Vztek, štípání a kousání
Ahoj, jdu si pro radu. Mám doma 16m prckoa a v poslední době bojujeme s agresí, když se mu něco nelíbí nebo mu něco zakážu.
Jakmile narazí na nesouhlas, okamžitě mi začne fyzicky ubližovat – štípe mě, kouše, kope a bouchá do mě.
Typický příklad: V noci mě dudlá 🐐🐐 klidně dvě hodiny v kuse. Když už toho mám dost a chci ho odpojit, začne neskutečný amok a útok na mě. Ale zdaleka to není jen u kojení. Přes den s něčím praští o zem, já mu rázně řeknu: „NE, to nemůžeš,“ a v tu ránu je oheň na střeše. Začne vzteky bouchat do zdi, do stolu, a pak jde rovnou po mně a začne mě štípat a bít.
Chápu, že má v sobě frustraci a neumí ty emoce zpracovat, ale mě už to hrozně bolí. Nechci se nechat od vlastního dítěte bít a kousat. Když ho odsunu nebo chytím, vzteká se ještě víc. Když v noci v polospánku povolím, abychom vůbec spali, vím, že je to špatně, ale už melu z posledního.
Měly jste to taky s dětmi takhle? Jak jste reagovaly v momentě, kdy po vás dítě vystartovalo? Jak ho naučit, že vztek je sice v pořádku, ale ubližovat mámě se prostě nebude?

Je to běžné. V tomhle věku mají velmi omezené možnosti dát najevo nesouhlas nebo projevit svoji vůli. Časem se bude vztekat víc slovně, teď má jenom tohle. První krok je rozhodně fyzicky mu tohle chování znemožnit, tedy odsunout ho, chvíli mu podržet ruce nebo ho pevně obejmout. Pak to chce akceptovat jiný způsob projevu vzteku, křik a pláč třeba, prostě to, co ti neubližuje, a počkat. Teprve až pominou velké emoce, je na místě vysvětlovat, ale s použitím minima slov: Ne! To bolelo! Netvořit žádná složitá souvětí, aby nepřestal poslouchat. Je to náročné období, pomáhalo mi myslet na to, že nejen pro mě, ale pro něj ještě víc.