Negativní pocity, syndrom vyhoření. Jsem špatná matka?
Po přečtení článku (https://www.lidovky.cz/ja-to-dite-nemela-mit-li...) jsem chvilka nacházela sama sebe, a chtěla jsem se zeptat, jaké špatné pocity míváte.
Teda ten clanek je docela sila..zacinam se bat...ja jsem matkou teprve 2 mesice ale je fakt ze takhle jsem si to nepredstavovala...žila jsem v iluzi ze az porodim tak mi hned naskoci nejaky matersky pud a ja budu naprosto perfektne vedet co mam delat...no nic takovyho se nekonalo a ja byla v haji...a zacly prave negativni myslenky...ze jsme meli s ditetem pockat (je mi 29, na druhou stranu na co jeste cekat), ze uz si nic neuziju, nikam se nepodivam, vsichni jezdili na dovcu a vylety a ja trcela doma...s ubrecenym mimcem..nebylo.to.uzasny...vsude rikaj ze je materstvi.krasny a super...ja pocitala dny...ted uz je.to lepsi ale dny pocitam stale...porad si rikam at uz mu.jsou 3mesice, půl roku, rok...aby jsme mohli uz neco podnikat...tesim se i az prestanu.kojit protoze ho.bude.moct nekdo pohlidat...miluju ho..chtela jsem.deti ale ten zacatek byl hroznej..a ted zvazuju jestli vubec nekdy pujdu do.druhyho...nikdy jsem.nebyla ten typ ze vidim.kocarek a honem bezim se podivat na miminko...me miminka nikdy.moc.nezajimaly...tak to byl pro me takovej sok mit najednou mimco.doma...je to hrozny kdyz to takhle pisu ale.je pravda ze ty negativni myslenky byly a jeste trochu jsou...ale jsem za malyho vděčná...a je fakt ze moc mamin se k tomu neprizna...
Já taky padám 🙂 a často, hodně často. Hlídání mám 1x týdně a pomáhá manžel a přesto jsem vyřízená, že nějaké plánování 2. dítěte se odkládá....
Myslím, že celý problém je zaklíčen už v tom, co od nás společnost očekává. Plno žen si pořídí děti jen kvůli věku, manželovi, rodině, kteří ani nebudou se o to ty děti starat. Já zrovna taky nejsem mateřský typ, sobecky přiznám, že jsem ráda, když manžel vezme děti ven a já mám volno a můžu si zkouknout Vikingy, nebo nějaký film, v klidu se najíst. Zároveň se pak ale i na ně těším, až příjdou.
Taky bych se ráda vrátila do minulosti a plno věcí udělala jinak - třeba bych s dětmi počkala až po 30. roku, abychom si mohli s mužem něco užít, víc cestovala, chodila ven. Chybí mi ten čas jen pro mě - to je vždy, jen, když děti spí, nebo je vezme muž ven, což moc často se nepodaří, aby kluci spali stejně. Těším se i do práce, až si tam odpočinu 🙂
Podle okolí, všech těch článků co vychází na internetu a ty různé diskuze ... Sama děti ještě nemám a chtěla bych, z toho co píšete mám obavy také, ale to je přirozené, to k tomu patří a jiné to nikdy nebylo. Jde o tom, že se ve společnosti o takových myšlenkách a zkušenostech nemluví. Všichni prezentují, jak už zaznělo výše, že mateřství je krásné. Ano, celé to uskutečnění je velký zázrak, ale patří k tou i vše, co jste tu psali. Všechno se mění, už nikdy nebudeme sami ( ani na wc :D). Někdy mi to až příjde, že se maminky mezi sebou předhánějí, jak jim spinká celou noc od narození, co všechno ony mají lepší apod.. Kolegyně nemohla mít dítě několik let. Má až nyní díky umělému oplodnění. Tak strašně si ho přála a teď ( cca 10 měsíců ) toho má plný zuby, už by ho nejraději dávala na hlídání na noc a vyspala se ... Kdyby se více mluvilo o všech zážitcích a zkušenostech především i to těch negativních, lidé by si udělali jiný obrázek 🙂
@okakik
když se muž málo zapojuje, je to prostě blbý. takže bych zamakala primárně na tom. prostě si sepiš, co všechno ti vadí v současným stavu a s každou věcí se snaž něco udělat. ale bez chlapa to nepůjde nikdy. vzít si na sebe břemeno starání se o děti, práci a domácnost..to je fakt moc a není t odobře. máma je ta, z který jaksi "čerpá" celá rodina, máma je ten rodinnej krb. a máma na to musí bejt odpočatá.
Asi jak si to kdo nastaví, já chodím ve svém volnu hlídat cizí děti, jsem s dětmi 11 let doma a do vyhoření daleko. Když nejsou babičky, měl by vypomahat manžel, u nás to tak funguje.
@okakik Naprosto tě chápu,já bych někdy nejradši někam utekla,jen tak ležela v trávě a vypnula mozek,jen chvilku něco neřešit,nezakazovat,jen chvilku mlčet a být chvilku sama.Někdy už brečím jak jsem z toho všeho unavená.Naprosto všemu jsem se podřídila.Jedině kdy vypnu mozek je,když přijedu k našim a malé se věnuje i někdo jiný než já,ale to je jednou za půl roku,rodiče bydlí 300 km daleko a tchýně je na hlídaní naprosto nepoužitelná a přitom bydlí kousek.Ale zase druhou stranu i když se někdy cítím mizerně,jsem někdy na malou nervozní a někdy i hnusná,tak stačí jeden její úsměv a pohlazení a za nic na světě bych to nevyměnila.
@okakik Zrovna vcera jsem si brachovi stezovala, ze bych se nejradsi rozvedla a deti nechala manželovi 😀 Dcera porad mluvi 😀, syn se pro zmenu porad vali po zemi a jeci, at prijdeme kam prijdeme, vsude dela sceny, manzel vecne nasranej, zpruzelej, nemluvici (a to to nejhorsi predvanocni obdobi, kdy toho maji v praci az nad hlavu) teprve zacina a ja si tak rikam, jestli jsem vubec stastna 😬 Nastesti vim, ze je to zase jen nejaky obdobi a zase bude dobre, jen me to proste obcas semele
@inke29 procitam nazory a narazila jse na vas 🙂
Nevim jestli mate auto , ale my jezdili na vylety snad castejc nez driv s takovym malym miminem ...od 1. Tydne 😍
Je to nejlepsi vek na kavicky restaurace dlouhe prochazky a vylety ( kočárek nositko ...)
Dite casto spi, kdyz nespi je na prsu ....a nebo zase spi) vsecko v pohode ...
My se ridili heslem jaky si to udelas takovy to mas...bo a byli jsme spokojeni vsichni 3 👪
Tak některá žena se v tom mateřství najde - třeba ty, které se pracovně moc neangažovaly, najednou najdou svou náplň života. Nemají se kam vracet, nikdo na ně netlačí, aby se vrátily do práce, dítě jim dává tu volnost. To je moje zkušenost, když se navíc podíváte do článku, tak nejvíc vyhořelé nejsou manuálně pracující ženy, ale spíše "intelektuálky".
To byl fajn věk 🙂 prvního půl roku, to máš pravdu. Horší je to až později, nevím, kolik dětí máš, my máme dva kluky (skoro 3 roky, ADHD, všude musí být první, u ničeho nevydrží, bohužel to má po mě, pak 13m - zvědavý, všude leze), často nevím, kam dříve vletět. Třeba příspěvky sem často píšu z WC 😀 mě třeba spíš vadí ta denní rutina.
@astyna ja odpovidam na inkee 29 ktera ma 2 mesicni mimco a je na nervy ze musi sedet doma a ceka az dite bude starsi ..tak prave cim je starsi tim je to podle me co se tyce vychazek nebo casu pro sebe a partnera horsi ....
To jo,to mas pravdu.
@veronicka89 Lol. Ne, nemyslim to zle, jestli jste to tak meli, tak vam to preju, ale u nekterych deti je to opravdu nejnepouzitelnejsi vek a da se s nimi neco poradne podnikat, az trosku povyrostou. Oba nasi synove prvni mesice zivota doslova prorvali, neexistovalo, ze by se polozili do kocarku, v nem usnuli a my si mohli sednout na kaficko. Sice na vylety jezdime, ale musime pocitat s tim, ze malej muze kdykoliv zacit neutisitelne rvat, i kdyz je v nositku. Zato treba v pulroce uz se toho dalo podnikat mnohem vic, protoze byl vetsi klid a cim starsi syn byl, tim to byli lepsi. Prvniho pul roku to byl fakt vopruz.
@veronicka89 nojo ale kdyz on prave moc nespi pres den..a kdyz nespi tak breci nebo se musi nosit...pri kojení dela vetsinou sceny takze na kojeni na verejnosti se moc necitim...takze si to prave moc predstavit nedokážu...nebo.nejsem tak odvazna a nemam rada kdyz miminko nekde dela scény a pak na me vsichni koukaj jak je otravuju...vim ze je to ve me ale s tim asi nic neudelam..
@cosimamvybrat ano tak nejak 👍
@inke29 To bude dobré, opravdu. Ten začátek takový prostě je, uvidíš jak se to zlomí a začneš si víc užívat. Ani jedno moje ditě není kočárkové, takže sedět u kafe se spícím dítětem v kočárku nešlo, byla jsem pořád zavřená doma (a částečně stále ještě jsem, s 3m druhátkem). Zlepšilo se to právě (aspoň u první dcery) věkem. Kolotoč práce nepoleví, ale zvykneš si na něj. U druhého dítěte je další šok, času je ještě míň a práce ještě víc, ale zase to rychleji utíká a to nejmenší miminí období je rychleji odpiplané. Taky nejsem typ co miluje všechny miminka v okolí, víc mě to baví s trošku většími dětmi co už se nějak projevují a pohybují. Kolik to dá práce a hlídání neřeším, to k tomu holt patří. U druhého se chvíle štěstí (ale i občasného zoufalství 😂) násobí, uvidíš sama jak se na to budeš dívat za rok, ale zpětně vidím že mít jen jedno, byla bych o hodně ochuzená.
Děti jsem si přála, miluji je, a nechtěla bych se jich zbavit. Ale někdy je toho tolik, že bych nejraději utekla zpátky do minulosti, abych si odpočinula. Deně bojuji s únavou, a kolotočem poviností v péči o dvě dětičky. Manžela mám upracovaného, skoro před zhroucením, domácnost a výchova leží na mě - chtěla bych vše zvládat, ale vím že to nejde. Neužívám si to. Zajišťuji běžný provoz, přežívám.