Netěší mě role matky 😞((
Ten pocit ze mě musí ven. Mám 3 měs. miminko a namísto toho, abych si užívala roli matky, tak jsem nešťastná a dítě mi leze na nervy ☹ 😨 Po 6 nedělí, kdy jsme se zbavili kolik, jsem si říkala, že teď už snad bude jen lépe. Role matky mě začínala těšit. Ale posledních pár dní se Tobiáš začíná vztekat stále častěji a málokdy se stane, že dokáže být 20min. v klidu. Hrazdička s hračkama mu spíš začala lézt na nervy a vzteká se v ní, tak ho do ní radši nedávám, v košíku být nechce, chovat ho věčně taky nebudu protože mi připadá, že si na to začal zvykat. Chovám jen když už opravdu se vztek mění v pláč. Kolikrát ani to nepomůže ( a to si ho beru i ven na zahradu ). Navíc mám problémy s usínáním. Usínám 2 hodiny. Tobiáš chodí spát v 9 večer, vstává v 5 ráno. Často bývám unavená, nevyspalá, a z toho následně vzteklá. Přes den když Tobiáš usne třeba na 2, 3 hodky, tak nemám šanci si jít lehnout s ním, protože než usnu, už se probouzí. Málokdy se mi povede že do hodiny zaberu . Večer... když už usíná, se děsím následujícího dne, kolikrát se zase navzteká a zvládnu to, aniž by mi ruply nervy??? Manžel mi naštěstí pomáhá ale také bývá často na nervy, např. když se celý týden těší na oblíbený závod Moto GP a nemá tu chvilku klid, protože malej večně kňourá. O víkendu spí u něj on, takže alespoň o víkend se vyspím. Ale od pondělí do pátku je to boj ☹ Říkám si poslední dobou, kdybych mohla vrátit zpět loňský rok, kdy jsem se rozhodla otěhotnět, protože mě ten stereotyp nebavil, rozhodla bych se nyní pro to: nemít dítě. Všude kolem sebe jsem slyšela jak je krásné být matkou, jak se ti změní život k lepšímu ale já to tak necítím. Je mi do breku když se tu o tom rozepisuji a nenávidím se za moje pocity. Ale já už to neumím v sobě dusit. Musí to ven i za cenu odsuzujících komentářů . Má matka mi cca v 1měs. věku Tobiáše nabídla, že si malého vezme na pár dní (bydlí 100km od nás), ale to jsem zavrhla. Jednou jsem jí řekla, že Tobiášek užívá tyto a tyto léky a že si nepřeji aby ho v období 6nedělí brala kočárkem do obch. center a nedokázala to respektovat. Není to jen tento důvod, proč jí ho nechci půjčit. Dalším důvodem je ten, že by mi moc chyběl, i přes to, co tu teď píši. Na druhou stranu si nedokážu představit, že bych o něj přišla. To bych nepřežila.
Jen si říkám, kdy budu zažívat ty pocity, které tu všechny matky pociťují: užívání si role matky, nejšťastnější období v životě, nepopsatelná mateřská láska apod. Kdy? Přijde to vůbec někdy nebo budu jen zažívat ty nepříjemné pocity, které zažívám poslední dny a děsí mě to!!!
PS: tento příspěvek prosím nekomentujte pokud mě chcete soudit, jak špatná máma jsem.
@pavlina212 reaguji jen na to, že každá máma má někdy takové myšlenky...vyvedu vás z omylu...nikdy ani na sekundu jsem takovou ani podobnou myšlenku neměla..vím, že autorka nechce nic takového číst..ale..jen, že to není pravda a jsem za to moc ráda, že mě to nepotkalo... vám ostatním přeju at se vám to srovná a mateřství si začnete užívat..protože na světě nic hezčího a nic víc není!
Každá máme různé pocity, každá jinak snášíme jistou izolaci spojenou s příchodem dítěte /ne, fakt nemyslím být zavřená doma/, každá jinak snášíme nevyspání, kolotoč kolem dětí.
Každá neučůrává nad dětmi obecně, některé se možná nerozplynou ani nad svými dětmi,jak jsou dokonalé...
Před dítětem jsem měla pohodlnější život a i když byl malý vymodlený, tak přicházely okamžiky /hlavně v té největší únavě z nevyspání/, že jsem si říkala, jestli jsem měla dítě mít, že to nedávám tak, jak všude čtu a všichni popisují - alá reklama...
Stejně tak jsem si připadala nemístně, že jsem se hned na porodním sále nerozplynula samou láskou ke svému dítěti, jak některé rády barvitě popisují. Své dítě miluju nade vše, ale vztah jsme si postupně budovali. Ač ho miluju, tak mě někdy leze na nervy, byly období, kdy jsem měla pocit, že to nedám - byl nespavec, zuby atd. - a hlídání opravdu, ale opravdu žádné... V okolí popisují nejradostněji mateřství kamarádky, které mají několikrát do týdne hlídání v podstatě od narození. Ať už to zpočátku byla hodinka, dvě ke kadeřníkovi nebo na kafe, do kina s mužem nebo na ples...
My jsme opravdu celých šest let byli s malým nonstop jeden nebo druhý.
@odula presne. Dnes je v mode stale jen ja ja ja a hledeni na to, co jaka situace mi prinese a abych ja jen ze vseho vysla dobre a spokojene. Ale prece zivot je taky trochu o tom, obetovat se pro nekoho at uz pro dite nebo pro partnera. To je prava laska, nesobecka, ktera mi i da neco zpet. Ja jsem byla v podobne situaci. Otehotneni byl sok a nebyla jsem na to pripravena. Mela jsem i myslenky ze to dite nechci..tehotenstvi bylo silene a narocne, nemela jsem to jednoduche a propadala kvuli tomu depresim. Kdyz se mala narodila, neoplyvala jsem k ni laskou, kor kdyz jsem byla totalnevycerpana a vystresovana v porodnici, mleko neteklo, sestry stresovaly, mala v kuse nespala, jen rvala nonstop a ja cely tyden v porodnici nespala, hlavne noc byla prorvana komplet. Byla jsem znicena a rikala si ze takove dite nechci, myslenka ze s ni budu doma a cele dny a jen rev me dohanela k smetelnemu silenstvi. No porvali jsme se spolu, museli jsme si nekdriv na sebe zvyknout. A ted je ji 6t a kdyz se na ni podivam, je to cela ja kdyz jsem byla mala, je to muj oblycej, kus me a je na me zavysla. Je hrozne narocna, nereknu, breci vic nez spi, ja uz si zvykla ze se nwvyspim a ani moc nemuzu kamkoliv a delat to co driv, prisla jsem definitivne o krasnou praci a plat, budu zacinat od nuly, ale ten jeji krasny usmev po ranu me vzdy rozseka. Takze neco uz mi vraci a hlavne, ona za to zatim nic neocekava, daruje mi ten usmev jen tak, a nevi proc
@biedronka10 sirry za chyby, pisu ve spechu
@biedronka10 Já tyhle řeči o tom, jaká je doba, moc ráda nemám. Dřív se o dítě postarala babička, teta, kamarádka na vesnici. Člověk nemusel mít dítě 24 hodin denně sám bez možnosti ani pořádně se osprchovat nebo si dojít ke kadeřnici.
Jak moc miluju svého muže, když navrhnul, že budeme pravidelně platit chůvu a dělat si rande jen ve dvou. Cokoliv jiného je rychlá cesta do pekel.
@elvira jo,to co popisujes je celkem normalni. Ja mela u prvniho poporodni depres,hlidani nikdy nikde,vztah si buduju doted a budovat budu (to je prirozeny). Nekdy se musim zavrit v koupelne abych jim nenaliskala. Pochybuju o tom,jestli jsem dobra matka a taky me napadlo,hlavne ze zacatku,jestli jsem deti mela mit. Ale premyslet jak kraaaaasne by mi bylo bez nich ??? 🙄 chapu ze kazdej se s materstvim vyrovnavame jinak,ja se z deti nepupinkuju - Jo materstvi je krasny ale urcite to neni takovy ze kdo neni matka tak nezije - ale zrovna tenhle prispevek vyznel opravdu... hrozne.
@odula Jasně, ale nebyla to jen vesnice. Kolik rodin mělo kojnou, chůvu, hospodyni? A hlídalo se uprostřed velké rodiny. Jasně že ne proto, aby ženská trajdala ke kadeřnici, ale spíš na to pole. Ale i na ten ples se dostalo 🙂 Prostě ženská měla menší ponorku než dneska. Chalp věčně v práci a ona sama doma 7 let.
@carlaa Ahojky.. Určitě Tě nejdu soudit a odsuzovat..Já jsem ten typ matky,která miluje svou dceru celým srdcem,ale zároveň potřebují mít svůj prostor..A chodit do práce,alespoň na pár hodin za měsíc..V tom Ti rozumím..Myslím si,že potřebuješ být zpět ženou..Ne jen mámou...Co dělá manžel za práci?My jsme to vyřešili tak,že můj manžel během měsíce zůstane párkrát doma a já jdu do práce a užijí si ,, holčičí,, den... Kadeřnice..Nehty..Káva s kamarádkami..Prostě bez dětí 🙂 A je to super..Vždy se na malou těším..Jsem odreagována. a
Kolikrát jsem pomyslela na to, jak mi předtím bylo krásně. A která tvrdí, že si to nikdy nepomyslela, tak podle mě lže. Ta nulová zodpovědnost za dalšího tvora, moci si dělat to, co se mi zlíbí, být tam jak dlouho chci a nebýt myšlenkama pořád jinde, které by to nescházelo? Kdyby takové matky nebyly, tak jesle zbanktrotují a budeme doma s dětmi až do puberty.
ALE je potřeba to odlišit od momentálního stesku (kdy si sama odjedu nakoupit do Letnan nebo do kina s kámoškou a nechám děti manželovi, abych si prostě vydechla) a trvalého stavu.
Víš, já mám doma podobné žihadlo. A do toho další kojenec. Takže někdy na palici a je potřeba se fakt zhluboka nadechnout a začít organizovat. Navíc nejmladší je v klidu jen v mé náruči, u každého jiného řve, řve a řve. V noci vstávám co hodinu na kojení, přes den co 2hodiny. Ještě že starší je "uznalý" a pomáhá sám od sebe (donese plenku, dudlík, vyhodí plenku, donese látkovky apod.) a jsem ráda, že jsem ho vedla k samostatnosti a důslednosti (což často není k libosti rodiny, kdy ho učím už nyní si po sobě uklízet, prý "nebude mít dětství").
Kdo má doma "pohádkové" dítě, kdy zapne pohádky a dítě sedí a kouká, nebo které si dokáže chvíli sedět a hrát si, tak nepochopí...
@bayt asi tolik jako dneska. ;) hornich pár tisíc to řešit taky nemusí. myslim, že si to trochu maluješ. chápu tvuj point, rodiny byly velký, ale asi to neni tak, že by se tenkrát ženský nemuseli starat 24/7 ,takže to vlastně mely na pohodu. ono starat se tenkrát o domácnost a chod domu bylo totiž taky o něčem uplne jinym. takže jo - u velkýho prádla sis od kojence odpočinula :D Ale to už jsme off topic.
@odula Tehdy mělo hospodyni víc rodin než dnes, i když byly podobně situované. Dnes to není takový zvyk, max. v Praze a Brně se dá mluvit o tom, že by rodiny pravidelně využívaly někoho na úklid a nebo chůvu. Podle babičky měly přitom rodiny někoho k ruce skoro všechny.
Já hlavně nemluvím o tom, že ženské měly pohodu. Ale že mentálně nebyly na to dítě samy - vždycky byla ruka, která pomohla, pohlídala nebo poradila. Tne pocit ponorky a vyhoření nebyl takový jako dnes.
Nemůžete srovnávat vícegenerační rodiny a dnešní pojetí nukleární rodiny. Mě máma ještě nedávno barvitě líčila, jak se vrátila z porodnice a doma měla tchýni a svou matku a ony jí vařily a uklízely a máma se jen starala o jednoho kojence. To já jsem zažila až u druhého dítěte, protože jsem se bála opět poporodního blues a musím říct, že tchýně za záda mi stoupla v očích a tabulkách. Úplně jiná atmosféra doma, když tam nejsem sama ... ale kdo tento luxus má? Rodíme později, "babičky" jsou už starý, mojí mámě je skoro 70 let a na naše batole by si netroufla, tchýni je něco přes 50, takže ta ještě sílu na něj má.
@astyna jo, a o to přesně jde. však jsem psala, že je to celkem normální, komu se nelíbil pohodlňoučkej život, že. Kurňa dyť já učila na univerzitě, cestovala. Ale něco jinýho je postesknout si, jak to TENKRÁT bylo krásný a jednoduchý (zlvášť když má člověk ruce až na zem a všichni ho serou) a něco jinýho je žít trvale s pocitem jak by mi bez mých dětí TEĎ bylo krásně.
ten průser je v tom, že kvalita života se posuzuje podle toho, jak můžu uspokojit svoje vlastní potřeby. A aby se toho zase někdo nechytl - ne, neznamená to, že se nechám vysosat až do mrtva a nebudu mít vlastní prostor. Sere mě ale ten přístup, že krásnej život je ten, kterej je jednoduchej a ve kterým ze sebe a ze svých potřeb nemusim ukrojit ani píď. 😠
@odula Hele, ale proč by ženská neměla mít právo říct, že by byl ten život bez dětí krásnej? Co když to je pravda? Jak to poznáš, dokud si ty děti nepořídíš? A kdo nikdy neměl podobné myšlenky během mateřství? Je to náročné a tak ani ty myšlenky nemůžou být vždycky sluníčkové.
Osobně si myslím, že jinak než skrze vlastní potřeby se ten život ani hodnotit nedá. Maminka si musí uspokojit svoje potřeby na maximum, aby byla spokojená a měla z čeho dávat. Řekla bych, že ty mluvíš jen o tom vyjádření, které bylo silné a drsné, ale věřím tomu, že takhle to někdo může cítit a nedělá to z něj horší matku. Pokdu s tím umí zacházet a není to trvalé x let.
@odula Pořád mluvíš o něčem jiném. Ani v nejmenším jsem nechtěla říct, že se ženské nenadřely nebo že to byla pohoda. Ale neměly tolik frustrace vůči dítěti a dítě nevnímaly jako vetřelce, kouli u nohy. Protože okolo byly babičky, hospodyně, tetičky, ženské, a nebála ses ani to dítě jako starší vypustit se staršími sourozenci. Nebylo to jako dnes. od 7:00-20:00 sama doma s mimčem tři roky (s jedním, se sourozenci dalších x let). Pak už tě život nebaví a dusí i s automatickou pračkou.
@bayt hele já jsem o tom psala v příspěvku o kus výš. A víš co? Přesně jsi to nakousla. A já to vezmu z jiný stránky - jak dotyčná může vědět, jakej by ten život bez dítěte byl? Třeba by to nebylo náročný určitým způsobem, ale bylo by to náročný jiným - to prostě nejde domyslet. To tak obecne - proč plakat nad rozlitým mlíkem - jestli spíš tu situaci ve který jsem teď nechytit za pačesy a nevytvořit z ní něco krásnýho? Konkrétně k týhle diskusi - zkopiruju ještě jednou co jsem psala: však jsem psala, že je to celkem normální, komu se nelíbil pohodlňoučkej život, že. Kurňa dyť já učila na univerzitě, cestovala. Ale něco jinýho je postesknout si, jak to TENKRÁT bylo krásný a jednoduchý (zlvášť když má člověk ruce až na zem a všichni ho serou) a něco jinýho je žít trvale s pocitem jak by mi bez mých dětí TEĎ bylo krásně.
Jinak co se týká uspokojování potřeb na MAXIMUM, tak si teda dovolím nesouhlasit. Já opravdu nemám možnost uspokojovat svoje potřeby na maximum. Nevyspim se (mám 10 mesicni holcicku, která opravdu celou noc nespí, a to je zásadní potřeba). zijeme v zahranici, takže nějaká manikura pedikura kino nehrozí. Občas jdu na kafe s kámoškou, občas si jdu odpočinout na nákup :D a chodíme všichni do přírody. (nejlepší relax) - kdybych lpěla na tom, že si musím uspokojit svoje potřeby na MAXIMUM . ty vole, to by to dopadlo. A světe div se, pořád mám z čeho davat. a víš co? čím víc dávám, ti víc jsem schopná davat. A kdyby chtěl muj chlap uspokojit svoje potřeby na maximum - twe... to by to dopadlo :D :D no nic. prostě - jasně - potřebuješ občas vypnout, relax, pohodička, ale kurňa - dělat z toho sine qua non? to by z rodiny udělalo akorát bandu sebestředných izolovaných blbečků, :D pardon, ale fakt mi to tak přijde. jako kdyby ženskou dělalou ženskou kolikrát si dojde ke kadeřnici.
@odula Já nevím, asi jsem prostě z ranku, že raději řeknu i "zakázané myšlenky", než abych je v sobě dusila. Před dítětem si svoje pocity ventilovat nebudu, ale na webu pro maminky bych čekala pochopení. Apeluješ trochu na rozum, ale to jsou věci, které vychází spíš z emocí. Člověk je naštvaný, frustrovaný, tak to z něj vystřelí. A proč ne? To k tomu taky patří. Víc se bojím lidí, kteří budou zarytě tvrdit, ne ne ne, dítě je stoprocentní šestí, život s ním růžová zahrada a život bez nej nedává smysl.
Navíc si nemyslím, že bychom měly až tak opačný názor. Uspokojování na maximum jsem samozřejmě myslela s ohledem na reálné podmínky :D Já jsem jen reagovala na to, jak je dnes špatná sebestředná doba. Podle mě ta doba je taky špatná, ale špatně OSAMĚLÁ.
@bayt ok, to asi nerozklicujem. Ale ruku na srdce - fakt je nejaka zenska nonstop nekolik let doma 07:00-20:00. a víš co já ti na to povím? "Kdo chce kam, pomozme mu tam" :D hele od rána do večer nikdo doma dřepět nemusí. jinak PS - já jsem doma osm s jedno roční přestávkou. Takže aby sis nemyslela , že píšu o něčem, o čem vim jenom z dálky z rychlíku. ;)
@bayt to jo, ventilovat na webu - ok- Ale musíš taky čekat, že pochopení nerovná se 100 procentní souhlas, ne? ;) a něco jinýho je mít negativní myšlenky ba deprese a vědět, že takové jsou. Něco jiného je být s tím spokojená jako se status quo. Tak to prostě je a teď mě chápejte. chápeš ;)
@carlaa
@audrey44
Já svoji holčičku miluju, spousta věcí je super, nevyměnila bych ji ani nikomu nedala, moc se o ní bojím, spousta věcí ohledně mateřství mne naplňuje.
Je to ale náročné dítě, od malinka je uplakaná, uvztekaná, hlučná, neskutečně živá, nemáme babičky, hlídání, přestavujeme barák, takže přítel maká a já se starám o domácnost a dceru prakticky sama.
První dva roky byly jenom o mém sebeobětování, nevyspání, řešení různým řevů a dokud jsem kojila tak jsem se nedostala ani z domu. Sama pro sebe jsem měla hodinu týdně na cvičení a tak jednou za měsíc třeba volné odpoledne.
A bez jakéhokoliv omlouvání klidně říkám, že bez dítěte jsem se měla předtím lépe. Měla jsem čas pro sebe, na partnera, vyspala jsem se, cestovala jsem, atd. A to je prostě fakt a nijak to nesouvisí s mojí láskou k dítěti, takže jaképak rouhání🙂
Teď mám malou třetí rok, je už více v pohodě, i já mám více volnosti, jsem odpočinutá, život je naprosto o něčem jiném a rozhodně je v něm více radosti. Pokud to tak má maminka od začátku, tak super pro ni, ale nelíbí se mi, že někoho takhle odsuzují, protože vůbec neví, o čem to je, pokud je dítko uplakané nebo uvztekané a potřebuje téměř nonstop korekci chování. Je to pro mámu peklo, ať dělá co dělá a jediné o čem přemýšlí je, jak to bylo fajn předtím, než měla děti...
Samozřejmě je jiná situace, pokud někdo k dítěti prostě lásku necítí - to si myslím, že je něco v nepořádku a pak bych to na toho psychologa viděla.
Jinak doporučím pouze zařídit si více času pro sebe a mít na paměti, že všechno, co ze sebe člověk vydá - nekonečné hodiny vysvětlování a domlouvání pořád dokola třeba, že se to opravdu vrátí a za chvíli uvidíte posun dopředu a změnu k lepšímu🙂
@odula Naprosto souhlasim...
@verinikki Mam 2 deti, starsi bude mit 5let, syn ma cerstvych 1,5roku. Dnes vidim, ze dcera je dite za odmenu. Syn okamzite po narozeni byl neodlozitelny. Kojila jsem co hodinu, i casteji, proto spal se mnou v posteli do 7mesicu. Pres den nespal v postylce, ale na me v satku. Byla jsem rada, ze se skocim vecer osprchovat, ostatni cinnosti jsem zvladala s nim na tele - uklid, vareni, jidlo a do toho jeste jedno dite doma... Sileny koliky... Takze mi ver, moc dobre vim, co je narocny dite. Presto jsem si nikdy nerekla, ze by mi bez nej bylo lip. Protoze kdyz uz jsem se jednou pro dite rozhodla, pocitala jsem s tim, ze to znamena taky nejakou starost a omezeni se na nejakou dobu. Btw., nikdy mi nikdo v kocarku syna nepovozil (krom manzela a to navic asi na 30min, dokud jsem plne kojila), poprve jsem bez nej byla odpoledne na chvili po jeho prvnich narozeninach. A nehroutila jsem se, dokonce mi vadilo, kdyz mi moje babicka rekla, ze mu obetuju hodne (myslela to dobre). Starost o dite nevnimam jako obetovani se, ale jako nedilnou soucast materstvi - nekdy je to snazsi - viz.moje dcera, nekdy tezsi jako se synem. Dodnes moc nespim, vstavam v noci nekolikrat, definitivne po 5.rano, zachvaty place miva v noci kazdou chvili a treba i hodiny, nez se uklidni. Takze ja moc dobre vim, co to je, kdyz je dite narocne.
@carlaa neni nic spatnyho napsat ze pred ditetem jsi mela spokojenejsi (tedy pohodlnejsi ) zivot a ted je to horsi. Tak to ma asi vetsina zenskych, co maj deti,coz? Pacto s detma si proste clovek makne ,tak to je. Drsny je ovsem napsat,ze by ti bez tvyho ditete bylo lip. Vidis ten rozdil?