Mám pocit, že mě nesnáší vlastní dítě
Ahoj holky, chtěla bych názor nebo radu. Dceři je 2 a čtvrt roku. Když ji byl 1,5r tak přišel ještě bráška. Během těhotenství jsem byla celkem omezená. Jednak jsem druhé tehu dost špatně snášela (myslím tím pohyblivost atd) a jednak je malá živel a strašná vzteklina, kdy když ji to chytne, tak kopala kolem sebe atd. Snažila jsem se vysvětlovat atd., ale jelikož já i taťka jsme oba jako mrnata byli hrozně vztekly, tak se asi není čemu divit. Nicméně, pořád jsem s ní samozřejmě fungovala, snažila se jí mazlit, hrát si s ní, občas u mě i usnula. Když se narodil syn, tak po příjezdu z porodnice jsem doma měla úplně jiné dítě. Nechtěla ke mě, nemohla jsem a ní téměř ani sáhnout a co se týče malého to byl taky mazec, protože jsme ho nemohli pořádně vzít ani do ruky, aniž by se to neobešlo bez hysteraku. Jasně, bylo to pro ni nové a musela si zvyknout jako my všichni. Časem se to zlepšovalo a dneska už jsou parťáci. Teď k jádru pudla...
Malá poslední cca 3 měsíce mě začala mlátit, tlouct, bít, nevím jak to nazvat. Příklad, dávám ji do sedačky v autě, najednou se začne vztekat a začne mě fackovat. Dělá něco co nemá, tak řeknu ne, to nesmíš nebo to se nedělá a hned přijde a bouchne mě. Leží na gauči pije mlíčko a začne do mě kopat jen kuli tomu ze sedím u ní. S taťkou samozřejmě vysvetlujeme, ale není to nic platné. Dělám ji prostě hromosvod. Pomazlit se nepřijde, a většinu toho co dělám je pro ni prostě špatně. Ať už je to oblékání nebo já nevím. Prostě mám pocit že mě nesnáší. Měli jsme hezky vztah. Hráli jsme si, chodili ven, kolikrát spolu usnuli, chodila pro pomazleni a všechno je pryč.
Jen dodám, že stále se snažím si s ní hrát, malovat, prohlížet knížky, chodit ven, ale zatím vše bez úspěchu. Už nevím.
Znáte to někdo? Díky že jste si to přečetli
@suzief jenže ono jde o to v jaké situaci to dělá. Kdyby mě placla po noze a třeba se u toho chechtala nebo byl náznak že je to legrace, fajn proč ne. Klidně kdych na ni zadupala, že ji honim, to má ráda. Ale když je to v situaci, že ji něco zakáže nebo ji to nechceš dát, tak to asi není úplně na místě.
Ještě dodám, přítel u ní vše otočí v nějakou kravovinu, já u ní rozcilovani taky zkoušela otočit v legraci, ale prostě jak se říká.... Když dva dělají totéž, není to totéž
@miba10 S tím bitím a kde to viděla - to bych si nevyčítala - to nemusela nikde vidět - to je podle mě prvotní instinkt, který člověku ve vzteku naskočí. I v pětatřiceti mám občas touhu zaútočit, když mě něco - nebo někdo - hodně nase.e..akorát dospělý člověk už za ta léta (většinou) pochopil, že tudy cesta nevede a naučil se s tím - někdy efektivně a někdy neefektivně - nějakým způsobem - pracovat. Ale ona je teprv na začátku, zatím se s těmi emocemi seznamuje, teprv se bude učit co s nimi a jak je ovládat...a to chvíli potrvá.
Posilam hodne sil, mame stejne stare deti, a ano, syn i po temer 10 mesicich stale zarli na sestricku, akorat si to vybiji na ni, ne na nas. Vysvetluju cely den, placa ji bez duvodu nebo kdyz mu mala vezme hracku nebo neco zbori... uz nevim jak dal. Co jsem vycetla je byt co nejklidnejsi, nejvyrovnanejsi a nejpozitivnejsi. Vychvalovat hezke veci ktere udela vuci tobe, blokovat agresivni chovani - ale nezne. Protoze jsou jak zrcadla, nase emoce jsou jejich emoce. Jako teorie dobry ale v praxi se mi to skoro vubec nedari. A to jsem klidas, ale probouzi se u me prisna vychova v detstvi. Ale kazdy novy den je nova prilezitost 🙂
@konidana tak u nás by si krabici nerozslapala. Ona do nich ráda leze jako do bunkru 😁 ale asi ty krabice vyuziju já, máme jich postehovani dost 😂
@urtica jo tak to je přesný. Já jsem ta co zakazuje, protože mi to nepřijde třeba vhodné nebo to jsou věci, který by prostě neměla. Já zákazu a jde hned fňukat za tatínkem pokud je doma. Je nevím kde to bití viděla. S přítelem máme skvělý vztah, žádné hádky, křik nebo napadání. U nás převládá komunikace a smích. Takže Nevím odkud to ta holka má 🤷♀️