• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak vás změnilo děťátko? Je pro vás středem vesmíru?

14. července 2008 
Ahoj, s manželem jsme se rozhodli pro miminko a já za pár týdnů vysadím HA. Strašně se na mateřství těším, ale jsem také plná obav, což je asi normální. Ale na co jsem se vás chtěla zeptat-jak moc vás změnilo rodičovství? Mám na mysli-jak vnímáte, že máte dítě, je to opravdu tak strašně krásný pocit, (když pominu občasné starosti které mateřství přináší), jak maminky popisují? Opravdu je pro vás dítě středem vesmíru?
Omlouvám se za možná hloupé otázky, ale čím víc se blíží vysazení HA, tím víc nad tím přemýšlím, co asi dítě pro rodiče všechno znamená.:slight_smile:
11. črc 2008 v 19:54  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak středem vesmíru byl pro mě Adam těsně po porodu. :dizzy_face:
Pak,když jsem se o něm musela začít starat,bylo to o něčem jiném.Povinnosti,na které jsem nebyla zvyklá................. :grinning: Jak je to 1.mimi,tak je člověk ze všeho pomalu vyplašenej,aby to neudělal špatně. :sweat_smile:
Ale jinak se ze mě stal vyrovnaný a sebevědomý člověk,...........už mě nic jen tak nerozhází.
Dřív jsem občas trpěla depresemi a od té doby,co jsem otěhotněla,mi neukápla ani slza(pokud pominu slzy štěstí).
Je to super být mámou,.............nikdy bych neměnila. :dizzy_face:
11. črc 2008 ve 20:12  • Odpověz  • To se mi líbí
me dite zachranilo :grinning: jinak bych nevarila,nakupovala polotovary jedla co kde najdu,popijela drinky a cumela do noci na tv a utracela za rusnej nocni zivot..ted sme bez male tyden a vypada to,ze ji nemit tak se asi uchlastame{skoro)a ucumime na filmy :grinning:
11. črc 2008 ve 21:04  • Odpověz  • To se mi líbí
Ap :sweat_smile: :grinning: :grinning:

Nelusa je stred vesmiru, teda pro me :sweat_smile: :pensive: Asi budu vypadat jak tukan, matka, co si bez svyho decka ani neuprdne, ale ja to tak mam. Mne je uplne jedno, ze uz nechodim parit, kalit, chlastat, ze sem nebyla v kine uz pres rok :sweat_smile: je mi uplne jedno, ze se rozhodnu, ze si koupim neco na sebe a pak z toho sejde, pac vsechny prachy vycamram na ni, je mi jedno, ze se castokrat pomalu kvuli nedostatku casu(teda ted uz neeeee)ani nestiham vysrat :sweat_smile: A jsem presne ta maminka, co se zalibenim na svy decko cumi a kanou ji slzy, jak je uzasny :sweat_smile: :sweat_smile:
Mohla bych sem skopict, co jsem psala do tematu "materska laska", myslim, ze tam je jasne videt, jak me decko zmenilo :sweat_smile:

Mne jeste v zivote urcite ceka plno uzasnych zazitku a pareb, ted je pro me jedna velka uzasna parba moje decko :dizzy_face:

Ha, ted jsem semka pro Petradovou chtela skopcit prispevek z toho tematu a jsem asi slepa :sweat_smile: Tak nic. Ale jestli muzu radit, jdi do toho :dizzy_face:
11. črc 2008 ve 21:16  • Odpověz  • To se mi líbí
tak jednak to co pise ap :slight_smile: :grinning: :wink: naucila som sa varit, lebo pre mojho raraska uz nepovazujem tie hnusne sracky co sa daju kupit v rychlom obcerstveni ako dostatocne dobry obed :slight_smile:
no a viac som sa otvorila pre druhych ludi, ked clovek je matkou, vidi, kolko veci musi stihnut, mala som tazsie obdobie okolo porodu, tak som vnimavejsia voci ludom ktori maju problem, aspon myslim
predtym som bola dost tvrda- ako si ustelies, takbudes spat, ak mas problem, ries si ho.. no a uvidela som, ze z pozicie, ekd clovek ziadny problem neam sa strasne lahko vsetko riesi, ale ked skutocne je, tak to take easy nie je...
a viac sa zverujem so svojimi nazormi, vzdy som si myslela, ze tie podla mna "spravne" veci musia byt kazdemu jasne, a ze nebudem zbytocne mlatit hubou, a ze nikoho to ani nebude zaujimat, ale vidim, ze som uplne ina ako moji rovesnici (sme taki skor "prirodni", i ked teda- prirodni - mm je programator a ja buduca mudra :stuck_out_tongue_closed_eyes: )a ze ich to zaujima strasne :slight_smile:
12. črc 2008 v 00:43  • Odpověz  • To se mi líbí
Taky jednak souhlas s Alcatko.j a Aponchie. Jednak mi přátelé říkají, že se se mnou vlastně nic nezměnilo. Dneska už je jiná doba, než za našich maminek, takže člověk může s mimčem vlastně všude a nemusí si nic odříkat, jen trošku změní styl :grinning: a to, že mám tu svojí holčičku je tisíckrát lepší než cokoliv jiného, takže mi zatím nikdy nevadilo, když jsem náhodou někam nemohla, protože to vlastně neznamenalo, že já tam nemůžu, mohla bych tam, kdybych malou dala někomu hlídat, ale já jsem tam vlastně nechtěla, protože jsem radši chtěla být s Nellinkou.

První půl rok mateřství bylo něco nového, něco úžasného, kdy miminko bylo ještě malé a muselo být stoprocentně se mnou, ale zároveň mě nijak neomezovalo, bylo prostě se mnou, ať jsem byla kdekoliv a tak jsem si mohla chodit kam jsem chtěla, po obchodech, do restarací a malá se tím aspoń bavila a pozorovala, co se to všechno kolem děje. Ten první půlrok mi dal zažít hodně nového, věci, na které jsem když jsem pracovala neměla čas a které jsem nepovažovala za důležité, ačkoliv je dnes za hodně významné považuji. Začala jsem se zajímat o zdravou výživu, o celostní medicínu, číst si časopisy a knížky, o kterých jsem dříve ani nevěděla, přemýšlet o ekologii, co můžu ve své domácnosti změnit a udělat šetrněji, prostě věci, na které jsem při pracovním vytížení ani nepomyslela. Taky jsem si hodně uvědomila, jak je důležité, když jsme s manželem spolu, jak je super, že pracuje z domova, že se nevídáme jen po ránu a krátce před spaním a tak.

Druhý půl rok už je víc o tom, že si Nellinka chce objevovat svět sama a já chci být při tom s ní :slight_smile: a tak už některé aktivity, které jsem dělala dřív nejsou tak vhodné, ale zase vymýšlíme, co bysme mohli dělat, aby se to Nellče líbilo a zároveň jsme pobavili sebe a je toho taková spousta, že ani nevím, jestli jsem se musela něčeho vzdát. A přeci jen, teď po roce už nastala doba, kdy jí na pár hodin můžu dát na hlídání tatínkovi nebo ségře a co si potřebuju zařídit sama a jí bych tím akorát znudila, tak to si zařídím bez ní.

A uklízení doma mě teď aspoň mnohem víc baví, když tam mám tuhle malou pomocnici, která si chce všechno vyzkoušet a ještě se na mě řehtá, když u některých aktivit blbnu a zpívám jí. Akorát občas když vidím, jak soustředěně na něčem pracuje, jak si s úžasem prohlíží věci, které mě přijdou tak obyčejné a normální, tak najednou musím přestat všechno dělat a jen zírám na to, jaká je úžasná a nemůžu uvěřit tomu, za co jsem si tenhle velký poklad a ty krásné okamžiky s ní zasloužila.
12. črc 2008 v 11:05  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ja to vnimam jako xsipm, ze jsem ten svuj dosavadni zivotni styl nejak moc nemusela zmenit a priority taky ne - sice teda jsem nikdy nebyla zadnej parmen, spis workohokolik, to jsem porad, proste bavi me stejny veci jak predtim, nejsem priposrana z ditete, ze bych jako nic jinyho nevnimala :slight_smile:. Ale to detatko cloveku otevre zase uplne jinou dimenzi vnimani, proste je to strasne roztomily, jak roste, jak se uci novy veci, jak ten svet clovek pozoruje jejima ocima, rika nadsene "jeee bagr" a tak :slight_smile:. Od rana do vecera se nekocham ditetem, ale obcas se kocham a umrela bych pro ni bez vahani, neco tak silnyho clovek nedokaze citit k nikomu jinymu nez k vlastnimu diteti, ani si to predtim neumi predstavit.
12. črc 2008 v 11:09  • Odpověz  • To se mi líbí
dítě mě myslím moc nezměnilo, ani můj život.
změnilo jen to, že ji miluju a cítím se za ni zodpovědná.

ale je fakt, že více než před těhu prožívám takové věci jako výživa, zdraví, ekologii a tak. tohle mi bylo vždycky blízké ale s mimčem je nějak více motivace se snažit - co jím, jí i mé dítě (v břiše přes placentu, pak kojení, i později jsem "vzorem" co se jí a co ne), látkové pleny místo jednorázovek, dřevo místo plastů a hezká krajina pro lidi za 100 let :wink:
12. črc 2008 ve 12:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak po psychiké stránce si myslím, že mě Anička taky moc nezměnila, nikdy jsem nebyla pařmenka apod., vždycky jsem byla zodpovědná (možná až moc :wink: ). Ale můj život, ten se narozením malé změnil od základů! Anička je moje všechno a miluju ji hrozně moc!! První měsíce jejího života jsem s ní trávila úplně všechen čas, nepůjčila jsem ji na hlídání nikomu, ani tatínkovi :grinning: Teď už si od ná ráda občas na chvíli odpočinu, protože jsem zjistila, že tak krásně naberu síly a jsem pak veselejší máma a i malá je tím pádem spokojenější. Ale stačí mi být bez ní hodinku a už se mi po ní hrozně stýská. Jsem hrozně moc ráda, že ji mám a vím, že to bylo nejlepší rozhodnutí v našem životě :slight_smile: Ale samo - občas jsem vyčerpaná, unavená, ale to k tomu patří :wink:
12. črc 2008 v 18:18  • Odpověz  • To se mi líbí
Já o tom hodně přemýšlím. Určitě jsem se změnila, občas na sobě pozoruji, že jsem pořád ve střehu a vyhodnocuji rizika. Víc mě dojímají takové ty smůtné věci jako týrání dětí zvířat atd čekala jsem, že to odezní až se srovnají hormony ale Aduš už je rok a hormony už jsou podle mě v lajně a zůstalo mi to :grinning: :grinning:
S Aduš mi nic nechybí, pokaždé když jí nechávám doma jdu třeba k holiči tak se mi hned stýská a je mi líto každé chvilky kterou jsem zameškala pač mám pocit, že to strašně utíká a z mého miminka je už velká holčička.
Naši i Míra mě pořád nutí abych si někam vyrazila a odreagovala se a nemůžou pochopit, že ani nechci :sweat_smile:
Teď hodně řeším jestli se jí dost a správně věnuji a řešim i to jakej jsem člověk a jak mě jednou bude vnímat právě Aduš.
A celé těhotenství jsem se bála jestli nejsem sobecká na to mít dítě a s potěšením můžu říct, že NE :grinning: :grinning: :grinning:
sama nemám pomalu v čem chodit ale Aduš má šatník, že by jsme oblékli ještě dvě holčičky. Všechno se jí podřizuje, když jde o ní tak nic není přednější a na ničem pro Adíka se nešetří.
Občas si povzdechnu, že bych se chtěla vyspat ale když jí vyndavám v noci z postýlky a ona si položí hlavičku na moje rameno tak na spaní ráda zapomenu. Je to teď hroznej mazlík a já jí prostě zbožnuji:hearts::hearts:
12. črc 2008 v 19:37  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
souhlasim se vsema :slight_smile: materstvi je uzasna vec a kdybych to byla byvala vedela, tak se usetrila par "depresi" behem tehu, kdy sem obcas narikala nad tim, ze jako nebude cas, ze na me furt bude viset dite, ze mezi nama dvema uz dycky bude dite atd. Cas teda neni, nejradsi bych byla, kdyby mel den 150hodin, abych si dokazala vsechny pokroky vychutnat. Sem rada, ze na me Erin visi.
a jak pise myschka, taky nam furt nekdo rika, ze nam jako pohlidaji a at si vyrazime a my vubec netusime, co bysme jako delali :slight_smile:
cerstve materstvi je jako nova laska...chces s tim clovickem porad byt, vsechno na nem ti pripada neskutecne uzasne, kazda stara vec je najednou zas zariva a hodna pozorovani a obdivu.
a moc se mi libi, jak to napsala xsimp...
12. črc 2008 v 19:53  • Odpověz  • To se mi líbí
Při prvním okamžiku, kdy jsem ji viděla na mém břiše jsem brečela dojetím, když jsem viděla ty její zádíčka. Při druhém, když jsem ji viděla v postýlce spinkat vedle mě jsem se lekla, že to nezvládnu a dneska vím, že zvládnu, že ji šíleně miluju. Nesmírně mě dojímá, když se na mě usměje, rve mi srdce, když plače.
Je to zázrak, že je z půlky ze mě a z půlky z manžela.
Jsme spolu doma, pěkně to zvládáme a vědět tohle, měla bych ji dřív :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
12. črc 2008 ve 20:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Nedavno mi jedna kamaradka rekla, ze me "to materstvi" strasne zmenilo. Vubec jsem ji na to nemela co rict, jen jsem si v duchu rekla: No to je snad jasny, ze me to zmenilo.
Kazdeho to zmeni, nekoho vic a nekoho min - me radikalne. Viki je pro me stredem vesmiru. Materska laska je neco, co se neda popsat a ani si to clovek nemuze predstavit, dokud se mu to nestane. Zni to jako fraze, ale je to tak... Tisickrat jsem si zkousela predstavit, jaky to bude: byt rodic, mit dite, jaka bude ta laska a budu to dite vubec milovat?? Ted uz vim, ze to byly stupidni otazky. Kazda normalni mama miluje svoje dite vic nez cokoliv jineho na svete.
Bez do toho - nebudes nikdy litovat....
12. črc 2008 ve 20:08  • Odpověz  • To se mi líbí
No, já myslím, že jsem se přestala tak soustředit sama na sebe, za což jsem ráda. Teď běh našeho života a tempo udává Týnka a já s tím překvapivě nemám problém, kvůli nikomu jinému bych se určitých věcí vzdát nedokázala, dítě je prostě nejvíc. :grinning:
12. črc 2008 ve 20:24  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak mě mateřství změnilo asi v tom, že jsem zodpovědnější a pak že se ze mě stal noční pták :sweat_smile: Prostě je mi líto si jít lehnout dvě hodiny po Dominikovi, tak chodim spát kolem 1:00, někdy 2:00 - v podsatě si užívám klidného večera :sweat_smile: a jinak mám pocit, žě si žijeme uplně stejně jako doposud. Chodíme si sednout do restaurace na zahrádku nebo do nekuřácké všichni :dizzy_face: , nakupujeme stejně, do kina si taky chodíme, máme hlídání, děláme výlety a je to prostě stejné. NE!!! Je to lepší :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:

Jiná jsem možná pro kamarádky, které děti ještě neplánují - pro ty jsem asi jiná, já se tak necítím, když se sejdeme, tak nemluvím o mateřství, smějeme se stejně, bavíme se stejně, ale pro ně asi jiná jsem. Jinak si vážně přijdu stejná. Možná první 4 měsíce jsem byla vážná a vymizel z našeho vztahu s partnerem humor, ne uplně ale o dost. Postupně, kdy jsem se už v mateřství zaběhla, tak jsem se vracela do normálu :sunglasses:

Nedávno si vzala na celý den Domíse babička a já si tak jela sama autobusem a zjistila jsem, že život bez něj je neskutečně prázdnej a nijakej :slight_smile: a že si to absolutně nedovedu představit, že bych ho neměla. Jako to jsem si nedovedla představit i dřív, ale jak jsem jela bez něj, tak jsem cítila prázdnotu. Nikdy jsem si nedokázala ani z poloviny představit, jaká je mateřská láska. Je prostě taková, že máš chuť se do toho brouka mrňavýho uplně zakousnout :sweat_smile: a upusinkovat ho :dizzy_face: a každý den se těším na ráno, až ho zase poňuňám :dizzy_face:
12. črc 2008 ve 20:24  • Odpověz  • To se mi líbí
Nikka.vo, já Aničce každý den říkám, že ju sežerinkám a úplně bych ju umačkala :grinning:
12. črc 2008 ve 20:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Já si zase každý večer říkám: "Už aby spal ,, :grinning: a za dvě hoďky se těšim na ráno a nejradši bych ho z té postýlky vyndala :sweat_smile:
12. črc 2008 ve 21:21  • Odpověz  • To se mi líbí
No Anička má teď ponocovací období, takže já jsem tuhá do půl hodiny po ní :grinning:
12. črc 2008 ve 21:50  • Odpověz  • To se mi líbí
Určitě má mateřství na mě spoustu pozitivních vlivů, ale já už rok vnímám, jakej se ze mě stává šílenej nervák. Sice už je to mnohem lepší, ale i tak mám často stavy, kdy ani nemůžu jíst, jak mám staženej žaludek od nervů. Náš Edík byl strašně ukřičený mimi, vlastně pořád křičel, no a navíc nechtěl spinkat, takže když jsem s ním šla ven, už jsem se jen stresovala, kdy se budem muset vrátit a jak dlouho pojedu s křičícím mimi v kočárku - nechtěla jsem ho stresovat dlouhým řvaním. Pak jsem ho naučila spát v kočárku na zahradě, to je vlastně dodnes, ale i tak jsem měla uši na šťopkách a co pár minut jsem za ním lítala uklidňovat ho houpáním, páč křičel.
No a k tomu práce, která se mi začala z pochopitelných důvodů rozsypávat pod rukama. Stresuje mě, když mi zavolá šéfka a chce se mnou řešit nějakej problém, jenže Edík nesnese, když telefonuju, takže křičí. Vždycky se moc těším, když mám jet na služebku a o Edíka se bude starat manžel :pensive: , no a když se to přiblíží, jsem ve stresu, že budu bez dítěte, na služebce mám nervy, co se děje doma (manžel je na 100 % spolehlivý chůvák!) a jedu jak o život, už abych se vrátila. Nemluvě o tom, že celou cestu bojuju za volantem se spánkem...
No a k tomu barák a zahrada, který jsou v žalostným stavu, no nedovedu si představit, že se to v brzký době zlepší. Tuhle jsem byla u kamarádky, co má 2 děti, jak ta měla doma naklizeno! Málem jsem se z toho složila :pensive: .
13. črc 2008 v 07:35  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Holky, děkuju za vaše příspěvky, zkušenosti a příběhy. Kdyby bylo na mě, kdybych poslechla jen své srdce a né rozum, tak už jsem maminkou dávno, ale problém je v tom, že bydlíme v pidibytečku v domě, ve kterém je i restaurace a to by se tu miminko moc nevyspalo-je tu dost rámus a manža měl pravdu, když říkal, že naše dítě by mělo spinkat v klidu a tichu-což tu fakt není:slight_smile:) Aspoň že on je rozumnej :sweat_smile: . už abych dopapala HA, huž mě to nechutná :grinning: . Strašně se těším na maminkovskou roli, možná je to i tím, že jsem ze třídy skoro poslední, která nemá mimčo, a to mě asi taky trošku ovlivnilo.
Niego, podle toho co píšeš máš docela nezáviděníhodnou situaci, nemohla bys to vyřešit jinou prací?Takhle budeš akorát unavená a mimčo to na tobě pozná.. :frowning2:
13. črc 2008 ve 12:40  • Odpověz  • To se mi líbí
Petradova: Ale né, to je v pohodě. Jedinej, kdo nic nepozná, je náš mimák. Ten si spokojeně huláká, zatímco mně z něho praská hlava :grinning: . Já furt věřím, že se jednoho dne uklidní a přestane bejt tak hlučnej - přece nebude hulákat až do maturity! Stejně tak věřím, že jednoho dne přestane s těma nočníma objednávkama čerstvýho mlíka. A taky doufám, že jednou přijde čas, kdy udělá přijímačky do školky a já budu moct aspoň dopoledne v klidu pracovat. A když bude nejhůř, budu muset domluvit nějaký hlídání na pár hodin tejdně, abych se úplně nezcvokla - furt jsem to zavrhovala, páč jsem chtěla bejt supermatka, co všechno zvládá sama. Mno, první výsledky už se dostavily :grinning: .
13. črc 2008 ve 13:49  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Niega: tak to už se těšíš až bude tvoje mímo dospělej a bude bydlet mimo domov, to se možná vyspíš :grinning: :grinning: . Zapomněla jsem napsat, že sice bydlíme v pidibytečku, ale že začínáme stavět domek, takže jako vím, že bude mimi hajat v klidu a tichu (u lesa) a snad i brzo budeme bydlet, ale jak říkám: kdyby bylo na mě...mamčou jsem už dávno dávníčko :grinning: , takže asi tak.
13. črc 2008 v 15:26  • Odpověz  • To se mi líbí
AHOJ

no to víš,že ti dítě změní život
všechno se motá okolo těch našich drobečků,ale je to příjemný pocit
te´d vidím jaký je manžel super táta a dokáže se o malou postarat
doporučuji aby pak byl s tebou u porodu
taky jsem nebyla žádná pařmenka po hospodách diskotékách po clubech
prostě jsem z kačku strašně ráda a neumím si život už bez ní představit
už začíná s náma komunikovat a je s ní strašná sranda
určitě se ničeho neboj a brzy tě budeme vítat mezi náma maminama
pa
13. črc 2008 v 15:46  • Odpověz  • To se mi líbí
necetla jsem to cele, ale myslim, ze se pod vetsinu prispevku muzu podepsat. To co psala napr. alcatko, tak jako by mi mluvila z duse...a stejne jako Gedren nemam pocit, ze bych musela svuj dosavadni zivot nejak radikalne menit...jen je o dost bohatsi....vse, co jsem pred tim mela rada, muzu delat i s ditetem a to co uz moc nejde (nejaky parby apod...) mi ani nechybi. Mam dite ve 30ti a pride mi, ze jsem si uz uzila dost a dost a to jsou jiste vetsi pařičky než jsem byla ja.
Tonda je taky stred vesmiru. V tehotenstvi jsem taky mela ruzny obavy, jestli dokazu mit sve dite dost rada, jestli se mu budu rada venovat na ukor svych zajmu atd....a po porodu jsem byla zaskocena jak moc lze dite milovat...V porodnici jsem se na Tondu divala a rikala si, jak je neuveritelny se takhle zamilovat a ze si i po pouchych dvou dnech od jeho narozeni nedokazu predstavit, ze bych o nej mela prijit...
a taky se mi hrozne ulevilo, ze uz se nemusim tolik zaobirat sebou. Uz jsem nutne potrebovala starat se o nekoho jineho. Pro me je naplnenim zivota, zit pro druhe.. :wink:

jo taky musim rict, ze to mam dost usnadneny tim, ze je Tonda zatim hodne mimino. Od narozeni hrozne malo breci, krasne spi, bez problemu kojim, za 4 mesice se jen jednou vztekal, proste pohoda...a ted je s nim navic sranda...
a samozrejme, jako kazde matce, mi pripada neuveritelne krasnej :grinning:
13. črc 2008 v 16:21  • Odpověz  • To se mi líbí
jo a taky mam dost velkou vyhodu, ze mi manzel se vsim pomaha, jak s Tondou, tak v domacnosti (coz delal i pred tim), takze ja si opravdu nemam na co stezovat.
13. črc 2008 v 16:22  • Odpověz  • To se mi líbí
teda oprava, ta veta , ze si nedokazu predstavit o nej prijit zni divne..to je totiz samozrejmy...chtela jsem ti rict, ze jsem si uz po dvou dnech nedokazala predstavit zivot bez nej....na to ze jsme znali tak kratce :slight_smile: (tech 9 mesicu "znamosti" moc nepocitam....to jsem k nemu nemela zdaleka takovy vztah jako po tom, co na me vykoukl.)
13. črc 2008 v 16:39  • Odpověz  • To se mi líbí
mateřství je překrásné,ale vyčerpávající,...ale překrásné :grinning: ,u první dcery jsem si vše užívala plnými doušky jako tady kočandy psaly přede mnou,ale teď u druhé dcery jsem víc utahaná,mám dost chaoz v organizaci a spoustu dalších drobných svízelí,ale nelituju ničeho,mé cácorky mi za to stojí,změnily můj život a to velmi............je skvělý a jsem ráda že mohu být svědkem vývoje a průzkumů a hloupostí a všeho na co si vzpomenu mých dcer :slight_smile:
(ve skrytu doufám,že období pařeb se vrátí,až mě holky sebou na ňákou vezmou :grinning: :grinning: )
14. črc 2008 v 08:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek