Problémy s tchýní
ahoj,mam s manzelem mame dve deti a bydlime u tchyne a tchana,tchan je v celkem v pohode,ale tchyne je semetrika,hlavne co se me tyce,tak ja nemuzu nic,nemuzu jit ani s kamoskami jit si sednou protoze sme matka od deti a ta by mela sedet doma,ona nemela cas na takove kraviny,mi bylo receno,a uz se i stalo ze v podstate nam vyhodlia navsetvu a to dost vulgarne,je i dost sprosta,a nekdy mi pripada nasi dceru jako by si chtela privlastnit,o nas rika ze jsme hrozni rodice,a uz se i stalo ze dcera spadla a plakala tak sem ji chtela utisit a ona prisla a vzala mi ji z ruky a odesla pryc,manzel se sni taky hada je to k nevydrzeni,sni si tu pripadam jak ve vezeni,a jak se nam narodil syn,tak mi pripada ze o nho nejevi ani zajem,pohlidat ho to vzadnem pripade,tak jit ho povozit na prochazku,tak rekla ze ona na prochazky nechodi,ale jak prijde nejaka navsteva kni,a my tam sedime tak to si hraje na babicku a nosi syna atak,jinak vubec.dokonce moje mamka a segry s rodinou moc nechteji k nam chodit,tak chodi jen na narozky ato jeste slavime na dvakrat ,protoze s tchyni by se to nedalo,ale i tak byl vdzy problem a uz i servala moje synovce a v podctate moji celou rodinu,,.....takouvou tchyni bych nikomu neprala!!!!.
Ahoj, máme to hodně podobné, naprosto ti rozumím. Taky bydlíme v jednom domě, po několika letech jsem si tedy vydupala, že si smíme zavírat dveře, abychom měli oddělené bydlení. Bába nechápala, proč, když jsem se nastěhovala, myslela si, že jí budu uklízet a posluhovat, to jí nevyšlo, takže jí posluhuje manžel- vaří, pere, žehlí, myje nádobí, uklízí. Bába sedí celý den na zadku v křesle a čumí na TV a telefonuje "kamarádkám". Je to hysterka, lhářka a hypochondr, pokaždé, když nemá dostatek pozornosti, vymyslí si nějakou nemoc a dělá hrozné scény. K doktorovi nejde, vždy jí to samozřejmě jako zázrakem po čase přejde. Neustále uzurpuje a obtěžuje všechny kolem, je jako parazit, který žije na úkor druhých, já už jsem fakt dost zničená, ale její manžel a syn jí to pořád žerou, nevím, jak si je dokázala takhle omotat, ale oni už se s tím smířili a skáčou jak baba píská.
@alpal Takto mají bohužel nastavená pravidla a vzorce chování v rodině a na tom stěží něco změníš...Každopádně si stůj slušně leč nekompromisně za svým a nenech sebou orat a manipulovat. Jestli tě to alespoň trochu potěší - chlapi, kteří vyrůstali v matriarchátu, kde se vše točilo kolem ženské a dělalo se, jak matka rodu pískala, bývají celkem ohleduplní, pozorní a nekonfliktní partneři. Ale na maminku se jim sahat nesmí. Což může být při soužití v jedné domácnosti neřešitelná situace. Optimální řešení je odstěhovat se. Většinou to prospěje oběma stranám.
@flamarion Jasně, to máš pravdu, já si stojím za svým, už několikrát jsem řekla, že tchýni "rozmazlovat" a podporovat v jejích výmyslech nebudu, ale to víš, ať udělám, co udělám, vždy jsem ta špatná já. Ona to umí vždy obrátit, začne "brečet", naříkat, jak jsem na ní zlá a nemám jí ráda a podobné vyděračské fráze a můj muž se na mě vždy osopí. Je fakt, že od začátku našeho vztahu se po mém zásahu hodně věcí změnilo k lepšímu ( dříve přítel nemohl nikam jít, aniž by jí oznámil, kdy přijde, s kým jde a kam jde, potom taky vždy, když byl z domu déle než hodinu, mu volala, kdy přijede a tohle a tamto potřebovala), ale pořád je to neúnosné.
Ono říct, odstěhovat se, je jednoduché, ale v praxi to zařídit nejde, alespoň u nás ne. Už jsme to zkoušeli, ale jak jsem psala, tchýně je vyděračka, hysterka a hypochondr, takže následovaly scény, vymyšlené nemoci, atd.. a jelikož jí to ti chlapi baští, museli jsme se vrátit. Prostě začarovaný kruh, ze kterého není cesty ven, leda sebrat kluka a jít si svojí cestou, ale to taky nic moc neřeší, protože pak by začaly hrozné tahanice, kdoví, jestli dokonce střídavá péče a představa, že tahle šílená ženská má u sebe moje dítě a tlačí mu do hlavy ty svoje nesmysly, je pro mě noční můrou.
@flamarion Ale víš, co je legrační? Že podle většiny příspěvků budou vaše děti vyrůstat opět v témže. Prostě co maminka chce a nechce. Já se nechci stýkat s těmi a těmi, já si nepřeji od tvé rodiny to a to, já nechci, abys dělal to a to - není to dost podobné? Já nevím, možná se mi to tak jenom zdá, ale často se tu objevuje rada - promluv s přítelem, on musí být na tvé straně ( rozuměj musí se postavit za tvůj názor- a to neřeším, zda dobrý nebo špatný, jenom prostě musí držet s tebou).
@alpal - nikdo netvrdí, že je jednoduché se odstěhovat... Mnohdy je to ale jediný způsob, jak ustřihnout tu pupeční šnůru.
My jsme měli dost šílenou situaci, to vydírání bylo ve velkém, ale muž se sebral a za strašných scén a mnoha hrozných telefonátech jsme se odstěhovali do nájmu.
Jednoduché to nebylo, finančně taky náročné, ale momentálně žijeme ve svém a za své, nikdo mi nemá co kecat co dělám a kdy to dělám - všechno v baráku jsme si pořídili za své a nemusím projevovat vděčnost.
Pokud dobře čtu, tak tchýně má manžela, takže sama opuštěná by nezůstala a já být tebou, tak bych oželela pohodlí bydlení zalevno u tchánů a odstěhovala se i přes scény, dokud tchán žije. Ona si tchýně zvykne - nic jiného ji nezbude.
@alpal - tak tomu moc nerozumím - dům je asi jejich, důchody mají oba... nevím nic o jejich zdravotním stavu, ale to se dá zařídit i externě...
Jo, ono to často bývá zažité tak, že kdo dostane dům "se staříky" musí se o ně starat - a nepopírám, že to jistou logiku má.
Proto raději nic nechci, žiju ve svém za své a starám se, jak já chci, ne jak někdo očekává.
@elvira Dům je jejich, důchody nepokrývají jejich výdaje. Odmítají se jakkoliv uskromnit nebo řešit finanční situaci jinak ( nabízeli jsme jim možnost dům prodat a koupit menší domeček v jiné lokalitě nebo byt), odmítají. Je to dost sobecké, protože v domě chtějí dožít, ale vlastně na něho nemají peníze. Dům je zbytečně obrovský a jednou ho zdědí můj muž, ale to už bude v takovém stavu, že my ho stejně za celý život neopravíme a mezitím nám "spadne" na hlavu. Jejich pohled na věc je ale úplně jiný: Oni mají pocit, že my zdědíme skvělý obrovský dům ( kdysi měl obrovskou hodnotu, ale jak říkám, hodnota neudržovaného stále velmi klesá), že se o svého syna starali a tak se teď musí starat on o ně ( já jsem zvyklá ze své rodiny, že rodiče pomáhají finančně svým dětem a ty děti potom zase svým dětem..)
Je toho víc, to se těžko popisuje někomu cizímu, po tolika letech s nima jsem i já dost zaujatá a už mi vadí opravdu každá blbost
@anelamates Ona by většinou byla výhra, kdyby se chlap vůbec na nějakou stranu postavil. :D Chlapi se obvykle snaží z konfliktů vybruslit taktikou "mrtvej brouk" a nevysloví ani A ani B...A pak to stejně schytávají z obou stran...Tyhle spory jsou neřešitelné...Tchyně tu vždycky budou psát, že snachy si jednou to svoje a jiný názor nepřipouští a úplně totéž samozřejmě budou tvrdit snachy...A možná budou mít částečně pravdu obě. 😉 Chce to toleranci a snahu vycházet slušně na obou stranách. Ovšem v dnešní době je opravdu tristní neschopnost některých mladých přestřihnout pupeční šňůru...Přednost by v určitých ohledech měla dostat nově založená rodina - v té by se měla budovat jistá loajalita a sounáležitost, protože jednou rodiče zkrátka nebudou, to je život, a nová rodina by pak měla fungovat jako solidární a pevná jednotka. Tak to je. To neznamená, že tím syn svoji původní rodinu nějak zavrhuje nebo opomíjí, jak si některé tchyně paranoidně myslí. Chlap se má své ženské umět zastat. To, že si jeho maminka myslí něco jiného, je normální, ale on by měl umět říct "Mamko vážíme si tvé pomoci a snahy, ale my to zkrátka děláme takhle, nech nás dejchat..."
Asi lepší se od nich odstěhovat ne? Měla jsem to podobně, ale s babičkou, bydleli jsme u ní v domě, který nám měla prodat... po přestavění a uprávách řekla, že nám ho neprodá... a? když jsem jela domů k našim ona odjela s dedou do svého bytu.... když jsem se vratila zpět, tak hned přijela s dědou, abych se o ně hezky starala... Nikdo nesměl na návštěvu.... přestěhování pomohlo, bohužel ty dva roky spolubydlení mě stáli spoustu sil...
@anelamates Ještě bych dodala, že ve sporech tohoto typu lze těžko nějak objektivně vymezit "dobrý" a "špatný" názor. Obzvlášť pokud se jedná o názory na výchovu, výživu, životní styl...Kde tady chcete hledat nějakou neoddiskutovatelnou, absolutní pravdu??? Každá generace má prostě svoje. Každá generace je jiná, některé trendy dnešní doby jsou dobré a prospěšné, jiné jsou úplně pitomé, ale tak to chodí...
Odpoved na otazku, jak srovnat vztahy s tchyni na unosnou miru znam jen jednu: Odstehovat se co nejdal! A uz vubec ne s ni bydlet pod jednou strechou, to je jako byste si primo rekly o zniceny zivot. Kolik uz jen vztahu se rozpadlo diky tomu, ze synacek se preci ,,nemohl" odstehovat od maminky. Vzdycky je mozne se odstehovat a stoji to za to, at je to jakkoliv tezke! Najdete si napriklad film: Tchyne a uzeny" od Simony Monyove, je to varovani pred tim nebydlet s tchyni.
Me zkusenosti: Dlouhy vztah se rozpadl po tom, co umrel tchan a aby ex pritel pomohl financne sve matce, nastehoval se k ni zpatky ve svych 36 letech. Netrvalo dlouho a bylo po vztahu. Nebyla jsem vsak prvni, jeho prvni manzelka se s nim po roce rozvedla. Neponaucil se zrejme a ted ma jinou zenu a s ni dve deti a bydli u maminky. Dozvedela jsem se, jake horory tam probihaji a je to otazka casu, jak dlouho to vydrzi, protoze on stale tvrdi, ze v tom mamu nemuze nechat.
Moje nynejsi zkusenost:
Protoze muj snoubenec je cizinec, je i tchyne cizinka. Tudiz ji jako jen ,,holka z vychodu" neprijdu dost dobra pro jejiho syna. Brzy pote, co jsem se prestehovala za pritelem do Francie jsem pochopila, ze vikendove pobyty od patku do nedele u jeho rodicu nebyla vyjimecna udalost, ale pravidelnost. O psychickych terorech a naschvalech uz se netreba zminovat, vydrzela jsem to necely rok, kazdy vikend. .
Tak jsem jednou rekla dost a odstehovali jsme se celych 900 km daleko a nikdy nam vsem nebylo lip. :D Bohuzel je to clovek, se kterym se neda vyjit, snazila jsem o to celou dobu. Maji s ni problem vsichni, nema uctu ani ke svemu vlastnimu tchanovi a nevlastni tchyni. Kdyz se zdrzeli u jeji sestry na poledni aperitif vice nez hodinu, prijeli k ni na obed, tam je cekal kyselej xicht, nemluvila s nima, se vsim mlatila a stul byl sklizeny. Prijde vam tohle normalni?
Jen tedy ted resime svatbu a nevim, jak to mame udelat. Koho pozvat a jak to zorganizovat, protoze vim, jaka je - general s nejvyssi hodnosti a hysterka. K tomu bych musela zaplatit i prekladatele, prece nebudu celou svou svatbu prekladat, moje rodina ji nema rada, ona zase nema rada me a napad svatby zrejme neuzna, tak umite si predstavit tu atmosferu? A udelat to jen se svedky, tak uz s nama do smrti nepromluvi. Ale to by mozna nebylo tak spatne nakonec, ne? 😀
@alpal Víš, ale ten věk už je dost vysoký. Lidé v jejich letech už se prostě nechtějí stěhovat jinam. nadarmo se neříká, že starý strom nepřesadíš. Takže nevím, jak tu situaci vlastně řešit. My jsme ji vyřešili dřív, než jsme dosáhli té šedesátky, koupili jsme pididomek, na který stačíme, s malinkou zahrádkou, a je to. Ale vidím, že za rok za dva už bych to asi nebyla schopná udělat. Srostla bych se starým barákem. Takže vážně netuším, jak ti vlastně poradit. Rodiče jsou staří, tu pomoc zkrátka potřebují. Jedině si s nimi sednout a naprosto vážně a bez nějakých emocí jim situaci vyložit. Finance, práci, péči o dům, vaše a jejich možnosti. A hledat řešení. protože at chceš nebo ne, jednou nastane ta situace, kdy to řešit budete muset. A je líp nenechat to zajít do nějakého extrému.
@anelamates Staří, nestaří, já mám bohužel srovnání s mými prarodiči, kteří jsou stejně staří a dělají všechno jako leckteří mladí. A věkové omezení chápu, ale mě štve, že tchýně si udělala z chlapů poskoky už za mlada, tohle není úplně věc stáří
To je možné, ale nenaděláš s tím nic. No a poskoky - ona to třeba bere tak, že se prostě o ni chlapi starají. Což je víceméně sen každé ženy, ne? A věř mi, že každý je prostě ve stáří jiný. Taky znám lidi třeba kolem šedesátky, kteří klidně a v pohodě vyrazí na tři týdny pod stan po horách, a lidi v témže věku, pro které je dobrodružství vyrazit na koupaliště. A nejlíp se cítí doma u TV. To je naprosto normální.
@thea777 je to zlé, ale v jednom bych se jí zastala - nechat na sebe čekat k obědu, to je nevychovanost. Jistě byli domluvení na nějakou hodinu. A lítat jak idiot, chystat a pak koukat, jak to jídlo stydne, protože někdo neumí ani zvednout telefon a omluvit se, ani přijít včas, tak to bych se namíchla taky.
@anelamates Nevim, jestli byli domluvený na určitou hodinu, ale i kdyby ano, nevychovanost to sice je, ale všechno se dá řešit úplně jinak, než dělat scény jako malý dítě, nafouknout se a ani je nepozdravit, jen třískat nádobím a sklidit stůl. To zas přijde přijde nevychované mně, hlavně když se jedná o tchána a tchýni. A nutno podotknout, že jí trvalo 2 roky než jim to odsputila! Takže dva roky se neviděli, ani její manžel neviděl svou rodinu díky tomu dva roky. To už normální fakt neni, to se na mě nezlobte.
To je tezky, kdyz nemas oporu v manželovi... mel by byt na tve strane, i proti svym rodicum... ale jak rikam, je spatne, ze si neumis dupnout... to ja bych s ni zametla...