Netěší mě role matky 😞((
Ten pocit ze mě musí ven. Mám 3 měs. miminko a namísto toho, abych si užívala roli matky, tak jsem nešťastná a dítě mi leze na nervy ☹ 😨 Po 6 nedělí, kdy jsme se zbavili kolik, jsem si říkala, že teď už snad bude jen lépe. Role matky mě začínala těšit. Ale posledních pár dní se Tobiáš začíná vztekat stále častěji a málokdy se stane, že dokáže být 20min. v klidu. Hrazdička s hračkama mu spíš začala lézt na nervy a vzteká se v ní, tak ho do ní radši nedávám, v košíku být nechce, chovat ho věčně taky nebudu protože mi připadá, že si na to začal zvykat. Chovám jen když už opravdu se vztek mění v pláč. Kolikrát ani to nepomůže ( a to si ho beru i ven na zahradu ). Navíc mám problémy s usínáním. Usínám 2 hodiny. Tobiáš chodí spát v 9 večer, vstává v 5 ráno. Často bývám unavená, nevyspalá, a z toho následně vzteklá. Přes den když Tobiáš usne třeba na 2, 3 hodky, tak nemám šanci si jít lehnout s ním, protože než usnu, už se probouzí. Málokdy se mi povede že do hodiny zaberu . Večer... když už usíná, se děsím následujícího dne, kolikrát se zase navzteká a zvládnu to, aniž by mi ruply nervy??? Manžel mi naštěstí pomáhá ale také bývá často na nervy, např. když se celý týden těší na oblíbený závod Moto GP a nemá tu chvilku klid, protože malej večně kňourá. O víkendu spí u něj on, takže alespoň o víkend se vyspím. Ale od pondělí do pátku je to boj ☹ Říkám si poslední dobou, kdybych mohla vrátit zpět loňský rok, kdy jsem se rozhodla otěhotnět, protože mě ten stereotyp nebavil, rozhodla bych se nyní pro to: nemít dítě. Všude kolem sebe jsem slyšela jak je krásné být matkou, jak se ti změní život k lepšímu ale já to tak necítím. Je mi do breku když se tu o tom rozepisuji a nenávidím se za moje pocity. Ale já už to neumím v sobě dusit. Musí to ven i za cenu odsuzujících komentářů . Má matka mi cca v 1měs. věku Tobiáše nabídla, že si malého vezme na pár dní (bydlí 100km od nás), ale to jsem zavrhla. Jednou jsem jí řekla, že Tobiášek užívá tyto a tyto léky a že si nepřeji aby ho v období 6nedělí brala kočárkem do obch. center a nedokázala to respektovat. Není to jen tento důvod, proč jí ho nechci půjčit. Dalším důvodem je ten, že by mi moc chyběl, i přes to, co tu teď píši. Na druhou stranu si nedokážu představit, že bych o něj přišla. To bych nepřežila.
Jen si říkám, kdy budu zažívat ty pocity, které tu všechny matky pociťují: užívání si role matky, nejšťastnější období v životě, nepopsatelná mateřská láska apod. Kdy? Přijde to vůbec někdy nebo budu jen zažívat ty nepříjemné pocity, které zažívám poslední dny a děsí mě to!!!
PS: tento příspěvek prosím nekomentujte pokud mě chcete soudit, jak špatná máma jsem.
Ahojte, v první řadě napíšu, že syna miluju a je to vymodlené dítě, které se nám podařilo po 3 letech snažení. Po přečetní následujícího textu možná budete mít pocit, že je to opačně :D Na roli mámy jsem se neskutečně těšila. Bohužel ji nezvládám, a proto jsem ji začala nenávidět. Manžel má velmi náročnou práci, doma moc není. Rodinu máme daleko, všichni pracují, pomoc minimální. Přátelé od té doby, co jsem na md, také nula. Jen já a syn, vždy a všude spolu.
Problém číslo jedna - spaní. Brzo mu už budou 2 roky a furt vstává co hodinu - hodinu a půl. Já už po x-tém probuzení nezaberu a jsem permanentně bez energie. Cítím se jak po flámu, naprostá nechuť cokoliv dělat.
Ráno vstáváme všichni 3 kolem 5. hodiny (syn někdy až v 6 a já si pak užívám svoji a úžasnou hodinu klidu, kdy dělám pořádek s prádlem a v klidu snídám. Zadaří se tak jednou týdně. Po probuzení si zazpíváme naši písničku a následuje převlíkání doprovázené megařevem, mlácením hlavou do zdi a kousáním zatím stále dobře naladěné mámy. Jde se na snídani. Syn skoro nic nejí, takže snídaně vypadá takm že mu nachystám švédské stoly a on si 2x kousne do chleba.
Vařím oběd, u čehož syn dělá bugr v kuchyni. Máme malinký byt s kk, neuzavíratelné skříňky a police u země (jsme v podnájmu a nemůžem toho moc měnit, ani nejsou love). Takže u vaření vždy něco vysype, vylije, rozbije, roztrhá. Když mu zakazuju a beru věci, opět řev řev řev. Máme nepříjemné sousedy, kteří si stěžujou na hluk, tak se snažím řev minimalizovat a v mezičase jekouna nosím v nosítku.
Kolem oběda už mě dosti bolí záda. Po větě: A teď budeme papat oběd! následuje Neeeeeee! a opět vzteklé běhání po bytě s hysterákem, dupáním. Po půlhodinovém uklidňování v náručí (teď už mě ta záda fakt bolí dost!) jdem nabrat do krásného talířku s dinosaurem. Usazení do židličky opět vyvolá další hysterák. Tak jí na klíně. Sní 2 lžičky a už musí nutně běhat. Opět řev, honím ho po bytě, aby snědl aspoň něco. Smůla, nezadařilo se.
Narychlo dojídám oběd, syn už si oblíká pyžamo, že jdem dělat hají. Ulehneme s knížkou do postele a v tu chvíli prohlásí, že spinkat Neeeee!, že chce pápá. Chvíli prohlížíme knížku a pak začne být protivný, kousat, škrábat a vyleze z postele. Rovnou na pyžamo si obléká bundu, že jdeme ven. Vysvětluju, že se musíme převléct, sama se při tom soukám do riflí. Převlékání opět s hysterickou scénou. Zpocená, s bolavým každým svalem v těle stojím se synem před barákem. Uvědomuju si, že se mi už od oběda chce na záchod, ale zapomněla jsem na to, Taky jsem si nevzala rukavice a je mi zima. Syn si ale chce hrát venku - klacíkem kreslí obrázky v blátě, domů se mu vracet nechce. Po půl hodině ho nalákám na pejska sousedů, tak jdeme domů. Ven už se mu ale opět nechce. Podařím se ho navnadit, když zmíním ptáčky a myšky ve zverimexu. Jde se. Po cestě koupíme pečivo a nějaké další potraviny a zastavíme se do slíbeného zverimexu. Malý je jako vždy nadšený, koupíme žvýkací kost pro pejska od babičky a loučíme se. Následuje řev, protože se mu nechce domů. Uklidňuju ho, že ještě uvidíme cestou domů pejsky v parku. Nabízím svačinu, jako vždy nic nejí. Kapsičku demonstrativně rozmaže po bundě a ječí.
Přicházíme domů. Jako první si myjeme ruce, což se neobejde bez řevu - voda buď pálí nebo studí (často stejná teplota nejdřív pálí a pak studí) :D. Vyndávám prádlo z pračky, syn mi pomáhá. Podává mi ho velmi rychle a vzteká se, že ho nestíhám tak rychle dávat na šňůru. Utíká do obýváku, kde demonstrativně leze na stůl. Když na něj volám, že ho vidím, ať sleze, směje se a skáče dolů. Po špatném dopadu následuje jekot a uklidňování v mé náruči. Hrajeme si s legem, ale figurky se nedaří podle jeho představ - jekot. Chce podat nůž, kterým krájím jablko. Nedám mu ho - jekot. Vždy jsem velmi klidná, protože jsem od narození flegmatik. Teď už mě neustálé vysvětlování přestává bavit, takže řeknu jen striktní Ne!
Začínám chystat večeři, syn opět něco kramaří v kuchyni. Opět ho několikrát uklidňuju v náručí. Byt vypadá jako chlív, všude se válí lego, prádlo je roztahané po ložnici, v kuchyni je na zemi vysypaná mouka a fazole a vylitý čaj. Vše rychle uklízím, syn to uvádí ještě rychleji do původního stavu. U toho si zpíváme :D
Je šest, manžel přichází z práce. Večeříme. Klasický jekot spojený s jídlem. Po večeři následuje koupání - řev u svlíkání, řev ve vaně, řev při oblékání pyžama. Večerní pohádka je oázou klidu, bohužel jen desetiminutovou.
Nastává uspávací proces. Tak, teď si postavíme věž a pak si umyjeme zoubky a půjdeme spát. Ne! Běhání po bytě, řev. Uklidnění v mé náruči. Povídáme si o zvířátcích, které jsme dnes viděli. Čištění zoubků proběhne většinou relativně v klidu. Spinkací hroch má zuby také vyčištěné, takže jdeme společně do do postele. Malý začíná zívat, to je dobré znamení. Ležíme v posteli, prohlížíme knížku. Syn chce trhat stránky, to mu nedovolím. Vysvětluju, že knížka by byla zničená a už bychom si z ní nemohli číst. Brek. Střídavé brečení a mazlení v mé náruči, trvající půl hodiny až hodinu, někdy i dvě, končí usnutím mého zlatíčka. Já nabíhám do kuchyně, uklízím po večeři, pak se rychle umyju a ulehám. Do půl hodiny je malý vzhůru. Nosím, uklidňuju. A tak se to opakuje několikrát za noc. Až zase v 5 všichni vstáváme...
Podotýkám, že tohle není popis žádného blbého dne, ale naprosto standardní situace u nás doma. Den blbec vypadá asi takhle: Je mi zle, mám horečku a ležím, syn dělá binec, obědváme sušenky :D
Jste rády na mateřské? Já už se taaaaaaaaak těším do práce!
@spinkackovi Ano, jsem ráda na MD. Je mi ale už 45 a dětí mám 5. Jsem ráda, že mluví, běhají, žijí, je to fajn. Některé děti neběhají... Sousedka má naštěstí štěkavého psa-už jí nevadí, že dupeme. Neuspávám.Položím, čtu a jdu. Chodím při pláči navštěvovat. Už si nemyslím, že mi v práci něco utíká, to dohoním. Dříve kolem 27 let jsem si myslela, že to nedohoním. Teď honím nejmladšího-taky ho někdy nedohoním...Jestli Ti můžu radit ,žij jako dřív, budeš spokojená a dítě se našim činnostem rádo přizpůsobuje-jsem vet. technik-tak jsme často někde mezi zvířaty.Čas s malými dětmi je bohužel krátký-pak už nás nepotřebují-viz nejstarší děti-mají svůj život a my jim někdy i překážíme.
@spinkackovi Neberte to osobně,ale jste otrokem svého syna, ve všem se mu podvolujete a proto on si může dovolit co, co dělá. Zkuste nastavit pravidla, hranice. Je to těžké,ale pokud žádné hranice mít malej nebude, bude to horší. Držím pěsti!😉
@spinkackovi promin ale hlavni problem bude asi v tom, ze se vsechno toci kolem maleho... vsechno mu prizpusobujes a nema zadna pravidla a mantinely a to by ve 2 letech uz mel mit. vsechno si vyrve, protoze vi ze ty ustoupis a pak ho jeste za odmenu, ze tak pekne si to vyrvava pochovas a utesis. promin ale tohle je cesta do pekla.
Jsem na MD už přes 4 roky. Máme dvě princezny. Kolikrát se zlobím, že jsou to šídla a zlobilky, ale co popisuješ ty, tak máme doma dva andílky 🙂 Ale řeknu ti i mně už se kolikrát chce do práce, pak si ale řeknu, dělat budu ještě celej život. Na MD jsem od toho, abych si užila ty chvíle jenom s dětičkama a tak si je užíváme, se vším, co nám donaší..
@spinkackovi a věz, že je pravda pravdoucí: jedno dítě - žádný dítě. Může být i hůř 😔
A abych ti odpověděla na otázku. Ne, na mateřský nejsem ráda a nebaví mě to.
Já nevím, jak to řešit. Lidi z baráku na nás sepsali stížnost kvůli hluku a rušení nočního klidu. Tak se snažím minimalizovat ty hysteráky. Malý je zřejmě dost dráždivé dítě, už od miminka. Je schopný řvát 3 hodiny v kuse, pak se poblít a jede se dál. Nevím jak na něj. Právě proto píšu, že to nezvládám.
Jako perličku napíšu, že jsem si před md přivydělávala hlídáním dětí (předškoláci a ml. školáci) a nikdy takový problém nebyl. Už mi z toho řevu třeští hlava, někdy bych se nejradši sbalila a někam sama vypadla pročistit si hlavu. Právě opět řve, protože se mu nedaří dát plyšáka do krabice.
@koncita Právě proto už další děti nechci. Vždy jsem chtěla 3, ale teď vím, že zůstanu u jednoho, pokud chci přežít. Na mateřské jsem zhubla 24 kg (v těhu jsem přibrala 11), takže jsem jak kost a kůže. Nespím, jsem permanentně nemocná, nebaví mě nic, nemám kamarády a jiný život krom péče o syna. Teď už vím, že tohle není nic pro mě. Jen nevím, jestli je to mnou nebo synem, nejspíš kombinací obojího. ☹ Možná by druhé dítě bylo úplně jiné, ale já to riskovat nechci. Už teď jsem zralá na Bohnice :D
Já čím dál víc přemýšlím, kdo vymyslel termín mateřská dovolená. Upřímně obdivuji rodiče, kteří si pořídí víc dětí. Na to bych fakt neměla, jen představa logistiky děs. A to jsem se starala i o 4 děti při studiích jsem si přivydělávala jako au pair.
Pro mě je mateřská vězením. Moje terapie je chození do práce jednou dvakrát v týdnu, jinak už by mi fakt hráblo. Navíc se pak o to víc těším domů. Člověk si musí nechat i svůj osobní prostor a ne vše podřídit dítěti, ale to je samozřejmě můj názor.
@spinkackovi ono se to špatný rychle zapomíná....já si to při prvním dítěti taky neuměla představit - mít ještě další dítě, ale....jedináčka jsme prostě nechtěli. Takže musím zatnout zuby a nějak přežít těch prvních pár pro mě nejhorších let 😔
Ono strašně záleží na tom, jaký je to dítě....protože pak je jasný, že jinak si člověk užívá mateřskou s pohodovým bezúdržbovým spavým kliďasem a jinak s malým tyranem, že...?
@spinkackovi ty jo, nejdřív ti chci říct, že je mi tvé situace líto a tebe taky. ALE. Opravdu malému otročíte. Manžel taky často není doma (50% měsíce, když je dobře), máme nejmíň jednoho psa. Oba chodíme dálkově na VŠ. Dítě sice vstává mezi patou a šestou, ale neexistuje, aby nesnidal, pak jdeme ven. Vařím buď večer nebo když dítě spí (usíná se Sunarem). Odpoledne zase ven, nákup atd. V posteli si vypije Sunar a bez řečí usíná. Náš chlapeček je vzpurný jinoch, ale poslední slovo mám vždy já. Dítě potřebuje mantinely. A jasnou hierarchii. Upřímně je něco jiného děti hlídat a úplně něco jiného děti vychovávat.
@spinkackovi Do teď jsem žila v domění,že moje dvouletá dcera je pěkný ,,zvíře,, ale po přečtení tvého příspěvku si uvědomuju,že mám hodnou holčičku 😀 Tvůj synek je opravdu velice náročné dítě,kdo to nezažije,nepochopí... Co poradit ani nevím,snad jen,chodit třeba ven i dopoledne,na procházku aby se vylítal a po obědě spal,vařit rovnou na dva dny,ať máš víc volného času,malého do jídla nenutit,dát mu jídlo na dostupné místo,nějaký nízký stolek,ať si vezme kdy chce. Ať je to výchovné nebo ne,občas bych mu pustila nějakou pohádku,třeba vydrží chvilku v klidu. Přeju pevné nervy a s věkem to určitě bude lepší 😉
@spinkackovi Ty jo, to bych asi přinutila muže, aby s ním byl doma on..
Sice jsem bezdětná, ale kdo to nezažil, asi nepochopí.. kamarádka má takový dítě (trochu slabší odvar), a to bylo furt rad, co má jak dělat, aby byl v pohodě. Ale ono to na něj prostě nefungovalo a maminy s pohodovýma miminama, na kterých by se dalo dříví štípat, povytahovaly obočí, že teda asi dělá něco špatně. Ono se to radí, ale některým dětem prostě mantinely nenastavíš, kdyby ses strhla.
Snad z toho brzy vyroste 😉
V prve rade bych Vam chtela rict,ze je potreba na to spatnem si najit neco pozitivniho...i kdyz je to nekdy tezke. Kazda z nas par noci nespala,tisila hystricke dite atp. A ty nervy??? Jdetedo vedlejsi mistnosti,vyvztekejte se a k malemu se vratte s usmevem na tvari. Trpelivost ruze prinasi...u miminek to plati dvojnasobne 😉
@pavlanaty Usmívej se-to říká babička i našim rozzuřeným dětem. Ona je OPRAVDU trpělivá-asi jako Vy.No já se bohužel nevracím s úsměvem. I když také odcházím-nemůžu na ně dost dobře křičet ,,Neřvi!", že... Opustit místnost, to je myslím velmi dobrý nápad. Ale to vztekání je prý známkou chytrého dítěte, které bude jednou samostatně uvažující jedinec-to je to, co je na celém divadle pozitivní-že děti nejsou mouchy, snězte si mě. Tak aŤ je více trpělivých jako babička a jako Vy.
@spinkackovi Dobře rozumím tomu co popisuješ. Nám se zadařilo po 8. letech snažení. Ono se dobře radí nastavit mantinely. Mám kluky dvojčata skoro tříletá a jsou dosti podobní tvému synovi. Mohu jen doplnit, že chvilky klidu kdy si hrají zaplňuje řev, kde jeden druhému buď berou hračky nebo si ubližují.
Jediné co u nás trochu zabere, je při vzteku hecovat, ať křičí ještě víc nebo případně ať tou hlavou mlátí o zem pořádně a nefláká to. A věř, že na to pomůže jen školka nebo pobyt s jinou osobou. Babičky jsou nepoužitelné (jedna hlídá svou 90 letou nemocnou mamku a druhá bydlí 150 km daleko). Ale pokud se chvilku někdo vyskytne na hlídání, tak jsou nadšení jak jsou kluci hodní ..... ale pouze do příchodu matky. Takže moje doporučení zní - pokud to jde nechat někomu jinému, nebo vyrážet co nejvíc ven hřiště, herny .... Držím palce a posílám hodně síly !!!
@spinkackovi Napadlo me po precteni tveho prispevku nekolik veci.
Prvni vec je ta, ze bych kompletne zmenila rezim. Zda se z tveho popisu, ze je kazdy den vicemene stejny, a nebavi to tebe a ocividne ani tve dite.
Pro me jsou na materske otravne jenom ty dny, kdy jsme z nejakeho duvodu bud zavrene doma (kdyz jsme nemocni) nebo kdyz nemam vubec nic v programu a snazim se svoje zlaticko cely den nejak zabavit.
Kazdy den mam na programu nejakou aktivitu - jedeme za kamaradkami, do herny, do kavarny, do materskeho centra na nejaky krouzek, pripadne vezmu syna do bazenu, nekam na aktivitu pro deti, na dlouhou prochazku do lesa na zviratka a podobne. Rozhodne netravim cele dopoledne ani odpoledne u vareni. Sobe pres tyden moc nevarim, synovi uvarim rychla jednoducha jidla. Pripadne pokud nestiham, tak proste koupim v drogerce obed pro dite 12+ mesicu a k tomu nachystam domaci zdravou svacinku. Kdybych mela travit materskou tim, ze bych varila a syna u toho mela v nositku, tak bych se zblaznila. Kazdej na tohle neni a pripada mi, ze se snazis napasovat sama sebe do role, ktera ti nevyhovuje.
Takze za me, proste vypadni se synem rano nekam ven na vylet 🙂 Nakrm ho po ceste, kdyz bude rozptyleny okolim, bude mozna I lip jist (casto to tak deti maji). Doma v zidlicce je to nuda a deti se vztekaji. To, kdy se jde ven a kdy se spi, urcujes ty, ne dite!! Pokud nemas kamaradky, nejvyssi cas si nejake najit 🙂 Ja jsem si nasla spoustu kamaradek pres Facebookove skupiy a pres net... Staci zalozit diskuzi s tim, ze hledas kamaradky na materske ve tvem meste, na spolecne aktivity s ditetem, a nekdo se ti ozve. Bylo by to fajn i pro tve dite - deti toho od sebe hodne okoukaji. Podle me se tvoje dite proste doma v malem byte nudi a dava ti to patricne najevo. A dale z tebe citi tvoji unavu a stres a navzajem se drzite v zacarovanem kruhu stresu a vycerpani.
Kup si kaledar, do kazdeho dne si napis predem naplanovany vylet, akci, krouzek, sraz s nejakou dalsi maminkou na kafe a to pak dodrzuj. Myslim, ze se ti ulevi 🙂 Dite si clovek nevybere, nektere deti se stresuji vic, nektere min, ale s vystresovanou matkou nebude klidne zadne dite. Tak si naplanuj zivot, ktery tobe vyhovuje, a detatku to uzpusob. To jsem udelala ja a zivot na materske miluju. Navic pokud mate sousedy, kteri si stezuji, tak to nejlepsi, co muzes udelat, je dite pres den maximalne unavit mimo domov, a vracet se do nej vecer na spani.
Proste zahod aktualni rezim a zacni znova od zacatku s usmevem na tvari.
@spinkackovi Precetla jsem si tvuj prispevek ted jeste jednou a opravdu mi proste pripada, ze tvuj syn se potrebuje nekde vyradit, seznamit se s dalsimi detmi i dospelymi, zkratka trochu zit mimo domov. Chtit po jakemkoli batoleti, aby byl doma hodny a klidny, to je proste scifi. Pokud mas doma vecer takovy bordel, tak je to dalsi duvod k tomu, doma ten den netravit 🙂 Dava ti jasne najevo (i tim nocnim buzenim) ze ma energie vic nez dost a nema ji kde vydat.
@spinkackovi Jak já ti rozumím a zakladatelce diskuze taky. Mám roční dceru a začínám z ní šílet. Ona se asi zbláznila a pořád se jen vzteká! Nesnáším mateřství, nesnáším bezmocnost, kterou cítím, nesnáším ji! Jak se říká, že od lásky je hodně blízko k nenávisti, tak to u nás platí. Už nenavidim přítele, že mi udělal neplánovaně dítě, jsme totálně na rozchod a to jsme byli straaašně zamilovaní. Mým těhotenstvím se to totálně posr... a je to čím dál horší. Naše malá pořád jen řve, nejde jí postavit stavebnice- řve, nemůže na něco dosáhnout- řve, prebaluji ji- řve, krmím ji- řve.....pořád, už jsem dospěla do takové fáze, že bych ji nejradši v amoku vyhodila z okna! Samozřejmě ji mám ráda, je krásná a naše, ale že by to byl můj splněný sen? Každý ráno si říkám, že už asi nevstanu, že jsem si totálně podělala život, jsem na dně psychicky i fyzicky. Nemám nikoho, babičky nefungují, přítel chodí z práce v 8 večer a všichni mí známí a kamarádi nemají děti a prostě na mě teď prdí. Kamarády s dětmi nemám, asi to bude tím, že jsem o ně nestála:(. Přítel mě žene k psychologovi, ale má to smysl? Já vím, kde je můj problém, hledat ho nemusím a nějakým povídáním se to nevyřeší, já jsem tak zralá na psychiatra a nějaké silné prášky 😥. Nejste některá z Brna, že bysme si svorně poplakaly?
@spinkackovi teda to je síla 🙂 No, z tvého příspěvku se mi ale jeví, že to bereš s humorem a zvládneš to dobře. Přesně jak píše @karlajasmine, prostě doma nebuďte. Já jsem na mateřské 9 měsíců - 90% času bez partnera, na okrajové části města bez auta + 2 psi, nic moc peníze. Někdy bych to všechno nejradši vygumovala, ale pak si řeknu, že co bych vlastně dělala lepšího 🙂 Jsem doma 1 - 2 dny v týdnu a pak tedy většinou o víkendu, ale jinak minimálně půl dne pryč, návštěvy, procházky s kamarádkami, malá se musí naučit i být v kavárně a mezi lidmi, je to důležité i pro dítě. Neskutečně mi vadí, že jen cesta do města a zpět mi zabere minimálně hodinu a půl a pořád jen plánuji jídlo, ale beru to jako formu cvičení a malou to zatím baví. Fakt jdi ven, syn bude nadšený a ty taky.
@bruckner Myslim ze si potrebujes hlavne najit kamaradky s detmi, protoze pokud budes neco podnikat s dalsimi maminkami hodne to pomuze na psychiku - sdilet spolecne radosti i starosti z deti. A psychika ditete je hodne provazana s psychikou matky, takze pokud jsi ve stresu budes mit vystresovane rvouci dite. Urcite bych si zjistila kde mas v okoli materska centra, krouzky, herny, a zkusila se tam seznamit nebo zalozit diskuze na ruznych serverech a hledat maminky z tveho okoli. V Brne bude zabavy dost, chce to si ji najit 🙂 Na Facebooku vidim hned dve skupiny ''maminky Brno''... Musis sama se sebou neco udelat, takhle to odnasi tvoje dcera, pritel, I ty sama...
Holky, moc děkuju za odpovědi! S těmi kamarádkami máte naprostou pravdu. Žijeme s manželem ve městě, kam jsme se přestěhovali před necelým rokem a opravdu tady nikoho nemáme. A na jaře/v létě se zas stěhujem. Já jsem od malička trošku asociální typ. Neměla jsem moc kamarádů ani když jsem chodila na školu, natož teď na mateřské. Jediné dvě moje kamarádky (obě stále svobodné bezdětné) mi slibují, že se zastaví, co je malý na světě a zatím nic. Blbé je, že nemáme auto a já ani nemám řidičák, takže jsme odkázaní na hromadnou dopravu.
Já nevím, jestli to je tím, že jsem permanentně tak strašně nevyspalá (například za poslední týden jsem naspala celkově okolo 10 hodin) nebo je to psychické, ale mě celodopolední výlety šíleně vyčerpávají. Jinak máme pravidelně ve středy hernu a v pátky co 14 dní cvičení maminek s dětmi - to je právě ve městě, kam dojíždíme asi 40 minut autobusem. Víc aktivit si nemůžu dovolit kvůli penězům. Rozhodně to ale neznamená, že jsme pořád doma. Vařit bohužel musím skoro denně, protože mám peněz tak akorát, na hotovky to určitě není - rozhodně ne pravidelně. V létě jsem se synem trávila venku klidně půl dne, teď v zimě to nějak nedáváme - kvůli čůrání/přebalování (nemáme zatím úplně zvládnuto). A nějak nevím, co s ním v zimě tak dlouho dělat a jak to zorganizovat - hlavně s tím záchodem. Většinou jdeme buď na hodinu dopoledne + na 1-1,5 hodiny odpoledne a nebo jen odpoledne tak na 2-3 hodinky. Například tchýni přijde i toho hodně - ona s dětmi prý chodila jen odpoledne na hodinku, maximálně dvě výjimečně. Dopoledne nikdy, to vařila a uklízela.
Už jsem se seznámila s několika maminkama z okolí prostřednictvím internetové seznamky. Ale nějak jsme si nepadly do noty. Všechny byly takové ty supermámy, které mají doma krásně uklizeno, k tomu vyvařují hotové hody, pečou a třeba ještě pracují z domu. Mně by to nějak nevadilo, ale nezvládla jsem jimi organiizované aktivity. Třeba v březnu jsme se s dětmi vypravili na hory. Malý samozřejmě celou cestu probrečel, pak se poblil, já ho převlíkala, tak šli ostatní napřed. Už někdy v půli cesty jsem nemohla dál - odešla mi záda, byla jsem vyřízená. Tak jsem se s malým vrátila na autobus. Pak jsem dostala těžkou angínu. Takové situace byly několikrát. Pak jsem přestala organizovat větší výlety (trošku mi to zakázal manžel, protože nechtěl koukat na to, jak jsem permanentně marod).
Prostě mám pocit, že mámy s dětma podnikají různé věci, které já jaksi nezvládám - buď kvůli zdraví, nebo kvůli penězům a nebo kvůli tomu, že nemáme auto.
Včera jsme byli v herně a bylo to super, ovšem dneska jsem hotová. Možná je to i tím, že jsem spala jen asi 2 hodiny. No každopádně dnes jdem ven až odpoledne.
Proism ta, ja niesom za nejake vyplakavania deti, ale skus metodu z knihy Kazde dieta moze spat, lebo podla mna preoc sa tvoje deita tak sprava je, ze je nevyspate, nie je normalne aby dvojrocne dieta bolo hore co hodina a ty si nevyspata tiez. Ak kojis a budi sa na prso, pre vslatne zdravie odstav, ak nie skus proste tu metodu, ked k placucemu dietatu chodis v urcitych minutovych intervaloch, lebo podla mna ak by si v noci spala a maly tiez aj dni by boli lepsie. Matka zvladne cez den vsetko, ak v noci spi.
@spinkackovi Tak treba az se prestehujete potkas nejake dalsi maminky, se kterymi si vic padnes do noty 🙂 Asi je fakt pro vas nejhorsi to spani, kdybys byla vyspala, mela bys vic energie a maly taky. Nevadi malemu neco pri spani? Neni mu teplo / zima? Nema nepohodlny polstar nebo neprijemny pyzamo? Neni treba ve spacaku (muj syn spacak nesnese a budi se ve spacaku co 30min). U syna jsem zjistila, ze kdyz mu dam teploucky fleesovy overal a nicim ho neprikryju, tak spinka krasne. Jakmile se ho snazim prikryt perinou, tak se nastvane budi. Pripadne nebudis ho ty pohybem v posteli, nebo manzel chrapanim... ?
@spinkackovi A s jinyma maminkama se rozhodne nesrovnavej, kazda jsme jina a hlavne kazde dite je jine. V zime je to tezke.. ja treba chodim se synem (13 mesicu) pesky do supermarketu, to je vylet na pul dne, nez se tam dobelha :D. Pripadne kdyby se ti povedlo se seznamit s dalsima maminkama, tak se muzete navstevovat doma.. to je v zime super..
@zarecna Tady ty placici metody jsou u deti, ktere maji sklony k hysterickym zachvatum, naprosto nepouzitelne... zakladatelce by se syn akorat po dlouhatanskem breku poblil a sousedi by z nich meli jeste vetsi radost, nez maji ted... v panelaku u drazdivych deti se tohle aplikovat neda... bohuzel...
@bruckner
@spinkackovi Zkuste se podívat na nevýchovu, mají tam spoustu videí " jak na rodičovství" a třeba vám to pomůže. Já byla ze začátku taky dost vystresovaná, ne že by malý nějak vyváděl, ale spíš kvůli vývoji, ale tento směr mě nějak uklidnil a začala jsem brát mateřství úplně jinak a bylo mi fajn a i malý se dost posunul.
Jinak přeji hodně sil a pevné nervy, jednou z toho vyrostou 😉
