Mám pocit, že mě nesnáší vlastní dítě
Ahoj holky, chtěla bych názor nebo radu. Dceři je 2 a čtvrt roku. Když ji byl 1,5r tak přišel ještě bráška. Během těhotenství jsem byla celkem omezená. Jednak jsem druhé tehu dost špatně snášela (myslím tím pohyblivost atd) a jednak je malá živel a strašná vzteklina, kdy když ji to chytne, tak kopala kolem sebe atd. Snažila jsem se vysvětlovat atd., ale jelikož já i taťka jsme oba jako mrnata byli hrozně vztekly, tak se asi není čemu divit. Nicméně, pořád jsem s ní samozřejmě fungovala, snažila se jí mazlit, hrát si s ní, občas u mě i usnula. Když se narodil syn, tak po příjezdu z porodnice jsem doma měla úplně jiné dítě. Nechtěla ke mě, nemohla jsem a ní téměř ani sáhnout a co se týče malého to byl taky mazec, protože jsme ho nemohli pořádně vzít ani do ruky, aniž by se to neobešlo bez hysteraku. Jasně, bylo to pro ni nové a musela si zvyknout jako my všichni. Časem se to zlepšovalo a dneska už jsou parťáci. Teď k jádru pudla...
Malá poslední cca 3 měsíce mě začala mlátit, tlouct, bít, nevím jak to nazvat. Příklad, dávám ji do sedačky v autě, najednou se začne vztekat a začne mě fackovat. Dělá něco co nemá, tak řeknu ne, to nesmíš nebo to se nedělá a hned přijde a bouchne mě. Leží na gauči pije mlíčko a začne do mě kopat jen kuli tomu ze sedím u ní. S taťkou samozřejmě vysvetlujeme, ale není to nic platné. Dělám ji prostě hromosvod. Pomazlit se nepřijde, a většinu toho co dělám je pro ni prostě špatně. Ať už je to oblékání nebo já nevím. Prostě mám pocit že mě nesnáší. Měli jsme hezky vztah. Hráli jsme si, chodili ven, kolikrát spolu usnuli, chodila pro pomazleni a všechno je pryč.
Jen dodám, že stále se snažím si s ní hrát, malovat, prohlížet knížky, chodit ven, ale zatím vše bez úspěchu. Už nevím.
Znáte to někdo? Díky že jste si to přečetli
@berenika39 vím jak to myslíš, ale nabízet ji něco jiného do čeho může mlátí mi přijde jako bych ji tím říkala že je to správné.
Nejsem si úplně jistá, že je to kuli malému. K malému chce do ohrádky, dává mu hračky, dudlík, prikryva ho.
Když si chci pochovat ji, tak prostě nechce.
Jako mámu mě to bolí a je to pro mě dost těžké.
Můj syn na mě byl po narození mladšího vyloženě naštvanej. Mimino bral od začátku, mě ne. Občas taky nějaký kopání, sem tam nějaká rána. Byla jsem i u dětský psycholožky, protože chvíli to vypadalo fakt děsivě. Mimo jiné mi řekla, že i děti, které kontakt nevyhledávají, ho potřebují. Začala jsem hledat cesty, kdy byl v pohodě a pomalu a postupně jsme se začali mazlit. Přibyly další věci - "pusinkový útoky", společný nákupy, dortíky. Po pár hodně těžkých týdnech a o něco míň těžkých měsících se všechno uklidnilo. Držím palce
A ještě mi tehdy poradila se společně zbavit napětí, třeba venku pořádně dupat, říct si, jsem naštvaná protože... A nějak to ventilovat.
@berenika39 jako že by holčička žárlila 3/4 roku? To si úplně nemyslím.
@martiina_k ta situace trvá, stále je tam ten druhý. Ve věku holčičky jsou tyhle věci velmi důležité, moc to prožívá, a pokud jí nikdo nepřizná emoce, bude ve vzdoru.
@berenika39 osobně si nemyslím, že bych se malému nějak více věnovala než ji. Děti jsou "od přírody" samostatné a nejvíce si vyhrají samy. Ale s malou se snažím stavět stavebnici, malovat, jít s ní ven. Tím myslím opravdu jen s ní a taťka je doma s malým. Asi zkusím víc přidat a víc s ní mluvit a vysvětlovat.
Ahoj, já dostala doporučení na https://www.nevychova.cz zkus se na to podívat. My se synem máme zatím hezký vztah, ale chce to si hodně povídat a poslouchat co potřebuje. Musí mít pocit že je parťák a může se svěřit. Možná se cítí odstrčená, i když to tak není.
@miba10 mám dcerku jsou ji 4 a kluky skoro 17 a 14let.
Asi když ji byli dva to bylo nejhorší období všechno ji vadilo , výběr oblečení , česání , a vůbec poslechnout ... Upozorňovala na sebe dupáním prskáním a křičela u toho Máma a prskala jako na mě.... Úplný psycho ... I když jsem na ji byla milá prostě hrůza , dát jí na prdel nebo na ni křičet... To spis zhoršilo ... Pomáhalo si ji buď v té chvíli nevšímát, nebo jsem na ni taky dupala a prskala to ji fakt dokazalo rozhodit , a rikala jsem ji ... Asi chceš aby jsme se taky tak chovali tak to budem taky dělat... Pořád jsem ji vysvětlovala ať se chová tak jak chce abychom se mi chovali ... Mohu říct .... Když to vezmu zpětně je to očistec ... Ale vyroste z toho prostě u nás to bylo nejhorší období... Hodně pomáhá i když je dítě vztekle prostě obejmout aby vědělo ze jste tam pro ni ať je jaká je...přeji pevné nervy ... Za pár let se tomu zasmějete 👍♥️ teď mi každý den dcera vyznává láskua je prostě úžasná ... Ale jako každý má i své dny ...ale v současné době je schopna pak přijít když ví že to přehnala a sama mě obejme a mlčí anebo se omluví ...🤗
@miba10 Měli jsme takové období u mladšího syna, kdy mu byli cca 3 roky. Když se mu něco zakázalo, tak se po nás ohnal nebo mlátil pestičkama. Občas i z ničeho nic mne nebo staršího bráchu kopnul nebo bouchnul. Dokonce asi 2 × bouchnul učitelku ve školce. Nejdříve jsme se mu snažily po dobrém a v klidu vysvětlit, že se to nedělá, že ho máme rádi a pod. Když to nezabiralo a naopak se jeho "agrese" stupnovala. Tak jednou za to dostal už přes ruce, že mě mlátit nebude. Pak po chvíli jsem si k nemu ještě sedla a znovu vysvetlila proč dostal přes ruce, že se mu to určitě nelíbilo a tak. A od té doby je klid a už si to nedovolí vůči nikomu.
@jajinka25 jako je to fakt mazec. Ona ještě pořádně nemluví. Má jen pár slov. Když ji něco vysvetluju, respektive se jí snažím něco vysvětlit tak buď odejde hned nebo v polovině nebo dělá ze mě neslyší. Tak j si to tak říkajíc odkecam, ona si zřejmě mysli nebo o partiích kde končí záda a hotovka 😂 No něco s tím udělat budu muset. Nechci abych s ní bojovala. Byla to vymodleny dítě, od začátku jsem si to s ji užívala a teď přišlo tohle.
Ono je to pro ni tezky, pokud poradne nemluvi, nemuze vyjadrit co chce, nebo potrebuje co ji chybi... muze byt v pozadi zarlivost ja mam 6 letou a 1 a 3/4 stareho chlapecka, miluje ho, stiska se ji kdyz se dlouho nevidi, a pritom kolikrat rika maminko ja bych chtela aby to bylo jako driv kdyz jsem te mela jenom ja...pro deti je to tezke...a pokud je vznetlivejsi je to o to horsi...zarleni je u nas povolene...vzdycky ji rikam ze jej nemusi mit rada (ja ho nesnasim utrhl panence ruku, roztrhal vykres, sezral svacinku a asi dalsich sto veci za den), ale musi se k nemu chovat slusne (na tom musime vic zapracovat, protoze rvani vlasu z hlavy, kousani a kopani je pomerne casty diskuzni argument - ale na obou stranach vice mene rovnomerne - z prcka viditelne otloukanek nebude a neva ani jina vahova kategorie), nechapu jak behem minuty kdyz jsou u sebe stuleni a objimaji se ta naklonost z nich i odkapava dokazi udelat salto a byt uprostred valecneho konfliktu...u vas by to chtelo naucit ji to napeti co v ni je ventilovat nejak spolecensky prijatelnym zpusobem...a to co pise berenika o prevedeni agrese do neceho jineho kopat treba do balonu se uziva i u dospelych kteri maji potize se zvladanim vzteku a agrese...neni na tom nic spatneho
Bude to znít divně, ale jak se cítíte uvnitř? Jste v pohodě? Nejste unavená, vyčerpaná, vyhořela? Mě tohle začal dělat triletak, když jsem byla vyhořela a neměla sílu fungovat, měla jsem strašně málo sil i když navenek jsem se snažila to neukazovaly, dělala jsem, co se ode mně očekává. Dítě je hodně propojené s matkou, a když cítí, že máma není v pohodě, je v ohrožení, takovým chováním dává najevo, že něco není v pořádku, že se musí něco změnit. U nás když jsem začala víc myslet na sebe, začala pravidelně se starat o svůj odpočinek a vnitřní harmonii, malý přestal tohle dělat (mimochodem dělal to pouze mně- kopal mě, kousal atd). Možná u vás je jinde zakopaný pes, u nás byl tady
@miba10 Je to tezke ale nenavist v tom neni. Je tam mozna nakumulovana zarlivost ale i je to proste obdobi. U nas syn je celkem nemazlici ale zlepsuje se to. Co se tyce bouchani, kousani... Obcas prijde a z nicehonic prasti...vysvetlujem, ze to boli,at pofouka. U kousani jsme to rikali snad 100x, rikalu jsme ano sle malicko, kousat zlasky. Pak ho manzel taky trosku nakousl a lepe si to spojil...Obecne ale kdyz kopne, prasti.... Zkus ji rict jak to delas, ze to boli a nejak to otocit, at te pohladí, obejme. Ono je to frustrujici. Ja je nasemu taky snazim venovat... Cteni, tvoreni,venku... Vse je ok a pak najednou treba odemknu misto neho a vse spatne, rev.Kolikrat sedim nestastna, ze se tak snazim a necitim od nej tu lasku. Manzel me uklidňuje. Myslim, ze fakt to je hlavne obdobim...Taky zkus ji proste na mazleni ulovit🙂, bude pistet, ze neee třeba ale ve skutecnosti bude rada🙂
@svetlanalana no jako vyhořela nejsem. Možná spíš unavená, ale snažím se odpočívat, ale malý je od narození trochu náročnější. Ne že by chtěl být pořád na ruce nebo tak, ale pořád blindil, to už se srovnalo a přišly zuby (nejdřív přední mu rostly po 2 a teď stoličky všechny najednou). Ale tak to je a nějak jsem si to nepripoustela. Možná spíš, že jsme si koupili konečně dům, jsme ve velkém a ještě to pořád není jak bych chtěla, tak to pořád někde po chvilkach něco dodělávám, uklízím atd. Ale faktem je, že na sebe moc času nemám. Teď a když nepočítám že večer si sednu a siju oblečení na děti. U toho vypnu
Jo, to znám od starší dcery. Je jí už 5, ale povětšinou jsem mívala pocit, že agresí mě častuje daleko víc než mazlením. Jednu dobu - a řekla bych, že to bylo dost v podobném období jako u Vás - mě taky úplně odmítala a u nás teda ještě navíc těžce preferovala tatínka. Možná Tě trochu potěší, že i vztek ventiluje člověk, potažmo malé dítě, zpravidla vůči tomu, ke komu cítí důvěru. A kde je důvěra, tam je samozřejmě i láska - i když třeba vypadá hodně skrytě. Konkrétní výchovné metody moc neporadím, zmíněná Nevýchova u nás ve většině situací nezabírá, ale určitě bych lobovala za "do něčeho si bouchnout". U těchto emocí je důležité nepotlačovat (jinak se kumulují uvnitř a vývod si mohou najít časem v podobě sebepoškozování, šikany, deprese nebo fyzické nemoci), ale ventilovat - a! usměrňovat. A usměrnění právě znamená to, že do lidí se nebouchá - ale do nějaké konkrétní věci, k tomu určené, to možné je.
@martiina_k Někdy na sebe mohou sourozenci žárlit celý život, 3/4 roku u malých dětí mi nepřijde nijak zvláštní.
Za bouchnuti nase deti udelaji mala a musi rict promin aby si uvedomili ze to neni ok.a kdyz to nepomaha tak dostanou na zadek.u nas to funguje a ja to tak chci delat pokud by me tady chtel nekdo za to ukamenovat🙂jinak jsem taky mela nekontaktni dite ale co mu byli 3r tak furt rika ze je miminko a tuli se furt.a deti nekdy vypadaji ze je mama tolik nezajima ale jen co zasteka pes hned jsou u ni a to je to dulezite...
@urtica u nás se chodí taky za tatínkem. Tatínek totiž dělá s malou kravoviny a já na to nemám ani čas ani buňky. Mě některý věci prostě nenapadnou. Táta je prostě takový (omlouvám se za výraz) chrlič picovin 😂 když to řeknu blbě, tak dát jí najíst a prebalit jo, ale u toho vše co můžu konci. Teď je třeba nemocná a nenechá si ode mě ani utrit nos 🤷♀️
@miba10 dat neco na vyboureni a odvedeni pozornosti je fakt skvělé. I 6lete dítě se obcas potrebuje vyvztekata nekolikrat nam velmi dobre poslouzily szare kartonove krabicce, ktere deti propichaly rozslapaly a nakonec roztrhaly na cimprcamrp. Byla z toho hodinova zabava misto hodinoveho revu a vzteku. Nepo koulovacka papirovymi koulemi nebo polstarova /plysakova bitva. Fakt super.
@martiina_k a navic je ve veku vzdoru
@miba10 Taky no, plus tatínek je vzácnější - přece jen přes den v práci plus u nás jsem za "zlého policajta" , tedy za toho přísnějšího rodiče, který nastavuje mantinely, já...ale dlužno říct, že tahle náklonnost se s časem trochu mění a poslední měsíce dokonce dcera lehce preferuje mě (ačkoliv včerejší nucený odchod ze hřiště opět okomentovala plačtivým "já ci tatínka" 🙂 ).
@konidana To zní dobře, to bych potřebovala i pro sebe 😀.
Nečetla jsem příspěvky ale dcera nás taky mlátí a kope, pak jsem pochopila že je to forma hry a chce prostě Dráčit a bavit se, takže se pak platíme tak nějak spolu ale samozřejmě ji učíme že nesmí moc silou!
Ahoj, moc důležité je přiznání emocí, dát jí vědět, že rozumíš tomu, proč se zlobí a že na to má nárok - žárlí, to je asi zřejmé. Ví, že musíš obsluhovat i malého a než přišel, byla ona jen jediná, ted se o tebe musí dělit a je to pro ní zatím velmi těžké pochopit a hlavně zpracovat.
Jestli tedy můžu poradit, zkus ve své komunikaci úplně vypustit NE, to slovo jako takové. Je v citlivém věku, kdy děti vzdorují jen ze své podstaty, protože je to správný vývojový krok a nemohou za to. Hledají, co se stane, když budou dělat to, co dělají. Každé ne oni vnímají jako pokyn ANO. Fakt to tak je. Červený hadr na býka. 🙂).
Nadechni se začni v kritické situaci s ní mluvit - já vím, že se zlobíš, já vím, že tě to štve, já vím, že se čertíš.
Pokud kope, hned jak to jde, nabídni něco, do čeho může - at si to užije, pokud bije někoho - nabídni něco, do čeho může, kde vyventiluje tu emoci.
CHce to trpělivost, ale je jisté, že tě miluje, že to časem přejde a že je to jen a jen období. Jen to přečkat bez ztráty kytičky.
Držím palce, moc.