Mateřský plurál je zločin proti řečové kultuře češtiny
Hledám jednu konkrétní radu týkající se dítěte na různých internetových diskusích a už jdu do kolen-snad 90% matek používá mateřský plurál. Jako vystudované lingvistce mi to připadá jak zločin na češtině :D. Taky vás maminky sdělení typu "Už je nám devět měsíců a krásně lezeme" přivádí k šílenství? Nejhorší na tom je,že se kvůli tomu skoro nemůžu bavit s kamarádkami, co mají malé děti, protože tak mluví většina z nich:(
Jaký na to máte názor? Taky vám to leze na nervy? Používáte? Záměrně, nebo vám to spíš "ujíždí"?
Stručné shrnutí
- Mateřský plurál se v češtině běžně používá v hovorové řeči pro společné činnosti matky a dítěte, například „jdeme ven“, „byli jsme u doktora“ nebo „chodíme na procházky“.
- Někteří lingvisté v diskuzi zdůrazňují sémantické opodstatnění mateřského plurálu jako vyjádření „týmu“ matky a dítěte, zatímco zároveň zaznívá očekávání, že lingvisté a autoři oficiálních projevů budou preferovat kodifikovanou spisovnou češtinu.
- Řešení pro ty, kterým mateřský plurál vadí, zahrnují vědomou korekci řeči (dávat si pozor, hlídat se), vyhýbání se pluralu v oficiálních textech a toleranci, že užívání je regionálně rozšířené (např. východní Čechy, Plzeň) a běžné na maminkovských webech.
Nejčastější otázky
Q: Kdy je použití mateřského plurálu považováno za přirozené a kdy za nevhodné?
A: Přirozené je při společných činnostech matky a dítěte, např. „jdeme ven“, „byli jsme u doktora“; nevhodné je vztahovat plurál k výhradně dětským dějům jako „vyrostl nám zub“, „vykakali jsme se“ nebo popisovat tělesné funkce dítěte jako by šlo o dospělého.
Q: Jak se mohu zbavit zvyku používat mateřský plurál ve své mluvě?
A: Diskuze doporučuje vědomou kontrolu řeči a návykové opravy (hlídat si věty, korekce před partnerem), používat ve formálních situacích jednotné číslo a v hovoru specifikovat „já“ vs. „dítě“ (např. „mně je 37, malému jsou 3 měsíce“).
Q: Je mateřský plurál gramaticky nesprávný nebo neformální?
A: V diskuzi je to sporné; někteří lingvisté považují mateřský plurál za hovorový jev s funkčním opodstatněním, zatímco jiní ho označují za nepreferovaný v kodifikované spisovné češtině; zatím se běžně nekodifikuje jako spisovná norma.
Q: Odkud pochází časté užívání mateřského plurálu?
A: Uživatelky zmiňují kombinaci sociálních kontextů a regionálních vlivů — časté užívání na maminkovských serverech, v porodnicích i v některých nářečích (uvedeny Východní Čechy, Plzeň, Haná, Jihlava).
Q: Jaký je postoj odborníků na češtinu k dalším hovorovým jevům souvisejícím s mateřským plurálem (např. použití předložky „na“)?
A: V diskuzi lingvisté uvádějí, že rozšířené užívání předložky „na“ v konstrukcích jako „na rok/na Vánocích“ či „na sedmi měsících“ je součástí běžného jazykového vývoje a některé z těchto obratů se mohou v budoucnu kodifikovat.
Q: Jaké konkrétní výrazy v souvislosti s mateřským plurálem nejčastěji rozčilují uživatele?
A: V příspěvcích se opakovaně zmiňují příklady jako „už je nám 9 měsíců“, „vážíme 7,990“, „máme jeden zoubek“, dále zdrobněliny typu „tuleníčko“, „mimísek“, a tvary jako „by jsme“, „dýl“, „těhu“, „ovu“.
Závěry z diskuze
Shoda
- Mateřský plurál je v diskuzi vnímán převážně jako hovorový jev, který části uživatelek „trhá uši“.
- Většina diskutujících přiznává, že jim mateřský plurál občas „ujede“, i když se ho snaží vyvarovat.
- Mateřský plurál se běžně používá i mimo matky samotné, například tatínky a personálem v porodnicích.
Sporné názory
- Někteří jej považují za přirozený výraz sdíleného prožívání matky a dítěte; jiní jej považují za nevhodný zásah do spisovné češtiny.
- Někteří účastníci vidí užívání jako regionální nářečí (východní Čechy, Plzeň, Haná), zatímco jiní tvrdí, že se šíří celorepublikově a může se stát součástí běžné hovorové normy.
Otevřené otázky
- Zda a kdy se některé obraty spojené s mateřským plurálem a s použitím předložky „na“ kodifikují do spisovné češtiny.
- Jaký dlouhodobý dopad bude mít rozšířené užívání mateřského plurálu na jazykovou normu a na vnímání mateřské identity.
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
mateřský plurál, použití předložky „na“ v neobvyklých konstrukcích, zdrobněliny (tuleníčko, mimísek, ovulka), výrazy „dýl“, „těhu“, „ovu“, emotikony/smajlíky, pravopis a interpunkce, tvar „by jsme“
Místa a osoby
Plzeň, Východní Čechy, Haná, Jihlava, Ostravsko, Jihočeský kraj, Polabí, České Budějovice (Budějce), Hluboká, porodnice, VŠ, ZŠ
Mateřský plurál mi vyloženě trhá uši i oči, ale je fakt, že třeba v porodnici se tomu vyhnout nedalo - tam takhle mluvily nejenom matky (u kterých by se to dalo omluvit jistou hormonální nerovnováhou), ale i veškerý personál! Takže slyšet např. od primářky výrazy typu "A kdypak jsme kakali?", to opravdu zvyšuje pocit, že jste v péči odborníků. 😀
A zrovna včera mě v jedné diskuzi pobavila jedna paní, která mi do komentáře napsala "... kolik vážíte...?". No, měla jsem chuť odpovědět, to jo... 😎
Ale musím se přiznat, že občas taky ujedu. Hlavně věci "na hraně", takže ze mě čas od času vyletí "zavoláme babičce" (aneb telefonát dvouměsíčního dítěte), nebo z horšího soudku "Přebalíme kluka?".
Ale snažím se hlídat si to, hlavně proto, že mě čeština de facto doteď živila a mám už určitou nemoc z povolání, takže se řídím heslem "Co sám nerad...".
Mateřský plurál nemám ráda, tak ho nepoužívám. U jiných ho přehlížím, není to pro mě důležité. Co mi opravdu trhá uši? Výrazy "dvouma", "obouma". Celé rodině (lezu na nervy, že ji opravuji a mně celá rodina leze na nervy, že moje opravování nikam nevede. Jenom manžel to nekomolí, za což mu děkuji. Když to někdo řekne v TV, nikdy si neodpustím nějakou poznámku.
Taky jsem vystudovaná bohemistka a dnem, kdy se mi narodilo dítě, jsem začala používat mateřský plurál. Okamžitě mě na to upozornili kolegové, kteří se přišli na malého k nám podívat. Já to do té doby vůbec nevnímala. Opravdu to naskočí automaticky, aspoň mně teda určitě.
Mateřský plurál mi vadí, lingvistika, nelingvistika, přijde mi to, jako by žena mateřstvím musela přijít o identitu. S oblibou taky odpovídám- mě je x let a malému y. Používám to v logických případech- jako jdem ven, jdeme jíst, u věcí, co opravdu děláme spolu. Ale lingvisticky mi rve oči spontální, kord, hold, scháním, by jsme a podobné. Háčky a čárky si u sebe hlídám, když teda nepíšu bez diakritiky na mobilu. U cizích to enmá smysl, dozvím se leda tak, že nejsme ve škole;).
Nemam to rada,a nikdy jsem to nepouzivala,stejne jako haci,papat,bebi, atd. Kdyz od nekoho slysim napr. Uz nam je 9mesicu,tak mam vzdy chut rict: Opravdu,a kdy ses narodila?😀
Mateřský plurál se mi moc líbí. Ráda ho používám a řekla bych, že hlavně, když jsme s malým sami. Je tovýraz takového spojení. Vše děláme a prožíváme spolu, co trápí jednoho, trápí i druhého. Čeština je krásná. I tím, že umožňuje mateřský plurál.
@lilulilu - souhlasím, až na ta velká písmena 😀 já malá písmena na začátku věty používám na fórech, sociálních sítích a při komunikaci s blízkými zcela záměrně (jako někdo používá w místo v). ne proto, že nevím, že tam nepatří nebo z lenosti, prostě je to takový můj podpis. na výslovnost a význam věty to vliv nemá, velká písmena u jmen dodržuji. jinak samozřejmě ve formálním styku se snažím vše psát, jak se má, nicméně taky se stane, že se chyba vloudí. myslím, že stoprocentně česky tu evidentně neumí (nebo nechce psát) nikdo z nás 🙂
Jako mne az tak matersky plural nevadi, spis mi prijde smesnej (kakali jsme, mame 1 mesic! 😀), ale z ceho jsem ricna, tak z ,,no myšme ale klaaaašnyyyyy!" To je neco na my nervy.
Miluji mateřský plural! Mám pocit, že myslím i na jiného člena rodiny 😂😂.