Jak vysvětlit rodičům, že neohlášené návštěvy ne?

...Že neohlášené návštěvy opravdu NE? Holky, už mi z toho fakt pomalu hrabe. V dobách minulých jsme s rodiči od sebe bydleli cca deset minut a dostat je na návštěvu byl téměř nadlidský výkon. Jedině o tak o narozeninách, svátku, nebo o Vánocích či Velikonocích. Rodiče se pak odstěhovali a já také. Viděli jsme se třeba jednou, či dvakrát do měsíce. Vrátila jsem se, koupila jsem větší byt, oni bydlí cca na stejném místě, ve výsledku to k sobě nemáme deset minut, ale dvacet, či pětadvacet. Dnes jsem s nimi mluvila po telefonu, - máma se ptá, nestavíte se? Tak jí povídám, že určitě ne, že dělám to a ono a že jsme tam byli v úterý a určitě k nim nebudu lítat třikrát, nebo dvakrát týdně. Ten telefon proběhl ve dvě odpoledne. Ve čtyři klepání na dveře. Volání mám na ně zdarma, ten telefon s tímto operátorem nechávají standartně doma, což mi nevadí, protože mám i nějaké volné minuty na jiné operátory a telefon jim tudíž vůbec nezvedám a volám zpět. Nedokážou pochopit, že nám to vadí. Máme svůj život, přátele atd., jenže oni prostě přišli. Normálně jsem dneska podotkla už, - no to si děláte srandu....!? ... to jste nemohli říct, že se k nám chystáte...? - písnička již omletá,- my jsme to nevěděli, šli jsme na procházku. Táta mezi dveřma uraženě podotkl, že zase můžou jít zpátky. Chápete to? To, že jsme měli návštěvu a oni tady, nebo jeden z nich, - nic neřeší. Dát jim to najevo nejspíš taky ne. Už nevím, co s nimi. Jedeme z obchodu, bylo to asi půl roku zpátky, volá mami... kdepak jste? Já jsem u vás za dveřmi.... , ale nepoučitelní. Samozřejmě, doma komunikujeme, je zima, tak se i svítí, auto u baráku, takže zapřít se nejde, ale jak jim vysvětlit to, že když se je chystáme navštívit my, tak se hlásíme a oni na to kašlou? Jsou to pro mne a nejen pro mne, velice vážené osoby, ale všechno má své meze... . Náznak asi nepomáhá, jak je vidět