Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Už jsme 3, ne jen 2 - jak jste to zvládli s partnerem?

michanelka
29. kvě 2019

Zdravím, mám v hlavě moc otázek a zajímalo by mě, zda i ostatní maminky se svými partnery zažívají něco podobného nebo je to jenom u nás a jak jste to řešily... Jak jste se s partnerem dokázaly přenést přes to, že ani jeden už nebudete mít svůj klid? Změnilo se něco mezi vámi citově? Chtěl od vás přítel odejít nebo si dat aspoň pauzu?

gruyerre
29. kvě 2019

@michanelka Oba jsme miminko moc chtěli, takže jsme se kvůli němu rádi vzdali našeho klidu, i když jsme teda nečekali, že to bude tak náročné. Rozhodnutí mít dítě jsme nikdy nelitovali. Citově je to mezi námi řekla bych stejné.

vikaleo
29. kvě 2019

@michanelka A jak dlouho mas po porodu? Mě to trvalo tak pulroku, pak přišlo nějaké to smíření, teď skoro po dvou letech už si skoro nepamatujete oba, jak to bylo před tím... Zkepsilo se to hlavně, když malý začal chodit dřív spinkat a měli jsme večer čas pro sebe. Jinak na začátku jsem to nesla dost těžko, ale deprese přešla, manžel už si taky zvyknul. Musí se to na začátku vydržet, o všem mluvit a diskutovat, nenosít všechno v sobě, teď všichni tři to mate těžký...

codal
29. kvě 2019

@michanelka jako je to obrovská změna.. když se narodila první dcera, spala mezi námi v posteli a mně najednou hrozně chybělo, že se nemůžu přitulit k manželovi.. tak jsme dali bočnici a malá pak spala na kraji a bylo toepsi
.teď co máme druhou se ale do postele už všichni nevejdeme, takže spím s holkama a manžel se odstěhoval do pokojicku..nekdy mně to mezi,ale téměř každý večer, když holky usnou,si k němu jdu lehnout,abychom byli alespoň pár minut jen spolu.. celkově na sebe najednou mame málo času, to nám samozřejmě chybí,dohanime to o víkendech, kdy starší dcera občas chodí k babičce, ale bereme to jako součást rodičovství a nemůžu říct, že by nás to nějak odcizilo.. naopak jsem ve svém manželovi objevila novou stránku, úžasného otce a miluju ho za to snad ještě víc..nekdy je to náročné,ale s tím jsme počítali, snažíme se vycházet si vstříc, o holky se staráme oba, manžel mi hodně pomáhá jak s dětma, tak v domácnosti..když potřebuju,aby pohlídal holky, nemá s tim problem,ani mně nevadí když si jde třeba občas na kolo..máme teda hlídací babičky, které nám to všechno hodně zjednodušují, věřím že když tohle nekdo nemá, může to být na bednu.. holkám je 2 a sedm měsíců a druhé sedm měsíců a je to čím dál tím lepší..první půl roku byl nejtěžší, zvaknout si na tu změnu, najít nějaký režim, hlavně s první dcerou,ale ono si to všechno sedne🙂.. že by mě partner chtěl někdy kvůli tomu opustit, to ani náhodou, mám pocit,že oba zažíváme nejhezčí období svého života, i kdyz je to někdy na palici😂..

michanelka
autor
29. kvě 2019

@vikaleo odepsala jsem ve zprávě

miba10
29. kvě 2019

@michanelka my děti moc chtěli. Upřímně když jsem otěhotněla, a viděla // tak jsem byla dost v šoku. Dlouho jsem se smirovala s tím, že už nic nebude jako dřív. Že naše sešlosti s přáteli nebo moje festaky, kde jsem dokonale vypnul, protože jsem měla náročnou práci, už budou minulostí. Ale když jsem pak viděla utz kde už to vypadalo jako človíček, mi to najednou bylo úplně jedno. Po porodu když jsem měla malou konečně u sebe mi došlo, že nic není důležitější. Přítel ze začátku co se týče mimca moc iniciativu neměl, přeci jen jako chlap se bál aby malé nějak neublížil, protože byla dost malinká. Ale hodně mi pomáhal s domácností. Když ji byly asi 3 měsíce a už byla trošičku větší, tak fungoval i s ní a drží to do teď. Podruhé jsem otěhotněla když malé bylo 9 měsíců. Oba jsme nevěděli zda si mimi necháme, zdálo se nám to hrozně brzy po sobě. Ale mimi jsme si nechali a máme krásný páreček.
Změnilo se úplně všechno, ale nemenili bychom vůbec nic. Ani jeden z nás nechtěl od toho druhého odejít. Citově se nezměnilo vůbec nic. Vážíme si jeden druhého mnohem více než když jsme děti neměli. Jsme 4 a dva psi a je to mazec. Ale není nic lepšího

preiba
29. kvě 2019

S prvním manželem jsme miminko neustali. Moc si miminko přál, byl pyšný, že má syna, ale chyběly mu hospody do rána, cestování ( cestovali jsme po celém světě), byl protivný, já pak zase na něj a nakonec pro něj vyhrály hospody a kamarádi. Rozvedli jsme se, ale vycházíme poměrně dobře, i syna se stará, bere si ho na víkendy 1x14 dní.
S druhým mužem máme holčičku a tady to funguje úplně jinak. Pomáhá mi, ale to zase nemůžu říct, že mi první muž nepomáhal....,kdyz někam kde, tak na chvilku, většinou chodíme společně s dětmi všude, hodně jezdíme pryč společně, děti jsou od šestinedělí obě navykle na režim a od 19.h do rána mame klid a čas na sebe, takže po intimní stránce je to u nás jako dříve a miminko nám nijak do našeho života po této stránce nezasahlo. 🙂 První syn ten se půl roku jen budil, tam to bylo horší, ale i tak se vždy dá čas najít 😉 Každopádně je to velká zkouška a myslím, že když se dva miluji, tak to ustoji... Hlavně děti vyrostou a půjdou pryč... Partner ten s námi zůstává pořád, takže musí vědět, že je důležitý, že není odsunuty na druhou kolej... 🙂

kata267
29. kvě 2019

@michanelka s muzem se negativne nezmenilo nic naopak je uzasnej tata...ale uprimne na "volny zivot bez deti" obcas myslim I ted po tech letech a to uz mam doma dva kousky 😂

preiba
29. kvě 2019

@kata267 jooo, každý si vzpomene na volnost, kterou měl. 😂 Ne, že ne. 🙂 Taky mám dva kousky a občas si říkám, že jesrli budou dělat věci co já... Potěš koště 😂

kata267
29. kvě 2019

@preiba rezim od 19ti hod klid bych fakt chtela nekdy zazit 😀,I kdyz je snaha deti maji jiny nazor 😀😀

lastovenka
29. kvě 2019

@preiba můžu se zeptat na ten režim po šestinedělí? Jako že date děti spát a spí až do rána?

codal
29. kvě 2019

@kata267 i já, od začátku si chodím s holkama v osm lehnout, nejdřív s první a když se narodila druha, tak s oběma.Opravdu každý den v osm jsme v posteli, chvíli si čteme a v půl deváté zhasínám. I přesto obě usínají cca mezi 21-21:30. Prostě dřív ani náhodou. Nevím, kde dělám chybu😀. Ale už jsem si zvykla 😂.. s manželem se díky tomu večer občas míjíme, protože ráno brzo vstává, tak chodí brzo spát,ale snažíme se každý večer aspoň na pár minut být prostě jen spolu. Ne vždy to vyjde no😁..o víkendech je to pak lepší.. ale pořád si říkám,že je to jen na pár let a že na to ještě jednou budem vzpomínat.. ale obdivuji každou matku, která dokáže své dítě v sedm uspat, já to prostě neumím a nevím jak to udělat. Teď už to asi nezměním,tak nezbývá než vydržet 😉..

kata267
29. kvě 2019

@codal to je jak u nas akorat ze my se s muzem stridame tj.kazdy si vezme jeden "kus" aby se vzajemne nerusily, mladsi usne tak o pul 9-v 9, ale starsi...jak pises v 8 nejpozdeji v posteli, ale usinaji tak v 10 🙈 proste sem uz rezignovala nemam holt spaci deti 😀 I kdyz nektery vecery uz toho mam fakt plny kecky

codal
29. kvě 2019

@kata267 u nás je to poslední dobou stejně..ta mladší začala po kojení "povídat" a tak si ji manžel poslední měsíc v půl deváté odnáší a uspáva ji on v náručí.. jak přes kopírák 😂..

daasqua
29. kvě 2019

Máme celkem hodné a bezproblémové mimčo (11m), spí krásně celou noc v kuse od 2m bez MM, přes den 2x, dokáže se sama zabavit, žádné prdíky, usíná dobře... takže u nás se toho zas tolik nezměnilo. Volný čas mám já i manžel, když potřebuji, má home office a já někam zajedu, oba vyspalí (já víc, než předtím). Stále máme víceméně klidné večeře, kdy koukáme na seriály či filmy. Dělám ještě trochu do práce, takže mozek zabavím, do toho máme s přáteli mininakladatelství. Jediný rozdíl je, že s cestováním je to horší, ale jezdíme na chalupu, k rodičům, já vyletuju s kočárkem po Praze, plánujeme nějakou nenáročnou dovolenou v ČR. Takže já si to moc užívám, mám víc volna (předtím bylo sadomaso v práci, dělala jsem za 3 lidi a nyní tu pozici ty 3 lidi dělají :-P) a je to zase něco jiného a zajímavého 🙂

m_tina
29. kvě 2019

my sme ye o dite snazili 2 roky, takze kdyz sem otehotnela, byli sme nadseni a zustalo nam to, uprimne my tak nejak hned proste byli 3, az me to prekvapilo, jak to pro nas bylo samozrejme... ja malyho nechtela dat nikomu a manzel kdyz sel po 2t, co byl s nami doma, zase do prace, tak mi porad psal, at posilam fotky atd 🙂 za chvili se nam ma narodit druhe, synovi budou 3 roky a zatim sme ho meli u moji mamky na hlidani nasi na 4hod, kdyz sme sli loni v lete na nase vyroci do kina a ted parkrat na par hodin, ze sme potrebovali neco nakoupit, tak at ho netahame sebou... jinak je pro nas samozrejme, ze on je s nami a vse resime tak, aby to s nim slo, proste sme 3 a ne 2 a sem hrozne rada, ze to slo samo a hned 🙂 drzim palce, at se to srovna a taky se vam nova situace vryje pod kuzi a jste spokojeni 💙

puhelin
29. kvě 2019

My jsme vedeli, ze rodinu chceme. Nedilnou soucasti pro nas bylo, ze jsme se vzali, aby se miminko narodilo do manzelstvi. Pred snatkem jsme absolvovali predmanzelskou pripravu, kde se hodne resi problemy, ktere po narozeni miminka nastanou. V klidu jsme si o tom povidali, resili ruzne situace a dosli k zaveru, ze jsme pripraveni rodinu zalozit, i kdyz to s sebou prinasi zarlivost, nudu, stres a strach, ktery se na vztahu doted dvou klidnych lidi muze negativne podepsat.

verace81
29. kvě 2019

Také jsme děti chtěli oba dva. Pro mě spíš byl najednou šok, že budu doma zavřená a už nebudu moc chodit jak jsem byla zvyklá, než jsem si uvědomila, že prostě mimčo vezmu sebou. Malého trápili prdíky takže na uspavání jsme se střídali. V posteli jsme spali tří i když jsem říkala že si tam prcka nevezmu. Přišlo druhé mimčo a v posteli jsme byly najednou čtyři. Teď když u kojení usnu tak se stane že je nás někdy v posteli i pět. Takže závěr je, že už na sebe nemáme tolik času, ale zase máme tři drobečky kteří nás dokonale spojují a hlavně nedokážu si představit, že by jsme byli zase jenom dva. Pravda je, že ty úplně malý miminka potřebují hodně péče a některý chlap to může těžce nést protože se najednou netočíš jen kolem něj, ale když děti povyrostou tak se dá společně zažít hodně zábavy.

pavlinar
29. kvě 2019

Ahoj. Tak my jsme se ze začátku hádali nebo spíš chytali za slovo.. z té změny, z nevyspání, z nejistoty, jak o dítě správně pečovat. To jsem se snažila utnout, že buď po sobě budeme takhle štěkat a sbohem, nebo se budem snažit komunikovat v klidu, a ohleduplnně. Utla jsem to v zárodku, nenechala to vygradovat.
Ohledně volného času je to těžké. Teď zrovna jsme to řešili... že manžel si sice pořád stěžuje, ale pro něj se až tolik nezmněli, a já taky potřebuju čas jen pro sebe. Tak na tom teď zapracovat i z mé strany.
Malá chodí spát kolem 8, takže ty večery pro sebe máme. Bez toho by to bylo hodně špatné. Hlídání nemáme žádné.
Vztah máme pěkný, to rodičovství tomu dává další dimenzi. A vždycky si budem vzájemně vděční za to boží dítě, co jsme si spolu vyrobili 🙂 ale je na tom víc práce... i když bych nejraději padla do pelechu taky v těch 8, tak se jdu družit s manželem

lastovenka
29. kvě 2019

@michanelka Nám se ani ne před měsícem narodila holčička. Období po porodu pro mě zatím bylo snad to nejtěžší v životě. První dva týdny jsem nesla velmi těžce, že se nemůžu partnerovi věnovat jako dřív. Že spolu nevrátíme čas jak chceme, že spolu už nechodíme spát ve stejnou dobu, že spolu nevstáváme,nekoukáme na filmy a nikam teď vlastně ani nechodíme. Máme minimum času se sobě věnovat a hrozně mi to chybí. Děkuju bohu že se nám malá narodila.......ale změna to je. Je to krásná změna, ale zároveň pro mě zatím i velmi těžká.

jannym
29. kvě 2019

@codal to neni matkou ale detmi mam dva kousky a oba jsou brzy vecer v posteli ale musi brzy vstavat abych starsi dovezla do skolkya rano jeste udelali logopedii protoze odpo uz je mimo a nic ji nenaucim, kamaradka ma zas syna totalni sovu v puldesaty vecer by klidne jeste zil ale rano vstat je pro nej nerealizovatelny a my mami, mame problem se potkat jelikoz nase deti ziji v jinych casovych sferach....

jannym
29. kvě 2019

Ja nevim u nas to nebyla zas tak velka zmena, manzel jezdil s nakladakem a ted kdyz mame druhe s autobusem tyden ci dva se nevidime takze u nas zadne takove ty ritualy po kterych si lide styskaji nebyly, sice je problem s casem kdy nejake to mazlenicko zrealizovat, ale vzdy se najde a to je hlavni, jsem unavena a ne vzdy mam pochopeni pro jeho pochroumane ego ale zas se vzdy tesim kdy prijede a mam radost z kazdeho objeti ktere se nam podari ukoristit

preiba
29. kvě 2019

@lastovenka obě děti jsem se snažila uspávat přibližně ve stejné časy ( u dcery jsem to zkoušela už od porodnice) Doma to samé a oba se naučili jist v 5-5:30, pak 8:30, 11:30, 14:30, 17h koupačka, v 18h večeře a v 19 už oba spí. Synovi jsou už 3 roky a dceři 5 měsíců. Samozřejmě syn, kterému jsou tři už má režim jinak upravený. Syn se budival jako dítě i v noci, ale pořád ve stejné časy. Od 6m pak ještě dvakrát a to mu vydrželo dlouho poměrně. U dcery jsem to zkoušela už od porodnice a drží se krasne doteď. 🙂 Takže teď oba v 19 uložíme do pokojů a chrni až do rána. 🙂

makronka222
29. kvě 2019

Dite jsme chteli. Na aktivity at spolecne nebo kazdy zvlast cas mame. Staci si to zaridit.

kata267
29. kvě 2019

@preiba fakt zavidim, ja mam deti 3roky a 1,5roku a o prospane noci snim uz od jejich narozeni 🙈😀 ani ta starsi jeste nespi az do rana a ke spani mladsi se snad ani nebudu vyjadrovat 😂...

lovemusicsun
29. kvě 2019

My jsme oba dítě chtěli a byli jsme ochotní kvůli němu změnit svůj životní styl. Narodila se nám krásná dcerka a myslím, že nás to ještě víc sblížilo. Občas sice manžel vzpomene jak flámoval až do rána a teď tráví sobotní večery doma a v půl 11 je v posteli, ale je to spíše v nostalgii. Mě to nechybí vůbec, užívám si dcerky a "svůj klid" si zas užiju, až odroste. Stačí mi malé chvilky pro sebe, stejně tak manželovi a myslím, že si během týdne na sebe dokážeme najít dostatek času.

malinkaelinka
29. kvě 2019

My teprve čekáme první, ale já z toho obavy moc nemám. Dospěli jsme do stádia, kdy to dítě do našeho života krásně zapadne, vlastně není nic, čeho bychom se museli vzdát úplně, snad jen kromě mé práce, ale i já se hodlám vrátit do práce poměrně brzy (ale do jiné a na částečný úvazek). My rádi chodíme - kdykoliv, kamkoliv - a to můžeme v pohodě i s kočárem nebo s nosítkem. Ani jeden nemáme takový koníček, který by musel s dítětem skončit. Podle mě se dá většina věcí dělat i s dětmi - znám to tak z domova, táta si mě bral na zkousky i koncerty kapely, na tenis, na hokej, na kolo... od miminka...Třeba obrovským životním omezením pro nás byla stavba domu - vlastně veškeré volnočasové aktivity šly na rok a půl do kelu, všechno volno jsme spolu trávili na stavbě (dělali jsme si vše sami), ano bylo to velmi náročné - fyzicky a hlavně psychicky, ale zvládli jsme to. Vždycky na všem pracujeme jako tým. Takže ani příchodu dítěte se nebojím. Navíc manžel má super práci, která mu umožní se tam vyspat, když je klid, takže z práce přijde odpočatý, může převzít dítě, vypadnout ven, abych si i já mohla drcnout... Věřím, že to zvládneme, tak jako jsme zvládli všechno dosud 🙂 A výraz "mít svůj klid" já moc neznám. My jsme nikdy nebyli jen my dva, jít do práce a pak být spolu. Nejdřív jsem já dálkově studovala a manžel si rekonstruoval byt. Pak jsme se teda sestěhovali, pak začal studovat manžel, pak jsme se rozhodli postavit dům, do stavby já jsem si našla časově velmi náročnou práci.... jsme zvyklí, že se pořád něco děje, pořád něco řešíme. Jasně, dítě je něco jiného, ale je to něco, na co se oba moc těšíme a těšíme se právě i na to, jak ho zapojíme do našeho života a co s ním všechno podnikneme (samozřejmě ne s novorozencem, ale až mu budou dva tři měsíce a více 🙂 )

adinka19
29. kvě 2019

@michanelka nas malicka naopak hrozne ztmelila a to jsem si myslela, ze vic uz nejde 😉. Potrebu chvilky pro sebe jsme vyresili tak, ze mam kazdy urcene odpoledne pro sebe, kdy hlida ten druhy 🙂

urtica
29. kvě 2019

Asi tu budu za černou ovci, ale pro mě to bylo velmi těžké období. A to navzdory tomu, že dcera byla vymodlené dítě, moc jsme si ji přáli, a chlap je bezva partner i otec. Ztrátu svobody jsem nesla těžce a dokud se malá nenarodila, neuměla jsem si moc představit, co mě čeká. Dcera byla navíc relativně náročné miminko - nespavé, dráždivé, s určitými - i když ne fatálními - zdravotními obtížemi. Nejhorší pro mě bylo asi období prvního roku a půl po jejím narození, rozjela se mi poporodní deprese, náš vztah si prošel krizí. Nemyslím, že by chtěl partner odejít, nebo si dát pauzu, ale vztah značně ochladl, měli jsme problémy s komunikací a panovala mezi námi slušná ponorka. Myslím, že jsme oba měli pocit, že lítáme jak hadr na holi a ten druhý to vůbec neoceňuje - navíc jsme se poznali relativně pozdě, já byla dlouho zvyklá řídit si život víceméně sama a najednou jsem měla pocit, že nemůžu NIC. Teprve po roce a půl jsme byli schopni začít efektivně komunikovat, hodně mi pomohla léčba deprese a terapie. Po dvou letech se začal vztah vracet do normálu - s větším dítkem už je to jiné, je tam větší možnost někam si vyrazit, oddechnout si a nabrat síly, což první měsíce moc nelze...navíc ne každý je "na miminka", já jsme naznala, že si děti užívám spíš ve vyšším věku. Zpětně bych řekla, že nás krize stmelila, nyní máme druhé dítě a fungujeme jinak..manžel je daleko vstřícnější, já už tolik věcí nehrotím, spíš se tak nějak snažíme přežít a řekla bych, že jsme k sobě mnohem tolerantnější než po prvním porodu. Držím palce, ať se to mezi Vámi vyřeší, případně doporučuji odbornou pomoc - nám to skutečně pomohlo.

blackhole
29. kvě 2019

Nám se před 16ti dny narodil 2. syn, doma máme ještě 22 měsíčního syna. První dítě bylo určitě větší záhul, prakticky od porodnice neodložitelné Satáně, ublinkávající celý první rok, s věčně zaraženými prdy, které mě málem dostalo do blázince. 20 měsíců jsem čekala, než začne spát celou noc, ale tělo si na ten spánkový deficit nějak zvyklo. Řešila jsem hlavně malou chuť na sex, ale nepříjemný mi nebyl, takže jsem se snažila myslet na to, abychom ho měli pravidelně. Vím, že manžel to potřebuje víc než já, je to pro něj hodně podstatná část vztahu a není pro mě problém se mu v tomto směru přizpůsobit. Myslím, že život se po prvním dítěti změnil hlavně mně, on fungoval víceméně stejně jako předtím, péče o dítě a domácnost byla v podstatě na mně. Teď, když máme 2 děti (a rodiny daleko), se už víc zapojuje a je fakt, že toho času na sebe máme minimum. Čekám, že po šestinedělí si to trochu sedne. Řekla bych, že všechno hodně závisí od toho dítěte. Pokud je náročné, tak to člověk nějakou dobu holt musí zkousnout, nebo jít o dům dál. Důležité je, jak moc se tatínek zapojuje do péče, podle mě by v tom měla být rovnováha, protože pokud si máma neodpočine, těžko bude mít energii i na to, být partnerkou.

preiba
30. kvě 2019

@kata267 tak Vám přeji ať se brzy vyspite a spraví se to 😊

Sem začni psát odpověď...

Odešli