Jsem pořád vynervovaná
Ahoj,mám dvě děti, Samika skoro 4roky a Sebastianka 7 měsíců,partnera je hodný ale pořád jen pracuje svátky a soboty jsou u něj pracovní,neumí snámi trávit čas jako s rodinou vše společně někdy mi připadá že sem si děti udělala sama. Nic mě netěší nic mě nebaví sem otrávená z toho všeho doma uklízení vaření skákání kolem všeho kluci jsou na vcelku hodní,nemám nikoho komu se svěřit a vše mě dusí,nevím co to semnou v poslední době je jsem agresivní snad psychicky labilní jsem někdy tak vytočená skrz maličkost,mám v sobě tolik vzteku že když muj starší syn něco udělá (dá se to řešit v klidu) tak vybuchnu jak časovaná bomba. Pak si uvědomím co dělám ale to je pozdě. A moc toho lituji. Néé že bych ho fyzicky týrala to nee,ale hrozně řvu,mám to po matce,už přemýšlím že mám blok skrz ní (mou matku) sní se nestýkám špatné vzpomínky tořád mě za vše kárala a taky hrozně řvala mlátila mě hlava nehlava,a svěřit se jí někdy to vubec,vždy to dopdlo katastrofou. Nevím ja se mám hodit do klidu. Nějaká rada? Doktor-prášky? Psychouše?
@angipe john grey je autor zname a skvele knihy muzi jsou z marsu a zeny z venuse. dalsi kniha, pokracovani, je "a deti jsou z nebe". to mi tenkrat desne pomohlo pri vychove deti, stoji to za to. v ceske podobe je to kniha " respektovat a byt respektovan", ale tu uz jsem neprecetla, je dost skolska a ta greyova se cte jednim dechem (ale kazdy to muze vnimat jinak, tudiz i opacne). no a pak dalsi kniha byla (johna greye) "jak mit, co chceme a chtit, co mame" a tam bylo o nekolika stupnich lasky (nemuzeme treba po partnerovi chtit lasku rodicovskou, lasku kamaradskou (ci pratel), lasku k vyssimu cili (zakon, priroda, buh..). je tam deset druhu lasky a musela jsem uznat, ze po partnerovi teda chci moc (jak je zena na MD, nekdy je takova uzavrena v bludnem kruhu. a az pak nastoupi do prace, mezi sve lidi, uplne se ji rozradostni svet). no a tam byl i oddil, co s negativitou a bylo se treba zamerit na nebe a posilat to tam. zajimave je, ze tenktrat mi to moc neslo, ale kdyz me ted a tady nekdy prepadne nejaka negace, nejake nasrani nebo i treba neprejicnost (a ja nechci byt neprejicna), posilam to do okna. stane se mi to treba kdyz kojim, tak nemuzu ven. a normalne to zabira. dycham to tam, otevrenou pusou 😅
@belliss mám to také.. období vzdoru... kousání , škrábání... nenenene na vše... nervy někde a jsem fakt vytočená... po celém dnu dojde tatínek a začne mi radit., jak bych neměla křičet a že to jde snad i v klidu všechno a mám si uvědomit, že je to malé dítě.... no než by si ho chvíli vzal ven,abych si oddychla. tak mi ještě vysvětlí, že já on jde z práce a já jsem doma 😠
@belliss malý má 23 měsíců.... je to hodný kluk., ale jak ho chytne rapl.. už jsem vyštavená, před 3 týdny jsem skončila u doktorky na injekci- nevím, jak to říkala,že se to jmenuje co mám,, ale prý to maminky mívají , že je to únava, stres,,vyčerpanost.. ☹ ... ale můj chlap to asi nepochopí.... 😨,,, jak máš starou holčičku ?
@eva89pouzarova Jako bych to psala já!! Rozdíl jen, že mám jen jedno dítě. Taky si nevím rady, už se nedivím, že spousta matek jsou alkoholičky......
leejlaa - taky sem si říkala,nedivím se tomu že jsou matky na mateřské a utapí se v alkoholu,mě to teda svědomí a vědomí vubec nedovoluje miluji své děti nadevše a nikdy bych je nechtěla ohrozit,to mě třeba nejde dohlavy? proč? dyt žádná z nas nechce ohrožovat své děti tak proč začínat s chlastem jeto hlavne v té hlavě psichyka je mazec.
Když je nejhůř, beru chvíli bylinkové tabletky na uklidnění: Od Kneipp - 3 bylinky na uklidnění a pak jsem zkusila také Persen. Trošku mě to vždycky uklidní..zvedne..
Někdy mám pocit, že nemůžu nic zvládnout, že nic nestíhám..nevím, jestli brečet nebo se té dané situaci smát..řvu na děti jak kravka, když mi ujedou nervy..taky si myslím, že to mám po mojí mami..ta také ječela..
Je krásné být máma, ale není to vždy jednoduché..úplně rozumím!!
tak třeba já jsem byla kdysi tak hotová, že jsem vlezla do ledničky a kopla ho do sebe. Alepson pro ten pocit a dost se mi ulevilo....:o)....ale rozhodně nejsem alkoholička a nehraju si s dětma ožratá, abych hned nebyla nařčená:o)....jinak tu jogu chválí lidi hodně, dost o ní přemýšlím, člověk na chvíli vypadne z baráku, vypne tu kaši, co má díky RD v hlavě místo mozku.....:o)
A strašně mě znervózňuje binec doma..já nejsem sterilačka, to rozhodně ne..ale štve mě, že uklidím a během chvíle jsme tam, kde jsme byli.. Manžel by si asi o věc na zemi raději zlomil nohu než by to zvedl. Bude to asi tím, že chlapi vidí jinak než my..oni za to asi ani nemůžou..
Podle mě spousta maminek o těchto pocitech a problémech nemluví, ale vždyť to musí být všude stejné!!
@loafeer Já si párkrát taky šupla a nestydím se za to.. Očekávám, že se to tady na mě teď sesype! Dětská lékařka mi to dokonce doporučila a říká to i manželovi, když si stěžuje jak děti zlobí.. Že jedna sklenka večer na uvolnění nikoho ještě nezabila!! Jenže mě to moc nechutná ☹, takže já raději ty bylinky..
@very to mam tak stejne... je pekne byt mama, ale narocne... zacinam mit potize se starsima dcera,ma a nezvadam to... do toho je mi tehotensky blbe a mala zacina byt nejaka protivna... Boze, to bude mazec... dnes tedy spatny den, jeste do mesta, mala ma uz 10kg a v nosicce to nedavam (male auto, nevleze se kocar, mela bych si rict o vetsi...) ja si, holky neumim rict chlapovi v klidu, vcera jsem byla ko, take jsem spinila a vecer me bolelo bricho, mala nevrla, holky uz spaly, chlap porad makal v dilne, chtela jsem mu rict normalne, ale byla jsem v emocich, to on vubec nedava... pry kdybych byla prijemnejdsi, pomohl by mi jeho mldasi syn. ja jsem teda neprijemna, ale haha, ma ctrnact, je sice hodny, ale k praci ne, mam ho jeste se starsim pod jednou strechou, je to hruza, HRUZA, ze ja jsem do tohoto vztahu sla... mama me uklidnuje, ze mam na prazdniny byt u ni, jeste ani nevi o tehotenstvi... (bylo planovane, vymodlene, ale ted to teda nezvladam... ale byt taky sama na barak s peti detma a sestym v brichu??? chlap nema pochopeni, musi prece vydelavat... ja vim, ze dre, ale ted pro me penize jdou uplne stranou, stejne z nich vidim prd, krom chleba s maslem, zato synackove si utraceji, jak chteji... vykecavam se, mala na ruce (druhe), snad se mi ulevi... jdu chystat svacinu starsim, jsou zanedbane, ja je ucila samostatnosti, ale asi jeste brzo... tak se jdu snazit jim pripravit i sama...
@very s tím úklidem to mám úplně stejně. Taky nejsem nějaký rapl na dokonalý pořádek, ale vadí mi drobky, vše opatlané, hračky rozházené, nádobí neuklizené a manžel jako s domáctností nepomůže. S dětma ano, ledaccos opraví, vyrobí, ale by vyndal sám od sebe myčku- to se ještě nestalo...Já nemám ty děti nějak výrazně nedobré nebo nezvladatelné. Ale tím, jak je to prostě pořád a pořád dokola, navíc bydlím 200km od veškerých svých přátel a rodiny a krom dvou kamarádek tu nikoho nemám, v práci jsem dělala mezi lidma a teď tady nemám kam jít ani na pískoviště, protože nejbližší je 20 minut daleko....jsou dny, kdy je to v pohodě a občas mám pocit, že to nedám. Naštěstí těch prvních dní je výrazně více, ale ty druhé zase stojí za to:o)
@loafeer Také mám dobré dny, ale pak to přijde a je to peklo..a myslím, že to nemůžu už vydržet. Když manželovi neřeknu, udělej konkrétně tohle, neudělá to.. A malá rozkramaří úplně všechno..syn kramaří hlavně ve svém pokoji, ale je to tam jak po výbuchu..než můžu vysát a vytřít jeho pokoj..hodinu uklízíme společně..hrozný..to jsem vždycky zoufalá.. Snažím se je vést k pořádku od mala, ale jsou to děti, mají právo si hrát.. Do toho prádlo, už žehlím jen manželovo oblečení.. Já nevím, jak to dělají ostatní maminky.. Do toho přijdou rodiče, sestra..něco potřebují, pořád někomu pomáhám, všichni mi berou energii a pro mě pak nezbývá..
@very my si pořídili sušičku, takže to je docela velký pomocník, spousta lidí sice říká, že pak už nemusí žehlit, což teda já to ze sušičky tahám ideálně pod žehličku, ale taky na to kašlu a žehlím přesně- jen manželovi, sobě vůbec a děckám kdyžtak něco málo. Jinak co se naroidl druhý syn, tak jsem furt nějaká nemocná, takje to taky na prd...ale jako nechci si ztežovat, jsme ráda, za to, co mám a neměnila bych...leda s manželem, občas bych si šla místo něj klidně válet šunky do práce:o)
@very taky mám při ruce bailies 🙂 dostala jsem ji od Ježíška. Když je nejhůř, tak proc ne.
nebudu cist, co kdo psal....napisu za sebe....strane moc Ti rozumim...fakt jo a obdivuju, že jsi to napsala... 1. jsi super mama urcite, i kdyz si tak nekdy nepripadas a vycitas si, ze jsi takova a ze na deti kricis (aspon ja to tak mam). Uz jen tim, ze si to uvedomujes, ze tu pises a chces s tim neco delat 🙂 a co s tim... objednaj si bachovy esence na miru... treba tady http://www.bachovy-esence.com/c/namichana-smes-... napis na mail co Te trapi...uvidis, jak moc to pomuze. drzim palce, at je brzo dobre 🙂
Já můžu potvrdit, že bachovky fakt fungují, teď jsme je použili u syna, který se bál zůstat sám v místnosti, ačkoliv jsme byli třeba vedle, trvalo to od října a teď zůstal doma úplně sám, než jsem vyzvedla malou ze školky.
Holky, nechcete tuto diskuzi udělat soukromou? 🙂 Já to tedy neumím, ale myslím, že je to dobrý nápad...
já tohle mívám jako PMS. jsem na prášky a všechno co popisuješ, bylo to teda hlavně ty první cykly po porodu a už se to zlepšuje, hlavní je, že si to uvědomuješ a si ochotná na sobě pracovat. určitě je potřeba aby si občas někam vypadla alespoň na pár hodin, zasportovat třeba, nemůže pomoci babička? nebo se domluvit s kamarádkou a někam vyrazit na výlet, vím, že to není ono protože musíš řešit děti co sebou a na jídlo a plno věcí ale jeď někam na místo kde si ještě nebo dlouho nebyla a ty nové zážitky tě zase obohatí......potřebuješ prostě jednoduše prožít zase něco jiného než jen ten samý kolotoč doma....možná by bylo i řešení pokud můžeš brát antikoncepci, ty hormony taky zmírňují ty ženské nálady kvůli cyklu..pač to může být i tím. Děti jsou děti, za nic nemůžou a když se křičí tak je to ještě horší, vycítí to z tebe. chápu když to ujede nemáš na to ty nervy.....ale dítě bude brečet pořád protože je to miminko a má svoje potřeby, tak by se měla snažit maminka....... to si vždycky říkám. Já na toto téma taky psala diskuzi, můžu ti říct, že holky psaly radily a moc mi to teda po pravdě nepomohlo.....člověk si v tomto asi musí poradit sám, ale věř, že v tom nejsi sama.
děvčata, jdu se kv vam vykecat. Ted jsem opet servala svou dceru a dostala i na zadek. Nejsem na to hrda, moc me to mrzi. Mela veceri, tak ctvrtku mi nechala, ze uz nema hlad. Sla spat a za chvilku vylezla,i pres upozorneni, ze se mi najist, jinak nic uz nedostane, s tim ze ma opet hlad. Ohrala jsem jji tedy polevku,dala si dve lzicky a ze je unavena, ze jde spinkat. Za chvilku znovu ze ma hlad.... A to uz jsem nedala... Vim, ze je to banalita,ze to proste deti delaji, ale me to strasne vytocilo... asi jsem fakt zrala na nejakeho psychologa... Dceri jsem se omluvila. Podotykam, ze hlad mit opravdu nemohla, protoze toho snedla dost... Proste si jen vymyslela a ja to nedala..
@sunshine125 Úplně tě chápu. Také se musím hodně držet, abych v souvislosti s jídlem nevybuchla. Chce k jídlu něco, připravím to, nechce to, chce něco jiného. Podám jiné jídlo a nechce ani to, chce si hrát, otevírat šuplíky, spát... Přitom má hlad... To samé se spaním, nočníkem...
Také mám občas dny, kdy jsem "na ránu", ukřičená, vznětlivá, plačtivá, vzteklá...Manžela mám skvělého, chápavého, dětem se věnuje, dělá dvanáctky, takže krátký a dlouhý týden, ale občas jsem psychicky na dně, když vybuchnu, tak si to začnu po chvilce vyčítat, vyčítám si, jaká jsem hrozná matka... U mě to tedy bude tím, že jsem nespala ani nepamatuji víc, než 4 hodiny (a to ještě přerušovaně), kdybych mohla, tak to zalomím v 7 večer, ale jelikož děti chodí spát kolem 8, tak únavu přetrpím a pak ať jsem unavená sebevíc, tak prostě neusnu, usínám kolem 2 ráno a syn se mi od půlnoci budí co hodinu a v v 5 je přerušovaně vzhůru (občas se mi podaří ještě na pár minut usnout) a v 7 vstává starší. Takže jsem unavená, funguju jen díky kafi (problémy se spánkem s tím nesouvisí, zkoušela jsem jí dva týdny nepít a bylo to stejné, jen jsem byla přes den víc unavená). Když je manžel doma, tak mě nechá občas přispat, ale jelikož kojim a starší vyžaduje mou pozornost, tak to stejně dýl jak dvě a půl hodiny není (to se xkrát vzbudím, jelikož dcerka dělá rámus nebo mi jde bouchat do dveří). Doufám, že syna to noční vstávání brzy opustí (dcera vstávala do dvou let 5x za noc, tak doufám, že u něj to bude jiné) a já se opět srovnám do normálu a budu pro ně opět tou pohodovou maminkou.
Jestte kdyz pak v krame spusti po nedojedenem obede ze ma hlad a vsichni na me koukaj jak na ctrubku. No fakt mam dost...
🙂 u nás je to s jídlem to stejné, celé dopoledne nabízím jídlo a nenenenene, nechcu... dovařuji oběd a malý řve papat,tak nic nedostane, protože bude oběd...tak se vzteká a sem tam praští hlavou do dvířek a řve papat.... tak rychle dovařuji a pak rychle chladím, po domluvě,že se jí u stolu.... malý chce jest na zemi a u toho běhá sem a tam... tak konečně jí a sní 4 lžičky a už nechce.... dám talíř na linku,tak zas křičí papat.... tak zpět na stůl.... 3 lžičky a zas nechce.... a tak to máme půl hodiny... pak končím, protože už na to nemám nervy, ale zase vím, že něco snědl 😉 no blázinec... s tím,že mi neřekne,že nechce... prostě to vytáhne z pusy a hodí na zem 😒
@spajkina Včera jsem mu zcela nevýchovně dovolila jíst v obýváku u poštěného videa a takhle krásně nejedl snad nikdy. Žádné nervy, zlobení, přemlouvání... Koukal a otevíral pusu, snědl všechno a ta pohoda... 🙂 Asi u toho zůstanu, i když to není ideální. Než abychom se oba nervovali, budu raději později bojovat s pohádkou u jídla 😀
@eliska_z Naše první se bez telky nenajedlo..dneska je mu skoro devět a už o tom nikdo ani neví. Tehdy to pro nás bylo východisko z té naší jídelní hrůzy. Oni všichni hrozně rádi odsuzují, ale odsuzují ti, kteří potíže nemají. Moje blízká kamarádka mě odsuzovala za párky..jenže kluk na výletě nic jiného nesnědl, vozívali jsme si svoje - co nejvíce kvalitní. Pak se kamarádce narodilo druhé dítě, odjeli s ním ve dvou letech k moři..a ejhle..14 dní bylo dítě na hotelovém párku, protože tam nic jiného nejedlo.. A ona nás pochopila a omluvila se..
@verusky to čtení co tu prezentuješ mě zajímá :D Napiš víc...