Mám pocit, že mě nesnáší vlastní dítě
Ahoj holky, chtěla bych názor nebo radu. Dceři je 2 a čtvrt roku. Když ji byl 1,5r tak přišel ještě bráška. Během těhotenství jsem byla celkem omezená. Jednak jsem druhé tehu dost špatně snášela (myslím tím pohyblivost atd) a jednak je malá živel a strašná vzteklina, kdy když ji to chytne, tak kopala kolem sebe atd. Snažila jsem se vysvětlovat atd., ale jelikož já i taťka jsme oba jako mrnata byli hrozně vztekly, tak se asi není čemu divit. Nicméně, pořád jsem s ní samozřejmě fungovala, snažila se jí mazlit, hrát si s ní, občas u mě i usnula. Když se narodil syn, tak po příjezdu z porodnice jsem doma měla úplně jiné dítě. Nechtěla ke mě, nemohla jsem a ní téměř ani sáhnout a co se týče malého to byl taky mazec, protože jsme ho nemohli pořádně vzít ani do ruky, aniž by se to neobešlo bez hysteraku. Jasně, bylo to pro ni nové a musela si zvyknout jako my všichni. Časem se to zlepšovalo a dneska už jsou parťáci. Teď k jádru pudla...
Malá poslední cca 3 měsíce mě začala mlátit, tlouct, bít, nevím jak to nazvat. Příklad, dávám ji do sedačky v autě, najednou se začne vztekat a začne mě fackovat. Dělá něco co nemá, tak řeknu ne, to nesmíš nebo to se nedělá a hned přijde a bouchne mě. Leží na gauči pije mlíčko a začne do mě kopat jen kuli tomu ze sedím u ní. S taťkou samozřejmě vysvetlujeme, ale není to nic platné. Dělám ji prostě hromosvod. Pomazlit se nepřijde, a většinu toho co dělám je pro ni prostě špatně. Ať už je to oblékání nebo já nevím. Prostě mám pocit že mě nesnáší. Měli jsme hezky vztah. Hráli jsme si, chodili ven, kolikrát spolu usnuli, chodila pro pomazleni a všechno je pryč.
Jen dodám, že stále se snažím si s ní hrát, malovat, prohlížet knížky, chodit ven, ale zatím vše bez úspěchu. Už nevím.
Znáte to někdo? Díky že jste si to přečetli
Stručné shrnutí
- Po narození sourozence se u dětí často objevuje žárlivost a agrese ve formě fackování, kopání nebo odmítání kontaktu; řešení zahrnují přiznání emocí dítěti, zvýšenou individuální pozornost a nasměrování agrese do bezpečných aktivit.
- Rodiče v diskusi doporučovali konkrétní praktické techniky: vynechat slovo "NE", nabídnout alternativní činnost (kopání do balónu, roztrhání kartonových krabic, polštářová bitva), použít "pusinkové útoky" a cílené mazlení.
- Některé rodiče popsali, že návštěva dětského psychologa pomohla, zatímco jiní uváděli krátkodobé fyzické tresty ("dostat přes ruce", "na zadek"); tento přístup byl v diskusi jasně sporný.
Nejčastější otázky
Q: Proč dítě po narození sourozence začne fackovat, kopat nebo odmítat mazlení?
A: V diskuzi rodiče uváděli hlavní příčiny jako žárlivost na nového sourozence, vývojový vzdor ve věku kolem 2–4 let, omezenou slovní výbavu dítěte, a změnu pozornosti rodičů; konkrétně byla zmíněna věková kombinace 1,5 roku při příchodu sourozence a 2–3 roky u partnerovaného dítěte.
Q: Jaké konkrétní aktivity pomáhají odvést agresi malého dítěte?
A: Rodiče doporučovali kopání do balónu, trhání a rozbíjení kartonových krabic, polštářové nebo plyšákové bitvy, dupání venku a "pusinkové útoky" jako bezpečné způsoby ventilace agrese.
Q: Jak komunikovat s dítětem, které má málo slov a často nereaguje na vysvětlování?
A: V diskuzi se doporučovalo přiznat emoci větami typu "já vím, že se zlobíš", nabídnout alternativu činnosti, chytit dítě na mazlení, číst a tvořit společně a používat trpělivé opakování, protože dítě nemusí rozumět dlouhým vysvětlením.
Q: Kdy vyhledat dětského psychologa?
A: Několik rodičů popsalo, že navštívili dětského psychologa, když chování vypadalo "fakt děsivě" nebo když agrese neustupovala; doporučené indikace jsou opakující se zraňující chování, dlouhodobá izolace kontaktu a výrazné narušení rodinného fungování.
Q: Funguje fyzické trestání (např. "dostat přes ruce") proti bití u dětí?
A: V diskuzi některé matky popisovaly, že jednorázové fyzické sankce ("dostat přes ruce", "na zadek") chování zastavily, zatímco jiné rodiče a příspěvky doporučovaly spíše ventilaci a práci s emocemi; tento přístup je v diskusi sporný a nekonzistentní.
Q: Existují online zdroje zaměřené na výchovu při žárlivosti sourozenců?
A: Byla uvedena webová stránka Nevýchova s URL https://www.nevychova.cz jako doporučený zdroj a inspirační materiál pro komunikaci a techniky práce s emocemi u dětí.
Závěry z diskuze
Shoda
- Agrese vůči rodiči po narození sourozence je často projevem žárlivosti a vývojového vzdoru a obvykle jde o přechodné období.
- Ventilace napětí formou bezpečné fyzické aktivity (dupání, kopání do balónu, trhání krabic) a zvýšená individuální pozornost dítěti pomáhají.
- Přiznání emocí dítěti slovně ("já vím, že se zlobíš") a trpělivé opakování je opakovaně doporučováno.
Sporné názory
- Některé matky popisují úspěch krátkodobých fyzických trestů ("dostat přes ruce", "na zadek") jako řešení agresivity, zatímco jiné rodiče a příspěvky zdůrazňují, že fyzické tresty nejsou vhodné a doporučují psychologickou podporu a ventilaci agresivity do herních aktivit.
Otevřené otázky
- Jak dlouho přesně obvykle trvá agresivní období po narození sourozence u konkrétních dětí a kdy přejít od domácích opatření k odborné intervenci?
- Jak vybalancovat roli otce a matky tak, aby dítě přestalo preferovat jednoho rodiče na úkor druhého?
- Jaké konkrétní formy psychologické intervence jsou nejefektivnější pro děti, které agresivně reagují a zároveň mají omezenou slovní zásobu?
Zmíněné značky a firmy
nevýchova.cz
Zmíněné produkty a metody
nevýchova.cz, vynechání slova "NE", přiznání emocí ("já vím, že se zlobíš"), odvádění agrese do fyzické aktivity (kopání do balónu), roztrhání kartonových krabic, polštářová/plyšáková bitva, "pusinkový útok", návštěva dětského psychologa, krátkodobé fyzické tresty ("dostat přes ruce", "na zadek"), cílené mazlení ("ulovit" mazlení), čtení a tvoření jako intervence, zvýšená individuální pozornost rodiče
Místa a osoby
žádné
@suzief jenže ono jde o to v jaké situaci to dělá. Kdyby mě placla po noze a třeba se u toho chechtala nebo byl náznak že je to legrace, fajn proč ne. Klidně kdych na ni zadupala, že ji honim, to má ráda. Ale když je to v situaci, že ji něco zakáže nebo ji to nechceš dát, tak to asi není úplně na místě.
Ještě dodám, přítel u ní vše otočí v nějakou kravovinu, já u ní rozcilovani taky zkoušela otočit v legraci, ale prostě jak se říká.... Když dva dělají totéž, není to totéž
@miba10 S tím bitím a kde to viděla - to bych si nevyčítala - to nemusela nikde vidět - to je podle mě prvotní instinkt, který člověku ve vzteku naskočí. I v pětatřiceti mám občas touhu zaútočit, když mě něco - nebo někdo - hodně nase.e..akorát dospělý člověk už za ta léta (většinou) pochopil, že tudy cesta nevede a naučil se s tím - někdy efektivně a někdy neefektivně - nějakým způsobem - pracovat. Ale ona je teprv na začátku, zatím se s těmi emocemi seznamuje, teprv se bude učit co s nimi a jak je ovládat...a to chvíli potrvá.
Posilam hodne sil, mame stejne stare deti, a ano, syn i po temer 10 mesicich stale zarli na sestricku, akorat si to vybiji na ni, ne na nas. Vysvetluju cely den, placa ji bez duvodu nebo kdyz mu mala vezme hracku nebo neco zbori... uz nevim jak dal. Co jsem vycetla je byt co nejklidnejsi, nejvyrovnanejsi a nejpozitivnejsi. Vychvalovat hezke veci ktere udela vuci tobe, blokovat agresivni chovani - ale nezne. Protoze jsou jak zrcadla, nase emoce jsou jejich emoce. Jako teorie dobry ale v praxi se mi to skoro vubec nedari. A to jsem klidas, ale probouzi se u me prisna vychova v detstvi. Ale kazdy novy den je nova prilezitost 🙂
@konidana tak u nás by si krabici nerozslapala. Ona do nich ráda leze jako do bunkru 😁 ale asi ty krabice vyuziju já, máme jich postehovani dost 😂
@urtica jo tak to je přesný. Já jsem ta co zakazuje, protože mi to nepřijde třeba vhodné nebo to jsou věci, který by prostě neměla. Já zákazu a jde hned fňukat za tatínkem pokud je doma. Je nevím kde to bití viděla. S přítelem máme skvělý vztah, žádné hádky, křik nebo napadání. U nás převládá komunikace a smích. Takže Nevím odkud to ta holka má 🤷♀️