Rozvod? Nebo dát ještě šanci?

Tuto otázku jsme položili za uživatele, který chce znát váš názor anonymně a bez přímé účasti v diskuzi. Zveřejňujeme všechny informace, které nám poskytl. Další podrobnosti k dispozici nemáme, proto prosím vycházejte z informací uvedených v příspěvku. 💙

Dobrý den, Ahoj,
hledám někoho kdo si prochází, nebo prošel něčím podobným. Jsme manželé pár let, a další léta jsme spolu byli ve vztahu. Spoustu věcí jsem přecházela, protože jsem měla růžové brýle a na začátku vztahu pro mě udělal dost velkou věc, že mi pomohl se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka z rodiny. Přehlížela jsem dopisování s jinými - to obhajuje, že to bylo skutečně jen o psaní a že v podstatě nic neudělal. Přehlížela jsem to, že mě občas někde před přáteli shodil, nebo že na mě křičel pokud jsem něco udělala - něco mi upadlo a podobně. Vnitřně jsem se cítila jako že jsem úplně k ničemu. Pořád jsem měla ty růžové brýle a milovala jsem ho. Jenže přišel takový zvrat, kdy potom co jsem zjistila, že nemohu mít normální cestou děti a musím podstoupit IVF (podstoupila jsem ho jednou), že jsem si začala víc všímat jeho nedostatků a začalo mi vadit i to co mi možná dřív nevadilo. Po tom neúspěšném IVF jsem s ním však byla, protože ta láska k němu stále převažovala všechno ostatní. Jenže on pak udělal znovu tu samou chybu a nakonec i když sliboval, že už nic takového neudělá (protože byl pod vlivem alkoholu). To udělal ještě několikrát za sebou. Ve mě se to všechno vzbouřilo a hlava začala protestovat proti srdci a já si řekla a dost. Zkusili jsme párovou psychoterapii, ale já jsem nakonec řekla dost. Odešla jsem do svého, ale stále se s manželem vídám. I když jsme se rozešli, on se pořád snaží. Najednou má čas na ty věci které nedělal, najednou má čas i na mojí rodinu a u všech ses snaží strašně blýsknout. Jenže já mám v sobě blok a i když jsem mu slíbila, že to zkusím - už jen kvůli těm rokům co jsme spolu byly - tak se snažím ho vídat. Ale já prostě už necítím to co by tam mělo být, mám ho svým způsobem ráda. Nejhorší na tom je, že si všechny dostal na svou stranu a já i když bych ho teď opustila tak budu za tu špatnou. Vůbec nevím jak tohle řešit, jestli dělám dobře, protože jasně mám strach i z toho jak to pak všechno zvládnu sama. Nedokážu si představit život bez něj, ale ani s ním. Obě dvě představy mě nesmírně děsí. Je tady někdo kdo prožívá něco podobného? Můžeme to probrat, nebo třeba někdo kdo si prošel něčím podobným s kým bych si mohla napsat? :nevim: Upřímně prosím o pomoc, protože už za těch pár měsíců co tohle řeším, jak trpím vnitřně, každý den mě bolí hlava, začínám pociťovat i další zdravotní problémy a bojím se, kam až to vygraduje, když budu pořád takhle v meziprostoru a nerozhodnu se definitivně. :nevim:
Děkuji moc za odpověď. Omlouvám se za anonym, ale nechci to zde ventilovat naplno, jelikož se jedná o citlivé údaje.