Netěší mě role matky 😞((
Ten pocit ze mě musí ven. Mám 3 měs. miminko a namísto toho, abych si užívala roli matky, tak jsem nešťastná a dítě mi leze na nervy ☹ 😨 Po 6 nedělí, kdy jsme se zbavili kolik, jsem si říkala, že teď už snad bude jen lépe. Role matky mě začínala těšit. Ale posledních pár dní se Tobiáš začíná vztekat stále častěji a málokdy se stane, že dokáže být 20min. v klidu. Hrazdička s hračkama mu spíš začala lézt na nervy a vzteká se v ní, tak ho do ní radši nedávám, v košíku být nechce, chovat ho věčně taky nebudu protože mi připadá, že si na to začal zvykat. Chovám jen když už opravdu se vztek mění v pláč. Kolikrát ani to nepomůže ( a to si ho beru i ven na zahradu ). Navíc mám problémy s usínáním. Usínám 2 hodiny. Tobiáš chodí spát v 9 večer, vstává v 5 ráno. Často bývám unavená, nevyspalá, a z toho následně vzteklá. Přes den když Tobiáš usne třeba na 2, 3 hodky, tak nemám šanci si jít lehnout s ním, protože než usnu, už se probouzí. Málokdy se mi povede že do hodiny zaberu . Večer... když už usíná, se děsím následujícího dne, kolikrát se zase navzteká a zvládnu to, aniž by mi ruply nervy??? Manžel mi naštěstí pomáhá ale také bývá často na nervy, např. když se celý týden těší na oblíbený závod Moto GP a nemá tu chvilku klid, protože malej večně kňourá. O víkendu spí u něj on, takže alespoň o víkend se vyspím. Ale od pondělí do pátku je to boj ☹ Říkám si poslední dobou, kdybych mohla vrátit zpět loňský rok, kdy jsem se rozhodla otěhotnět, protože mě ten stereotyp nebavil, rozhodla bych se nyní pro to: nemít dítě. Všude kolem sebe jsem slyšela jak je krásné být matkou, jak se ti změní život k lepšímu ale já to tak necítím. Je mi do breku když se tu o tom rozepisuji a nenávidím se za moje pocity. Ale já už to neumím v sobě dusit. Musí to ven i za cenu odsuzujících komentářů . Má matka mi cca v 1měs. věku Tobiáše nabídla, že si malého vezme na pár dní (bydlí 100km od nás), ale to jsem zavrhla. Jednou jsem jí řekla, že Tobiášek užívá tyto a tyto léky a že si nepřeji aby ho v období 6nedělí brala kočárkem do obch. center a nedokázala to respektovat. Není to jen tento důvod, proč jí ho nechci půjčit. Dalším důvodem je ten, že by mi moc chyběl, i přes to, co tu teď píši. Na druhou stranu si nedokážu představit, že bych o něj přišla. To bych nepřežila.
Jen si říkám, kdy budu zažívat ty pocity, které tu všechny matky pociťují: užívání si role matky, nejšťastnější období v životě, nepopsatelná mateřská láska apod. Kdy? Přijde to vůbec někdy nebo budu jen zažívat ty nepříjemné pocity, které zažívám poslední dny a děsí mě to!!!
PS: tento příspěvek prosím nekomentujte pokud mě chcete soudit, jak špatná máma jsem.
@spinkackovi Bože, jak já tě chápu!!! Mám doma úplně stejné dítě k pomilování. Začalo to v dceřiných 15ti měsících, trvá to stále. Naštěstí už od září chodím do práce, takže půl dne bez ní je super (jsem fakt máma roku☹ ), ale víkendy bytostně nesnáším, vždy čekám, jestli v pondělí půjdu do práce, nebo do psychiatrické léčebny. Na březen jsme objednané ke klinické dětské psycholožce, očekávám diagnostiku nějaké poruchy chování.
Tolik jsem se na mateřství těšila, ale teď v něm nenacházím žádné pozitivum, dcera mě i partnera po psychické stránce neskutečně ničí, brzy se jí podaří nejspíš i rozbít náš vztah, k tomu máme našlápnuto. Snad denně si říkám, že kdybych mohla, vrátila bych čas.
@karlajasmine O jednom mém synovi říkala dr., že je dráždivý a neuspávala jsem. Když on byl ale hrozně hodný-teda z mého pohledu. Teď je mu 11 a už to je horší-usne rád a někdy i brzy, ale děsně tvrdohlavý je stále ...😂
Podívej, ne každá žena musí vzdychat a slastně sledovat své spící dítě. Já jsem třeba pragmatik. Na vše musím mít tabulky a přesný popis. Takže péče o dítě je pro mě pořád dobrodružná cesta plná nečekaných zatáček. Třeba dnes - vím, že musím toho svého raracha nechat vyfotit na průkazku a víš co? On prostě nemá náladu - od rána řval, vztekal se, házel hračkama. Jak bys postupovala? Byla stejná? Vzteklá, že není chvíle klidu, že od 6.h, kdy to dítě rozlepí oči, do 14.h není zabavitelné? Tak já jsem se na mateřské naučila úžasnou věc - klidu. Když se dítě vzteká, dřepnu k němu, klidným hlasem k němu rozmlouvám a ono to funguje. Když dnes po obědě řval jak tur v postýlce a ne a ne usnout, přitom oči si tře, že se divím, že jsou ještě na svém místě, tak jsem vzala nosítko. Dám ho tam a za chvíli klid a spal...
Tím chci říct, že děti jsou strašně moc nevyzpytatelné a jaké je dne, nemusí být zítra - i v tom pozitivním směru. Také bych si neužila uřvaného děcka, kde tu zpětnou vazbu (úsměv) nemáš. To mě vždy nakoplo, když mi bylo nejhůř - úsměv dítěte, obejmutí. To nyní čekat nemůžeš, ale nikdo přece neříkal, že péče o prcka je leháro. Vem kočár, nosítko nebo šátek a vyrazte ven. Dítě může koukat kolem sebe a třeba ho to zabaví víc než houpavé hračky nad ním. Zkoušela jsi hrací míček? to měl syn a měl neskutečný úspěch 🙂 Vydržel do toho drkat i hodinu.
Nálada á la babybox je všude, věř mi. Ale ne každá to připustí, protože dnes je moderní být superhypermoderní matka, která jedním prstem hýbe kočárek a druhým zvládá kecat s kamarádkama o tom, jak je to jednoduché pečovat o dítě.
Pokud mi nyní někdo řekne, ty jo, jak to zvládáš doma? Vím, že má dítě. Pokud řekne opak, je mi jasné, že jde o bezdětného člověka. Nebo o velmi velmi velmi velkou výjimku.
Takže klid, když malý spí, vem si knížku, nebo jen vyjdi na balkon a nadechni se. To mi pomohlo zachovat si svůj zdravý rozum a úsudek.
@spinkackovi jeste mne ted napadlo, ze jsem videla u Krkavci matky novou knizku, Kazde dite muze spat, nebo tak nejak. Najdi si pani na FB, je fajn 🙂
@astyna No já třeba nejsem klidná matka a obdivuji všechny klidné matky-děti mám nesmírně tvrdohlavé-po mamince a i tatínkovi.😈Tak ta rada je pěkná, ale já v sobě nic nedusím. Jak má mít někdo tak netrpělivý jako já jiné děti. Prostě to nejde-už z genet. hlediska. Ale víc takových jako Ty-klidné svátky bez rozčilování přeju-tedy spíše sobě.Jinak vím, že je chyba být vzteklý, ale nakonec patří k životu, že se nám-malým i velkým-něco nelíbí.Jasně, že takhle jdeš dobrým příkladem.Já mám dcery, které si pamatují, co jsem řekla,předvádějí to pak i před mužem u nedělního oběda.Jako vtipné scénky...
Ale to víš, že si zařvu, to víš, že jsem taky netrpělivá, hlavně když jdeme s batoletem na procházku a on se zastavuje nad každým kamínkem, kytičkou nebo zvířátkem 😀 Ale prostě si už umím poručit. Kdyby na syna fungovalo něco jiného, budu to dělat. Přeřvat ho nemá smysl, on prostě přidá. Je hodně svéhlavý po mě, jako batole jsem taky všem poroučela 😀 Ale když se to vezme kolem a kolem, na dětech mám právě ráda tu nepřetvářku, jsou prostě přirozené...
Vidíte to a já jsem prý byla jako malá klíďas, manžel dokonce flagmatik. Prý vydržel hodinu sedět na místě a hrát si s jedním autíčkem! A ve dvou letech býval přes den v postýlce, klidně pomalu celé dopoledne, když jeho máma vařila a uklízela. Já tam dám syna a do půl minuty visí hlavou dolů :D Nevím, jak se nám poved takový čertík.
Právě dodělávám poslední vyráběné dárky a balím je a malý mi tady samozřejmě dělá totální binec. Chce to opravdu svatou trpělivost. Kostky ho nezajímají, autíčka taky ne, tak jsem mu dala zbytky balícího papíru ať do nich balí kostky (jako máma). No...vypadá to tu jak na smetišti! A navíc jsem dneska spálila oběd, takže máme jen rychlotěstoviny :-/ No manžel bude mít "radost" až dorazí z práce - těšil se, že bude mít na večeři hovězí a místo toho budou jen těstoviny :D
@spinkackovi Ale Ty a syn budete spokojeně sedět uprostřed hromady papírů-takže vůbec o nic nejde.Nepovídej, že posedět si v klidu před Vánoci se Ti nelíbí.
@kika_21 Jak ráda bych si poseděla v klidu :D I když radši bych si teda šla třeba zaběhat nebo zacvičit, pač mě ukrutně bolejí záda. Ale to se s malým moc nedá.
Teď jsou tady synem vyrobené papírové konfety po celém bytě, k tomu mi zdemoloval pár zabalených dárků, takže to předělávám. Aby toho nebylo málo, jsem si nevšimla, že má triko špinavé od omáčky (rajské) a zamazal koberec (světle modrý) :D Spokojený není ani omylem, ječí jak siréna a kope do nábytku, protože mu nechci dát zabalené dárky. Za chvíli ho budu převlíkat a to bude teprve pořádný řev. Spaní se dneska jaksi nekoná, v posteli jsme byli 10 minut s řevem a pak vystřelil jak na pružinách :D
@spinkackovi My byli u potoka, dárky s ním nebalím.Za chvíli škola, tak píšu a dělám oběd. Spaní se konat musí,jinak by ho protivného, dcera odpol. nepohlídala a ve škole by sedět nevydržel a ani nechtěl. Dělej jen jednu věc-ne balení a syna u toho-nefunguje to nikdy.Pokud nechci, aby byl binec, nebalím s ním-mám dárky na skříni, nezabalené.
měla by jsi to řešit s někým, kdo se věnuje ADHD...takové chování není úplně standardní. Aspoň aby ho zkontroloval...
tvoje děti neznám kiko, to že řeknu svůj názor neznamená, že máš doma děcka s ADHD, podle toho co tady popisuje ta zoufalá matka je to děcko na zabití a neví si s ním rady 🙂 Buď to líčí příliš dramaticky a kecá nebo je to dítě opravdu tak hyperaktivní 🙂
@kika_21 Samozřejmě to nejsou dárky pro něj, ale pro rodinu a manžela kolegy. Musím vše dělat s ním, protože mi moc přes den nespí a v nici spím co nejdřív, jak usne on, pač se mi hodně moc budí, např dneska 8x a já jsem ráda, když se aspoň trošku vyspím. Chodíme spát ve 20.30 a vstáváme mezi 5.-6. Já ulehnu do půl hodinky po něm, jen uklidím kuchyň a umyju se.
🙂
Jak to děláš, že můžeš dělat věci bez dětí?
@spinkackovi skusila s ho dat do postielky a proste aj ekd nespi ho tam hodinu nechat. Sestra tak naucila, malu, ze ked sa nespi aj tak sa oddychuje, postupne jej k tomu pustala pesnicky, rozrpavky na platni etc. Hlavne musite nejak zlepsit spanie a malemu by som dala urobit aj komplet krvny rozbor a etc, kedze napr. mozno mu chyba nejaky vitamin, alebo nieco. Npar. ja s mojim malym robim tiez vsetko. Dnes napr. vianocne upratovanie, my pritom dolezito pomaha, co v jeho uhle znamena, ze zameta so svojou metlickou, podava saponaty, roztaha papierove vreckovky...ale teda nevzteka sa, nekope do veci, proste sa tak nejak okolo mna motka.
Ja nevim, asi to bude znit hrozne, ale co takhle fyzicke vysvetleni? Jako me dcera kopat do nabytku, kousat nas nebo tak, tak uz dostane na prdku. A to ji nebijem 🙂 jako kdyz se vzteka na zemi, at se vzteka, ale nikomu a nicemu nesmi ublizovat
Jinak taky nesnáším md, rd a proto taky pracuju téměř od začátku 🙂
Jedinym mym cilem byl řezim a nocni spanek
Zajimalo by me proc se v noci budi? Jako co chce? Lezi a rve, nebo jidlo, piti, hrat si?
Jen dodám, že mateřství se může i v této situaci stát příjemnou záležitostí, když se dostatečně hledají příčiny, pracuje se na nich, občas pomůže se jen pobavit s tím odborníkem, třeba matka dělá věci špatně, nikdo nemáme přeci přesný návod jak být supermatka, jsou věci, které můžeme přehlížet a přitom jde o banalitu. Buď se něco potvrdí nebo nadobro vyloučí, to není diagnostika smrtelné nemoci 🙂 Mateřství je taky o neustálém zdokonalování se a vzdělávání se. A pokud by to mělo pomoci a usnadnit situaci, proč ne, člověk se tomu nemusí vyhýbat a bát se o tom mluvit, jen aby se někdo neurazil. Protože je to strašná škoda, že matku mateřství netěší a když je matka frustrovaná, děcko pak může zlobit ještě víc, jsou to super malé senzory na naše nálady 🙂 A právě proto, že to dítě, matku a jejich situaci známe jen z této diskuze a máme tento jediný úhel pohledu, proto jsem zmínila toho odborníka 🙂 Není to myšleno zle, je to obyčejná otázka
@zarecna On už má velkou postel a když ho do ní dám, tak prostě vstane a jde pryč :D To už jsme zkoušeli mnohokrát. Postýlku jsme zrušili, protože z ní skákal hlavou dolů :D
@spinkackovi No chodím spát ve 23.15. Taky mi je 45, tak kde by se nabralo-stará osoba už tolik spát nepotřebuje.Někdy spím jen 5 hodin-nejlépe se přemýšlí, když je ticho.😂
Mám to podobně. Taky bych se rozhodla jinak. Jen se honím, neužívám, otročím, nežiju. Toť vše.
@lenkagsxr No jestli tě to uklidní, dcera první tři měsíce v podsttě jen prořvala. Trápilo ji bříško a furt jen plakala a skoro nespala. Do toho mi nešlo kojit a měla jsem záněty b prsou a neměla čas na syna, protože v pauzách mezi krmením adélky jsem odsávala. Bylo mi tk líto, že kvůli ní nemám čas na syna. Přiznám se, že byly dny kdy jsem ji nenáviděla a pak jsem v noci brečela jak je mi to lítp, že jsem vůbec na něco takového pomyslela ☹ ale jak skončil třetí měsíc najednou se to obrátilo, břiško přestalo bolet a je všechno lepší 🙂 určitě se to zlepší u nás byl každý den znát, že je to lepší a lepší 😉 tak přeji hodně sil 🙂
A me stejne porad fascinuji ty prispevky na socialnich siti typu "Mesic po porodu - ten nejuzasnejsi mesic v mem zivote", "Tehotenstvi a materstvi je to nejkrasnejsi v zivote zeny" atd atd atd
Jednak nam tohle pak zpusobuje ty vycitky, ze proc ja to tak taky necitim? a jsem spatna, ze me vic tesi kariera a prace/skola, ktera me naplnuje?
Jednak si pak zeny porizuji deti, protoze to bude proste bozi. Ale ono neni.
Jsou to prispevky supermatek nebo radoby supermatek, co se tak boji dat najevo opravdovost a sve pochyby a chyby?
Mam 1 dite a od zacatku vim, ze jsem ten typ, co potrebuje mit neco svyho, jinak se z toho zblaznim.
@barbejby Myslím, že jsou různé typy žen..a tak to prostě je..každého nemusí těšit to samé. Někdo si mateřství užívá a druhý ne.
nevím proč používáš výraz..rádoby supermatky..třeba je to mateřství opravdu naplňuje a je super, když to tak je. A pak jsou matky, které upřednostní kariéru. Né všechny mají takový ten mateřský pud, nebo jak to nazvat. Tak proto bychom měly jednat tak, abychom byly šťastné, ať už jakkoliv. S dětma nebo bez ;)
@barbejby však lidi píšou svoje zkušenosti.. Nic ti nebrání,napsat svoji vlastní jinou zkušenost.. Každý vnímá mateřství jinak.
Synovi je rok a každý den si říkám, jak mi bez něj bylo krásně. Mateřství si opravdu neuzivam, nic mě nebaví
@carlaa rozumim ti ono to muze byt narocene, ubijejici , monotoni ale tvůj příspěvek to uz ma blizko k rouhani :( at je lepe..
No ja miluju syna nadevse...ale nekdy kdyz rve..dlouho rve..rozhazuje 10x stejnou vec..treba hlinu z kvetinace a treba nekam specham a musim 10x vysavat..tak uz jsem vztekla jak pes a mam taky myslenky za ktery se nenavidim...nic to nemeni na tom ze dite miluju a v zivote bych mu neublizila...myslim ze je to normalni...vztek,stres..vypeti...
Ahoj holky, psaly jste tu, že některé mámy furt píšía říkají, jak jemateřství naplňuje. A jestli to fakt tak je. Já jsem jednou z nich a fakt to tak je. Taky jsem někdy otrávená a řada činností s dětmi mě nebaví, toužím po chvilce klidu, ale uvnitř cítím obrovské štěstí.
Věřím, že to štěstí v sobě má někde každá z vás. Zkuste si přečíst knížku Slzy po produ. je hodně podpůrná a věřím, že by vás povzbudila. Najdete v ní pochopení, žádnou kritiku. myslím, že za tou nespokojeností s dítětem něco bude. Nějsou nějaké problémy? někdy fakt bacha trochu na poporodní depresy. A ikdyby někomu malé dítě nevyhovovalo, vztah se vyvíjí, dítě poroste. Bude to dobré. Neočekávala bych od sebe nemožné, snažila bych se být dobrá máma i přes ty pocity, které popisujete. A věřím, že časem se to všechno upraví. Zkuste najít co nejvíc podpory pro sebe. Naplnit sebe, zaopatřit sebe. Matky mají obecně hrozně máro podpory v okolí a pak to takhle dopadá.
@karlajasmine no to ma len tak napadlo, podla mna je nosny problem v tom spanku ako u mamky, tak aj u dietata. Pamatam si par noci, ekd malemu isli stolicky a ja som sa rano citila ako po velmi kvalitnom flame, si neviem predstavit, tak fungovat dlhdobo.