Osamělost po porodu. Jak z toho ven?

Předem chci říct, že své dítě moc miluju. Ale nějak mi chybí aspoň zlomek toho, co bylo před tím. Nemyslím teď mé zájmy, ale spíš, co se týká interakcí s ostatními. Na prvním místě vztah s manželem. Po porodu se nám změnil opravdu o 180 stupňů. Sex téměř není, komunikace vázne. Pro představu, manžel chodí z práce kolem sedmé večer, pak následuje krátký rozhovor, mezitím se střídáme u dítěte-koupání, večeříme, kojím, manžel venčí psa. Dítě usíná kolem deváté, pak se snažím rychle vše dodělat a od půl desáté máme čas na sebe. To manžel většinou spí nebo navrhne sledování filmu u kterého usne, případně si povídáme, u čehož taky usne. Víkendy - v sobotu je většinou v lese nebo pracuje na zahradě, v garáži apod. Jediný den, kdy jsme spolu víc, je neděle. Miminko je ale přes den nespavec,takže čas stejně není. Hlídání nemáme.
Druhá věc jsou kamarádky. Od porodu byl náš kontakt, že se jednou přišly na malého podívat, pak přání k narozeninám, Vánocům a tím to skončilo. Několikrát jsem jim psala, jak se daří, snažila se navázat hovor. Snaha byla ale vždycky jen z mé strany, takže konverzace po pár zprávách vyšuměla. Je mi jasné, že osobní setkání teď není možné, ale aspoň online komunikace by byla fajn. Kromě půlročního miminka a občasného rozhovoru s mým tátou, se mnou nikdo nekomunikuje a už se to celkem podepisuje na mém duševním zdraví. Nerada bych, aby to pak skončilo, že budu jen protivná a odnesl to manžel a miminko. Jak z toho ven?