Pro single kamarádky jsem ta s hormonama, parazitem atd.

@nugetka20 Ahoja, já si myslím, že je to úplně normální. Když jsem neměla dítě a kamarádka už jo, tak i když jsme k sobě vždy měly hodně blízko, najednou jsme se vzdálily. Prostě ona řešila (naprosto logicky) úplně jiné věci. Něco jí úplně přestalo zajímat a něco naopak začalo. Rozumněly jsme si, ale prostě kdo děti nemá, nemá šanci pochopit, co to znamená a jak velká je to změna. Nejde o "mlíko v hlavě", ale o jiný pohled na spoustu věcí, dokonce i na ty, které s mateřstvím vůbec nesouvisí. Až teprve když jsem sama porodila, dala jsem jí zapravdu a už jsme v tom obě ponořený na max a zase jsme spolu. Neměj jim to za zlé. Vyčítáš jim něco, co nemohou ovlivnit.

@blackhole Asi věc názoru. Někoho dráždí označení "ta s mlíkem na mozku" a někoho "ta bezdětná co má čas a nedokáže si ho zorganizovat že nestíhá". Mě taky některé věci vadí a kolikrát jsem si i u dobré kamarádky něco o mlíku pomyslela, fakt se některé holky občas lehce zblázní a řeší věci, na které pracující člověk fakt nemá čas 😀 ale beru to, patří to k tomu a dá se předpokládat, že časem budu mít stejnou hladinku (mlíka na mozku) jako ona 😀 normální záležitost - i když doufám, že mě se to nestane 😀

@nugetka20 tak tohle občas bývá ty máš jiné starosti ony také a pokud nemají k dětem vztah není se čemu divit. Jasné člověka to zamrzi, ale tak přeci nebudeš trávit čas s lidmi, kteří ho s tebou trávit nechtějí. Já mám kamarádky maminky a z doby před dítětem mi zbyla jen jedna bezdětná, která ale Elišku bere a ma ji ráda. Ostatní se nějak vytratily.....Prostě jsi jinde a aspoň jsi poznala, že ty "kamarádky" asi teda za moc nestojí, když to že se ti narodilo dítě byl důvod "hodit" tě přes palubu

Já nevím, neřeknu kdyby všem třem kamarádkám bylo dvacet a jedna najednou měla dítě - tam bych celkem chápala, že cesty se rozešly a nedokáží se navzájem pochopit. Ale u tří dospělých žen přes třicet? Sorryjako 🙂 Nechápu. Mám ráda své přátelé a měla jsem je ráda i za bezdětna, stejně jako jejich děti. Některé víc, některé míň, ale vždy jsem respektovala, že jsou to děti mých přátel a že patří k nim. Teď mám sama dítě a je fakt, že ty dětné kamarády teď chápu lépe, přesto mám pořád dost i těch bezdětných. A překvapivě všichni z nich zatím dokáží pochopit, že ano, moje dítě je můj středobod, i když mám pořád i jiné zájmy. Samozřejmě že o něm hodně mluvím - koneckonců s ním momentálně už několik let trávím minimálně 20 hodin denně :-P Moji bezdetny kamaradi zas hodne mluvi treba o praci nebo o svych zajmech nebo o partnerech. Nebo sami o sobe 🙂
@nugetka20 - chapu, ze te to mrzi, ale pokud se veci maji takhle, asi nema smysl se tim zasadne trapit. Holky asi maji dost starosti samy se sebou, pokud nejsou schopne respektovat, ze mas dite a ze ho mas ted plnou hlavu. Jak jsi sama psala - ted je cas, kdy je cas hledat nove pratele 🙂 zni to blbe, ale ono je fakt docela normalni, ze s detma si clovek najde dalsi nove kamarady s detma. Ja mam treba posledni rok uplne novou nejlepsi kamaradku - seznamily jsme se na plavani s detmi. Plus mam hodne novych kamaradek ze satkovaci skupiny, puvodne virtualnich, ted uz realnych. Deti sblizujou, neboj 🙂

@nugetka20 kamarádky ti můžou závidět, taky nemusí, každopádně jak tady zaznělo, cesty se někdy rozcházejí. Napíšu ti, co jak se okruh přátel změnil mně. Byli jsme banda přátel kolem 30, holky a kamarád gay, děti se v okolí vyskytovaly asi dvě. Nikdo jiný děti nechtěl, mému tehdejšímu partnerovi bylo o 15 let víc, než mně, a netrávili jsme spolu moc času, kamarád gay na tom byl podobně a tak jsme měli jakýsi náhradní vztah spolu. Jednoho dne mi došlo, že takhle žít nechci, změnila jsem partnera, bydlení a mám skoro roční holčičku. Nečekala jsem, co způsobím za zlo, prostě jsem si dovolila něco rozbít. Nyní si k sobě s kamarádem zase hledáme cestu, i on za tu dobu zažil hodně věcí, ale stejné už to ani být nemůže. A z těch holek mi zbyly dvě, které se o mojí dcerku zajímají a ostatním nevadí, i když už jsem v kontaktu jen málo - momentálně logicky. Nestavím svoje dítě na nějaký piedestal, ale je to moje součást a samozřejmě čekám, že ho tak moji přátelé budou brát. Jedna moje kamarádka má děti tři, první měla ve 23 letech, to já děti nechtěla nikdy, a i když jsem na ní taky byla chvílemi naštvaná, že s ní není řeč, brala jsem to, jak to bylo. Vždycky mi mohla říct všechno a i já jí, na návštěvu jsem zásadně chodila s dárečkem pro všechny děti a nechala si ukazovat hračky. Dokonce když čekala třetí dítě, byla jsem prý jediná, kdo jí pogratuloval a neptal se jí, jestli si ho nechá, když už má dvě... Někdy je potřeba čas a prožít určité věci, aby člověk druhého pochopil, ale zase od základu se nemění nikdo. Líbí se mi rčení, že život je jako vlak, někdo s námi jede celou cestu a někdo pár zastávek. Omlouvám se za román, nějak mi to připomnělo hodně věcí 🙂

Respekt musí být oboustranný, ty se tu taky o kamarádkách nevyjadřuješ dvakrát s respektem. A ano, nemusí mít rády děti, to se stává, mají na to právo, pokud kvůli tomu přeruší kontakt s kamarádkou, tak to asi zas takové přítelkyně nejsou.
Na druhou stranu existují i ženy, které získají neodbytný pocit, že porozením dítěte konečně prozřely a pochopily, že jinak než s dětmi nelze plnohodnotně žít, a tento svůj názor se snaží sdělit každému, bezdětným s obzvlášť velkou urputností, v takových případech se pak přerušení kontaktu nelze divit.

@msimankova To rčení o vlaku je hezké... na druhou stranu, ani to, že někdo jede jen pár zastávek neznamená, že by to byl horší kamarád než ten, kdo jede déle. Taky s některými jsem v podstatně menším kontaktu než dříve, ale pořád je považuju za stejně dobré kamarádky, i když se třeba vidíme 2x do roka...

A vyjdete si spolu někdy jako dřív, bez dítěte?

Já chápu, že tě mrzí, že je tvoje dítě nijak nenadchlo, ale tak to prostě je. Ne každá ženská tíhne k cizím dětem, ne každou baví probírat mateřský témata, když ještě samy matkami nejsou, takže od nich nemůžeš čekat, že se automaticky přeprogramujou a přizpůsobí se tvojí nový životní roli.

Na druhou stranu by měly respektovat, že i s dítětem jsi to pořád ty a klidně můžete fungovat a probírat stejné věci, jako před tím. Ale jen pokud jsi toho schopná. Je potřeba podívat se kriticky sama na sebe: Dokážu si vyjít ven a nemluvit o dítěti, pokud nejsem tázána? Dokážu být stejná, jako před tím? Pokud si odpovíš ne, tak se vaše cesty zkrátka rozešly, ale to je normální, váš život je teď odlišnej. Možná se zase spojí, když i ony časem otěhotní a najdou v tobě tu zkušenější oporu. 🙂

Já otěhotněla těsně po střední. Moje kamarádky měly tuplem jinačí starosti, devatenáct let, prostě písklata, děti je nebraly ani omylem, bydlely u maminek, bezstarostnej život. I přes to mi jich pár zůstalo, ale je to proto, že si jednou za čas vyjdeme bez dítěte, sedneme si na kafe, kecáme o blbinách, probíráme všechno možný, ale nemluvíme o mém dítěti. Když některá z nich chce, klidně si zajdeme i s dcerou do ZOO, ale musí tam být zájem z jejich strany, nikomu svoje mateřství prostě nevnucuju. I tak jsou naše vztahy jiné, než byly před mým otěhotněním, ony jsou bez starostí, já žiju už trochu jinak, ale pořád se máme rády a vyslechneme se.

Na povídání o dětičkách jsem si našla nový kamarádky - matky. Tam si rozumíme navzájem, nikomu nevadí, že se probíraj mamkovský cypyny. Zkus to taky, vím, že každá ženská potřebuje i někoho, kdo s ní tohle všechno rád sdílí. 🙂

@blecha94 Ne, ony o to nestojí. Resp. už předtím jsem to byla většinou já, kdo navštívil je. A i nyní, když je pozvu na kávu, nebo na návštěvu, tak za celou dobu, co bydlím zde (teď to budou 2 roky), tak mě navštívily cca 2x.

Jinak ano, asi máte pravdu vtom, že přátelství asi nebylo takové, jaké jsem si myslela. Rozhodně se nepovažuju za člověka s mlíkem na mozku - už dřív jsem měla poměrně dost koníčků, které sice nyní nemůžu provozovat, ale stále se o ně zajímám, tudíž rozhodně témat k hovoru mám stále dost. Hovorům o dětech se cíleně vyhýbám. Syna miluju, ale proč se o tomto tématu bavit s někým, kdo jím opovrhuje? Bohužel i v těch ostatních tématech hovor nějak vázne. Prostě nejsem v kurzu, netrávím s nimi tolik času, co dřív atd. To je pravda, dřív jsme se vídaly denně, teď to nějak nezvládám, denně je navštěvovat. Zase si taky říkám, že ony to ke mě mají stejně daleko, jako já k nim.

Máte pravdu, nebudu to řešit.

Ach jo, chápu, že je to těžké....já bych se snažila to neřešit. kamarádky nepředěláš. já sama děti nemám, moje kámošky jsou jak dětné,tak bezdětné,rozdíly nedělám. některé měly děti už brzo po dvacítce,některé později...s jejich dětma si většinou rozumím. S většími si ještě navíc hezky pohraju. možná až moc hezky, protože na fotkách prý mám výraz,jako by to byli moji potomci a hodně lidí se pak diví,že sama žádné nemám 🙂 je ale pravda, že cizí mimina a větší děti na ulici, v parku, mě absolutně netankujou, když jsou moc ukřičené,tak mi to i vadí. zajímavé je,že u kámošek mi to nevadí vůůůbec. 🙂 no, můj přítel tvrdí, že děti jsou jak prdy,člověk snese jen ty vlastní. a já dodávám, že i ty od dobrých kamarádů 😉 jo a jinak já si nemyslím, že někdo těhotenstvím "zblbne". já tvrdím, že ženský jsou furt stejný. Ty co jsou fajn, jsou fajn i s 10 dětma. A ty,co jsou kravky taky tak.

Co by jako mely zavidet??? Usmudlanou zlenivelou nic nedelajici matku na materske sedici doma?? To maji zavidet? Kdyz maji jine konicky a rozhodne je to neomezuje jak decko? Ne to neni zavist,to je uzivani si zivota a nezajem k deckam. Proc by mel nekdo respektovat tve dite?? Tak ji proste nezajina a nas byt rada ze se nekdo ubtebe zastavil na mensi pokec. Taky se priste na tebe muze vykaslat. Ja teda zadne dite respektovat nehodla a taky je budu prekracovat,pokud o ne nezakopnu zcela ,,nahodou,, .....

Hele,vidim to tak..no tak se na ne vybodni...je to o lidech,o charakterech...nikomu necpu svoje dite,o nikom nechci aby ho miloval,nemluvim o hovinkach a kamarádi me zustali vsichni.Naopak radi vidi malyho.Mam proszr zlazej stred,syna miluju,dala bych za nej zivot,ale neni muj stredobod sveta jeho kadeni a apod.Kdyz je nejakej problem,mrknu na konika ;),nebo si poradim sama.Nikomu nic necpu.Nikdo me tak stejne nenutí psi,kteri po me bez varovani skacou (sama jsem mela rotvjlera),taky z toho nejsem odvarena,a normalne psa zprdnu...tak na co ta predtvarka...Nekteri lidi jsou zapskly,zavistivi,zli,a jini v pohode...tak to proste je...tak je selektuj a je to...peknej den

@calipsso
Trosku tu citim nějakou skrytou nenavist,ci zapsklost nas zivotem...mimochodem,nechci se chlubit,ale i sama s mimisem stiham mit nalakovany nehty,chodim namalovana a snazim se byt sexi bloncka,jak jsem byla pred porodem,ikdyz mam o deset kilo vic s 50 na 60 😁

@calipsso já teda nevím, podle čeho posuzuje ty, ale proč by měla být matka zlenivělá, nicnedělající? Představ si, že jsou i matka, co mají koníčky, chodí i do práce a dokáží se bavit i o jiných věcech než dětech... Nehledě na to, že tvá poslední věta docela dost vypovídá i tvé osobnosti... Respektovat by se snad měl každý člověk...

@nugetka20 cesty lidí i dobrých přátel se prostě rozcházejí... Ty ses posunula někam, kde ony nejsou a proto i vzahy ochladnou... Tak to chodí, ale není to pravidlo... Vždy záleží na obou stranách, pokud jedna nechce je to marné...

Ale dite neni clovek. Je to jeste maly parazit 🙂 Clovek si respekt musi zaslouzit. Dite si ho nema jak zaslouzit a zadormo nic neni 🙂

@calipsso ty jsi taky byla malý parazit, nebo parazituješ ještě doteď? 🙂

@calipsso jsme ráda, že ve svém okolí nemám tak zapšklého člověka jako si ty... Člověk nemusí mít rád děti, ale měl by se umět chovat, což je tobě zřejmě cizí...

@calipsso Tak na Tobě je poznat, že někteří lidé si respekt nevyslouží ani v dospělosti 👍🏼😄

@calipsso Slušnej trolling. Bavíš se dobře? 😒

@calipsso tebe bych nechtěla za kamarádku ani jako bezdětná 😂 Ty jsi dítě nikdy nebyla? Asi o tebe každý zakopával viď... Ta ušmudlaná zlenivělá matka, sedící doma, je prostě jaksi součást rozmnožování - a proč se ospravedlňovat před takovým člověkem, jako jsi ty 😅 Ještě bych poradila změnu fóra - třeba něco o jaderném výzkumu, nebo tak něco.

@hohe
@luckamarcu
@blackhole
@fallingstars
@majaaa82
@msimankova
Dámy, klid 🙂 Vzhledem k nicku na "C" a stylu písma bych tipla, že mi právě odpověděla jedna z výše zmiňovaných. Jsem ráda, Anet, že vím, na čem jsem. A nemusíš se bát, malého před tebou uklidím, abys o něj čirou náhodou nemusela "zakopnout".

@calipsso ty mi překročit práh domu a zakopnout mi o dítě tak by to pravděpodobně bylo to poslední co bys udělala, protože bych tě jako matka svýma nalakovanyma rukama vyboxovala z baráku.. 😀

@nugetka20 bud v klidu, takové "kamarádky" asi nebyly moc kamarádky 🙂 já třeba o kamarádky nepřišla, ikdyž se tolik nevidíme stále jsme v kontaktu. Je to tezke, taky jsem šla z centra velkoměsta na vesnici a teď bydlíme v klidné městské části kde jsou samé domky. A jestli ta "myslivkyně" je opravdu ten odrostlej parazit s nickem na C tak buď ráda. Ta by ti nic dobrého do života nepřinesla 🙂

@nugetka20 Dočetla jsem to až sem. Jestli ta s nickem calipsso je vážně jedna z těch dvou, nechápu, proč po její přítomnosti a pozornosti toužíš... vykašli se na to, najdeš si jiné kamarádky, život se mění. Uvidíš, že až ti chlapeček poodroste a budete na písku, u vody, v nějakém dětském kroužku, maminek potkáš dost a určitě si s nějakou najdete společná témata a aktivity.

@lenatu
@alkuska
Nevím, tipuju .....

Já si našla kamarádky jinde. Několikrát. Clovek nemůže počítat školku, základku... to je přirozené, kamaradi a přichází a odchszi... První přišla, když jsem se odstěhovala 20km "daleko" za přítelem a praci,kde jsme oba zůstali. Vždy to bylo "TY se neozveš" a podobně. Ale vždy jsem to byla právě já, kdo přijel do města k nim (ok, k našim, ale vzala jsem to při jednom). Přišla jsem takhle o dvě. Ó jednu úplně, i druhou z části, cestu k sobě si občas najdeme,ale už je to spíš "známá"... Druhá vlna přišla právě s rodinou a dětmi. Další kamarádky, nové, třeba z vejšky, z práce, jakmile jsem čekala rodinu a šla na MD, posleze porodila... Koho jsem měla? Já jsem byla z tech "opravdových" kamarádek nejdál (žádná neměla děti, žádná vdaná). Takže koho jsem měla já, odpověděla jsem si sama a rozhodně mi rodina byla přesnější. Ale jak píšete. Že by byl někdo paf, nebo se sem někdo hrnuli,naopak. Ale co, opět, přichází a odchází, teď máme tři, s rodinou, naštěstí ani jedna není ta "prdlá matka z hřiště" :D a máme si o čem povídat... Nicméně,co mě stále mrzí je to, že malej třeba nedostal nic když se narodil (od těch "původních" kamarádek), k narozeninám, prostě nikdy nic. Nejde mi o dary,ale podle mě je to slušnost. Myslet na nejmladšího člena rodiny, i kdyby blbost za 50, ale já třeba bych nikdy bez ničeho k narození dítěte nepřijela, nikdy bych neopomenula narozeniny kamaradcina dítěte... A snad všechny udělaly. Ty 3 s rodinami ne.

@nugetka20 dívej... Nějak poslední dobou čtu víc takových témat... U mě osobně VŠICHNY přátelé zůstali stejní... I ti bezdetní i má nejlepší kamarádka bezdětna, a to jim je už přes 30,a jsem dost empaticka na to abych si všimla že se stala změna... Pokud nechcou, mají k tomu důvod a ty se tím netrap, přátelé si najdeš jiné a lepší. A nepatrej proč, stejně se to nedozvís...ono taky jde o to, že najít skutečný charaktery nikterak zákeřný a falešný je dnes těžký, ikdyz se TO TAK TVÁŘÍ... 😉u nás žádná změna... Jen už toho času není tolik, neboť ještě k malýmu chodím do práce...

@luckamarcu Přestala jsem to řešit. jen občas to zamrzí.
Po pár měsících se to tak ěnjak vytříbilo samo - s přítelem jsme se rozhodli, že se vememe. Obě jsem zvala na svatbu. Jedna přišla, občas se vídáme, pokecáme, prcka neřeší - nemusí ho vozit v kočáru, ani se nad ním rozplývat. Úplně mi stačí, že jí kluk nevadí.
Ta druhá mi řekla, že na svatbu nepřijde, protože nemůže vzít psy (prý) - pak si mě vyhodila z přátel na FB (že prý nejsem dost kamarádka) .... co an to říct?

Nikomu sebe, ani svou rodinu nevnucuju, s manželem jsme šťastní, i když oba občas padáme na ústa, makáme jako šrouby (aktuálně budujeme ustájení pro koně, koupila jsem si po letech opět koníka, do toho prckovi je už 14 měsíců, takže by chtěl chodit a chodit .... :D )

Svého života nelituju, je krásnej. Na svatbě jsme měli několik párů s prckama a bylo to super, se 2 páry se normálně setkáváme, trávíme občas volné dny, s holkama probereme, jak nám mrňata rostou a vrásky přibývají 🙂 Nejsem zodpovědná za životy druhých. A pokud je někomu pes milejší než člověk - je ot jeho volba. Příští rok chceme koupit štěně .... ale jako prioritu budu mít před psem a koněm vždy svého syna.