Mám dítě a lituju toho...
Potřebovala bych se vypovídat a potřebuju i radu. Celý život jsem věděla, že děti nechci. Nikdy jsem nebyla mateřský typ a rozhodně nejsem matka roku. Můj manžel měl stejný názor, takže náš život byl fajn. Jenže manžel před dvěma lety změnil názor a začal mluvit o dítěti. Že by sme si měli pořídit aspoň jedno. Nijak na mě netlačil, prý si to mám rozhodnout sama. Do toho jsem neustále poslouchala svoji matku, která se starala o svou nemohoucí mámu, že kdyby měla aspoň vnuka/vnučku, bylo by to skvělé, že by došla na jiné myšlenky,že mám nejvyšší čas, že ona bude hlídat...(péče o starého člověka je dost psychicky náročná). Jednou jsem v práci toto téma naťukla a kolegyně mi řekla, že kdyby její muž chtěl děti a ona ne, že by se bála, aby neodešel nebo aby si ho nepořídil s jinou. Popravdě jsem o tomto taky přemýšlela. Můj manžel je úžasný člověk, velice ho miluji a věřím mu, máme krásný vztah i po 10-ti letech. On sám mi řekl, že moje rozhodnutí bude respektoval. Přesto jsem se pod tíhou argumentů nebo asi v pominutí smyslů rozhodla, že si dítě pořídíme. To, že jsem v jiném stavu jsem zjistila velice brzo. Obrečela jsem to, ale štěstím to nebylo. Přemýšlela jsem, jestli jít na potrat a manželovi to neříkat. Nakonec jsem mu to řekla. On byl rád, já zoufalá. Moje těhotenství bylo bez problémů, žádné nevolnosti, vysoký tlak, cukrovka, vše v pořádku. Jakž takž jsem se s tím vypořádala a začala se docela těšit. Oba jsem si přáli holčičku, protože v obou rodinách jsou samí kluci. Jenže po odběru plodové vody bylo jasné, že to bude kluk. Cestu z vyšetření jsem probrečela zklamáním a rozhodně jsem se už netěšila. Rodila jsem CS, takže "porod" v pohodě. Malý není zlé dítě. Prospívá, na 2 měsíce je velice šikovný. Jenže já jsem zoufalá. Není dne, abych nelitovala svého rozhodnutí. Manžel jezdí domů jen na víkendy, moje matka sice k nám jezdí, ale manžela nenahradí. Navíc mi po pár dnech leze na nervy. Ubíjí mě to být doma. Kdyby to šlo, okamžitě bych se vrátila do práce. Leze mi na nervy všechno. Když se syn rozbrečí a já nevím co s ním, chytnu amok, křičím na něj a nejradějí bych ho někomu dala, ať si ho vezme a nevrací jej. Nejraději jsem, když spí a já s ním nemusím mluvit a věnovat se mu. Dítěti se věnuju, péči nezanedbávám, ale všechno dělám jen proto, že se to musí a má. Nemám z toho radost. Otázka, jak si užívám mateřství, mě dohání k šílenství. Co to znamená užívat si??? Nechápu lidi, co toto podstupují dva a vícekrát. Nebo je vlastně obdivuju. Vím, že jsou lidi, kteří si přejí děti a zdravé děti a byly by za to vděční. Já to mám, ale šťastná nejsem, večery probrečím s tím, že jsem si zničila postavu a zkazila život. Cítím, že to nebylo správné rozhodnutí a chci zpět svůj život před tím. Říkala jsem to manželovi i matce, ale asi si myslí, že si dělám srandu. Mrzí mě moje rozhodnutí a kdyby to šlo, vrátila bych to zpět a dítě si nepořídila. Kdyby se mě někdo ptal, jestli mám syna ráda, nevím, co bych odpověděla. Jen vím, že větu - miluju své dítě nadevše-bych neřekla. Najde se někdo, kdo to má podobně nebo jsem jediná? Změní se to někdy? Klidně se do mě pusťte. Počítám s odsouzením.
@hanulkapal tak to je, matka která své dítě miluje vydrží hodně a i tak je šťastná. Ženská která má radši sebe než dítě to už vnímá jinak. Dítě ji naruší všechno co jí vyhovovalo a najednou je problém. Ale pořád mám pocit, že to zakladatelka zvládne, akorát se k tomu dopracuje jinak než většina matek 😀 . Já se klidně přiznám, že i když jsem dceru milovala už jako náročné mimčo, tak jsem někdy odpočítávala minuty kdy už konečně muž přijde domů a já se jí na chvíli zbavím 🙂 . A máš pravdu, uteče to hrozně rychle a z miminka je školačka. Koukám že tvoje holčička je ještě malinká, uvidíš za pár měsíců bude to lepší a lepší. Moje druhá dcera byla úžasně pohodové miminko, takže jsem mohla srovnat úplné protipóly a kdo nezažil náročné mimčo tak to snad ani nedovede pochopit, protože mu to mateřství přijde celkem v pohodě.
@targeta . Za prve. Nenech se od nekterych, zde velmi chytrych a milujicich matek, co foti kazdou stolici sveho syna, dotlacit do toho, ze si fakt zla. Nejsi.jen proste nejsi vubec matersky typ a dite jsi mit urcite nemela. Ted ho mas. Pokud si myslis, ze mu nechces ublizit ( v opacnem pripade okamzite mazej k doktorovi a dite dej babicce) a ze te proste jenom , slusne receno, stve a nebavi, pak si najmi okamzite chuvu, Mate na to penize? Vsude jinde je to naprosty standard, proste pracujes s tim, ze mas dite, ale travis s nim mnohem mene casu, nez je na milujici matku, normou. U tebe to na poporodni deprese nevypada. Tohle je dost racionalni jednani co pises. Ja je mela, po porodu, asi dva mesice. Vubec jsem k synovi nic necitila, nic. Nesnasela jsem, kdyz otevrel oci, neco chtel, nedej Buh brecel. Ale zaroven jsem ho milovat chtela. Pomohli mi antidepresiva.Ted jsem ta milujici mama, ale odmita jsem se mu obetovat a chodim po 6 mesicich na 3 dny do prace, protoze miluju praci. Chodim na 10:30 a ve tri jsem doma. Uplna parada Odsouzena jsem v ocich jinych matek byla stokrat. Zacni chodit do prace, najmi si velmi peclie chuvu, aspon na 4 hodiny denne. A klidne i at ti ho vecer uspi. Tu cestu si najdes, pomalu, ale najdes. Ono pak ty deti jsou vazne nase zrcadla a kolikrat si reknech, dyt to jsem vazne ja.Mrzi me, co prozivas, kdyby sis chtela o tom popovidat, rada. Ja jen proste nesnasim ty kecy o tom, ze kdyz hned po porodu nesislas a nerikas cauky mnauky,, tak jsi magor Nejsi.
Nejspíš máš poporodní depresi nebo laktační psychózu. Zajdi za odborníkem a uvidíš,že k malému změníš postoj a vše uvidíš jinak,ale je třeba to léčit hned. Hodně štěstí
@targeta Koukám, ze vas všichni považuji za 'divnou', ale na serveru 'stastnych matek' kde se snad probírá i ideální barva nocniku se neni čemu divit.
Nicméně ja vás chápu. Dítě jsem nechtěla nikdy a tento stav stále trva, a to i po tom, co jsem jedno velmi nechtěne porodila. Abyste to špatně nepochopila -na těhotenství jsem přišla az na konci druhého měsíce a to v době, kdy jsem dlohodobe zila v jihoamerické zemi, kde jsou potraty tabu. I tak jsem ale ppdstoupila potrat pilulkou, který se bohužel nezdařil. Už v CR jsem podstoupila amniocentezu - kdyby náhodou, protoze v případě podezření na gen. vadu, by plod odebrali i 'po termínu'. Nic, plod byl zdravý. Opětovně jsem odjela do zahraničí, kde se narodila holka, naštěstí existují adopce, takze po tydnu se asi dostala do nějaké prověřené rodiny.
Ale, nic bych neresila a později treba i o dítěti uvazovala, kdyby jsem ji neměla po porodu 3 dny doma. Tech pár dní bylo totální utrpení, které bych ale nepripisovala poporodni depresi, i kdyz hormony litaly pořádně. Depresi jsem mela hlavně z toho, ze se mi podařilo asi 10kg pribrat, coz jsem videla jako absolutní tragédii. V každém případě k dítěti jsem necítila nic, jen to, ze se o něj po tu dobu nezbytně nutnou musim postarat. To podobné popisujete vy.
Bohužel, vy dítě asi uz k adopci nedáte, takze na vašem místě se snažím mimino se sebezaprenim vypiplat, jít CO NEJDRIV do práce (jesle neexistuji jen tak pro nic za nic) a take do výchovy zapojim tatínka a babičky. Za vás doufám, ze az dítě bude starší, cestu si k němu najdete, jinak je to na masli. Hodně štěstí
@rumenka01 až na to, že první dny jsou většinou krize, ty nevíš vůbec nic, až časem přijdeš na to, co to mateřství je, takhle nevíš nic...
@marcicek84 je mi jasné, co tím myslíte. Ale ona to nebyla krize ve smyslu, ze bych nevěděla, co dělat. Instinktivně a za pomoci pratel člověk plus minus vi, co a jak. Ale ja nechtěla, dítě mi vadilo a co nejdriv jsem ho zase chtěla do te porodnice vrátit. Nevzbuzovala ve mě žádné pozitivní emoce a neděje se to ani teď, kdyz si na to obdobi jednou za čas vzpomenu. Jsem si temer jistá, ze v mém případě nemít děti je ta jediná správná volba 🙂 A podotýkám, ze za tim neni karierismus ani přehnaná laska k psům ci kočkám :D
v některých zemích naopak jsou děti s matkami celou dobu, dokud se nevdají a neožení…….. takže je to o kultuře, po 6-ti měsících od dětí odchází jen matky v pár zemích, ačkoliv to mnozí považují za celý svět
@rumenka01 - vzhledem k tomu, že u někoho se probudí mateřská láska pošestinedělí, po 3 měsících, v půl roce nebo dokonce až v roce věku dětěte, máš pořád zcela zkreslené představy i pocity,nejde to srovnat s tím,co bys mohla cítit za měsíc, za dva, nebo za rok či půl roku, ty máš problém spíš v tom, že máš tak velký strach v sebeobětování a ten pohlcuje i teď...možná jsi natolik sobecká, že to dítě by u tebe trpělo, tak to je pak dobře, že ses rozhodla tak, jak ses rozhodla, to víš, že dítě "vadí" než se přizpůsobíš, že prostě svůj život musíš podřídit jeho potřebám a až pak žiješ svůj, ale to je taky o zvyku,rozhodně ze 4 dnů nezískáš žádnou představu o tom, co to mateřství je a jak jej budeš zvládat, zda jsi schopna mateřského citu apod. máš v sobě jen hormonální bouři a pak jsou i ty pocity vyhrocené...a nejvíc mne fascinuje, jak jsi tady suverénně nakráčela, jak hrdinka světa, která jen dokázala na své dítě zanevřít a v podstatě jsi ani tomu drobkovi nedala šanc,i aby si tě získal a jak takový bláboly tady dokážeš s takovou jistotou prezentovat, no tak to klobouk dolů, to opravdu každý takovou náturu nemá...hlavně si myslím, že nemáš pravdu, 4 dny jsou nic...
chudák dítě, každý by si měl uvědomit na co má emociálně a na co ne, aby netrpěl zbytečně druhý...
@rumenka01 jak se stane to, ze takova odpurkyne rodicovstvi se prihlasi na portal o rodicovstvi? Vubec nechapu, jak muzes takhle mluvit o svem diteti? Jako by sis omylem koupila kalhoty u kterych sis vsimla, ze nemas hezky zadek, tak jsi je sla vratit. O diteti mluvis jako o kusu burtu. Odsuzuji takove zeny, bez skrupuli takhle mluvit. Kdyz mam sex tak si snad uvedomuju rizika a beru za to plnou odpovednost. š..kat to jo, ale starat se to ne....
Holky targeta už je dávno neaktivní profil, přesně jak jsem od začátku předpokládala - někdo se nudil a chtěl popíchnout zdejší maminy. Už nemá cenu na to reagovat, bylo to jasné od samého začátku, vůbec nediskutovala a v ten den se zaregistrovala...v poslední době jsou tady tyto provokace docela časté , takže klid 🙂
Target už tady není, nebo aspoň její profil se nedá vyhledat....
@veri0007 Klid, je to jen další provokace. To není skutečná ženská.
@marketa233 taky jsem nad tím pak uvažovala, že přece ŽÁDNÁ ženská se takhle vyjadřovat nemůže...
A já jsem zrovna tomuto věřila 🙂
Zakladatelka myslím v průběhu minimálně jednou reagovala.
Myslím, že tu někde je, jen si pro tohle téma založila novou registraci, vcelku pochopitelné.
No aspon jsme si pokecaly;o)
teda, vy jste ale netykavky :D proc by nekdo chodil vás sem provokovat???
marcicek - nikam jsem suverenne nenakracela, znama mne poslala odkaz na tuhle diskusi a me to v te zaplave negativnich reakci (i kdyz dnes jiz, jak rikate, neaktivniho profilu) nedalo a zareagovala jsem. Urcite ne s umyslem se nekoho dotknout.
K tomu materstvi, asi mate pravdu, ze se cit muze projevit az pozdeji a ne po 3 dnech, ale urcite si nemyslim, ze by zenska mela citit to, co jsem pri pohledu na dite citila ja.... nebudu vam to popisovat, zas byste hucely :D V kazdem pripade na adopci nevidim nic spatneho.
Nevim, o jake sanci to mluvite, adopce je taky sance, stejne jako babybox apod. Presne proto tu jsou. Ja moznost babyboxu nemela, v zahranici neexistujou, zato adopce jsou bezproblemove a rychle. Takze ja na tom nic spatneho nevidim a dneska bych se nerozhodla jinak.
veri007: Registrace mi zabrala cca 45 vterin i s aktivaci, kdyby mela zabrat dele, nereagovala bych, zas tak nutne sve zazitky prezentovat nemusim, tolik k tomu zalozeni profilu. Ale kdyz uz jste se tady toho chytily....
Nemate rada zeny, ktere umi mluvit bez skrupuli? Ja na tom pro zmenu nevidim nic spatneho. Vsechno okecavat je o nicem. A zodpovednost? Sex prece nikdy neslouzil jen k reprodukci, to jen nasi predci nemeli moznosti ruznych druhu antikoncepce. Proto byly chudaci zensky porad tehotny. My je sice mame, ale taky nam to bohuzel nekdy ujede. To je smula a nekdy hodne velika smula, ovsem netreba za to nest nasledky do konce zivota, ze?
Kdyz se to samé stane 16ti lete slecne, zpravidla jde na potrat, sla jsem taky i kdyz mi nebylo 16, ale jak jsem psala, bezuspesne. Ale ji za to prece nikdo neodsoudi. Na adopci taky prece neni nic odsouzenihodneho nebo se pletu.. ..? Dobre, ze existujou a ze se jich da vyuzit ne? 🙂
Tak se nečilte, každá ženská holt není z tech uřvanejch ranečků v porodnici (a ani pozdeji) hned hotová a neměkko, ale přesto může milovat. Partnera, rodinu, mít spoustu přátel, ... jen ty děti do toho světa jaksi nepatří. ..
Hezký víkend 🙂
@rumenka01 - ámen, stejně si myslím, že to máš v hlavě dost ustřelené, poporodní depka umí udělat svoje, klidně jsi mohla mít začínající laktační psychózu a tím pádem nejsi schopna nám tady věrohodně říct, zda by později ta mateřská láska přišla nebo ne...mě jen fascinuje ta jistota, když vlastně si jen myslíš, ale nic jistě nevíš, podle mě jde o jakousi snahu si to tady nalhávat, kdybys s tím byla srovananá a bez pochyb nemáš potřebu tady o tom psát a obhajovat se, takhle je zřejmé, že si jistá nejsi co by bylo za ten rok třeba. Tvé rozhodnutí mít někde dítě, co tě jednou bude chtít najít a poznat, no nevím z toho nemáš strach,co mu pak řekneš??? Vlastně ty už to víš teď, řekneš, "sorry, já po 4 dnech věděla, že tě mít ráda nebudu a ted tu stojíš a necítím k tobě nic, jako tenkrát, no už nemám čas na tyhle výlevy, tak se měj"
@targeta neměla sis nikdy to dítě pořizovat, když si nechtěla.. Ať si okolí říkalo co chtělo, je to tvůj život a radši si měla být bez dítěte než s ním jen proto aby si vyhověla okolí, dyť teď trpí jen to dítě. Vážně chudáček chlapeček, nevím co ho v životě čeká podle tvých slov, není milovaný a křičíš na něj? Vážně nic horšího miminku nemůžeš udělat. Bych si ho okamžitě od tebe vzala aby s tebou nežil, promin. Je mi z toho smutno! ☹
@veri0007
@marcicek84 holky, trochu tolerance, každá jsme přece jiná. A stoprocentně jsem si jistá, že každá prostě nemá mateřské pudy. Myslím, že pokud to takhle @rumenka01 cítí, tak udelala to nejlepší co mohla. Měla si dítě nechat ? Pokud ho nechtěla a věděla že by k němu neměla vztah, tak by bylo to dítě celý život nešťastné. Myslím, že udelala dobře, dítě bude vzrůstat v rodině, kde ho budou mít rádi. Odsuzuji ženské, které po porodu dítě zabíjí -viz včera v televizi tři mrtvé děti. A rovněž odsuzuji když žena dítě má a nemá ho ráda a nechtěla ho a chová se k němu hnusně. To ho opravdu měla dat k adopci. A ruku na srdce, nestalo se vám nikdy, že jste si třeba zapomněli vzít pilulku nebo prostě kondom selhal? Nám se to stalo několikrát. Takže věřím že to prostě někdy ujede a že ženská otěhotni i když se chrání. Takže z mé strany naproste pochopení toho, jak se zachovala rumenka01
@rumenka01 No nezlob se na mě, ale jsi nezodpovědná. Sice už zacházím do absurdit, ale co kdyby z té tvé zábavy jsi byla nemocná?? Taky řekneš HIV nechci, adoptujte si jej...Ne, musíš se naučit s ním žít. U šestnácky potrat chápu, to jsou ještě telata co neví co se životem, sama holka je ještě dítě. Chápu i potrat či adopci po znásilnění, ale pokud je ženská zdravá a dospělá tak nevidím důvod proč by neměla nést následky za své činy až do konce života.
@78marcela jaká tolerance? Tohle se tolerovat nedá. Je ale pravda, že to píšeš je ještě horší, zabití dítěte.
Já Tě docela chápu a je mi Tě i líto. Neboj, to se spraví. Jak chlapeček začne nějak inteligentně reagovat, tak Tě to s ním bavit začne. Taky nejsem moc mateřský typ, a to mám tři děti, resp. pět, když počítám i ty přítelovy 🙂 Zkus skupinu Antimatky, uvidíš, že v tom nejsi sama. A s postavou snad ještě něco zmákneš. Nakonec stářím zhnusní i ta nejkrásnější 🙂 Zkažený život...to asi taky nemáš. Jen je teď jiný. A jakmile chlapeček bude starší, tak se k svému původnímu životu můžeš ještě vrátit. Hlavu vzhůru a hodně sil 🙂