě někdo mi něco poradíte? :(
@maruska32 já vůbec nechápu, že se od partnera chceš nechat živit, jsi mladá, zdravá, vzdělaná. I kdyby to v současné práci byl extrém jako nějaký bossing, sexuální obtěžování...tak se pořád dá odejít svoje životní náklady pokrýt aspoň z brigády, ne? Ja bych i s titulem radši chvilku dělala v Mekáči než celý den věnovat hledání práce.
Muž tě klidně mohl politovat a vyjádřit naději, ze každá situace se zvládne a ma v tobě oporu. Ale opora může být v podobě veselého pohledu na život, fajn aktivit po večerech, někomu tě představit. Ale živit tě? To mi v 32 letech nedává smysl a po muži bych to nechtěla. Jestli se má dobře, je za tím určitě kus odvedené práce a rozumné hospodaření. A ty máš na to tohle mít taky.
@maruska32 já vůbec nechápu, že se od partnera chceš nechat živit, jsi mladá, zdravá, vzdělaná. I kdyby to v současné práci byl extrém jako nějaký bossing, sexuální obtěžování...tak se pořád dá odejít svoje životní náklady pokrýt aspoň z brigády, ne? Ja bych i s titulem radši chvilku dělala v Mekáči než celý den věnovat hledání práce.
Muž tě klidně mohl politovat a vyjádřit naději, ze každá situace se zvládne a ma v tobě oporu. Ale opora může být v podobě veselého pohledu na život, fajn aktivit po večerech, někomu tě představit. Ale živit tě? To mi v 32 letech nedává smysl a po muži bych to nechtěla. Jestli se má dobře, je za tím určitě kus odvedené práce a rozumné hospodaření. A ty máš na to tohle mít taky.
@antoinet Ale ona si práci chce najít, jen neví, jak to bude dlouho trvat, protože nemá křišťálovou kouli. A je normální, že se v krizi s partnerem podržíme navzájem.
Jinak asi by hledání netrvalo jen měsíc, možná jsme se s tím taky, holky, setkaly… Vidím, jak to na tom trhu teď “funguje”, je to horší než dřív. Ale už to tam opravdu déle nedám. A on přece nemá právo mě chtít jen ve chvílích, kdy se mi daří, to není partnerství. A myslím, že jsem ho pochopila dost dobře.
Ještě někdo mi něco poradíte? :(
@maruska32 Trochu si ujasni, co chceš dělat v jakém oboru, jestli bys v případě krize sáhla i po manuální práci.
Dobře napsaný životopis a motivační dopis dělá svoje.
Normálně to téma s partnerem otevři znovu, připomeň mu, co říkal před rokem, že tě v případě krize podrží, tak jestli si to pamatuje.
Někdy se jen člověk navzájem nepochopí.
@antoinet Ale ona si práci chce najít, jen neví, jak to bude dlouho trvat, protože nemá křišťálovou kouli. A je normální, že se v krizi s partnerem podržíme navzájem.
@levandule_k ano, je. Ale pokud by mi doma neustale stresovala kvuli praci, asi bych toho taky mela dost a blbe zareagovala. Stane se. Ja jsem resila moznou zmenu prace se svagrovou, ktera je HR. A ta mi rovnou rekla, at neblbnu a hlavne at nedavam vypoved, dokud nemam novou. Ze to je ted dost na houby, tak abych nezustala misto nove prace viset doma klidne i rok.
A když mu řekneš, že tě jeho reakce ranila? Určitě dostaneš podporu, zadarmo doma nebudeš.
A výpověď dej, zbytečně se tam netrap.