Dá se ten vztah ještě zachránit?
Ahoj holky, potřebovala bych poradit. Jsme spolu s manželem 3 roky..po 2 letech mě manžel požádal o ruku, naplánovali jsme svatbu, která měla byt teď v dubnu 2016, v srpnu 2015 jsem ale zjistila, že budeme mít miminko (plánovali jsme, ale netušili jsme, že přijde tak brzy, každopádně jsme byli oba moc šťastní) jenže...Tím že jsem otěhotněla začala jsem myslet za 2, tudíž jsem nechtěla vysedávat v zakouřených barech a hospodách a jelikož když už jsme někde byli jsem nepila a byla brzo unavená (manželovi to přišlo brzo jit v 11h večer domů). Tak se jeho vztah ke mě začal měnit..Připouštěla jsem to jen tomu že dodelavame dům a chce vše stihnout..na miminko se moc těšil. 31.03.2016 se nám narodilo to naše štěstí a manžel byl opravdu šťastnej a říkal že je na mě moc pyšny a že to moje hysterčení v těhu za to stálo, ale tady je další jenže..Začal zapijeci maraton našeho syna..pil celou dobu co jsme byli v porodnici..a když jsme přijeli domu chodil klidně i 4x týdně do hospody s argumentem, co by semnou doma dělal když se pořád věnuji synovi nebo spim?! Teď už jsou synovi 4 měsíce..Teď už nepije (chodí jen v utery), ale jeho vztah ke mě se dost změnil..pořád je na mě zlej. Pořád mě poučuje proč si to neudělám tak a tak a co cely den doma dělám (přijde domů a je navařeno, uklizeno, nákup hotovej, Brouček spokojenej) že se pořád jen flakam a on dře jak kůň..Jednou při hádce mi řekl, co se s tebou stalo, dřív si byla úplně úžasná ..byl jsem z tebe naprosto hotovej a poslední rok mě jen sereš a furt mě jen otravuješ nesmyslama ☹. Já po něm chci, aby se nám věnoval, aby byl s námi ...jo taky na něj nejsem milá když mi pořád nadává a pořád se mu něco nelíbí, ale zkoušela jsem o tom s ním mluvit a stojí za tím, že za vše můžu já já a já a vše špatné je kvůli mě..Snažila jsem se změnit, probrečela několik nocí a postupně přicházím k tomu že ten problém není tak úplně ve mě, ale v něm..Jenže když se ho ptám co se s ním děje tak mě okřikne, že až se budu chovat "normálně" tak to bude ok. Už jsem naprosto zoufala, nějaké tipy jak toto řešit? Nechci vzít malému tátu navíc manžel ho moc miluje..problém má jen semnou ☹. Děkuji a za chyby se omlouvám píši z tel.
Nemyslím si, že jsou sobečtí. Ono prostě vidí jinak, tak to je. A je strašně špatné, když se v tomto řídíš dojmy a pocity. Protože ty máš pocit, ty máš dojem - musíš se dívat, skutečně dívat a nepodsouvat. Protože samozřejmě si my všechny myslíme, že si nás ti chlapi necení tolik jak si zasloužíme. Takže se dívej, reálně, očima - co změnil, jak moc, a co by ještě změnit mohl. A klidně to zase proberte. Ocen, co už udělal, on by měl ocenit, co děláš ty, a domluvte se co a jak dál. Tohle je práce na plný úvazek a napořád. Vztah se musí udržovat pořád, jako kytka v květináči, jinak zajde.
A klidně mu vysvětli, že s tím sexem je to takto - dokud nejsi úplně v pohodě a máš pocit, že nejsi rovnoprávná partnerka, které si on váží a miluje ji, tak to prostě nejde. A stejně tak ty k němu musíš najít zpět cestu - tu úctu a obdiv a lásku. Jde to ztěžka, ale jde to. Takže zapomen na rozvod a bojuj, máš o co.
@lenatu Já si vzpomínám, na svého prvního manžela. Byli jsme spolu "jen" čtyři roky, ale v podstatě mi zničil celý život. Pro okolí byl zábavný, skvělý kamarád, co by se pro druhé rozkrájel, ale doma to byl padouch, který si neviděl dál, než na špičku vlastního nosu. Máme spolu dceru, dnes je to třináctiletá slečna. Vždycky jsem pro něj byla nula, neschopná, nenormální, líná, primitivní. Když jsme se brali, byla jsem 18ti letá, těhotná "malá" holka, jemu bylo třicet. Protože jsem většinu dětství prožila v dětském domově, měl asi pocit, že mě musí vychovávat, když to moje máma nezvládla. neuměla jsem opravdu nic. Vařit mně učila tchýně nebo kuchařky, které mi tak rád kupoval. Cokoliv jsem udělala bylo špatně. A neváhal mi to dávat pořádně sežrat. Když jsem uvařila nějaké jídlo, nosil ho mamince ochutnat, jestli je to vůbec poživatelné. Denně musel mít teplou večeři. Mou mateřskou si nechával posílat na svůj účet, a pak ji následně celou propil. Mé dny i noci byly nekonečné. Budil mně denně v pět ráno, musela jsem mu nachystat kávu, snídani, oblečení, při odchodu jsem mu zavazovala tkaničky. Každou hodinu mi volal, aby zkontroloval, jestli jsem si náhodou nešla lehnout a plně se věnuji dceři. Uvařila jsem oběd, uklidila byt ( 150 metrů čtv.), šla s malou ven, vrátila se, všechno pečlivě douklízela. Přišel domů, kde co svlékl, to tam nechal, vzal si bílou rukavici a šel kontrolovat, jak jsem utřela prach. Díval se snad všude, jestli někde nejsou drobky. Pak mně poslal pro láhve vodky, džusy, piva, rozvalil se na sedačce, poručil si jídlo, dvakrát do něj dloubnul, talíř shodil na zem, že se to nedá žrát, že chce něco jinýho. Pouklízela jsem rychle ze země spadané jídlo, a běžela mu dělat jiné. Do toho jsem mu nalévala panáky ( protože kdybych to nedělala, tak by mně zbil) Dcery si nikdy ani nevšiml, nikdy si s ní nehrál. Opil se téměř do bezvědomí, a protože měl 130 kilo, při cestě do ložnice několikrát upadl, takže jsem ho musela tahat. Psychicky mně týral, že mi dceru sebere, že jsem matka na baterky jako byla ta moje, pořád mi nadával, podezíral mně z nevěr, nesměla jsem mít přátele, nesměla jsem se s nikým stýkat. Nejednou jsem visela za nohy z pátého patra z okna, před očima dcerky, když jí říkal " Teď se tý kurvy zbavíme, stejně nic nedělá", a dcera plakala aby mně pustil a on že mně pustí dolů a bude klid. Skončila jsem v Bohnicích na psychiatrii, což, jak jsem posléze zjistila, mu zahrálo do karet. Podala jsem žádost o rozvod, a u soudu manžel vytáhl moji složku z psychiatrie. Dceru dostal do péče on. Po šesti letech se přišlo na to, že ji týrá a zneužívá. Dcera je teď v pěstounské péči babičky, a já mám požádáno o její svěření do péče, protože babička je matka otce, a bohužel je vše pořád při starém. Dobře se rozmysli, jestli chceš zažít něco podobného. U nás to totiž taky začínalo u nadávek a psychického týrání....
@markiiska Všichni ho znali jako báječnýho chlapa, kdybych to někomu řekla, budou si klepat na čelo, že jsem se zbláznila, že on je přece tak úžasný. Vydržela jsem to, protože jsem neměla odvahu odejít ( ani nebylo kam). Paradoxně mně vlastně zachránili na psychiatrii, když mi poradili Bílý kruh bezpečí. To byl odrazový můstek
@anve77 Boží mlýny pomlely už v roce 2006 ale já jim (bohužel) zabránila. Dostal infarkt myokardu, ale zachránila jsem mu život...mno a takhle se mi odvděčil. Nicméně, zůstal sám, ženskou nemá ( žádná by s ním nevydržela ) mstí se na dcerce, pije samozřejmě dál, chodí na AT pravidelně foukat ( je to divný, nikdy mu nic nenaměřili ), denně terorizuje matku, denně mi volá a vyhrožuje mi. Já už si z něj nic nedělám, protože je to pes kterej štěká, ale nekouše, navíc mám manžela, který mně miluje a chrání. Nicméně doufám, že se ten parchant brzy uchlastá a my všichni budeme moct v klidu žít.
@enalga V mých očích jsi skvělá, parchant tě dostal na kolena a ty jsi všechno zvládla..Alespoň naděje pro ostatní, které takový život mají,aby utekly dokud je čas a dokud mají zdravé nohy.. Jsem šťastná, že jsem nikdy nic takového nepoznala. I když můj ex manžel byl taky takový hulvát za zavřenými dveřmi. Ve společnosti skvělý a doma hulvát a násilník. Je super vědět, že to všechno pro tebe dobře dopadlo a máš úžasnou rodinu!!! Hodně štěstí !!
@anve77 Já se hlavně snažím otevřít oči všem ženám, které něco podobného prožívají, proto jsem svůj příběh ( byť ve zkratce) naspala sem. Autorka diskuze měla nakročeno podobně... avšak, evidentně stačil jeden rozhovor aby se to spravilo tak nějak samo. Jiné ženy ale bohužel takové "štěstí" nemají, a proto dávám k dobru takovou zkušenost. Jinak bych to tu samozřejmě nevypisovala, nechci být litována, je to už dávno za mnou. Jen bych byla ráda, kdyby více žen v takových partnerstvích našlo odvahu tyrana opustit. Jenže spousta takových manželek zůstává s tyranem, protože už mají Stockholmský syndrom.
Ten příběh me dostal. V tu chvíli si člověk uvědomí, ze je rad za to co má doma. 🙂
@loafeer Napsala jsem jen něco, celé to vyprávět dodnes nedokážu, protože ač je to deset let zpátky, pořád je to ve mně hodně živé. Když jsme byli na psychiatrických posudcích, musela jsem jim to tam vyprávět a celý jsem to probrečela... ale vím, že jsou i horší případy - bohužel ☹
Taky se přidám. Když jsem poznala otce dětí, tak bylo vše v pořádku začlo to vyčítáním a urážkami, ale já to omlouvala že to je alkoholem protože se vždy pak omluvil. Když jsem přišla do jiného stavu přišla první facka a postupně se to stupňovalo urážky manipulování . A proč jsem neodešla? Protože mi podsouval že já zničim rodinu a že přijdu o děti. Cokoliv se nahlásilo na policii, když mě napadl zmizlo.... Jeho otec byl kdysi velký šéf na kriminálce. Když už jsem věřila, že se to změnilo na chvilku a bude to dobré stalo se, že jsem opravdu nešťastnou náhodou přišla do jiného stavu podruhé (selhala antikoncepce). Trpěla jsem všechno do půl roku narození dcery, kdy jsem opravdu už začínala mít pocit, že má pravdu, že nemám kam jít a že zničím rodinu když odejdu atd. Až do doby, kdy vztáhnul ruku na mou půl roční dceru, kterou jsem měla v náručí zrovna když on opět přišel opilý domu a potřeboval si vylít vztek za to, že bylo navařeno něco co nechtěl nebo to neměl teplé protože místo v pět hodin odpoledne přijel o půlnoci opilý. Bohužel happyendem to nekončí nechtěla jsem, aby se s dětmi stýkal, soud nechal udělat posudky jemu se závěrem alkoholik feťák, tak přehodil povinnosti na jeho matku jeho nezbavil žádných práv a v tuto chvíli používá syna jako zbraň a ničí jemu život. Je sám nikoho nemá dětem cpe do hlavy nesmysly a neustále má tendence mé okolí obtěžovat a tvrdit, že já jsem psychicky nemocná a že já mu dělám naschvály a nejsem schopná o děti se starat. Na děti jsem byla sama přes pět let a děti jsou úžasné nic si z toho už nedělám jen čekám kdy tomu konečně bude všemu konec hlavně pro syna, který tím díky němu trpí.
@lenatu Myslím si, že sis ho zkazila tím, jak se stále snažíš se mu zavděčit. proč? To miláčkování, objímání, poskakování kolem něj a jídla - vlastně ho jenompodporuješ v tom, že má pravdu a že má nárok na stoprocentní obsluhu a to je hloupost. jednoduše mu vysvětli, že ty zkrátka nejsi tak dokonalá služka jako je jeho máma, a že jí taky nikdy nebudeš. že pokud něco chce, měl by si o to říci, a měl by si občas taky třeba dělat věci sám.. Uvidíš, žekdyž ho nebudeš takhle stále obskakovat, mohlo by to zabrat. Myslím si totiž, že takový ten vzor dokonalé manželky, co nám předvádějí v různých filmech ( přesně to co předvádíš ty, všechno tiptop, neustálé ujištování o tom, že ho miluješ a chápeš) je prostě nesmysl. Já bych z něčeho takového zešílela. Slova miluju tě se používají vzácně,aby se nedevalvovala, alespon u nás. Ale víme to oba, a taky se podle toho chováme.
@lenatu mám něco podobného,neustálé hádky o ničem,holky mají pravdu a já to taky tak dělám,udělej něco na co není zvyklej,nevař,neuklízej,nevnucuj se mu,neboj,on možná bude nadávat,ale ukážeš mu,že nejsi jeho poskok,já třeba jela i pryč s dětmi a on přišel domu a tam nikdo a byl najednou klid a ty jeho hádky a neustálého hledání chyb na mě,jsem začala říkal jaké má on chyby a najednou byl jak mílius,dokonce mě i vyhazoval,tak jsem řekla že teda půjdu a vzápětí mě tahal zpět,prostě si to nenech líbit,musíš se postavit sama za sebe,mě třeba zkritizoval i to,když jsem někam chtěla jít sama,tak to podal tak,že jsem radši nikam nešla,jen mě pořád odrazoval až jsem zjistila,že to dělá schválně,že nechce abych někam šla a dostala se mezi lidi,popisovat se tu vše nedá,protože je toho tak moc,že by to bylo na román a popravdě mě tohle ani nebaví,jaks e říká,když chceš psa bít,bič si vždycky najdeš...někdy je to horší,někdy lepší,ale už aspon ty hádky nejsou na denním pořádku,je to tak 2x za měsíc,před tím se to ztupnovalo do takové fáze,že to začalo být denně a odejít jsem opravdu chtěla,nic mi to nedávalo a nebavilo mě to pořád poslouchat a dohadovat se o ničem pořád dokola.....začni komunikovat s lidmi,se kterými jsi se bavila a bylo ti s nimi dobře,aby viděl,že nejsi sama,třeba jdi někam s kamarádem bez něj,prostě mu ukaž,že ho máš na háku,působí to neboj,nenech si srazit sebevědomí,on ví dobře proč dělá co dělá,myslím že když sis sním promluvíš že to stejně nikam nepovede,on ti stejně nepřízná že je to on,kdo má problém a bude to házet pořád na tebe,v podstatě má problém sám se sebou,ne s tebou,jen to na tebe převrací,přece to nebude přiznávat abys věděla kde je jeho slabina
zdravím, jak to u Vás dopadlo? řeším úplně to samé, je to jak přes kopírak u nás...
@evush Wau...tak takhle šílený to u nás není..jen bojuji s jeho sobeckostí. Chlapi jsou všeobecně hrozně sobečtí..uvidíme jak se to posune dál..zatím to vypadá všelijak, největší boom je ve mě..čím dál tím více mám pocit, že ikdyž se snažíme tak on se nesnaží jak by měl, mám pocit že si mě neváží..Krom toho všeho co jsem psala mi ještě vyčetl, že nemá sex jak si piskne..no, ale syn se o sebe sám nepostara a když je vzhůru tak opravdu nemůžu..Pak si ze mě dělá srandu, že sex bude ve středu v 9h večer...Mě pak samozřejmě na vše přejde chuť na veškeré intimnosti..Jediná chuť kterou v tu chvíli mám je jednu mu vrazit..Ale to jen zpětně 🙂. Každopádně uvidím, jak to bude dál..ale jestli tenhle vztah dopadne tak že půjdeme od sebe (což opravdu doufám že tak nedopadne) tak žádnyho chlapa už nechci ani vidět.. ☹ Já doufám že to bude dobrý ☹