Litujete, že nemáte 2 děti (popř. více)?
Ahoj holky, teď doma aktivně zvažujeme, zda druhé mimi ano nebo ne. Někdy to vypadá, že 100 % ano a jindy jsme rádi, že zvládáme 1. Maminky, co máte jen 1 dítě, litovaly jste někdy, že jich nemáte nakonec více? Nebo maminky, co jste se přece jen nakonec rozhodly pro více jak 1, byly jste pak rády, že jste se tak rozhodly? 🙂 Vím, že to záleží na dané rodině...Ale nemám kolem sebe absolutně nikoho, s kým bych to mohla probrat a kdo by měl pouze 1 dítě (a stačí) nebo naopak více. Druhé potřebujeme tak trochu naplánovat, ptž musím vysadit antiko, chci zase brát prenatální vitamíny a teď se ještě musí srovnat cyklus a ovulace a co jsem na to u prvního brala bylinné přípravky, které mi skvěle pomohly, tak ty se zase nesmí při kojení.... Mám z toho hlavu jak pátrací balón.
@dante_alighieri napodobne-myslenka,ze u testu na cukrovku me pichnou trikrat v jeden den,fujtajbl-pakjsem jimela amusela si pichat do prstu na glukometr kazdy den 🙂)) ted me ceka v prosinci zas test ottg-takze zas trikrat......nesnasim to.....u cs mi pichali do michy-hrozna predstava, kdyz jdu s detma k mudr a maji mit odber, drzi je mudra sestra picha-nemuzu byt ani podpora....u pichani usi drzi manzel-fujtajbl....
ja mela hodne odberu vdetsvti-z toho ta fobie, pak az v tehotenstvi.....a vidis, hecla jsem se trikrat
jo a nejlepsi bylo, jak jsem si pred4 lety vymkla kotnik-dali mi sadru a hned v ordinaci mi dali clexan, at se naucim pichat sama hned-na redeni krve proti tromboze-kazdy den jsem si sama musela pichnout do bricha.....
@dante_alighieri U doktora jsem byla naposledy ve 4 letech.🙂
druhé plánujeme. Manžel ho chce já jsme na vážkách, kvůli financím apod. myslím, že vše má pro a rpti a litovat nelze. Když bude jedno tak mu zase budeš moc více dopřát. Když dvě tak si spolu vyhrají, ale jsou sourozenci co v dospělosti nemají tkaové vztahy a každý si jde po svém 🙂. Moje teta má děti 4 a myslím, že nelituje.
@odula jak píše při íc dětech si to už nějak ztratí 🙂.
Dá příklad od té mé tety. Vždy byla pintlich na pořádek měla dceru a syn 4 roky od sebe a když bylo nejstarší asi 10 otěhotněla a za rok znova 🙂 > změili se jí nároky. Uklizeno měla vždy ale né přehnaně - bylo hold vidět, že je tam živo 🙂.
Težké to být může, ale nedávno tu psala jend maminka jak je ráda, že má více dětí každé jí řeklo jak jí má rádo 🙂
@dante_alighieri A to si vezmi,že před lety,když jsem byla těhotná, se cukrovka neřešila. Skoro si myslím a i jsem to četla v nějakém časopise o zdraví,že ten zátěžový test škodí i dítêti,které už má slinivku vyvinutou. To je tedy test,který bych nepodstoupila.
@dante_alighieri kalhotky jsem sundala při příjmu,a bylo mi to srdečně fuk. A když mě tak různě polohovali kvůli rotaci,tak mě i sami prikryvali.
@dante_alighieri taky jsem mela fobii z chlapu doktoru a pred detma mela zenskou lekarku, ale tehotenstvi a porody me naucily a kdyz jsem se prestehovala uz sem sla k doktorovi se kterym sem mela dobre zkusenosti z porodnickeho oddeleni.
Ono pokud budes chtit dite, tak strach z odberu budes muset minimalne 2x prekonat. Je to nezbytne pro zdravi ditka a vubec pro dobry prubeh tehotenstvi. Mozna by se dalo vzit neco na uklidneni, kdyz by to fakt neslo, ale nevim zda se to slucuje s tehu.
A u porodu je to tak neskutecne silny moment ze nebudes mit cas nad vsim premyslet jak ted. To uz tak nejak vsechno plyne samo😉
@kusanagi87 Vždycky jsem si říkala,že jedináčkům musí být hrozně smutno.Moje tchýně je jedináček a nikdy si prý neposteskla.Také jsme tohle doma řešili a jsme rádi,že máme dva kluky.Je to radost vidět je spolu.Jak se na sebe těší,jak se objimaji,hraji si spolu,ale také pěkně zlobí😉Ml.se učí od
toho staršího atd atd.
@dante_alighieri není nutné, aby se přemáhala, pokud se na těhu a porod necítíš a máš z toho hrůzu, vidím to na adopci,přijdeš k hotovému a ještě uděláš nějaké dítě šťastným😎
Ahoj, mám děti dvě, 15 měsíců od sebe a absolutně nesnáším názor typu "nechci druhé, protože by tím utrpělo prvni". Naopak si myslím, že to nejlepší, co dítěti můžeme dát je sourozenec. Od prvopočátku dělám co můžu a teď jsou z nich super parťáci a mají se moc radi 🙂 Jestli něčeho nelituju, tak toho, že máme dvě děti. Třeba jednou budeme mít i tři... Kdo ví 🙂
Mám jedno dítě a během 2-3 let bychom rádi druhé. Z mojí strany je to čistě "rozumová" záležitost, nijak po dalším těhotnění a péči o mimino netoužím, jsem spokojená jen s dcerou, a kdybych to měla brát čistě sobecky, tak bych si raději místo dalšího dítěte pořídila psa 😂, ale sama vím, že sourozenec je nenahraditelnej dar.
Mám o šest let mladší sestru, kterou jsem si hrozně nepřála, první roky jejího života jsem strašně žárlila, v sedmi letech jsem o tom, jak strašný je mít sourozence, napsala 2 A4 na psacím stroji po dědovi 😂, často jsme se rvaly jako koně, ale vždycky bych se za ní prala a ona za mě. Čím jsme starší, tím je náš vztah hlubší a navzájem si jsme opravdu těmi nejlepšími kamarádkami.
Chci tohle i pro dceru. Chci ji dát sourozence a chci obě děti vychovat tak, aby jednou měly vztah aspoň podobný tomu, jaký mám já se svojí ségrou. Už teď vím, že kdyby se mi nepodařilo mít další dítě, mrzelo by mě to, hodně. Ne kvůli sobě, ale kvůli dceři.
@drzticka81 To už aby se člověk bál zlomit si i nohu! Já měla vždycky zato, že při zlomenině tě čeká jen RTG, sádra a čau. Kdo zas vymyslel to píchání proti tromboze?! Jako jo, asi ti to mělo zachránit život, ale já v každý jehle vidim apriori buzeraci... 🤐
@babanci To ses při každý nemoci i při pozvánce na prevenci/očkování vzpouzela rodičům a oni tě nechali? Já to mam ve svý režii až od 19, no.
@victress Spíš přemýšlím, jestli dítě vůbec mít (mám pocit, že by mi vlastně nevadilo ho nemít, ale úplně jistá si tim nejsem, a proto chci ten strach řešit včas, kdyby mě to náhodou za pár let popadlo). O adopci jsem teda nikdy nepřemýšlela jako o možnosti.
@kusanagi87 já odpovím stručně, viz. fotka 🙂 Jsem pro sourozence, právě kvůli tomuhle......
@dante_alighieri Já nikdy nebyla nemocná a očkovali nás ve škole. To jsem sebou vždycky břinkla, ale nebyla jsem jediná. Takových nás bylo. Samozřejmě se to o mě v rodině ví, takže se nikdo nepokouší mě do něčeho přemlouvat, každému je jasné, že mám svojí cestu k uzdravování a na injekce a chemii se nespoléhám. Navíc, před 6 lety jsem zažila šílenou zdravotní péči, která dopadla katastrofou. Zanedbání jako prase. To mě zatvrdilo docela. Před nedávnem v zaměstnání zjistili, že jsem nebyla nikdy u lékaře a prý, že potřebují razítko, že mohu vykonávat svojí práci. Dvacetšest let je to nezajímalo, navíc pracuji jako sekretářka. Říkali mi, ty nechceš vědět o svém zdravotním stavu? Tak jsem zavolala k nejbližší lékařce, prý mi změří tlak - vím, že mám 120 na 80, protože si ho měřím doma, vždy, když si ho měří moje mamka, tak to taky zkusím a zkontroluje mi oči. Nemám brýle ani na dálku ani na blízko, vidím jako rys. Ptala jsem se, nabrala by jste mi onkomarkery, poslala mě na CT nebo rezonanci, zkontrolovala srdce...? Prý ne, na to by měla mít vážné důvody a podezření a ještě bych musela udělat povinné kolečko u různých dalších kolegů...takže, bych stejně věděla prd. Víš asi, jak to dopadlo. 🙂
@dante_alighieri Ještě jsem ti chtěla napsat, co se týká těhotenství, abychom tu neplevelily, že nic není povinné, je jen na Tobě, do čeho půjdeš. Oni Ti mohou doporučit např. zátěžový test na cukrovku, ale Ty na něj nemusíš jít. Dokonce nějaký gynekolog, třeba můj, na něj ani neposílá. Dokonce prý nemusíš chodit ani do poradny...jediné, co pak musíš, je porodit.
Lituji. Vždycky jsem chtěla hodně dětí, protože sama jsem nakonec skončila jako jedináček a nevidím v tom vůbec žádnou výhodu... ale nejdřív jsem měla pořád čas (práce, cestování, mejdany), otěhotněla jsem ve třiceti sice se svým dlouhodobým partnerem, ale neplánovaně (i když syn byl od začátku chtěný) a náš vztah byl celou dobu hodně nahoru dolu a po narození syna se to jen zhoršilo, resp. mě došla trpělivost, takže jsme se rozešli. teď je mi 34, sice partnera mám, který by i dítě chtěl, ale nejsem si jistá, že bych ním mohla spokojeně žít až do smrti a mít dvě děti s dvěma různými chlapi a pak být nakonec zase sama se mi nechce... takže už se velmi nerada smiřuji s tím, že budu mít jen jedno. Osciluji mezi dny, kdy si říkám no a co. Mám super, zdravého syna a plno přátel kolem sebe, takže sám nikdy nebude (jako koneckonců já) a nemá cenu něco lámat přes koleno. A pak jsou dny, kdy mě popadá panika, jako že chudák malej, můj syn bude taky jedináček, co jsem mu to provedla...naštěstí ale většinu času zatím neřeším a jsem v poloze jako, je mi sice 34, ale to pořád není 40. Tak buď se to se současným nějak rozsekne (definitivní konec nebo definitivně super) a já třeba někoho ještě najdu a s ním na druhý pokus založím tu ideální rodinu anebo holt ne. Vždycky bude nakonec dobře, protože pokud neni dobře, tak to je ještě neni konec 🙂 Ale moc nechápu lidi, kteří mají dobrý vztah a stejně chtějí pouze jedno dítě z důvodu jako, že jedno stačí, dvě by nezvládli vychovat atd...podle mě v 99% je lepší mít min. dvě děti než jedno
@dante_alighieri Jak uz psaly lidi výše, testy lze odmítnout...ja teda chodila na ultrazvuky i krev, ale klidně se dá říct, ze to absolvovat nebudeš. Zase jsem nebyla na žádných těch testech vývojových vad a u ultrazvuku jsem ji poprosila at tohle taky neřeší nebo mi to alespoň neříká kdyby něco...byli jsme rozhodnutí nechat si jakékoli miminko, ale neříkám, ze by to nebylo těžké vědět dopředu o případném postižení, tak jsem nechtěla zbytečně stresy ☺ Jen jsem ji podepsala papír, aby byla kryta a bylo to 😉
Uz sem jednou psala,ze rodič ma mit tolik děti na kolik se cítí a kolik on sám chce a nedelat si děti kvůli tomu aby nebylo první dítě jedinacek. Nicméně a klidně si o me myslete,ze sem nestvura,ale neni to tak. Z meho pohledu starší sestry,bych chtela byt jedinacek a sourozence bych nechtela,holt to nějak špatně vyšlo a obrovskou vinu na tom nesou rodiče a ja mám fakt strasnej strach,že bych se chovala nevědomky stejně jako oni a sve dceři tak zničila dětství a "zprotivila" sourozence
@deene a já bych zase svoji ségru nedala ani za nic 🙂. Manžel má sestry 3 a všichni mají super vztah, teď jak mají všichni podobně staré děti, je to správná banda.
Tohle je vše hrozně individuální a chybu ve výchově můžeš udělat i u jedináčka 🙂
@anazuzzuzana To se ještě všechno může stát. Moje dcera má v 35 letech první.
@michaela_2 to je jasný,ze je to individuální,ja znám víc sourozenců kde to nevyšlo,než těch co maji super vztah. Nicméně se zase vracim k tomu,ze když budu chtit druhy dite,tak pro to dite samotny,ne abych porodila partaka dceři
@deene Jsem jedináček a nikdy jsem netrpěla tím, že jsem sama, měla a mám kamarádů jako much. Někdy ale říkám, že kdybych měla ségru, bylo by to fajn a lidi kolem říkají, my jí máme a stejně se nestýkáme, nemáme se rádi.... Je to škoda, ale asi ne každý má hezké vzájemné rodinné vazby.
@deene nemyslim, ze je to názor k odsouzení...je to prostě jeden pohled na věc a vlastně s ním hodně souhlasím v tom smyslu, ze člověk nemá mít víc děti jen proto, ze to je dle ostatních lepší, nemusí být. Já mám mladší sestru o ty zde resene idealni tri roky a sice jsme se nikdy nehadaly, jako malé jsme si hrály, ale pak přišlo me období od 12 ti na gymplu, na hraní nebyl čas a když už, tak s kamarády radši než s mladší ségrou a v 17ti jsem se stěhovala k expriteli a od té doby uz jsem až na pár měsíců doma nebydlela, teď jsem od segry cca 150 km, což není moc, ale vídáme se tak 4x ročně a ještě se nemáme o čem bavit. Mám ji ráda, ale jsme prostě každá jiná, ja v 25 rodina, ji je 24 teď a sice uz má vlastní domácnost, ale je to pořád ještě dítě v mnoha ohledech...třeba až bude mít vlastní děti atd bude to lepší, ale momentálně sice sestru mám, ale je to jak kdybych neměla...a ve svém okolí mám dva hodně negativní sourozenecke vztahy, takže to určitě není vždy tak růžové, jak se zdá a tady píše...a nejsou to nějaké problémové rodiny, spíš naopak, teoreticky by vše mělo idealne klapat a houby...
@babanci A treba by to zrovna tak bylo, to člověk neví...mamka si se svoji o rok mladší sestrou může volat nonstop a mají pořád co řešit..vždy si dělají srandu, ze kdyby spolu dvacet let seděly a pak je pustily, tak by se loucily se slovy, ze si to dopovi po telefonu 😀 ale začalo to taky az co mají děti, teta má taky dvě holky, ve stejných letech, co jsme my, takže jsme do mých cca deseti let travily skoro celé prázdniny, hodně víkendu atd ve čtyřech se sestrenicema a to bylo vůbec super ☺
Já mám dvě děti a nikdy jsme nelitovala, spíš naopak. jsem šťastná, že je mám. Ale pravda, že znám i maminku, která má dvě děti a toho druhého lituje. Dopředu asi člověk nikdy neví na sto procent.
Myslím, že záleží jaké důvody rodina pro další ítě má, jestli citové, nebo racionální. U mne byly důvody hlavně citové, moc jsem po něm toužila a i když je to někdy náročné, fur v sobě cítím, že jsem udělala dobře. Cítím štěstí. Racionální důvody u nás asi taky byly, ale víc ty citové.
Ta známá, která lituje byla s jedním dítětem spokojená. Říkala, že po druhém netouží, ale zas nechce malou připravit o sourozence.
Hodně mělo vliv, že do ní okolí hučelo, když mají velký byt a hodně peněz, proč nemají druhé dítě. Hlavně její kamarádky z práce, které měly dvě děti. Její ségra měla dvě a měla proto v rodině lepší postavení.
Taky asi záleží, jak ženská snáší mateřskou. Zatímco, já měla depky, kdy když mi končí mateřská, ona počítala měsíce, kdy už z toho konečně vyleze. Měla hodně ráda svou práci, ráda cestovala, byla společenská. S potěšením prodávala kočár a radovala se, že dítě vyrostlo a může cestovat bez kočáru, jí všechno, chodí do školky. Začala zářit a do toho BUM a druhé těhotenství. Takové poloplánované. Špatně ho snášela. Cítila to jako omezení, často jsme to spolu řešily. Já jí záviděla tehdy pupek a ona mne tílko a úzké rifle. Pak jí vadilo kojení. Často plakala. Měla miminko ráda, bála se o něj, chovala ho, ale prostě říkala, že jedno dítě je ideální a že měla mít jen to jedno.
Podle mne okolí by do ženských nemělo tak hučet, kdyby jí nechali na pokoji, měla by jedno a byla by spokojená. Většina holek, ale druhého nelituje, druhou takovou fakt neznám a to mám hodně kamarádek.
@deene My více dětí ( asi 3 ) plánujeme s manželem jak kvůli nim, tak kvůli sobě. Prostě kvůli tomu, jak ta rodina potom funguje úplně jinak než s jedním.
Ten ruch a šum, kdybych přišla k večeru domů s jedním dítětem - bylo by tam příšerný ticho ! 😀
Takže kvůli sobě určitě, ale zároveň i kvůli nim. Vyrůstání vedle druhého nebo více dalších dětí je prostě jiné než když je v rodině dítě jedno. Neříkám, že jedináček nemůže mít skvělé dětství to ne, ale je to prostě jiné 🙂
Plně ale chápu to, že se bojíš na základě nějaké osobní špatné zkušenosti, to je hodně smutný číst, obzvláště jestli jsou ty vzpomínky už z dětství. Doufám, že už tě budou trápit co nejméně :-*
@wiinnii tohle je super přístup. Taky teď o druhém přemýšlíme a stále je to tak na vážkách. I z toho důvodu, že si říkám,jak to jako budu dělat? Malému teď byly 2roky. S miminkem nebyl žádný problém, vše jsme víceméně zvládali,ale jelo se na 100% okolo něho. Uvařit,nakojit, a šup na 2-3h vozit ven,aby se mi vyspal. A když se vyspal a měl energii, šup domů, já hotová. Našlapovala jsem pomalu po špičkách (a to mi zůstalo, z čehož občas roste manžel) takže logicky, představa jak to takhle budu zvládat s druhým...no nebudu, takhle, to je jasné. Jak píšeš. Miminko se musí přizpůsobit chodu rodiny. Víceméně. Nechci,aby první syn pak "utrpěl" 🙂 každopádně ani druhé nemám v plánu odstrkovat. Což ani nepůjde a ani nebudu chtít.
@svatbataz ja mam prave kamaradku, ktera uz se svym prvnim ditetem po ukoncenem 6tinedeli podnikala uplne vse, na co byli s manzelem zvykli. Cestovani, horske tury..... a tak to ma byt, dite se prizpusobi. Ja se vseho bala a navic jsem byla hodne unavena (ted ale vim, ze i za tu unavu jsem si mohla urcite z velke casti sama svym odevzdanym chovanim k dceri). S druhou dcerou to ze me vse spadlo! Ani jedna se urcite neciti odstrcena, vse delame spolecne. Starsi ted nastupuje do skolky a me to prijde strasne lito, ze mladsi zustane doma "sama".
@drzticka81 Odběr krve je moment, to je pravda, nakonec i ten porod, když se to vezme v "celoživotním" měřítku. Mně je ale nejvíc špatně, když na to musim čekat. Když např. v březnu budu vědět, že v květnu mě čeká test na cukrovku, tak do tý doby zešedivim. Potřebovala bych, aby - když už do mě teda musej píchat - mi tu krev vzali ihned a na místě. Žádný "přijďte ráno", natož za měsíc. Analogicky si neumim představit, že budu 9 měsíců existovat s tím, že mě čeká porod. Potřebuju, aby byl teď hned.