• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Netěší mě role matky :(((

@mischel26 Jak jsi to měla v těhotenství? Byl vytoužené miminko nebo naopak nechtěné? Jak jsi prožívala těhu - těšila ses nebo ani ne? A ještě mě napadá, zkoušela jsi i nějakého homeopata? :wink: Každopádně přeju hodně sil a ať se brzy uklidní!
26. zář 2014 ve 12:53  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Řekla bych, že je to normální. Já měla stejné pocity. Děsila jsem se každého nového dne, kdy jsme byli spolu sami. Byl to děs. Je to pro tebe cizí člověk, musíte se spolu naučit žít a poznat se. Do chlapa se taky nezamiluješ hned. Taky jsem ho musela furt tahat, protože jinak řval. Jen bych ho moc nenechávala řvát, aby si nezvykl, že když něco chce, tak si to musí řádně vyřvat. I za cenu toho, že ho budeš tahat, to za chvíli skončí neboj. Když uspokojíš jeho potřeby, tak bude spokojený on a ty taky. Zkus se uklidnit, když cítí, že jsi nervózní, tak je taky. Neboj se bude to čím dál lepší. Matky mají často syndrom vyhoření. Taky se na to občas cítím. Chce to prostě od miminka odpočinek.
1. říj 2014 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@mischel26 co se stalo na cvičení?
2. říj 2014 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr no, celkem nic, jen to je hudebka, poněvadž má malý rád hudbu, ale jaksi chtějí aby dítko sedělo a hrálo na nějaký nástroj a zpívalo či říkalo nějaké říkanky, no a prcek toto nechtěl akceptovat. Hlavně chtěl bubínky a paličky všech dětiček, ty mu to samozřejmě nechtěly dát, tak je mlátil tou paličkou :zipper_mouth: :zipper_mouth: a hlavně děsně furt řval a vztekal se, že nebylo slyšet hudby a zpěvu, takže se na nás furt tak prosebně dívaly ať už jako přestane :confused: :confused:
@ amelienne, no těhotenství jsem měla dost dobrý, žádný problém...jen když to vezmu zpětně, tak přítel byl v cizině a já jsem byla u matky, tak jsem se asi dost vnitřně stresovala, hlavně soužití s matkou je takové náročnější, takže na mě občas přenášela nepohodu. Prcek byl chtěný, i když zpětně soudím, že jsem nejspíš jen chtěla utéct z práce a dítko jsem chtěla, tak to bylo takové blbé východisko. Nevím. Dost vše přisuzuji porodu, byl vyvolávaný a prcek byl dost velký, takže mě to dost bolelo a ta chemie kolem, no nevím.
2. říj 2014 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
zkoušela jsi s ním o tom mluvit doma, než jste šli na to cvičení? To je asi brzy vysvětlovat něco tak malému dítěti, co? Já právě nemám představu o tom, kdy lze dítěti (v jakém věku) něco vysvětlit aby to pochopil. Jak jsi to na tom cvičení vyřešila?
@mischel26
2. říj 2014 v 15:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr ahoj nasemu synovi je5mesicu a od konce2.mesice chce jen nosit jinak rve a rve a rve...kolikrat ma uplne hysteraky tak ho musime vzdycky vzit a hned je klid...jeste ho ani nepolozime a uz rve..je to kolikrat uplne na budku..jsem z nej unavena..kdyz je pritel v praci a ja jsem s malym sama doma,tak se najim jedine kdyz ho mam na kline,nestihnu si ani umyt vlasy bez toho aniz by malej nemel zachvaty revu,kolikrat utikam z kramu aby na me nekoukali lidi ze mam tak ujeceny dite...ale zrovna dneska mi bouchly saze kdyz odesel pritel na nocni a rekla jsem si dost!!!nechala jsem malyho rvat...rval a rval a pak se z toho tak unavil,ze z toho jekotu usnul..takze ode dneska uz zadny tahani malyho hned jak zajeci...proste ho necham 2-3dny rvat a on doufam prijde na to ze to nema smysl a bude klid..nejde jen o to ze jsem z nej kolikrat uplne vystavena,ale odrovnam si z nej zada a jestli to budu takhle delat dal,tak co pak budu delat az bude mit9-10kilo?ja sveho syna miluji nadevse na svete a ani na minutu jsem nelitovala toho ze ho mame to ne...ale i ta matka od ditete at uz ma 1. ci4.tak ma taky narok na chvilku klidu...a to ja mam jen kdyz malej usne..tak se nepovazuj za spatnou mamu,jsi urcite skvela mama jen je toho na tebe ted hodne..zkus to brat i z te druhe stranky...mas malinkaty miminko ktere te potrebuje citit a potrebuje mit pocit bezpeci,ktere naleza u tebe...v tve naruci...
6. říj 2014 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mischel26 Prošla jsem si nečím podobným, ale v hodně slabém odvaru. Mám dvě děti, každé jiné, povaha je povaha. Se synem problémy od malička, pořád řval, neklidný, nevrlý. Snažila jsem se moc, v té době jsem z něj byla tak na nervy, že se mi po celém těle udělal strašný atopický ekzém, myslela jsem, že se uškrabu, při každém jeho zařvání nebo vzteku. Nejlepší byly rady lidí, co děti ještě ani neměli, jako že mám přitvrdit atd. Bych musela syna mlátit od rána do večera. Vztekal se strašně a scény a vztekání je doteď i když jsem důsledná. Nástup do školky katastrofa. První den jsem se učitelky zeptala, jak to šlo a ty odpověděla: radějí se neptejte :cry:
Začala jsem v té době vážně přemýšlet o psychologovi. Syn se ve školce, ale srovnal, měl dvě starší paní účitelky, spíše babičky a poznal, že to co po něm chce máma, chtějí i ony a začal sekat latinu.
Seká se mi doteď, občas vydírá, vzteká se, třeba se začně mlátit pěstí do hlavy, když není po jeho a to je mu 6 let, prostě to na nás zkouší. Sám řekne, toto bych si ve školce nedovolil. Mozek funguje dobře, ale on ty naše nervy zkouší asi rád.
Rozumím Ti, a jsi úžasná a silná, prožít si toto. Opravdu klobou dolů. Je to neskutečně náročný, vyčerpávající, zničující. Drž se, máš můj velký obdiv.
6. říj 2014 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lenkagsxr Jestli chceš zapracovat na svých pocitech, udělat něco pro to, aby ses cítila dobře a nakonec se upravily i pocity a chování dítěte, podívej se na manuálek v článku na mém fotoblogu a protože ten je jen obecný, zvu Tě tímto do skupiny Emoční terapie, kde Tě mohu nasměrovat dál ve vlastní práci. A pokud se Ti nebude chtít samotné, můžeme se domluvit i na tom, že Tě procesem povedu - přes skype. V nejstarším příspěvku ve skupině je hodnocení těch, se kterými jsem přes skype pracoval. V příspěvku ze 7. srpna jsou i odkazy na inspirativní videa.
7. říj 2014 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pulecp můžu poprosit odkaz?
7. říj 2014 v 09:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak ja musim napsat, ze tve pocity naposto chapu a klobouk dolu pred tim, ze peci o urvane dite zvladas a vsechny, co jste mely urvanky, zvladaly. Ja mam stesti-mala ma 9mesicu a je uzasna. Neplace "zbytecne". V porodnici jsem si ale uzila muka. Nespala jsem noc pred porodem a dalsi noc rodila. A nevyspala jsem se cely pobyt v porodnici-cca tyden v kuse. Mala neustale plakal. Nemohla jsem se.hnout ani na zachod, i kdyz usla, tak jsem.odesla a rev. Posledni noc jsem.uz mela takove nervy, hlava me bolela,... hruza! A v te chvili jsem.dokazala "pochopit", kdyz nekterym matkam rupnou nervy v afektu, kdyz jim dite doma nekolik mesicu rve.... je to hrozne to tak napsat, ale je to tak.
Prijela jsem z porodky a mala mi spala celou noc. Dal nebudu radsi pokracovat, abych vas neprudila, ale jeden dalsi zlom nastal cca v 8mi mesicich, jak se mala zacala stavit a sedet. Oblekani, prebalovani absolutni sci-fi. Rev jak kdyby ji na.noze brali, nechtela lezet, sedet, stat (to ani neumela poradne, takze drzet dite +prevlekat, prebalovat... a me kolikrat ujely nervy, ten hlas jsem zvysila, nastesti treba jen osloveni. Pak me to.mrzelo, ale bylo to hrozne vypeti nervu. K tomu jeste od pul roku mala absolutne v noci nevydrzi spat. Nekdy kojim tolikratm ze to rano ani nespocitam.
Takze zakladatelko, drz se! Jsi moc statecna a klobouk dolu, ze to jeste zvladas! Jsi sikula,.drz se! Ude lepe, kluci s tim briskem to maji fakt hrozne..
26. říj 2014 ve 21:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@eldrag Ahoj, asi se zeptám hloupě, ale jak to, že babičky nefungují?
27. říj 2014 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
jedna je slepa a starší a druhá daleko :slight_smile: jeden děda nemocny na srdce a druhy pracuje... ale u moji mamky se to posledni dobou zlepšuje.
@tadeas311
27. říj 2014 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr Ahoj,myslím,že žádna ženska te odsuzovat nemá právo ,protože Kazda sme měli po probdene noci .......... podobny názor a myšlení, neznám ženskou ktera má trosku více plačtivý miminko které neumí byt v klidu dyl jak 20.min. aby vyprávěla jak je to krásný ...:smile::smiley::grin::grinning: neboj vse se dá dopořádku,ale ženy vrátí se tato myšlenka a probdele noci až budou naše dnešní miminka v pubertě....!!! :wink: takže pevne nervy ženy!!
27. říj 2014 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lenkagsxr Tak koukám,že to je jak u nás,přes kopírák :frowning2: Co naplat,hodily nás do vody,tak musíme plavat,ne? Já mám k tomu všemu mavíc ještě děsnej vztek,že mám zkaženou figuru a když to někde řeknu nahlas,tak si o mě všichni myslej že jsem povrchní,takže se ani nemám komu svěřit..tady mě snad nikdo moralizovat nebude.Tak zatím jsem v očistci,jak tu jedna pisatelka vtipně nazvala první půlrok a těším se,až přijde to lepší,co tu všichni popisujou. Většina tu navíc píše,že si mimčo přály,některé ho mají dokonce vymodlené a přesto měli stejné pocity jako já.Myslela jsem si až doteď,že to všechno je tím,že jsem otěhotněla náhodou a neplánovaně,ale tím to asi nebude,hold si tím peklem a očistcem projdem všechny :angry:
31. říj 2014 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pulecp není to náhodou něco na způsob kineziologie?
31. říj 2014 ve 23:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@krounka Z kineziologie využívá klasický EFT bod na malíkové hraně ruky. Jinak nic - nejzákladnější bod kineziologie (svalový test) se nepoužívá. Ve FasterEFTu se nepoužívá z kineziologie už vůbec nic. Zdroje pro EFT jsou NLP, TFT (toho jediným zdrojem je akupunktura, tedy spíš akupresura). Dalším zdrojem FasterEFTu je Touch for health. Jednoduše (až moc, je potřeba doplnit, jak to aplikovat v konkrétní situaci) je to popsáno v manuálku v článku na mém fotoblogu. Ve skupině Emoční terapie odpověďmi na dotazy nasměrovávám k tomu, co a jak řešit. Jsem připravený na skupinové skype konference k nějakému tématu (i když se konal jen jeden na téma partnerských vztahů), dalčí možností je individuální skype práce (na té se domlouvám přes mail.
1. lis 2014 v 07:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mischel26 teda přečetla jsem co jsi napsala a je to nářez... musíš být úplně hotová...
já jsem si s dětmi taky užila svoje a pokud můžu poradit něco, tak určitě netěhotnět (se dvěma je to fakt jiný level zase :zipper_mouth: ).... a mně moc pomohlo některé dny prostě nehodnotit, ani sebe, ani to dítě... začala jsem si vařit 3 x denně meduňkový čaj (v každé lékárně), pokud na člověka i začíná padat deprese tak jsou super Bachovy květové esence (teď už je i míchám, kdyžtak napiš, ty fungují i na to dítě) a nebo třezalka v tabletkách z DM drogerie.... v případě krize tohle vše, na spaní homeopatika Sedatif...
a snažit se vypadnout třeba 1x týdně a jít makat - já ač nesnáším běh tak jsem běhala do úmoru, na páse (který jinak taky nesnáším) protože na určité úrovni únavy hlava vypne, už to jinak nejde... a je to úleva... pak jsem si třeba za hodinu dvě vzpomněla, že mám dítě :pensive: :sweat_smile: ale žila jsem z toho dalších třeba 24 hodin....

jinak ač se to nezdá, tak se to fakt zlepší... já měla děti mega uvztekané, neustále potíže něčím... dneska mi z 90 % fakt dělají radost... ale upřímně to je tak od 5 let staršího, kdy mám pocit, že se můžu fakt nadechnout a dýchat chvíli... dneska už mi píše hezké vzkazy, hlídá kterou tramvají jet, udělá si svačinu atd...

jo a jinak bych nechodila do nějakých skupin teď.... my chodili takhle dvakrát, já dělala 200 % aby malá byla v klidu (extra spaní, chování, oblíbená svačina atd.)... a stejně to probrečela, provztekala, styděla jsem se, bylo mi hrozně :confounded: takže jsme pak asi 2 roky nikam nechodili, zjistila jsem,ž e je mnohem méně nároční jít s nimi třeba do lesa (někde kde není kam spadnout apod.) a tam je vypustit...lítali, poprali se, hrabali v hlíně... po několika hodinách byli spokojení a já vcelku taky, určitě menší tlak než v nějaké skupině kde je x požadavků a z každé strany nějaký hodnotící pohled... nebo rada někoho kdo má každou chvíli hlídání a dítě co krásně spí apod. :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile:

vyspíš se už aspoň? přerušované spaní je hrozné na psychiku :confounded:
1. lis 2014 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@krounka viz můj příspěvek výše... starší syn Matýsek byl také vymodlený...
svoje děti naprosto miluju, hluboko uvnitř (kdyby jim někdo ubližoval tak ho rozsápu ani nemrknu, to vím.. když jsou nemocní tak jde vše stranou a starám se jen o ně, hodně mi na nich záleží)

ale ten začátek je opravdu náročný... a vůbec ne jen šestinedělí !! :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:

holky já jsem tak ráda, že už mám tak "velké" děti... ani nevíte kolikrát jsem z toho všeho byla zoufalá, co jsme se natrápili s hematomy při růstu zubů, s bezlaktoz. dietou, s neustálými služebkami manžela, no byl to záhul...
ale fakt se to zlepší!!!!
jen to u někoho netrvá měsíc dva ale třeba dva tři roky...

já se upřímně přiznám, že jsem ráda, že doma nemám dítě do 3 let :pensive: třeba mě kamenujte, ale jsem ráda, že si můžeme zahrát karty, jít do kina nebo že jim vysvětlím, že jsem fakt naštvaná nebo unavená protože to a to a oni to dost dobře chápou.... teď si je fakt užívám :dizzy_face: :dizzy_face: hlavně ty jejich komentáře, dneska mladší Bellinka "mamíííí, nech mě! já nesnáším jak mě zbožňuješ!" :grinning:
občas zůstanu koukat na to co mi řeknou... vím, že nejsem dokonalá matka, když mi z nich tekly nervy vyčerpáním, tak jsem se často omlouvala a dovysvětlovala co a jak by pomohlo kdybysme příště udělali jinak... takže jsem jim třeba vynadala až moc a pak mě to mrzelo, ale oni časem pochopili oba, že to tak nemyslím, prostě jen musí ta hrozná frustrace už někdy ven (nedá se to držet roky uvnitř, když člověk nemá oddych, to je tak o zdraví)...
to omlouvání se když to člověk přepískne (a soudná máma ví kdy to přepískla, protože dítě je ještě malé a neví jak ji může totálně deptat)
1. dítě se taky naučí omlouvat
2. máma se cítí líp, nemá k té ohromné frustraci ještě děsný pocit viny, že je špatná matka

držím všem palce a fakt vřele doporučuju meduňkový čaj 3x denně, třezalkové tablety nebo Bachovy květové esence... super je taky homeopatikum Sedatif...
:wink:
1. lis 2014 ve 13:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lenkagsxr ad od kdy děti rozumějí: tak mně přišlo, že docela brzy, u staršího tak v roce a půl... ale když se na to podívám zpětně, tak oni koukají, třeba i kývají hlavu nebo k tomu něco řeknou lámaně, ale opravdu to ještě většinou nechápou...
že něco řeknu a opravdu mi rozumí co říkám, tak to je u dcerky tak od 2.5 - 3 let (nemyslím teda nic komplexního, jen vysvětlení běžných věcí jako jdeme tam a tam a budem tam dělat to a to), u staršího syna možná o trošku později...

zpětně mi přijde, že jsem děti přeceňovala, oba dobře mluvili a mně přišlo, že opravdu rozumí... ale když se pak rozmluvili tak kladli takové otázky, že mi došlo, že to dítě dozrává později než to vypadá....
takže s tím se musí bohužel počítat, v poradně mi říkali, že zhruba ve 4 letech dozrávají nějaké části mozku a to je prostě fakt... no a je fakt, že zhruba v té době si hodně věcí "sedlo"...

každopádně když to vezmu zpětně, tak jsem měla třeba vybrat stavební spoření, sehnat chůvu a jít do práce... určitě tak o rok dřív, protože jsem společenská a doma mi to pak už nevyhovovalo, práce mě vcelku baví... stačí pár hodin práce a člověku se pročistí hlava.... hlavně ta úleva, přijít do kanceláře a tam žádné děti! :sweat_smile: a někteří kolegové ani děti ještě nemají, takže luxus, normální konverzace :sunglasses:
1. lis 2014 ve 13:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@krounka Jak už zde bylo řečeno, šestinedělí je peklo,a do půl roku očistec.U mne už peklo dávno skončilo a očistec už taky :slight_smile: je to mnohem lepší,časem se to opravdu zlepšuje. Ale stejně jsou chvile,kdy si dokážu představit život bez dítěte. A to já mám zlaté dítě, žádného vzteklouna :slight_smile: Ale jak jsi psala,byly jsme hozeny do vody,tak musíme plavat...
1. lis 2014 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja k tomu dam len tolko
http://www.silna-zena.cz/clanky/rodicovstvi_-deti/unava-matek.html

tento clanok ma dnes velmi potesil, pretoze sa to riesi aj na vyssej urovni ako len tak medzi nami dievcatami! ja si stale hovorim, mat dieta je dar ale je to drina! moje dieta bolo zlate, spinkalo, nerevalo, nezlostilo sa... a ja som bola aj tak v haji.. psychicky na dne a neviem, povedala by som ze este stale to tak nejak tazsie znasam.. milujem ho bezdebaty ale niekedy ma unavuje byt mu stale oporou.. a vzdy sa obetovat pre neho! ja tuzim po volnom vikende, moj manzel mi povedal ze mozem oddychovat aj doma ked sme na sk a ja ze nie, ja potrebujem byt sama a maleho nie ze nevidiet ale ani nepocut! jemu sa to hovori, on si rano ide do prace a pride asi hodku az 2 pred spanim maleho... vsetku tu drinu si od.. ja! maly uz je velky ale aj tak sa tesim ked bude mat 5 rokov... :grinning:
ja som to mala tak ze ked mi ho aj mamka zobrala kocikovat ja som nedokazala vypnut, castokrat som sla s nou a ked nie tak som doma nieco robila co sa nedalo pri malom.. ja som na zaciatku ani nejedla bo som bola taka KO ze varit som uz fakt nevladala.. a manzel to je ina kapitola
1. lis 2014 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Doporučuji shlédnout tento díl nevinných lží: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10396559280-nevinne-lzi/21451212005-vedlejsi-priznaky/video/

Drhé video, které mě s touto tématikou napadá, je toto...http://www.youtube.com/watch?v=MBq64vCss30
Hluboce smekám před svou a i každou jinou milující a pečující maminkou...
3. lis 2014 v 10:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lu777 ahojky a díky za podporu...cvičit chodím pravidelně, dost mi to pomáhá a ty bylinkové čaje též využívám, ale jaksi bych potřebovala spíš normální dítě!! Jak říkáš, že do kolektivu nechodit, tak já ti nevím. Zase si říkám, že se musí aspoň trošku socializovat. Nicméně je pravda, že z 98% odcházíme už po půl hodině. Jako například dnes..napadlo mě, že se půjdeme podívat do herny, no já bláhová...dvěma klukům nabančil, jednoho docela dost krutě zfackoval, když jsem do toho zasáhla a chtěla ho donutit se omluvit, tak napálil facku mě a hned hodil zádíčka a na hodinu fatal error!!Do toho mi tam nějaká matka začala hodnotit dítě, no na pěst. Následně se mi na semaforu na přechodu začal vztekat, odhodil motorku do auta, převrátil kočárek a fláknul s sebou na zem a divadlo začalo znova, to prosím vše na tom přechodě. No radost....a jak říkáš netěhotnět, když ono je to těžký, vím, že je to jiný level...ale já si tak moc přeji takovéto normálně uječené dítě...no a pak budu mít druhé úplně stejné, haha..dva teroristi :slight_smile: tak to si to hodím asi :confused: :confused: Ale jo, docela se už vyspím...teď mu tedy lezou zuby, ale docela to jde...tak už jen 2-3x v noci vstávání, skoro ukázkové :grinning:
4. lis 2014 v 16:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mischel26 :grinning: vydrž... hlavně druhé nepořizuj ještě, nebo se z toho zblázníš... když je první náročné, tak aby bylo aspoň ve školce než se narodí druhé :wink: (fakt nedoporučuju, já jsem je měla za sebou neplánovaně docela a vyžrala jsem si to do dna, první rok byl šílený :zipper_mouth:)

jinak vzdor je masakr, náš starší ho jel víc než dva roky v kuse (haha někdo ho prý má půl roku :sweat_smile: )...
hodně je to o tom, že neví co se sebou... pak když jsou maličko starší a jedou ještě vzdor, tak si vydobývají respekt... ale to už je trošku jiná úroveň...
na tom začátku fakt jedině počítat... nebo já si dala špunty do uší, někdy to fakt jinak nešlo....
a využívat všemožnou pomoc - cokoli na rozptýlení, i kdyby to mělo být přelévání vody lžící do kelímků :wink: :sweat_smile: nebo přebírání různých druhů fazolí (mého staršího bavily zásadně takovéhle podomácku udělané "hračky")..

utahat fyzicky pokud možno... zkoušet nové aktivity, ale opatrně, od těch jednodušších (my třeba byli schopní jíž na výrobu adventních věnců nebo karneval apod. až ve 3 a 5 letech, do té doby nebyli k uhlídání)... dneska už s nima můžu sama i na kolo nebo do bazénu... asi tak o 2 roky později než kamarádky okolo mě :sweat_smile:

vydrž, dávej si malé cíle, ať nejsi ve stresu :wink:
5. lis 2014 v 09:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lu777 vím, že s druhým to bude total nářez, ale pokud nepořídíme teď, tak za mě na rovinu říkám, že už nikdy, tenhle teror už nechci nikdy zažít znova...malý jde do školky brzo...budeme mu platit soukromé jesle, já ho doma nechci..
jo, ten vzdor, co trvá půl roku, haha...já se obávám, že u nás to bude minimálně do té doby, než začne trošku rozumět..a to tedy nevím kdy bude. Jako na potvoru je totiž prcek docela hodně pozadu se vším. Jak po fyzické stránce, tak po té psychické. Chodit začal pozdě, ještě nic neřekne...jen ukazuje prstíčkem a u toho se dost řádně vzteká, že mu nerozumíme, co jako chce :rolling_eyes: :rolling_eyes: . Na druhou stranu jde už teď vidět, že mu to fakt pálí..a uvědomuje si, že by mohl to a to, ale fyzicky na to nestačí, tak se vzteká. Je to sakra velký cholerik. Jo, utahat se snažím. Pořád někde lítáme na motorce, v lese u rybníka atd. Ale kdybys viděla, jak ho dokáže nasrat právě spadlý list ze stromu, no nevěřila jsem. :confused: :confused: A co se týče těch aktivit, tak to je u nás dost podobné. Spousta mamin dělá už nejrůznější věci se stejně starými dětmi, ale u nás to vážně nehrozí. Jako třeba jít někam na nějakou organizovanou zábavu pro malá děcka?? Masakr, řev a řev a řev, a nakonec naprosto vyšťavení odcházíme asi po hodince, kolikrát i dřív. A bazén?? jo, ten hloupý nápad jsem taky měla...
5. lis 2014 v 09:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lu777 jo a zajímavý je, že tohle ve školce nedělá..od února jde totiž do školky, tak teď chodí jednou týdně až dvakrát týdně na dopolední zvykačku a tam tyhle výstupy nemá...resp. jen sporadicky...tak nevím, to šílený dítě si se mnou naprosto hraje, asi se narodil jen za účelem mě totálně zruinovat...a nechápu, co jsem tak špatnýho v životě udělala. Jeho první rok, jsem si pod jeho náporem vyjmenovávala všechny hříchy a hříšky, co jsem udělala, všem jsem se omlouvala, ale očividně jsem na něco hodně krutýho zapomněla :grinning: :grinning: .
5. lis 2014 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@mischel26 on to může zkoušet jen na Tebe :wink: oni velmi dobře vycítí jak na tom jsme...
mně taky dělaly děti kdeco a manželovi tak půlku... pak mu jednou daly nečekanou "sodu" a zíral co umí ...
je to i tím, že můžou být unavení a my taky z toho jak spolu trávíte celé dny.... ono 24/7 by člověk dlouho nevydržel asi ani s partnerem (a ten se nevzteká) :grinning:

je to "bohužel" hodně i o tom, že ta máma musí být v pohodě, protože jinak je to dítě ještě šílenější :stuck_out_tongue_closed_eyes:
je to hodně těžký se z toho vymanit, když jednou z velkých příčin nepohody je i to dítě, ale je to bohužel tak :unamused: :unamused:

dobře, že máš aspoň jedno dopoledne v klidu... doporučuju nedělat v té době nic co souvisí s péčí o domácnost nebo dítě... fakt jít třeba běhat nebo se naložit do vany... je to mnohem důležitější v tom kolotoči...

jinak na toho sourozence bych fakt nespěchala... ono mít dvě děti takříkajích "za každou cenu" a být z toho doma všichni vynervovaní, no nemá to smysl :sweat_smile:

ale fakt vydrž, když jsme se k tomu dopracovali i my, tak se k tomu dopracujete taky :grinning:
jinak doporučuju i pedagogicko psych. poradnu... je to zdarma, já tam byla jednou a měla jsem velmi dobrou zkušenost... udělají diagnostiku, dají tipy jak s dítětem pracovat, aby nebylo "pozadu" a člověk vidí i jiné maminky a vidí co ony řeší (tam se sejdou právě ty nestandardní děti, plno z nich nemá žádnou poruchu ale prostě jsou hodně citlivé nebo s něčím potřebují větší pomoc :wink: )

já se konečně dočkala a teď si to fakt užívám... předevčírem začal násobit, dneska ráno přiběhl nadšený že chce psát psacím písmem... je to boží věk :dizzy_face: :dizzy_face:
když mě teď někdy "točí" mladší, tak se snažím vidět ji jaká bude třeba za rok, za dva a už vím, že se taky změní a do plno věcí doroste :slight_smile: :slight_smile:
včera se vztekala, ale zařekla jsem se, že se nebudu rozčilovat asi pomilionté, šla jsem beze slova do kuchyně a dala si čaj a než jsem ho vypila,tak udělala to co měla - převlékla se, uklidila věci a přišla s tím, že se už vztekat nebude... zlaté 4 roky :slight_smile: :slight_smile:
takže vydržžžžžž!!!! někdy je dobré ohřát si třeba doma medovinu, dát si nohy hore a pochválit se :slight_smile: :slight_smile:
5. lis 2014 v 11:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Zienky ja mam to iste, mala ma 3 mesiace, 3 dni po porode sa mi objavila poporodna depresia, Bolo to horor. Prejavovalo sa to hlavne neskutocnou nespavostou, dokonca som zo zaspavania mala paniky, takze boli stavy ked som nespala nonstop 7 dni a to som uz salela bolo to najhorsie co som zazila, plus som k malej necitila lasku. Inden som to zacala riesit, zastavili mi laktaciu, vyhladala som psychiatra a psychologa. V minulosti som mala uskostlive stavy na vysokej skole a brala som zoloft, potom som si myselala ze uz je vsetko za mnou. Momentalne beriem rano zoloft 50 mg a na vecer tritico 150. Uz je to neporovnatelne lepsie, niekedy mam pocit ze som z toho uplne von ale potom zase obcas pride stav uzkosti, aj ked nie tak casto a nie taky silny. Len este stale sa necitim ako kedysi v pohode, lebo stale to mam v hlave co hrozne mi bolo. Prejde niekedy ta poporodna depresia uplne? Je mi casto smutno ked som len doma vacsinou? Na akutnu uzkost mam oxazepam ale ten pouzivam minimalne. Ale mozem povedat ze aj tak mam rodost ked mala spi lebo mam "pokoj" najhorsie je ze mi sibe uz z nasho bytu proste uz si pripadam ako vo vazeni....
22. lis 2014 v 11:33  •  čeká miminko, termín má v srpnu 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já měla do půl roku milionové dítě, brečelo všeho všudy tak 10x, věčně usměvavé a od půl roku se to začalo zhoršovat a od roka je to na zabití, není jediný půl den, kdy by byl v pohodě, věčně naštvaný, nedá se s ním domluvit, jak si něco zamane, tak je to katastrofa, nesmíme se od něj hnout, nenechá se hlídat(tak max.3 hodiny). Už ten teror trvá 3 roky a jsem z toho strhaná, zestárla jsem o 100 let a mám pocit, že jsem musela v minulém životě něco strašnýho udělat, že mě tam ten nahoře tak trestá, ve školce je za miláčka, ale jakmile je se mnou, nebo s kýmkoli koho zná (z rodiny) tak strašně zlobí, navíc je hyperaktivní. no je to na palici a představa, že by to jednou mohlo být horší.....hrůůůza.
12. led 2015 ve 23:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek