Starý pes - výkaly v bytě a příchod miminka
Ahoj,
priznam sa, ze momentalne riesime doma velku dilemu a strasne rada by som sa o tom s niekym pobavila anonymne. Mame nadhernu fenku Cavaliera, ktora ma 14 rokov. Od malinka to bol moj milacik, s ktorym som prezila nadherne roky. Bola neskutocne empaticka, inteligentna, uzasna partacka. Vsetko sa ale zacalo menit s prichodom dcerky a samozrejme vekom, kedy sa postupne zacala menit na uplne ineho psa. Po narodeni dcerky stratila fenka poziciu velkej lasky v rodine, pretoze pozornost sa obratila viac na dceru. Utiahla sa do ustrania, kde si zila takym svojim vlastnym zivotom, co bolo sposobene aj uplnou stratou sluchu. S pribudajucimi rokmi ju prestali bavit vylety, uz sa iba motala po dome a na 5min vzdy vybehla na zahradu na potrebu. Vobec si nas nevsima, nevita nas....Bohuzial obrovska zmena nastala prestahovanim z domu do bytu. Su to uz 4 mesiace a ona si vobec nedokaze zvyknut. Akoby jej tym prestahovanim uplne ruplo v hlave. Odmieta vykonavat akukolvek potrebu vonku, po hodine vencenia pride domov a vycura sa v obyvaku. Je to hrozne. Byvame v prenajatom byte, mame radi cisto a zrazu celime neustalemu smradu a spine. Hrozne nas to ako rodinu depta, pretoze nikdy nevieme, v akom stave najdeme byt, ked sa vratime z obchodu, alebo z prace. S manzelom uz nedokazeme ovladat emocie, takze je za to vzdy potrestana (nejedna sa o ziadne uniky mocu - vsetko jej funguje ako ma - uz sme to riesili s veterinou). Je to proste jej psychicky stav, kedy ju nedokazeme presvedcit chodit na potrebu von. Zvlastne je, ze to iste sa deje, ked prideme na navstevu k rodicom (kam chodila pravidelne na prazdniny a nikdy nebol sebemensi problem). U rodicov beha cely den po zahrade, a ked ide vecer spat, rano sa zobudime do tatalneho bordelu - vsade vykaly. Je to velmi smutne, ale tym, ze sa uplne vyclenila z nasej spolocnosti, vsade robi bordel, vobec nas nerespektuje (je hlucha, takze sa otoci a ma nas "na haku"), tak sa postupne z milovaneho psa stava pravy opak. Nedokazeme k nej uz prejavit tolko lasky, ako volakedy. Viem, je to smutne, ale je to fakt. Stala sa obrovskou pritazou, ktora nam neprinasa ziadnu radost ani potesenie - iba starost a nervy.
Moja hlavna dilema ale suvisi v suvislosti s detmi. Mame dcerku, ktora vidi, ako je neustale pes trestany za vykaly v byte a mne sa nepaci, ked dcerka pozoruje tak caste negativne emocie. Vyraznejsi problem ale riesim sama so sebou - momentalne som tehotna a kazda fenkyna nehoda ma naozaj psychicky nici, je mi z toho do placu, ako je vsade smrad a bordel. Neviem si predstavit priviezt miminko z porodnice do bytu, kde nikdy neviem, co sa prihodi. Nechcem popri miminku utierat bordel po psovi. Proste na to fakt nemam zaludok. Psikov milujem, ale taky naruzivec nie som. Fenka je okrem hluchoty a ciastocnej straty zraku uplne zdrava. Ale stal sa z nej ustrachany, bojazlivy, nespolocensky tvor, ktory si zije vlastnym zivotom (spankom na pelisku) a spinenim po byte. Skusili sme aj plienky - ale to smrdi cely pes, nie je to nic, co by som chcela absolvovat dalsich X rokov.
Darovat psika nemozme - kto by si ju zobral, ze? Do utulku ju nedokazem dat - je prilis rozmaznana a neznasa byt dlhsie vonku. A utratit? Stale si hovorim - ako mozem utratit psa, s ktorym som tolko prezila len preto, ze na starobu je s nim oprus. Mam ale pozerat viac na psa alebo na nasu rodinu a ocakavane miminko? (s manzelom sa koli psovi stale hadame).
Riesili ste niekto podobnu dilemu? Ze by sa z milovaneho psa stala tarcha celej rodiny, koli ktorej ste sa doma nervovali, stresovali a hadali? Rodina si o nas myslim, ze sme blazni, ze si nechame takto spinit byt a stale navrhuje, aby sme ju dali utratit....Ako ste to riesili? Ako by ste to riesili?
Dakujem za kazdy pohlad.
Já mám dobrou zkušenost s antistresovým obojkem. Mohl by pomoct psí psycholog, třeba dr. Žertová, má i emailovou poradnu. Stěhování je veliká změna. 🙂
@marcicek84 Nemáš pravdu, že veterináři neřeší ani tu zvířecí "psychiatrii". Řeší, ale ne všichni, majitel holt musí hledat. Sama se téhle oblasti věnuju, poruchy chování se dnes učí už v rámci studia a kdo chce, věnuje se tomu i nadále a vzdělává se v téhle oblasti i po promoci.
Sama bych si netroufla takhle od klávesnice hodnotit, jestli by pro psa zakladatelky byla vhodnější eutanázie či nikoli, takže mě celkem "baví", kolik z vás v tom má jasno...
Nemáte niekto tip na veterinára, ktorý sa zameriava na psychickú oblasť? Ideálne v prahe, ale ak bude nejaký vychvaleny kludne z Brna, tak nie je problém prísť kamkoľvek.
Koukni se na FB na Toulavé Tlapky... Nebo si najdi přímo slečnu provozovatelku - je tam jako Denisa Tlapka. Není veterinářka, ale umí s psiskama zázraky;)
@brufinka2 Tak pokud hledáš někoho v Praze, tak můžu nabídnout sebe 😀. Kdyžtak mi napiš zprávu.
@brufinka2
Já naštěstí tento konkrétní problém neřešila.U nás byl vždy důvod staří,ochabovani svalu atd., to sem brala tak, ze to k veku patři a občasné nehody proste uklidila. Podle popisu tohle vypadá spis na psychicky problém. Když se najde správný přístup, náprava muže byt během měsíce, nebo taky půl roku. Těžko odhadnout, každy pes je jiný. Rozhodne bych to nevzdávala... Šance ještě je. Psychicky problém se dá odbourat.
@somalicats - já nehodnotím, jen sděluji možnou příčinu vvhledem k vysokému stáří, o psích psycholozích jsem popravdě snad nikdy neslyšela, taky je otázkou kolik by to vyšlo a jestli u tak starého psa ta léčba, která je u lidí na dlouhé roky měla ještě nějeký efekt, když už má 14 let (a psi se dožívají těch 15 let, osobně vím snad v okolí o jediném psíkovi, kdyý se dožil snad skoro 17 let, byl to obyčejný oříšek...)
a také píšu o tom, že ať se rozhodne zakladatelka jakkoli s tím psem, tak aby to svědomí měla klidné, ten pes prostě je starý, u nás museli v rodině teta se strejdou utratit 60 kilovou labradorku kvůli kloubům, nevyšla schody a 4 patra bez výtahu ji nemohli tahat 3-4x denně, prostě ji neunesli, měla 14 let, ale bordel doma se snažila nedělat
a pak si holky je třeba uvědomit, že takové zvíře, kdyby žilo ve volné přírodě už dávno asi bylo sežráno silnějším, příroda to tak má zařízené, jen my někdy k těm domácím mazlíčkům trpíme sentimentem, kdy racionálně opravdu když se je třeba starat o miminko a psí babičku, tedy jako by druhé miminko, tak si myslím, že po vyzkoušení různých dostupných metod, pokud selžou to utracení je z milosti, protože na toho psa mít asi šestinedělka bude mít nervy jen těžko, jen si vzpomeňte...
no a ještě možná poznámka, termín mají kolem 9. ledna, jako na poslední chvíli kolem vánoc utrácet psa mi přijde taky nešťastné...příští měsíc v tom hold musejí mít jasno a to moc času už na další zkoušení věcí bohužel není...
@brufinka2
A teď mě ještě napadla Bachova květinová terapie. Je proti stresu, různým problémům. Ale vím o ni jen okrajové, určitě bych zkusila někoho, kdo se tomu víc věnuje, jestli by v tomhle případě byla k něčemu dobra. Možná v kombinaci s převýchovou pejska by šlo vše rychleji... Kdo ví. Působí dobře na lidi a u psu ma taky výborný výsledky.
@marcicek84 pes ve volne prirode by nezil...pes neni vysledkem prirodniho vyberu, ale vysledkem slechteni cloveka-tedy umely druh...proto tohle je dost mimo
Sama musím napsat svůj příběh. Mám dva psy, před narozením dětí jako moje děti, všude s námi, v posteli, na zahraniční dovolené, nikam jsem bez nich nešla apod. Příchod dětí zvládli v pohodě, nicméně jak stárnou a možná i žárlí, to nevylučuju, tak jsem z nich fakt na nervy. Jeden pes neustále buď štěká, kňučí nebo vyje. Měl to odjakživa, ale časem se to horší a na pocuchané nervy není nic horšího než když vydrží dvě hodiny kňučet a pískat, že chce buvolí kost, ležet na gauči kde sedím já, hračku mého syna apod. Do toho je útěkář, takže vždy když ho vypustím na zahradu, tak musím pořád koukat, jestli nevezme roha. Druhý pes likviduje věci - neuklidíme hračky před odjezdem, někde najde nějaké prádlo - rozkouše. Když nedělá neplechu jeden, dělá ji druhý. I s čistotností je s nima trochu problém. Mám ráda pořádek, takže neustále jen uklízím, abychom měli doma čisto, ale nikdy ho nemám (línají celý rok, třikrát denně venčení od podzimu do jara znamená třikrát denně koupání packy+podvozek a nikdy nevysuším tak, abychom neměli otisky všude apod. ) Jsem uklízecí otrok, jinak už tomu neříkám a když mi není dobře, do toho jsou děti nemocné, navíc syn do roka a půl špatně spal a když jsem byla v noci 10x vzhůru, a pak ráno jeden pes mi uteče, druhý pes něco rozkouše nebo pozvrací půl bytu, protože sežral něco co neměl a je mu blbě, tak už kolikrát ztrácím nervy. A jsem hodně unavená. Nikdy bych je nikomu nedala. Obětovala jsem jim hodně věcí, přestěhovali jsme se kvůli nim z bytu do baráku (hluk, stížnosti sousedů), dovolené byly 6 let podřízené jim, chodili jsme na nic moc pláže za město, kam nikdo nešel, protože jeden pes na každého pořád štěkal, s dětmi by bylo nemyslitelné na takové pláže chodit. Zároveň jsme je nesměli nechat nikde samotné, ničili by pokoj, takže pořád je mít s sebou, zároveň nám je nikdo nechtěl hlídat, pouze u nás a já si o to ani neříkala, abych neobtěžovala.
Člověk není dokonalý, ano veděla jsem, že si pořizuju zvíře na 15 let třeba, ale člověk nikdy vše nedokáže vyhodnotit, život se mění a kolikrát si říkáme, tohle nikdy, tohle vždycky a ono pak po deseti letech je vše jinak. Každý máme jiný život, proto nesuďme druhé.
Ještě dodám, že psům se věnujeme, samozřejmě ne jako před tím, než byly děti, ale to ani moc dobře nejde. Mazlím je, mají pamlsky, hračky, zahradu, procházky, ale přesto je to s nimi těžké.
@anniesfibis - nemyslím si, ve volné přírodě žije pes divoký (dingo) a třeba vlk je příbuzný psa a i šlechtěný pes musel vzniknout z volně žijícího druhu zvířete, že... no a obecně jde o zvíře jako takové, které je součástí přírody a kdyby mělo přežít v ní, tak by se tak vysokého věku třeba vůbec nedožilo...je úplně jedno jak je šlechtěné, nebo jestli je výsledkem přirozené evoluce...
@marcicek84 dingo a vlk jsou predci psa; pes je produkt vlovek, vznikly slechtenim a jestli si to myslis nebo ne, je celkem jedno..
@anniesfibis - tak to jsem vážně nepochopila co sem pleteš nějaké šlechtění, pes je zvíře a pokud ho vypustíš do přírody, tak buď bude sežrán silnějším nebo sežere slabšího aby přežil, tyhle zvířecí pudy mu zůstaly a to jsou zákony přírody, takže pes v přírodě by prostě tak dlouho jako u člověka doma nepřežil... nehledě na to, že třeba jsou země, kde ty psy chovají a jí jako my třeba prasata...
@brufinka2
@elu Tak jste tady děvčata hezky přiznaly, že jste to zvoraly, tak se k tomu postavte jako hrdinky, psa netrestejte - to se týká hlavně @brufinka2 a začněte to řešit jinak, než tím, že obviňujete psa z toho, jak vám najednou komplikuje život. A ještě k tomu trestání - ty se divíš, že tě pes při návratu nevítá - proč by měl, když ho při návratu domů trestáš? Stačí, když si přečteš jakoukoliv knihu o trestech....vždy, když chceš, aby pes něco pochopil, musíš mu to dát najevo ve správnou dobu. Tedy pokud on se v noci či v tvé nepřítomnosti, jak píšeš, doma vykálí a udělá bordel a ty dorazíš domů a ztrestáš ho, tak on si to NIKDY nespojí s tím, co udělal před nějakou dobou.To jen pro vysvětlení, proč vaše tresty logicky nezabírají! Kdybys vždycky, když přijdeš domů, mě ztrestala, tak tě budu taky ignorovat a budu tě mít na háku.Psa si víc jak 10 let polidšťuješ, absolutně mu nerozumíš a teď po něm ve stáří chceš, aby on chápal tvé nesmyslné lidské pochody a když tomu logicky nerozumí, tak ho trestáš ....
@mpavlinka Není třeba se psům v životě podřizovat, ani to není dobře, mohou spolu žít v pohodě vedle sebe, aniž by někdo trpěl.....V mém příspěvku šlo hlavně o to, že pokud si přiznám chybu, měla bych začít s nápravou u sebe a ne obviňovat druhého.A to, že někdo to po letech "nedává", já nepochopím, živý tvor, byť je to pes, není kus nábytku, který když doslouží, se dá do sběrného dvora.
@brufinka2 třeba tady .....Hrozne nas to ako rodinu depta, pretoze nikdy nevieme, v akom stave najdeme byt, ked sa vratime z obchodu, alebo z prace. S manzelom uz nedokazeme ovladat emocie, takze je za to vzdy potrestana.......a tady.....Mame dcerku, ktora vidi, ako je neustale pes trestany za vykaly v byte a mne sa nepaci, ked dcerka pozoruje tak caste negativne emocie.........stačí to ?
já vím, že to byla chyba,taky jsem poučená a nikdy víc si žádné zvíře nepořídím, hlavně proto, že jsem na to sama, manžel to má na háku , ja se k tomu postavila čelem, prostě jí nechám dožít a pár let se ještě budu vztekat, že jsem si dost výrazně zkomplikovala život.......
Ufff....zažila jsem si něco podobného... Je vidět, že spousta těch, co tu přispívají si neumí představit, čím procházíš...naši, teprve 4letou fenku jsme nechali utratit asi před měsícem...než se do mě někdo pustí, byla nemocná, měla zánět slinivky, trápila se s ním rok, kupovala jsem jí drahé prášky, vařila dietně, ale ať jsem dělala co jsem dělala, nelepšila se a hlavně se za ten rok strašně změnila a problémy s ní začaly, když se narodil syn, paradoxní je to, že jsem s ní byla daleko častěji, než když jsem chodila do práce a pak onemocněla, začala se doma pocuravat, pokakavat, nevěnovala nám pozornost, hrát si nechtěla, a pokaždé, když jsme šli domů, jsme se báli, co objevíme... Není nad to, když si vedete návštěvu a v chodbě jsou "dárečky".... Bylo to strašné a s manželem jsme se hrozně hádali.... Začínala být agresivní na syna, celý den se třásla a odmitala jist...opravdu jsem se snažila a z toho co píšeš mi přijde, že děláš maximum, ale přijde mi, že se tu do tebe akorát všichni pouštějí a některé z nich nemaji doma ani psa, dítě, nebo obojí dohromady....veterinář nám sám řekl, že bychom ji měli vysvobodit, že se ten pes trápí...ano je to jiný případ, protože byla opravdu nemocná, ale jen jsem to chtěla říct, že ti rozumím a že vím, jaké to je, když se v tobě perou dvě osoby, ta která má ráda svého psa a snaží se udělat vše správě a ta, která chce to nejlepší pro své děti a vztah...Na Angie myslím každý den, každou noc se mi o ní zdá...jakoby za mnou chodila z nebe na návštěvu.... Vim, ze jsem udělala maximum...ale i tak mě to strašně bolí, protože byla jako moje dítě... Ale za poslední rok už to nebyla ona...vím jak ti je, je to bezvýchodná situace, kdy podle mě není nic správně... Nenabadam tě k tomu, abys ji utratila...jen bych tě neodsuzovala, kdybyste to udělali.... Píšu ti to jako někdo, kdo si zažil peklo...je mi tě líto, je to něco strašného, kor když ji máš tak dlouho...držím pěsti, ať se zlepší
@marcicek84 presne. Kiež by sa ta hlava dala posúdiť rovnako, ako u ľudí. Veterinár nám oznámil demenciu, dal lieky a navrhol, nech porozmyslame nad eutanaziou. Psi psychológ povedal skúste znova vycvičiť.... Tak si potom vyber. Ale máme v pláne konzultovať ešte s inými špecialistami, tak uvidím, ktorý názor výhra.