• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Netěší mě role matky :(((

@mischel26 Jak jsi psala o tom vyvolávaném porodu, tak to má na zvýšenou dráždivost negativní vliv. Při zvýšených dávkách oxytocinu se méně prokrvuje děloha a to může mít neblahý vliv na CNS dítěte. Já měla taky dva dny vyvolávaný porod a dcera je dráždivá od malička. Hodně nám pomohla homeopatie, jinak bych už asi visela na větvi. Vydrž, bude lépe, u syna hlavně diplomacie, tyto povahy potřebují mít pocit, že si dost věcí řídí samy - já používám např, když se budeš držet u mě, nemusíš sedět v obchodě v košíku atd. To víš, že jsme to trénovaly aspoň třičtvrtě roku, malá je totálně zdrhací a při omezení pohybu těžký scény a já jsem za matku div ne sociální případ a co můžeš dělat, kdž jsi v půlce nákupu a u pokladny fronta. Teď ji budou 3 a je to stále lepší a lepší, ale vše neustále vysvětlovat a dělat kompromisy.
13. led 2015 v 00:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všem. Vyhledala jsem toto téma, protože nějak moc nevím kam se na tomto webu obrátit. Nejsem ten typ člověka, který si přál být matkou od narození a je to jeho smysl života. Mám dítko, které má 3 měsíce a 3 týdny. Miluju ji a udělala bych pro ní poslední, ale strašně hrozně mě rozčiluje její pláč a ze všeho se cítím hrozně vyčerpaná. Domácnost je stále dokola a vlastně i ty dny s dcerkou jsou pořád dokola :( a trošku mě to ubíjí :( Když někam vyrazíme tak si to pak vyžeru tím, že jí naruším ten její režim a je řev. Uspávání je řev každý den večer, kdy už jsem pak naprosto hotová a můžu si jít jen lehnout. Když si uděláme s manželem občas hezký večer tak to pak odnesu tím že když si jdu lehnout tak třeba za půl hodiny vstáváme na kojení a já jsem úplně mimo :frowning2:
15. únor 2015 ve 21:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kakamilca No jediná rada je vydržet to. Ono se to za pár měsíců změní a bude to o dost snesitelnější. Já jsem taky hrozně blbě snášela ten nedostatek spánku, párkrát jsem na ni jak v noci řvala i hnusně vyjela, naštěstí si to nepamatuje:slight_smile: Měla jsem chuť ji prostě sytrčit někde, zavřít dveře a ať si řve... Samozřejmě bych to neudělala, ale nějaké přívaly lásky jsem fakt v těch chvílích necítila:grinning: Zkus pomalu vyhledat nějaké cvičení pro kojence v okolí, seznámíš se tam se stejně ,,postiženýma'' a uvidíš, že nejsi zdaleka jediná, kdo je vyčerpaný, nevyspaný... Vzájemně si postěžujete, třeba se i podaří procházka se spícíma dětma v kočárku zakončená zákuskem z cukrárny a hned příjdeš na veselejší myšlenky:slight_smile: Jestli ti vydrží třeba už 2-3 hodiny bez kojení, tak ji dej hlídat manželovi a vyraž na masáž, ke kadeřnici, na pokec s bezdětnou kamarádkou... Je potřeba vypadnout se stereotypu a dostat se z domu - vůbec v té době, co budeš pryč, nemysli na to, co se děje doma. To zvládneš, neboj:slight_smile: Teď se ti zdá, že ty dny se táhnou jak sopel, ale jak se na to třeba podíváš za rok zpětně, tak už ti to taky bude připadat, že to uteklo rychle, tak držím palce a hodně sil přeju:slight_smile:
15. únor 2015 ve 22:12  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ač nerada, taky asi přispěju ....
své kluky miluju, zbožunuju, vše bych jim dala a běda, jak by jim měl někdo ublížit...ale zároven se často bojim, abych jim neublížila sama. už mam někdy takové amoky, že bych jen sproště křičela a všechno rozdupala, do něčeho praštila :(
mam kluky rok a pul od sebe. babičky též nefungujou, ani žádné tety, kamarádky, strejdové a manžel...jako asi se snaží víc, než někteří, ale zároven si jede prostě ve svém a zvládá mě skvěle psychicky vydeptat, že já si neporadím sama s dětma..
staršího jsem dala 2x týdně na dopolko do předškolky, tak alespon něco, ale za ty 4 hodky, ani ne se nestihnu ani nadechnout, protože mladší je uřvánek, začal řvát na porodním sále a řve do ted (skoro 13m), stále v noci kojím tak 3x, takže únava veliká
chtěla jsem začít změnou stravy a cvičením, nějaký relax, abych se nastartovala, ale asi si to neumím zorganizovat nebo co, ale prostě to s klukama nedám. jsem ráda, když si můžu dojít na záchod a v klidu vykonat, co potřebuju až do konce a neutíkat v půlce kvuli zoufalému breku po nějaké ráně..:grinning:
momentálně jsem ve fázi buď odchodu od manžela, protože má tendenci mě neustále podvádět a nebo totální změny-odstěhování do nového města apod...
15. únor 2015 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ayenkas Děkuji za podporu. Když vyrážíme ven tak vždycky strašně řve dokud se nerozjedu venku s kočárem tak řve. Občas už s kočárem tak lomcuju než vyjedeme že jsem sama překvapená co dokážu :( samozřejmě jí tím ještě víc rozlítím... Snažím se to zvládat ale není to jednoduchý. Mezi maminky už jsem vyrazila ale zatím jsem měla štěstí jen na "dokonalé" mamky které přesně vědí co a jak a já jsem tam bez zkušeností. Dokonce jsem byla už i cvičit, ale stále myslím jak to doma manžel zvládá... ikdyž on je úplně super a všem mi pomáhá. Bohužel babičky máme obě daleko takže jsme jinak bez hlídání. Manžel také chodí často pozdě z práce a občas bych ráda byla prostě jen s ním...
15. únor 2015 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lenkagsxr
Asi už můj komentář není zcela Aktuální. Ale třeba pro jiné maminy, , které mají stejný problém. Nás syn má 10 měsíců a je od narození vecne uknourane, urvane a vztekle dite. První týdny, mesice byly tak šílený, že dokázal brečet i několik hodin vkuse a nebylo mu pomoci. Mohli jsme chovat, mazlit, zpívat, tančit.... NIC nepomahalo! Já už z nej byla tak vyřízena, vůbec sem si mateřství neužívala a kolikrát řval on a já nad ním, ze jsem naprosto neschopná matka a nedokážu ho utesit. Každý den jsem se budila se strachem, co ZAS bude. A ono opravdu každý den bylo. Malý celkove moc nespal, třeba ve 2 mesicich dokázal být vzhůru i od 4 od rána do 12 a jen a jen knoural. Ale večer kolem 5., 6. To začínalo opravdové peklo. Já celá vystresovana, kdy to zas přijde jsem se vždy ve spěchu najedla a někdy nebyl čas ani na to a potichu sem se modlila, ať už manžel dorazí z práce a to vecne ubrecene miminko si na chvíli veme. Br, jen si na to vzpomenu a je mi zle. Nejhorší na tom bylo, že jsem mela silně úzkostny strach, ze mu musí neco být, když furt brečí. Že to zkrátka není normální. Navštívili jsme kvůli tomu mnoho doktorů, specialistů, nemocnic a. Vždy závěr, že je prcek v pořádku. Že má asi koliky. Z těch nervů jsem pomalu přestávala mít i mlíko a ke konci, když jsme se dostali na několika denní pozorování xoom nemocnice, doktoři me poslali na psychiatrii a doporučili mi antideprsiva. Nevím zda to, nebo i fakt, že byly vánoce a manžel tím pádem vic doma dost mi pomáhal, se to začalo pomalu lámat a vlastně i večerní hysteraky, které bych nepřála nikomu, se začaly krátit, lepsi a lepsi. Teď je malému 10 měsíců, oproti tomu, co to bylo, je to super, ale pořad to není takove to usměvavé, spokojene dite. Dost knoura, občas i
31. črc 2015 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Když už jsem nevěděla co tak jsem se svlékla do prádla a lehla si s malou( dedět týdnů ) do postele a pustila si telku. Jí jsem taky svlékla jen do plenky a nechala jí hladit mé prsa. I když nekojíš tak to dítě uklidní a přestane plakat. Takhle vyklidněná vydržela půl hodinky SAMA, jen si broukat. někdy i usnula:slight_smile: Jsem prvorodička a vůbec nemám zkušenosti a moc mi chybí můj život:frowning2: Taky vínko a kafíčko a cigarety:-/ Tak občas trochu hřeším a o to víc mám potom potřebu se věnovat malé abych si to odpustila. :wink:
15. srp 2015 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Strašně mi tohle fórum pomohlo. že v tom nejsem sama. mám pocit, že okolo mě jsou jen dokonalé matky, které péče o dítě baví a naplňuje a já..trpim. i když při čtení některých příspěvků tady jsem měla pocit, že se rouhám, protože dcera je vlastně moc hodná, jen prostě skoro nespí. přes den třeba jen 2x 20 minut ( ve 4měsících!) a pak je vlastně celý den hlavně bojem o to jí uspat..a já nic jinýho nezvládám a jsem totálně vyčerpaná, z toho vzteklá, přenáším to na ní a bojujeme. takový začarovaný kruh. chodím s ní cvičit, což ale znamená narušit jí ranní spaní (vstává kolem šesté a v kolem devátý chvilku spí, ráno se to spaní celkem daří, což ale nejde,když jedeme cvičit, v kočárku cestou nespí, v manduce nebude..) a celý den se tím zničí, přitom tam chodíme, aby měla zábavu. když jsem šla do nákupáku a manžel čekal s dcerou venku, chtěla jsem utéct. prostě je tam nechat, odejít druhou stranou, dojet si domu pro věci a odejít navždy. stála jsem v tom nákupáku a všechno ve mě řvalo: uteč, on to zvládne, zbytek rodiny mu pomůže a ty začneš znova. pak si říkám, že by pro ně bylo lepší, kdybych umřela, to by nemuseli žít se stigmatem, že jsem je opustila.. vztah s manželem kvůli tomu taky dost trpí, jsem na něj hnusná. občas hrozně nadávám nebo jí tak neurvale zvednu, a pak si to vyčítám. a ke všem, které potkám s dítětem, cítím obdiv :slight_smile: asi to musim nějak přežít.
3. lis 2015 ve 23:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@klarifik Jak ja ti s tim utekem rozumim, i ty rozumove pochody, ze manzel to zvladne atd. Bude to trvat dlouho, ale pomine to. Muj terorista ma ted ctyri roky a tak od roku a pul je to nejuzasnejsi a nejhodnejsi dite. Proste mi to peklo vynahrazuje. A hrajeme ted hru na miminko, kdy si lehne ke me do naruce a rve :wink: To obdobi na me zanechalo stopy, myslim, ze to nikdy nezapomenu. Je to hnusny, strasne. Nic nez cas to nevyresi. Drzim palce.
4. lis 2015 v 07:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klarifik Hele a co takhle jí prostě neuspávat? Chci říct, že ta potřeba spánku u ní může být opravdu malá (pokud to není zaviněno např. kolikami apod.) a potom se tím uspáváním trápíte zbytečně obě. Nezkoušela jsi to nechat ji zkrátka vzhůru? Mimochodem, já si se synem taky prošla v prvním roce života peklem, ale to by bylo na dýl..
4. lis 2015 v 07:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojda všichni, asi neporadím a leckoho ani nepotěším.. mám jednu dcerku - čerstvé dva roky. Je narozena císařem, možná i odtud pramení spoustu problémů.. Prostě od narození téměř pořád jen brečela a řvala a nespala. Byl to mazec, ani si to už teď neumím pořádně vybavit (naštěstí !) Jak už tu zaznělo, bohužel jediný, co pomohlo byl čas. A že jsme si počkali. Dcerka začala být klidnější až tak v 15 měsících a lépe spát začala teprve nedávno. Zrovna na dnešek se mi stalo, že jsem spala skoro 6 hodin (samozřejmě ne v kuse). Ale jinak běžně je tak 4-5hod. Často se budí a hází sebou a když už spí, tak mám za tu dobu vybudovanou asi nějakou poruchu spánku a hrozně špatně spím. Do jejího tak roku a třičtvrtě jsem dávala tak 2-3hodiny za noc, nechápu, že jsem se nezbláznila (často k tomu ovšem nebylo daleko). Dcerka se budila co půl hodiny a já mezi tím nestihla často usnout. Takže prosím vydržet! Jakmile je člověk odpočatý, vše je najednou lepší! Bohužel taky musím přiznat, že jsem trpěla a někdy se mi to stane i teď nekontrolovatelnými výbuchy vzteku. Je mi to moc líto a nevím, co bych dala za to, abych to mohla vrátit. Jsem v té chvíli schopná dcerce i sobě ublížit. Musela jsem pokaždé odejít z místnosti, do něčeho praštit či to vykřičet. Dcerka z toho byla chuděra zmatená a nešťastná, jak je mi to ted líto :( Naštěstí s delším spánkem to skoro vymizelo. Také mám fajn babičky, takže i v tom mám velkou výhodu - občas pohlídají a já stihnu alespoň poklidit či jít na normální procházku, to je balzám :slight_smile: Manžel je bohužel dlouho v práci a po příchodu domů pracuje na domě (rekonstruujeme starý domek, takže je to děs, nemám ani kuchyň a do nedávna jsme přebývali v jedné malé místnosti). Teď jsem znovu těhotná a na mimčo se těším, ale zároveň mě děsí představa, jak to zvládnu :(
4. lis 2015 v 08:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@klarifik když dítě přes den moc nenaspí, je to opruz. Ale nerozumím tomu, proč s ní chodíš ještě na nějaké cvičení - pro její zábavu? Ještě, když jí to narušuje režim. Kdyby šlo o rehabku, tak nic neřeknu, ale takhle mi to přijde zbytečné :sweat_smile:
Spíš bych ji nechala spát dle potřeby a při bdění zabavovala kolotočem, hrazdičkou, procházkami.
A zapojit chlapa po práci, aby sis mohla na chvilku oddychnout a dělat své aktivity :wink:
4. lis 2015 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
To cvičení mělo být pro nás obě vytržení ze stereotypu, já uvidim jiné dospělé a dcera jiná miminka..přestože je jinak strašně ráda mezi lidma, to cvičení jí moc dobře nedělá, je tam suverénně nejprotivnější, a já koukám na, aspoň na první pohled, spokojené matky:slight_smile: no, moc dobrý nápad to asi nebyl..když usne u kojení a jakýmkoliv pohybem ji vzbudím, chvíli počkám, jestli nezabere (nikdy), tak se pak chovám, jako kdyby se právě vzbudila, zábava nanovo. ve 3měsících dokázala spát aspoň v noci třeba do tří, ale měsíc už jedeme od dvanácti buzení co hodinu, resp.třičtvrtě, přesně ve 12, v 1, ve 2...nestihnu často ani usnout a musím vstávat. a nedejbože ji muset přebalit, to pak dáme hodinku v kuse vzhůru..manžel se zapojuje, ale vstává do práce v 5 a často stihne nejdřív večerní koupání v půl osmé.. jen jak to tu píšu - prostě všechno špatně. a přesně jako @sapinek mám ty záchvaty vzteku, kdy musím jít pryč, jinak jsem hrozně sprostá, a dcerka je pak vyjukaná, protože nic neprovedla, prostě je jen vzhůru. Ach jo, a to je to velmi chtěné miminko, vlastně vymodlené, je zdravá, krásná a já jsem strašně nevděčná kráva.
4. lis 2015 v 16:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Spíš vytržení pro maminku, miminko to opravdu nepotřebuje :sweat_smile:
Co se takhle scházet s kámoškama (s dětma) a odreagovávat se jinak? Srovnávání s ostatními matkami je naprd :sweat_smile:
Zapoj manžela, babičky apod. a jdi si třeba zaplavat či zaběhat, to je na vztek lepší :slight_smile:
4. lis 2015 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Na spaní u nás zabírá i pouštění bíléhu šumu, když byly děti menší, tak zavinování...
4. lis 2015 v 19:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sapinek Ani nevíš jak moc ti rozumím. U nás je to jiné snad jen v tom, že nerekonstruujeme domek ale máme 6 let rozdělanou novostavbu a hned na začátek jsme byli obdarování dvojčaty.
26. lis 2015 ve 22:55  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já už mám holčičky větší, ale byly to hezké i krušné chvilky. Nálady se měnily mě i dětem. Je skvělé, že manžel pomáhá. A není od věci se třeba někde poradit, pokud by se to nelepšilo. Já často našla pomoc na netu. Vykecat se jako třeba tady. Dobrá stránka pro rodiče je www.aperio.cz. Třeba tam najdeš taky radu, co s tím. Jo a hodně mi pomáhal čaj s meduňky, je uklidňující. Jen nevím, jak u kojení, myslím, že meduňka je právě ok :slight_smile: Držím palečky :slight_smile:
26. lis 2015 ve 23:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mozná ti miminko pláče i z duvodu ,že si stále nervozní a bezradná, což chápu taky si občas nevím rady, jak ho houpeš v naručí ,zkus se uvolnit a mluvit k němu pěkně nebo zaspívat a nebo ho nech i trošku poplakat já taky mám stejný názor že dítě se nemá stále nosit na rukou proto si spíš sním hraju, zkus ho i unavit např,,,,,,, pasením koníku a hraním u nás to pomáhá :slight_smile:
1. led 2016 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj mamči, po dlouhé jsem se vrátila a dočetla nedočtené komentáře cca rok zpět. Za měsíc a půl bude syn slavit své 2.narozeniny. Hodně se toho změnilo od založení mého úvodného příspěvku :slight_smile: Jak čtu Vaše komentáře jsem ráda, že toto téma nebylo založeno jen pro to abych se dala do kupy já ale pomohlo i Vám ostatním, které jste to cítily stejně. Od okolí často slýchám, jaké mám zlaté dítko. Druhé pořizovat nechci (takže nemohu srovnávat). Cca od roka věku nám začalo období vzdoru (pokračuje i dnes) , máme období, kdy na vše odpovídá NE, situace kdy chce toto a jakmile maminka nemá problém, už to zase nechce. Ale beru to jako období, které k věku patří a nemá smysl se rozčilovat. Po mé krizi z března 2014 jsem přečetla na doporučení maminek tady knížku Respektovat a být respektován, Nejšťastnější batole v okolí, projela pár videí z Nevýchovy od Katky Králové a dalo mi to opravdu hodně. Jen díky Vám. Děkuji. Se svou matkou jsem se přestala stýkat kvůli zcela odlišným názorům na výchovu (opravdu nebylo jiné cesty). A naopak se sblížila s tchýní, kterou syn miluje. Během těch dvou let jsem zjistila, že neexistuje většího strachu než právě strach o své dítě. Nerada bych tu rozebírala konkrét. situace ale často mi hlavou běží myšlenky, co by se stalo kdyby....... A že i za to špatné období, které jsem cítila na začátku, bych neměnila. Já to zdaleka neměla tak náročné, jako některé mamky, které tu přispěly svým názorem a před Váma já smekám. Jste neskutečně silné. Ale druhé opravdu nechci. I když posledních pár měsíců se to ve mě láme. Tím, že je syn stále celkem náročný (to u nás zůstalo) - musí se mnou dělat vše od vaření, po uklízení, jít na wc, hrát si s hračkama, sám se prostě hrát nenaučil, tak bych si nemohla dovolit oloupit ho o čas, které by druhé mimčo potřebovalo. I když by to třeba prospělo.
No nic. Chci na závěr povzbudit další maminky, které zabloudí k této diskuzi s nadějí na lepší časy.
Mamči, nezoufejte (a nebo si klidně pozoufejte, poplačte si) ale ono opravdu bude lépe. Nedovolím si napsat kdy od narození Vašeho dítka, protože ono opravdu každé dítě je jiné ale ta lepší doba přijde 100% a na období, kdy jste nevědělykudy kam se budete ohlížet s úsměvem (i když třeba budete rády, že je ten čas pryč). Značně se vše začne obracet k lepšímu, když dítě začne lézt a vůbec: Jakmile začne komunikovat. Nyní to může vypadat jako období, které je daleko ale uteče to. Zapojte babičky, pokud můžete, manžela. Pokud to není možné a hrozí krize.......zavřete se do koupelny a vybrečte se. Pak se zase vraťte a buďte tu jen a jen pro své malé. Jste jediná bytost na světě, kterou má. Ono se to teď kecá ale každé zakřičení na toho malého človíčka, pak totiž strašně bolí. Ono ani není možné funovat 100% po celých 24h/denně. Držte se.
Lenka (zakladatelka). :slight_smile:
24. led 2016 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@soleilll To je zvláštní,když pises že si roli matky neuzivas doteď,proč si pořizujete dalsi?
24. led 2016 ve 14:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucinkaxxx To je dost osobní otázka. Pořídít si dítě není jen osobní rozhodnutí, když to shrnu velmi jednoduše, tak proto, že jsem nikdy nechtěla jedináčka, sama mám sourozence a chci, aby mé dítě sourozence mělo. Nedělám to kvůli sobě, ale kvůli němu. Rodiče tu nebudou věčně a vždycky je lepší, mít parťáka, ať už jejich vztah bude jakýkoli.
To ovšem neznamená, že mě baví být těhotná a že se nějak zásadně těším na první měsíce s novorozencem. Sotva jsme se dostali z prvního kolotoče plín, krmení, nočního vstávání, bude to tu nanovo. No co už.
24. led 2016 v 16:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@soleilll musím ti napsat, protože já se docela děsila divokého druhého dítěte ...... a představ si druhátko mám úplně jiné a kluk ze kterého místy šílím ( holky, škola je teprve masakr)..... se k ní chová báječně a když je vidím spolu, tak mi to vše vynahradí. :wink: Věřím, že to budeš mít taky tak..... a děláš dobře :wink: :wink:
25. led 2016 ve 22:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kocka5 Díky za tvou zkušenost, ale tohle vlákno není o mně. Já se tímto spíš vymezuju vůči všem těm strašně šťasným matkám, které považují těhotenství za nejkrásnější období v životě, porod si užily a trávení 24 hodin s batoletem jim naprosto naplňuje život. Tak ať nám rostou. :wink:
26. led 2016 v 08:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Nečetla jsem celou diskuzi, ale také patřím mezi ty, které nejsou rády těhotné a nebaví je skákat kolem novorzence ... Přesto mám tři děti do tří let a s nejstarším synem si teď rozumím jako nikdy. Takže držím palce všem, kteří mají doma miminko a šílí z něj :slight_smile:
26. led 2016 v 08:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
já jsem kvůli nejstarší a jejím záchvatův vzteku zašla na kineziologii a stačila jedna návštěva. Paní mi říkala, že do dvou měsíců to přejde a přešlo. Poradila mi to kamarádka, je trochu alternativní, že by to mohlo pomoci. Byla jsem skeptická docela dost, ale člověk vyzkouší všechno. Měla jsem na tom sezení smíšené pocity, chtělo se mi nejdřív smát a na konci jsem málem brečela, ale něco na tom bude. Malé děti se odblokovávají přes matku. Paní mi říkala, že malá měla horší adaptaci na svět (podle mě porod v pohodě, malá vypadala taky v pohodě, žádná žloutenka, ale na sále se nepřisála, nešlo jí to), že měla kolem roku nějaký zásek (rozseknutá kůže na čele) a pak ve dvou a půl letech další (hospitalizace v nemocnici, z toho 2 dny na jipce bez přítomnosti rodičů, prostě nás tam nenechali, na normálním pokoji jsem byla už s ní). Ty časový údaje mě překvapili a informace o jejím prožívání porodu taky. Nicméně opravdu bylo poznat zlepšení téměř hned a do těch zhruba dvou měsíců záchvaty vzteku přešly...
5. bře 2016 ve 23:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Zdravím, v prvé řadě si kladte otázku proč jste si pořizovala dítě pokud na něj ted nejste připravená? Nezaslouží si vaše jednání..na tento svět se samo nepřipravilo...Dítě není věc ani hračka, kterou je možné odložit, dítě potřebuje tělesný kontakt a cítit matku, pokud vy budete v pohodě tak bude i Vaše dítko v pohodě to je známé..miminko vyroste a bude čím dál lépe...těšte se a budte ráda matkou kolik to štěstí žen nemělo a přálo by si mít miminko a nemůže...odložte práci a běžte si lehnout s ním, když Vaše dítě spí, musíte toho využívat jak se dá, kdybyste měla děti dvě, tak už se nevyspíte.. tak nejvíce s ním načerpáte energii i mléko se Vám více vytvoří během spánku, hlavně to chce klid a být v pohodě i dítě bude v pohodě !!!! Nevymlouvat se a jít spát s ním...když Vás bude cítit spát v blízkosti vedle sebe tak i bude déle spát a přítel at víc zabere televize je úplně až na tom posledním místě...
6. bře 2016 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
pokud byste šla spát s dítětem ve 21 hod večer, to mi chcete říci, že do 5 hod rána se nevyspíte? To já měla roštáka za noc jsem k němu vstávala klidně i 6x to bych nepřála nikomu, takže jsem měla dost narušený spánek, ted si vážím každé minutky když mohu spát v klidu malý už spí převážně celou noc..a pokud dítě usne odpo na 2-3 hod to je krása to se musíte vyspat když s ním půjdete a hlavně se uklidníte a mozek připravíte na spánek
6. bře 2016 ve 21:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
zkuste si zakoupit medunkový čaj na sklidnění organismu
6. bře 2016 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tyhle stavy sem mívala také já bohužel ale az kolem druhého roku ddcery a to kvůli problémům s manželem ano sem hnusna ale dostkrat me napadlo ze kdyby tu nebyla šlo by snaze se rozejít ted bych si za to ddala facku vztah se zlepšil a tenhle pocit odeznel nemáš něco s čím jsi výrazně nespokojena a tvá nespokojenost by te nutila toto cítit?
6. bře 2016 ve 21:32  •  1 dítě - snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
zdravim, nahodou na me vyskocilo tohle tema a muzu jen rict: zenske vydrzte to, bude lip! dcera byla hodna, ja mela cas a silu s ni cestovat, sportovat, ale kdyz se narodil po dvou letech syn, ktery byl urvany, vztekly az do svych 2,5 let a manzel v dobe narozeni zacal pracovat v zahranici, tak muzim rict, ze jsem svou pozici matky nenavidela, me jsem plne zuby sveho synacka, kteremu nebylo nic dobre....ted jsou mu 3 roky a konecne je s nim jakz takze rec a jsem rada, ze ho mam. S dcerou jsem vzdycky rada travila cas a dnes, kdy je ji 5let zacina byt dobrym partakem na cokoliv. Vsechno ji zajima, bavi, chce zkouset nove veci... tvorime, jezdime na kole, inlinech, lezeme, cestujeme....jen to chce par let VYDRZET! a hlavne mejte cas na sebe a na sve konicky nebo je to fakt o zblazneni..
18. bře 2016 v 10:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek