• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Osamělost na mateřské, máte rady, zkušenosti?

Maminky, prosím vás o vaše rady, zkušenosti... Také jste se na mateřské cítily tak osamělé? Svého syna velice miluji a mateřství mě naplňuje, ale i přesto se cítím osamělá. Manžel je celé dny v práci, vrací se pozdě večer, jen vykoupe a někdy uloží syna. Ve svém okolí nemám žádnou maminku, se kterou bych mohla chodit na procházky s kočárkem, mí přátelé mi nerozumí, nemají děti a budují kariéru, můj život je nezajímá, nebo ho spíš nechápou. Měla jsem náročné povolání, kde jsem musela pracovat hlavou i rukama a nyní mi chybí možnost seberealizace.Celé dny vlastně trávím doma se svým synem, jsem z toho unavená, často hlavně psychicky a manžel mi to vyčítá, takže se často hádáme. Jak z toho ven? Pomohlo vám třeba mateřské centrum?
2. únor 2013 ve 21:31  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Určitě by pomohlo mít nějaké kamarádky s dětmi. Já se ze začátku taky tak cítila (i když manžel nejezdil pozdě a moc mi pomáhal, takže situace asi trošku jiná), neznala jsem v naší vesnici skoro nikoho a už vůbec žádné maminky. Pak jsem začala jezdit do blízkého města na plavání dětí a cvičení pro miminka a je to fakt super, člověk vypadne, popovídá si s někým, kdo se třeba cítí stejně a hned je líp :slight_smile:
2. únor 2013 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivanka86 Ahojky, já už sice na mateřské nejsem, syn už má 4 roky, takže chodim do práce, nicmene tenhle pocit osamelosti si pamatuji živě dodnes.Navic jsem samoživitelka, takže jsem byla i bez partnera...No..ačkoliv se tohle období má považovat za jedno z nejhezčích, tak já mužu řict, že to mám tak 50:50.Bylo to krásné období co se týká syna, byl maličký, k sežrání(to je dodnes:slight_smile:), ale na druhou stranu...Osamelost, psychické vyčrepání z toho, že jsem celé dny delala porad dokola to samé-péče o syna, vaření, uklizení....
Pomáhalo mi chodit s kamaradkama ven, vozit společne kočárek, pokecat..POzdeji, když už mel malý ten rok, rok a pul...jsme chodili do detských koutků, sem tam jsem vecer zašla nekam s kámoškama na vinko, popř.na diskoteku..
Našla jsem dve kámošky i tady na modrem koniku, se kterýma jsem se osobne seznámila a chodila s nema ven a dodnes se vidáme.Takže být tebou, najdu si treba zrovna tady nebo kdekoliv jinde na netu kámošky, maminky, co také nikoho nemaji...Nebo vydrž do jara, to mužeš s kočárkem do parku, sednout nekam k hřišti, dáš se do hovoru s jinou maminkou co tam bude...POdle me opravdu nejlepší, jak na materské trošku "zabit" cas, je najit si nejakou dalsi maminku na kočárkování
2. únor 2013 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Určitě by nějaké centrum nebo plavčo pomohlo a né jen tobě. I malému by se to určitě líbilo. Sice se v centru probírají opět děti, ale na provětrání hlavy to utčitě stačí Já chodila, kam se dalo a super, jen se mi narodila druhá dcera, začaly mi jiné starosti a plavčo i centrum šlo stranou, no a ve výsledku, já mám hlavu jak balón, kolikát mi z nich třeští a už spřádám plány, jak se zase dostat do společnosti. Jinak my kolem sebe děti i maminky na pokec máme, a stále to úplně nestačí. Takže sbalit malýho a vyrazit ven :slight_smile:
2. únor 2013 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Urcite zacni nekam chodit. Ja chodila s malym od pul roku na kojenecke plavani. V materskych centrech jsou taky cviceni pro miminka. Za prve vypadnes a za druhe je tu moznost, ze se seznamis s nejako skvelou maminkou. Samozrejme super jsou take navstevy u kamaradek s detmi. Ja jsem nastesti mela aspon jednu maminku se stejne starym ditetem, se kterou jsme se navstevovali, podnikali ruzne vylety. Od dvou let jsem chodila do klubu pro maminky s detmi a tam jsem nasla dalsi dve kamaradky. A mezitim porodily dalsi kamaradky deti. Takze jsem se vidala i s nimi. Ale nebylo to kazdy den, takze jsem take trpela tim stereotypem a chybela mi prace. Ale vydrzela jsem to 3 roky a ted jsem stastna ze chodim do prace. Ale presto....chci jit do toho do toho znova ! Jeste si treba muzes zalozit diskusi o tom, ze hledas kamaradku z tveho regionu s podobne starym ditetem nebo pohledat, treba tu takova diskuse uz je. Ono cim bude dite vetsi, tim se toho da podnikat vice. Taky je reseni az bude dite vetsi, jit na castecny uvazek do prace, pokud mas tu moznost a budes mi hlidani.
2. únor 2013 ve 21:54  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Určitě to taky tak cítím jako ty. Já bych zas vyrazila někam na ples nebo diskotéku apod. jenže za prvé nemám hlídání a za druhé už jsem zase v jiném stavu a teď by to s břichem nebylo ono. Stejně bych půlku častu prostála ve frontě na wc :slight_smile: Takže i když je to na mateřské fajn (malá mě teď nechá ráno vyspat a já nejsem zrovna ranní ptáče tak si to slastně užívám, protože jsem se nikdy takhle dosyta nevyspala), navíc je to celkově zlaté dítě, takže i přes den je to v pohodě, i si zatím při ní stihnu všechno udělat. Manžel chodí domů nejpozději tak kolem čtvrté, ale stejně si připadám osamělá, i když mám pár fajn kamarádek, které sice mají děti větší ale vídáme se docela často. U nás ve vsi moc maminek není, a ty co jsou, strašně málo jezdí na procházky. Do města se nedostanu, auto neřídím a jet tam autobusem s kočárem a velkým břichem na to se nějak necítím :slight_smile: Těším se až malá bude větší a budeme jí brát na výlety, poutě, do zoo a tak.. to už snad bude veselejší :slight_smile:
2. únor 2013 ve 22:06  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, tak já na tom byla úplně stejně!!!!!! a ještě k tomu v novém městě, kde nikoho neznám..Myslím že tím prochází každá maminka, nebo jich také pár znám. Mateřské centrum mi teda pomohlo. Potkáš tam maminky (nemusí ti teda vždy sednout), které jsou na tom podobně jako ty, nebo přinejmenším mají také děti, takže min.společné téma máte na sto pro..
taky můžeš chodit s prckem plavat, uděláš něco pro oba dva.. :slight_smile: My zase poté řešily, že malá si nemá s kým hrát. tady okolo moc dětí není, nebo je, ale je to takové neosobní a děti jsou zlý. takže jsme pořídily Karolínce sestřičku a teď čekáme až bude chodit, doufám teda, že už v létě a bude zase líp.. :grinning:
3. únor 2013 v 15:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
hmmm a když člověk nemá v novém městě kamarádky a ani peníze na to, aby chodil na plavání miminek či do mateřských center? :sweat_smile:
3. únor 2013 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@blahova_andrea A když navíc není ani hlídání.....
Už se těším na jaro, doufám, že odpadnou všechny ty nemoci, starší bude trávit víc času ve školce než doma a já budu s mladší moct alespoň courat po vesnici (kde stejně nikoho nepotkám), začnu pracovat na zahrádce (společně s dětmi to je víc o zábavě než o práci) a prostě budeme trávit mnohem víc času venku :wink:
3. únor 2013 v 16:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@beruska24.9. přesně tak, aspoň aby už bylo to jaro. já se teda nechystám pracovat na zahradě, ale aspoň budou dlouhé vycházky, menší výlety, víc sluníčka, dovča...no už aby to bylo :grinning: :wink: já jsem sice z města, ale taky tu nikoho nepotkávám pravidelně a v rozpoložení na seznamování :frowning2:
3. únor 2013 v 16:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
Všem vám moc děkuju za reakce. Povzbudil mě i fakt, že v tom nejsem sama. Pro mě je situace ještě horší v tom, že bydlíme na vesnici u manželových rodičů. Přestěhovali jsme se sem, když sem šla na mateřskou a nikoho tu neznám, navíc cizí prostředí... Manželovi rodiče jsou fajn, ale mám pocit, že manžel se od nich nedokázal dodnes úplně odpoutat, takže když se hádáme, ví to celá jeho rodina (chodí si stěžovat) a já se pomalu stydím vylézt ven. O to je to celé nepříjemnější. ˇA tím, že se teď cítím, jak se cítím, hádáme se ješt víc. Chci z toho najít cestu ven, aby nám všem zase bylo líp. Do města to máme asi 10 km, tak si někdy zkusím říct o auto a zajet třeba do nějakého mateřského centra. Máte nějaké vyzkoušené v Hradci Králové? Našla jsem jich na internetu několik, ale nevím, které vybrat. Plavat bych chodila ráda, ale syn má ekzém, nejsem si jistá, zda by to bylo vhodné. Ještě jednou moc děkuji za vaše zkušenosti!
3. únor 2013 v 17:37  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, jsem na tom úplně stejně. Pomoc neznám, mateřská centra mi nijak neučarovala, spíš jsem se seznámila na pískovišti. Ale asi nejsem úplně ten "mimískový" typ, takže probírat furt problémy s dětičkama mě už deptá. Potřebovala bych se oprostit, bohužel nemám nikoho, kdo by pohlídal, manžel je hodně vytížený a často pobývá v zahraničí. Strašně moc mi chybí právě ta seberealizace, mám pocit, že od té doby, co mám děti, pro mně skončilo absolutně všechno. Nemám čas na svoje koníčky, natož rozjíždět něco nového a strašně mě to stresuje. Mezi dvěma mateřskýma jsem byla rok a půl v práci, a i když to byla honička, bylo to moc fajn.
8. únor 2013 ve 23:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, toto chlapi asi nikdy nepochopí. Já mám první dítě - syna.Je zdravý, hezky v noci spinká, tedy to se může změnit každý den a proto si to užívám. Zítra jsou synovi 3 měsíce. Můj přítel dělá od jeho narození pořád 12ctky,před tím měl 12ctky občas, a jinak osmičky,teď má 12ctky už stále a osmičku měl tak 2x. Není pro mě problém se starat o malého sama, zvládnu to po tom maratonu co se narodil už v pohodě, ale spíš mi chybí kontakt se světem.V práci jsem byla zvyklá na lidi, pořád kolem sebe někoho a teď tady sedím v městě kde skoro nikoho neznám,navíc na bytě,jsem zvyklá na rodinný dům,zahradu a klídek.Bydlím na největším Zlínském sídlišti které je neosobní,na procházky se dá na delší max dolů do města a prostě je to celé na palici. Sice mám kousek kamarádku která má o měsíc starší holčičku, ale do toho ještě 4letého syna takže toho času na lítání taky moc nemá.S bídou se vidíme 1x za 14dnů. Neustále se s přítelem hádáme, taky kvůli blbostem a já to vím a pak mě to mrzí, ale chlap nedokáže pochopit tu psychiku, jak je mi tady smutno, jakou mám depku ke všemu ze zimy,protože je pořád tma. Ven velice nemůžeme kvůli sněhu,škaredému počasí atd.
12. únor 2013 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Poznámka admina: “příspěvek byl upraven, aby byl jasnější a srozumitelnější”
Taky přispěju svoji trochou do mlýna: malý už několik měsíců vesměs stagnuje ve vývoji, maminku mám v nemocnici, tchánovci na mě útočí při každé příležitosti, nejbližší kamarádku mám několik desítek km daleko a MM je 13 h denně mimo domov. A když už doma je, dává mi najevo, že stojí při svých rodičích, nikoliv při mně, takže to dost skřípe :pensive:
Asi založím téma "všechno špatně" :pensive:
12. únor 2013 v 15:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hanka1980 Hani, to co popisuješ je docela časté. Asi hodně holek odchází na mateřskou s iluzí jak chlap bude pomáhat, jak se bude těšit po práci na rodinku, jak si bude s mimčem hrát... Někde to tak funguje, ale připadá mi že případů jako seš ty, převažuje. Chlapi prostě na to nejsou, stejně jako většina z nich odmítá domácí práce. Tím že mu to budeš vyčítat, poukazovat na to, že většina domácnosti je na tobě atd., tak tím tomu nepomůžeš. Akorát mu to zprotivíš ještě víc. U nás to taky není tak, že by za mě někdo uvařil, umyl nádobí atd. přesto se cítím spokojená, manžel snad taky, nehádáme se, naše malá je v pohodě. Nikdy mu nevyčítám, že jsem na domácnost sama. Když potřebuju pomoct, prostě ho požádám, a nestalo se že by odmítl (možná díky tomu, že mu furt nervu do hlavy že bysme se o ty práce měli dělit). Ale většinou chci pomoct jen s věcma které sama nezvládnu (máme barák) - něco opravit atd. Kolem domácnosti to zatím stíhám sama (zatím - na začátku května čekáme další přírůstek, tak to bude asi náročné :grinning: Jinak s tou prací a dlouhými směnami, na tom může něco být - manžel mi říkal že chlapi od nich z práce hodně chodí na 12 hod směny a netají se tím, že se jim nechce být doma. Jenže oni jsou malá firma a funguje to trochu jinak než třeba ve fabrice, kde s tím rozdělením směn člověk nic nenadělá. Na druhou stranu si myslím že většině chlapů je proti srsti představa že by nedokázali dostatečně zabezpečit rodinu v době kdy je ženská na MD (asi jim to sráží sebevědomí). Pokud chlap není totální sobec, tak se ho dotýká, když vidí jak se musí na všem šetřit. Nevím jak to v tomhle směru máte, třeba to dělá kvůli tomu. Tak to s ním v klidu prober, když tě to trápí. Nepřipadají mi ty vaše problémy tak vážné, že bys měla uvažovat o odchodu. Spíš je velká pravděpodobnost, že narazíš na podobného (nebo i horšího).
12. únor 2013 v 18:48  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ad ivular:taky z mého mám pocit že stojí při rodičích, co řeknou je svaté a samo jeho sestřička chápu že je zná celý život a že je má rád, ale měl by věci řešit se mnou a ne se vším chodit za nima. jako bych byla nějaká nesvéprávná slepice či co. když jsem chodila do práce tak jsem vydělávala stejně jak on a kolikrát i víc,takže zas takový chudinka nejsem ad lenicka07: Leni, jávím ,že vyčítáním nic nespravím, jenže..když jsem otěhotněla já tak prvotní radost byla jediná,jednou se mnou byl na UZV když jsem ho donutila a to tam usínal bo byl po noční jinak vše sama, žádná psychická podpora,nic neměla jsem ze začátku vůbec dobrou náladu, přepadali mě divné myšlenky a on místo aby mě podržel tak na to kašlal. Zdůvodnovala jsem si to sama pro sebe tak že se bojí k tomu dítěti a potažmo ke mě vybudovat vztah že aby to nedopadlo jak s prvním.Prošla jsem více vyšetřeníma než jiné těhu a vše OK.Což taky nevedlo k tomu aby měl radost. Až se narodil malý a zdravý tak jsem čekala že tedy toto ho nakopne ale taky ne. Místo opory jsem se dočkala jen jeho stěžování si že se o něj o chudáčka nestarám když dělá 12ctky chápu že je unavený, dělá fyzickou práci ,ale já jsem nespala ,mám problémy se spánkem a s usínáním všeobecně Malý pil co dvě hodiny ,než se nakojil,než jsem pak zas já usnula tak pomalu chtěl pít zase a furt dokola byla jsem chodící mrtvola,všichni říkají že 6 nedělí je období hájení,že se má žena starat jen o dítě a když spí malý spát taky..já přes den neusnu ani když jsem moc unavená a taky jak jsem mohla když si můj představoval že budu vyvařovat. Navíc on neakceptuje že by se uvařilo na dva dny,on nebude přece jíst stejné jídlo dva dny. A to je se vším, další problém je v tom, že téměř nic nejí,nic mu nechutná.Tedy chutná ale jídla která jsou spíš lahůdky a vaří se třeba tři hodiny. Takové obyč jako omáčky, a jen maso s bramborem atd.. to není nic pro něj. Je mi jasné ,že odchod není řešení, navíc bych to brala jako osobní selhání. Uvidíme co se vyvrbí, ale trochu by se měl snažit i on, nevím co bude říkat až se vrátím do práce, to mu jaksi argument ,že mám "Dovolenou" k ničemu nebude. to bude u nás bordel jak v tanku,já mám taky pracovní dobu dlouhou a vracím se k večeru...
12. únor 2013 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Poznámka admina: “příspěvek byl upraven, aby byl jasnější a srozumitelnější”
@hanka1980 Já tě chápu, ono dost věcí je podobných jako u nás, ale fakt záleží na tom přístupu. Mohla bych to klidně hrotit, zavalit manžela výčitkami, když přijde z práce, stěžovat si , že jsem unavená. Jenže chlapa moc nepředěláš, jen si ho trošku můžeš šikovně nasměrovat, kam potřebuješ. Mě by taky mohla štvát spousta věcí a kašlu na to, pokud nejde o věci zásadní (neodpustila bych třeba kdyby mi v něčem podstatném lhal, kdyby byl agrestivní...) Pokud tam takové zásadní věci nejsou, tak se se zbytkem nějak smířím, hlavně aby byl klid. Myslím si že je to oboustranné - manžela jistě na mě taky některé věci štvou, ale toleruje mi to a obejde se to bez řečí. Vždycky je ten vztah o nějakých vzájemných ústupcích. No a třeba k tomu těhotenství, taky to nijak neprožíval, na ultrazvuku se mnou nikdy nebyl, nebo že by si chtěl šáhnout na břicho, když malá kopala, nebo nějaké ohledy a rozmazlování v těhotenství, u porodu (plánovaný císař) taky nechtěl být (né že by musel na to koukat, ale mohl malou hned vidět) raději utekl do práce, čekala jsem slzy dojetí nebo něco takového, až jí prvně dostane do náručí...nic.... přesto vím, že ji miluje a že by pro ni udělal snad cokoliv. Šestinedělí a "hájení" to taky neznám, sice měl prvních 14 dní dovolenou, ale že by mi nějak pomáhal s malou nebo s domácností, to né. Dělá náročnou fyzickou práci, tak to spíš proležel a prospal. Jinak pak chodil pořád na dvanáctky a ještě jsem mu v té době tak dvě hodiny denně s prací pomáhala (dobrovolně :slight_smile: Dvě hodiny spaní v kuse byl pro mne tenkrát taky malý zázrak, malá se budila několikrát za noc na krmení a pak nemohla usnout, takže dvě tři hodiny v noci ještě navíc prořvala. Kupodivu jsem jakž takž fungovala, domácnost i to vaření jsem nějak zvládala. Vařím v podstatě taky denně, protože dělám nejen večeře ale i obědy (manžel nemá obědy v práci) a odmítá jíst pořád to samé dokola, takže moc porcí vařit nemůžu. Mlsný taky je, ale je pravda že si vystačí s takovu tou českou klasickou kuchyní. Asi bych to v tvém případě řešila tak, že bych uvařila, co se mi zachce (vynechala bych jídla na která má vyloženou averzi) a pokud to nechce jíst, jeho problém, nemá být mlsný, já svůj díl "povinnosti" splnila. Je taky něco jiného vařit pro někoho, kdo dělá v kanceláři a pro toho kdo dělá těžkou fyzickou práci. O studené večeři - namazaném chlebu, zeleninovém salátu nebo ošidit chlapa hustší polívkou , tak o tom si můžu nechat nadobro zdát :slight_smile: A těch věcí je víc, čím bych se mohla užírat - třeba celé odpoledne prospí, nebo tráví víc času na notebooku, nebo se příliš věnuje svému koníčku (akvárko) atd... hele žádnej chlap není ideální :slight_smile: ...tak ho nechám, neprudím, on neprudí mě, když já něco potřebuju, pomůže (dokonce ho i krotím - v jedenáct večer se zmíním o něčem, co je potřeba opravit - myslím, jako výhledově, až bude mít někdy čas... a manžel letí pro šroubovák aby to spravil hned :grinning: sem tam mě překvapí tím že některé věci udělá sám od sebe, i když je běžně dělám já. Myslím že je pro něj příjemné, když se vrátí domů a čeká ho ženská která se na něj těší a nevytáhne na něj hned seznam úkolů a tunu svých starostí. Pokud vím že o ten vztah stojím, tak budu dělat všechno proto, abysme nějak rozumně vycházeli. Nemysli si , že bysme se nedokázali s manželem chytnout - já dokážu taky hysterčit a manžel je sice většinou kliďas ale bouchnout umí taky pěkně. Ale takto to nějak dokážeme ukočírovat a myslím že jsme snad oba vcelku spokojení.
13. únor 2013 v 01:47  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
víš Leni, naposled jsme se chytli kvůli tomu,že když tady byli naši a jeho rodiče tak on pořád byl se ségrou svojí v pokoji zalezlí a já si říkala co tam kují pak jsem tam na chvíli vlítla a ukazovala mu byt který si asi chce koupit, chápu, že jí chce pomoct asi i finančně, ale měl by se první o tom poradit se mnou.Nějak mě vynechává a mě se to nelíbí.Navíc jsem zjistila ,že si píše s bývalkou a dost důvěrně což se mi taky nelíbí.On na mě žárlí a přitom dělá tohle.
13. únor 2013 v 10:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Poznámka admina: “příspěvek byl upraven, aby byl jasnější a srozumitelnější”
@hanka1980 No nefér vůči tobě to tedy je. Vím o čem mluvíš, protože předchozí vztah, který trval 11 let, jsem ukončila, protože přítel si bez mého vědomí bral půjčky. Přišla jsem na to úplnou náhodou a ještě to zapíral, až když jsem mu předložila důkazy, tak se přiznal. Už jsem mu nedokázala věřit, on to udělal několikrát. To ručitelství není na první pohled tak hrozné, v mnoha rodinách se to může brát normálně a jako samozřejmost, ono taky kde jinde toho ručitele sehnat a banky to požadují. Vím že to blbé, stát se může cokoliv i přes nejlepší vůli toho kdo si půjčil, všechno splatit. Měl to s tebou určitě probrat plus dopředu řešit, co byste s tím dělali, kdyby ta situace, že to za ní bude muset platit, nastala. Stejně tak je blbé, že byt je něj a jak pak řešit investice do bytu. My to máme přesně opačně (barák je na mě - stavěli jsme ho s bývalým přítelem a teď ho musím vyplácet). Manžel se investicím do baráku nebrání (dodělávali jsme např. část zahrady, studnu) . No když mají partneři nemovitost společnou, tak to taky stojí za houby, jak jsem se sama přesvědčila s expřítelem . Těžko se hledá řešení, kdo si barák nechá a kde najde peníze na to, vyplatit toho druhého. Ty jsi zase v situaci, že když se spolu rozejdete, nebudeš mít nic a případné tvoje investice do jeho bytu budeš z něj těžko dostávat. Snad že byste spolu mohli uzavřít nějakou dohodu, že v případě rozchodu by ti určitou investovanou částku vrátil zpět. On se taky může na to dívat způsobem, že u něj vlastně bydlíš "zadarmo" takže může považovat za normální že místo nájmu, který by si musela platit jinde, mu přispěješ tak, že se budeš podílet na nějakých opravách bytu.
Hlavně mu to ručitelství nevyčítej, akorát se to vyhrotí proti tobě. V klidu si s ním promluv, řekni mu, že chceš taky vědět o věcech, které se do budoucna mohou týkat i tebe a zeptej se ho na to, co s tím budete dělat, když sestra nebude moct platit.
S tou jeho expřítelkyní, to fakt netuším jak na to reagovat, je to síla - proč se teda rozcházeli, když jí říká lásko ?? Jenom kvůli tomu, že nemohla mít dítě ? Nedivím se ti, že tě to bolí. Hlavně mu nikdy neříkej, že sis to přečetla. Koukám že většinou jsou ty problémy ve vztahu mnohem hlubší, než se na první pohled zdá. Takže to možná není o tom, že ti nepomůže, že dostatečně neprožívá, že má s tebou dítě, spíš je to o tom že nechápeš jak to tedy mezi vámi je a co cítí k bývalce a proč si vůbec píšou. Musíš v tom nutně mít chaos. Důvěra je základní věc ve vztahu.Mluvili jste někdy o jeho vztahu k bývalce, nemáš ještě jiné podezření, že se s ní někdy třeba vidí, že to mezi nimi úplně neskončilo apod. ?
13. únor 2013 ve 13:21  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenicka07 Jestli budu v příštím životě chlap, chci tě za ženu! :grinning:
Ale vážně, v podstatě se snažím fungovat jako Ty, ale zdaleka mi to tak hladce nejde. Vlastně se dá říct, že se učím respektovat jej a zdržet se výčitek, i když je dost věcí, které prostě cítím jako křivdu :confounded:
13. únor 2013 ve 13:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Leni,s ním o něčem v klidu mluvit je těžké. Je to štír jak poleno, jen jeho názor je svatý a ostatní jsou nemožní se svými názory.Jeho to moc nezajímá. Co se týká bytu tak to si budeme muset ještě pořešit, protože je jeho a já tady nevlastním nic ač jsem do něj už taky investovala..
13. únor 2013 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Poznámka admina: “příspěvek byl upraven, aby byl jasnější a srozumitelnější”
@ivular To jsi mě rozesmála :grinning: :grinning: Nějak jsem k tomu dospěla časem, hodně roků jsem tomu taky pěkně dávala na frak, za některé věci jsem si taky mohla sama, tím jak jsem reagovala. Čím víc jsem útočila, tím víc mi expřítel všechno zamlčoval, tím víc jsem mu nevěřila. Zásadní problém ale byl, že s bývalým přítelem jsem nemohla o ničem mluvit, prostě jsem nakonec zjistila že trpím samomluvou :slight_smile: Vůbec nebyl schopnej reagovat, měla jsem pocit, že absolutně nechápe, o čem je řeč. S manželem tenhle problém nemám a moc mi to pomáhá že si dokážeme bez emocí promluvit o věcech, které nám navzájem vadí. Takže doma zatím v pohodě, ale problémy mám zas jinde v rodině, vyhrotil se hodně vztah s mojí sestrou a teď kvůli tomu i s mámou, která se jí zastává. A nedokážu si poradit nijak, i když nad tím pořád přemýšlím a vlastně se tím užírám. Takže prostě s někým rozumná domluva možná je, s někým ne, některý lidi se chovají tak, že ani při maximální míře tolerance to prostě nejde. A s chlapama je to tak, že buď ten vztah má cenu (je důvěra atd.) a drobné "nedostatky" se přejdou bez výčitek a nemá ten vztah nemá smysl a pak nezbývá než hledat jinde.
13. únor 2013 ve 14:20  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hanka1980 No někteří chlapi mají fakt místo hlavy kalkulačku. Nedávno mě šokovala kamarádka, její manžel podniká a pracuje od rána do večera. Barák je na něho, stále do něj investuje a z ní vypadlo, že ze svého nic moc platu ho živí (jídlo, elektřina a vůbec provoz domácnosti, veškeré věci pro dítě...). Dělá to tak, že si to málo, co jí zbývá dává bokem, kdyby něco.... Kvůli dítěti se rozvádět nechce. Takže asi bych si taky "hrabala na svém písečku" když to přítel bere takhle. Je těžké se nějak dohodnout na rozdělení výdajů, když je ženská na mateřské. Já vyplácím expřítele a z mateřské mi tudíž nezbyde skoro nic. Než jsem šla na mateřskou tak jsem výdaje zas táhla já, protože manžel musel platit hypotéku na dům svých rodičů (to je zas jiná kapitola, ještě horší než si vůbec dokážeš představit). Takže vím, jak ti je když tvůj přítel chce dělat ručitele sestře. To do čeho vtáhli rodiče mého manžela je hrozné a s takovým jednáním jsem se ve svém životě nesetkala. Takže všude je něco, a ta nejistota i u nás je značná, ale hroutit se z toho předem nebudu. Smutné na tom je, že s manželem vzájemně problémy nemáme, ale to okolí - jeho i moji rodiče - nám připravili pěkné peklo do budoucna... Takže prostě šetříme a doufáme, že se z toho jednou nezblázníme.... Určitě se nevydávej ze všech peněz a výdaje si pro jistotu eviduj a schovávej si doklady, někdy se to může i hodit.
13. únor 2013 ve 14:55  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
snažím se ty složenky atd schovávat, ale co se týká věcí pro malého tak to není investice z které do budoucna něco bude,čili v podstatě peníze hozené do vzduchu
to ostatní mám max na účtech,že platba odešla z mého, jenže faktury na tu kuchyn byly ještě na přítele,stejně jako židle které jsem platila,to jsem tady ještě nebydlela tak se tam nepsalo mé jméno.
už se spolu aspoň bavíme
jsem spolu dva dny nemluvili ale ono to není tak těžké protože je furt v práci takže se vidíme tak dvě hodiny denně
měl by si uvědomit, že děcko bych mu nenechala ani za nic.
a předpokládám, že v jeho věku už by toho moc nezplodil s jinou, a nebo až kdo ví kdy, přece si člověk nepořizuje děti s někým koho aspon trošku nezná
a jeho sestra ta už má taky dost let a zatím žádné potomky ani partnera tak byt něma bych si velice začala vážit toho ,že asi jediný vnuk bude můj syn.
A jinak s tím počítáním, on není zase škrťa, na vánoce mi třeba nakoupil dárků že jsem nechápala.
Uvidíme jak se to vyvrbí.
A vidím že fakt všude je něco.
Já ti to řeknu tak, kdybych s ním neměla dítě tak už s ním dávno nejsem.
Už v té době těhotenství jsem uvažovala že se za ním ani neodstěhuju, strašně mě mrzelo a štvalo že se mi nevěnuje, že ho jakoby nic nezajímalo.
KDyž jsem šla na UZV tak nejen že nešel se mnou ale ani se nezeptal kdy jdu a jak jsem dopadla.To jsem musela všechno já mu říkat.Jak s volem fakt.
Opravdu jsem uvažovala ,že budu radši doma u našich a budu sama.
A on mi tenkrát řekl, že prej jako jestli bude vídat svoje dítě o víkendech že to jako se mu nelíbí a ted je to jak??
Taky tak.A já vím že řvaním a vyčitkama nic nedosáhnu, jenže když mě vytáčí do běla a to já taková nejsem, nejsem hádavá, nejsem vyčítavá... jen on mě asi dokáže prostě tak nasrat nevím.
Přitom mi říká že mě miluje, já ho taky miluju, ale ne takovou tou šílenou láskou, víš co tím chci říct.
A možná to je ten problém, kdybych byla zaslepená láskou tak přehlídnu vše, jenže asi už se tak zamilovat nedokážu nevím.Možná je to tím že můj předposlední partner kterého jsem strašně milovala mě opustil bez příčiny,bez vysvětlení, jen po sms-ce či emailu myslím že po obojím.A doted nevím co za tím bylo.Tvrdil že mi to nemůže říct a že mě do toho nechce tahat. Za půl roku jsem se dozvěděla že má holku,tak je možné že už tenkrát v tom byla, ale tak snad má ten chlap dojít a říct je to tak a tak,a když víš proč tak to spíš přežiješ.
Ale to nebudu rozebírat. Je to pryč.
Pak jsem měla taky fajn chlapa, jenže ten mi po určité době řekl že už nechce děti, byl starší a už dvě má.
Zůstali jsme přátelé.
Tyto dva vztahy byly dost po sobě a oba jsem hodně milovala a možná proto už jsem do toho šla s nynějším partnerem spíš rozumem.
Jde o to co je lepší, zda jen srdce nebo jen rozum.U mě je to promíchané, kdybych ho nemilovala tak s ním nedokážu spát takže tak.
A když se vrátím ktěm penězům, tak se snažím taky šetřit, ale něco jíst musíme.
Ted se pořád můžu vrátit k našim a pak bych to taky snad nějak udělala.
Když člověk myslí negativně tak si to vše jen znova a znova přivolává.
13. únor 2013 v 17:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hanka1980 Tak mě napadá, zkus ho překvapit. Obrň se trpělivostí a buď na něj velice milá, až přijde z práce. Buď veselá, připrav mu jeho oblíbené "hami" :slight_smile: Trochu ho vykolejíš, nebude vědět co se děje :slight_smile: zítra to můžeš svést na Valentýna (kdyby zapomněl), ale klidně to můžeš nechat i na jindy. :grinning: S tou zamilovaností je to taky nanic, stejně jednou přejde a že je slepá není výhoda. Chyby nejdřív přehlídneš a pak tě budou strašně štvát. Ale vlastně nemůžeš říct, že ho nemiluješ, jen to není ta slepá zamilovanost. Hlavně že ti není odporný. Já jsem bývalého ke konci už nemohla ani cítit, absolutně mě přestal přitahovat. Všechno to bylo spojené dohromady, ty jeho lži, moje nedůvěra k němu, až jsem ho nemohla vystát. Mě pak vadilo už všechno. Nedalo se to. Nebyl vyloženě špatný, kdyby si nebral ty půjčky a byla s ním trochu řeč, tak bych to snad neukončovala. Vadily mi na něm celkově tak dvě, tři věci, neustále jsem mu to omlacela o hlavu a nebyl s tím za ty roky schopný nic udělat. Já jsem si říkala, když jsem šla do vztahu se svým teď už manželem, že je to pro mě poslední pokus, a že i kdyby to nebylo ono, tak už měnit nebudu, protože mužský jsou všichni stejní (jako že každý má nějaký mouchy). Mělo to rychlý průběh. My jsme se vlastně znali od tanečních (uháněl tam tehdy moji nejlepší kamarádku :grinning: mě ignoroval), pak jsme se 16 let neviděli, pak on mě oslovil náhodou na Badoo (nepoznal mě), bylo to asi 14 dní po rozpadu toho dlouholetého vztahu. No a pak to byl fofr, 14 dní jsme si psali, pak jsme šli jednou na disco, to se ještě nic nedělo, pak jsme se sešli za tři dni a padla první pusa. Po týdnu jsme si řekli že se vezmeme, za dva měsíce jsem otěhotněla a za další dva měsíce byla svatba. Expřítel si ještě ani nestihl odstěhovat všechny svoje věci a já už se před ním promenádovala s břichem :grinning: No život tropí hlouposti :slight_smile: Malá se narodila na den přesně rok poté co jsem ukončila vztah s bývalým a kdy jsem byla v tom největším srabu. Byla jsem stará, bezdětná, s dluhy... Já budu radši všelijaký ty životní trable překonávat ve dvou, nejsem na to stavěná být sama. A dítě otce potřebuje, vidím že se na něj malá těší, že spolu začínají blbnout a dovádět ... to bych jí nedokázala odepřít. Neměj iluzi že by ti dítě nechal jen tak, že by nepožadoval ho někdy vidět. Kolikrát chlapi nejeví valný zájem o dítě během vztahu a když dojde k rozpadu chtějí střídavou výchovu, no nářez, já to vůbec neuznávám, aby dítě mělo dva domovy. Pokud otec není psychopat, tak žádný soud neschválí, že by se otec s dítětem neměl stýkat. A to by tě pak trápily i víkendy a část prázdnin, co by dítě nemohlo být s tebou... Nemysli si, tou ztrátou iluzí ve vztahu po narození dítěte trpí hodně holek, ale kvůli dětem se do rozchodu nehrnou, už to není tak jednoduché. Je to náročné období pro oba, chlap je odsunutý na druhou kolej, ženská nevyspalá, strhaná, nic moc sexy, peněz nebývá nazbyt, děti zlobí a prostě furt něco :slight_smile: Ale časem se to zlepší, jak ty děti rostou a líp spí, a je s nima sranda a chlap se konečně taky zapojí, už ho to víc baví než s kojencem. Pro mě je to teď taky lepší období, než ty první měsíce. Třeba mě štvalo, když mi manžel vyčítal že se nevyspí, přitom jsem dělala co jsem mohla, abych malou uspala, jenže nic nezabíralo. Do třech měsíců se to srovnalo. Takže myslím že i u vás se to zlepší :slight_smile:
13. únor 2013 ve 22:58  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj Leni, mě na něm štve to,že když dojde domů po noční jak dnes a nejde spát tak místo aby byl se mnou a malým v obýváku tak se sebere a jde si sednout k počítači. Mě chybí to že si se mnou nepovídá,neobejme mě, už pomalu ani pusu mi nedá, zato když chce sex tak se kě mě lísá a ošmakává mě. Bohužel si myslí, jak každý chlap, že když bude ošmakávat zaručené erotogení zony že se z toho zblázním a budu nadržená jak on. Přitom kdyby si pamatoval co mu říkám, že jsem sama jak kůl v plotě, že mě ta samota vadí a když dojde domů tak místo aby si tu chviličku se mnou povykládal tak sedí u PC a pak dojde s nabídkou "kvalitního" sexu tak by toto nedělal. Muselo by mu být nad slunce jasné ,že se na něj nevrhnu jak nějaká pornoherečka. Když to shrnu jemu chybí sex a mě ta láska a blízkost. Neoddělím to, a když nad tím přemýšlím, tím že se vůbec nevidíme si pak připadám jako bych měla spát s někým kdo si sem prostě odskočil "smočit"Co se týká malého tak jeho on vůbec nezatěžuje neobtěžuje v ničem,v tomto směru mi nemá co vyčítat.Vždycky to bylo tak že než začal pořádně i v noci plakat tak jsem už u něj dávno byla. S tím milováním to je taky kapitola sama pro sebe,jenže kdybychom spolu komunikovali víc tak by tobylo lepší ,ale on opravdu dojde domů a relaxuje u TV a u toho večeří či obědvá. Je to ale strašné jak je t ovšude stejné. At se bavím s kýmkoliv tak všechny baby jsou samotné celé dny a chlapi celé dny v práci. Kam ten svět spěje.Můžeme se rozejít,a bude to to samé s tím dalším chlapem. Tady si člověk nevybere.
15. únor 2013 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Poznámka admina: “příspěvek byl upraven, aby byl jasnější a srozumitelnější”
Ahojky, dost z toho co jsi napsala, vnímám stejně, hlavní rozdíl je určitě v tom, že si s manželem dost povídáme, ale taky to není každý den, je to určitě míň než na začátku vztahu. Nemůžu říct že bysme měli na všechno stejný názor - ten máme hlavně pokud jde o takové ty základní cíle v životě - dobře vychovat děti, dát jim vzdělání, věnovat se jim, udržovat v pořádku svoje bydlení, společné finance atd. Někomu to přijde samozřejmé, ale moje předchozí zkušenosti s chlapama jsou jiné - většinou jen každý kouká na svoje zájmy, a jsou na prvním místě před rodinou. Ale třeba koníčky nemáme s manželem stejné a nevadí to. Když manžel přijde z práce tak kolikrát taky nemá chuť mluvit a kouká dlouho do pc a nakonec usne, takže z odpoledne není nic. Jenže má náročnou práci a chápu, že potřebuje taky vypnout. Nejsem kvůli tomu naštvaná, vím sama, že někdy taky nemívám na nikoho náladu a jsem třeba ráda, že jde dřív spát a trávím v klidu čas u počítače. Jen tak si vyčistím hlavu a odpočinu si. Musím mít denně aspoň chvilku klidu pro sebe, klidně na úkor spánku. Ale je fakt že mě to někdy mrzí , že se na něj těším, jak bude všichni spolu a místo toho usne a spí třeba několik hodin. I v tom sexu je to podobné, mě zas někdy chybí taková ta vyznání, sms apod. jako byly na začátku. Ale nemyslím si že by to bylo tím, že by se něco změnilo, podle mě je to normální a ve většině vztahů k tomu dojde. Mě třeba stačí popovídat si nebo aby mi pochválil jídlo atd. a mám pak hned jinou náladu, i co se sexu týká. Taky mu to říkám a moc to nemá cenu :slight_smile: Taky to u mě nefunguje tak, že se mě dotkne a hned hořím :grinning: Potřebuju tu blízkost, souznění, naladění na jednu notu, hezká slova a tak. Ale teď jak jsem těhotná, tak ta chuť stejně nějak není, připadám si jak tlustá velryba :grinning: a břicho mě překáží a všechno mě bolí a furt remcám :slight_smile: takže taky to se mnou nemá jednoduché ale nestěžuje si (vím ale že by si to představoval jinak a hlavně častěji). Co jsem to probírala s kamarádkama, je to všude stejné - všechny máme minimální nároky na to, jak by se nám měl chlap věnovat - stačilo by chvíli si popovídat, aby nám věnoval trochu pozornosti, obdivu, trošku pomohl a hned bysme byly úžasné, dobře naladěné manželky a přítelkyně a v posteli dračice. A stejně žádný chlap tohle zásadní nepochopí a nezařídí se podle toho, i když podle nás je to tak jednoduché :slight_smile: Ale za sebe musím říct, že i když je to někdy u nás v něčem podobné jako u vás, tak jsou zase dni, kdy je to lepší, a kdy se to začíná blížit tomu mému ideálu :slight_smile: A teď je to docela v pohodě. Manžel by měl od května nastoupit do jiné práce, tak doufám, že tam nebude tak vyčerpaný a že tam budou lepší vztahy, určitě by se to odrazilo i na náladě doma. Potřebuje se taky vykecat, jak bylo v práci, kdo ho naštval, a jak to tam nefunguje, takže to s ním taky rozebírám a řeším, snad mu to taky trochu pomáhá. A třeba s tím spánkem - ze začátku jsme spali taky na sebe nalepení (mám ráda, když mě někdo chrání záda :slight_smile: ale teď taky spíme každý na své straně postele - manžel tvrdí že by se jinak nevyspal a navíc se ze spaní hrozně mlátí a někdy tak rozhazuje rukama, že to radši neriskuju :grinning: Je fajn že vám malý tak pěkně spí, naše se po třech měsících srovnala, ale třeba zrovna dneska v noci měla fakt výkyv ... probudila se ve dvě a brečela a né a né ukonejšit a usnout, nevyspali jsme se ani jeden, ale já aspoň o něco víc, manžel šel dnes na šestou. Takže dneska až přijde domů, tak padne a nebude s ním nic, žádné povídání atd. usne jako poleno .. no co se dá dělat :slight_smile: Takže v tom nejsi sama, jen se to člověk musí naučit překonávat, trochu toho druhého pochopit, sám se maličko chopit iniciativy a překvapit. Vím že by se manželovi líbilo, kdybych byla aktivnější a "vrhla se na něj jako ta pornoherečka" ...to jsi hezky vystihla, co by chlapi nejradši :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :asi se o víkendu v tomhle směru nad sebou zamyslím a i když se na to vůbec necítím s tím břichem :grinning: tak aspoň malý náznak aktivity... myslím že se mi to pak vrátí jinde :slight_smile:
15. únor 2013 ve 13:51  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
jak už bylo řečeno, různá mateřská centra nebo pískoviště nebo podobná "zařízení" jsou prima a moje starší si to tam dost užívá, ale je fakt, že je to hlavně zase o konverzaci o dětech, jakožto společném tématu. Takže na "vypnutí" nic moc. Upřímně řečeno, mám pocit, že dosyta se člověk prostě nemá komu vymluvit, protože tu Tvou situaci nikdo stejně přesně nechápe... Já jsem teď doma s druhým prckem (4 měsíce), k tomu dvouletou holčičku a mám pocit, že stálou snahou být dobrá máma (snahu o dokonalost jsem vzdala) prokládám pocity nespokojenosti s nedostatkem možností se realizovat :( Děti jsem vždycky moc chtěla a jsou to moje zlatíčka, ale nějak mi chybí realizace mojí osobnosti, ne maminky... No, to jsem trochu odbočila, velká omluva.
Každopádně, myslím, že osamělost je bohužel asi tak trošku běžným průvodcem mateřské "dovolené" a rozhodně se vyplatí investovat aspoň do nějaké volné herny, kterou skoro všechna MC nabízejí za pár šlupek - člověk aspoň vypne a nemusí vymýšlet program :slight_smile:
Hodně zdaru v dalších bojích... :wink:
10. bře 2013 v 00:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, nečetla jsem celou diskuzi, ale chtěla bych se krátce vyjádřit. Z toho, co píše @ivanka86 mám dojem, že se manžel nezapojuje vůbec a to není dobré. Jednou by toho mohl i hodně litovat a v jeho (samozřejmě i v tvém) zájmu bych ho do toho víc navezla. Přeci musí mít někdy volno, ne? Dopředu ho upozorni, že máš na ten den nějaké plány a že bude muset hlídat. Je to dobré, když si chlap zkusí starat se o dítko nějakou dobu sám. Oni si totiž myslí, že je to hrozná sranda, že se ženský doma jen flákají a to i přesto, že často opakují "Já vím, že to máš těžké"... Důležité je neztratit kontakt se svým bývalým světem. A jak se tady píše o centrech... Já tedy nevím, ale když mám jít někam "ven" s kámoškou nebo když jedu do školy, nechci se bavit o dceři. Miluju ji, ale mám jí doma dost a nechci řešit dětský hovínka i mimo domov :slight_smile: A nejsem jediná, už jsem to slyšela od více maminek.
Já z vlastní zkušenosti vím, jak to bylo ubíjející být doma (a to jsem byla jenom doma pouze 4 měsíce) a jak jsem se těšila, až zase začnu chodit do školy. Pak jsem tedy začala i pracovat a to už je na mě trochu moc, hodně na to nadávám, ale na druhou stranu vím, že být jen doma pro mě není... Pamatuju si, jak jsem byla zpruzená z té každodenní rutiny a hrozně mi pomohlo, že jsem pak musela začít v rámci studia hrát zase denně na nástroj a to bylo prostě super. Je dobré dát svému dni řád tak, aby tě to bavilo, aby ses měla na co těšit a v čem se realizovat (a viděla pokroky ve svém osobním vývoji). Také jako ty žiju v úplně cizím prostředí, teď už se trochu rozkoukávám, ale stejně mě tu všichni berou jen jako náplavu :grinning: Zezačátku to bylo těžké a popravdě zapadnout do kolektivu mezi místní lidi mi pomohlo taky to, že jsem začala pracovat...
Přeji hodně štěstí!
10. bře 2013 v 07:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, tak tohle je téma pro mě...miminko jsem moc chtěla a maličkou moc miluju, ale...trápí mě, že pořád sedím doma a dělám dokola pořád to samé. A přitom vlastně nestíhám nic, co bych chtěla sama, protože všechen čas věnuju dcerce. Jsem společenská, ale stačí mi i být mezi lidmi, ideální je pro mě procházka po městě, koukat na lidi, výlohy, všechen ten cvrkot. Žiju ale na okraji města a do centra, jaké bych chtěla se nedostanu. A tady jsem v podstatě na vesnici, na procházky chodím pořád stejnými uličkami mezi stejnými domy, kde nikdo není. Navíc mám psa, kterého je mi líto nechávat doma, ale prochajdy s ním a s kočárkem jsou spíš o nervy. V nosítku to jde, ale to je spíš na nutné vyvenčení než dlouhé procházky. Bydlím daleko od mé rodiny, kdybych mohla být ve svém rodném městě bylo by to úplně jiné, ale manžel o tom nechce ani slyšet. A tak sedím doma nešťastná a hypnotizuju hodiny kdy už přijde manžel z práce, abych si mohla aspoň s někým popovídat.. Vždycky jsem chtěla velkou rodinu, ale upřímně, nevím, jestli bych tohle zvládla znovu...
10. led 2014 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tvůj příspěvek