Výchova dětí
Mám velkou rodinu a skvělou ženu díky které se nám daří rychle vstřebávat životní zkušenosti a poučovat se z nich. Díky zkušenosti s větším počtem dětí jsme si postupnně došli k jiné výchově než praktikují lidé kolem nás. Výsledek této výchovy nám přináší stále větší radost. Aby ti kteří s námi nejsou moc v kontaktu lépe chápali naši výchovu, tak jsem napsal krátký článeček o naší výchově. Mohl by být někomu užitečný a taky nás zajímají reakce ostatních a jestli někdo ve výchově jde podobným směrem jako my.
Stručné shrnutí
- Jeden přístup k výchově zdůrazňuje učení z vlastních zkušeností a řízené vystavení drobným rizikům (např. pády z nízké postele) jako způsob, jak rozvíjet dětskou zodpovědnost a samostatnost.
- Jiný přístup zdůrazňuje teplé, ochranitelské prostředí plné lásky, pozornosti a uklidňování dítěte, přičemž odborníci (zmíněná pedagogická fakulta) poukazují na riziko fyzických úrazů a emocionálních deficitů při „nechráněném“ přístupu.
- Většina diskutujících souhlasí, že optimem je vyvážená výchova kombinující pozitivní vztah rodičů a postupné učení samostatnosti, přičemž přesné hranice mezi ochranou a vystavováním rizik jsou předmětem sporu.
Nejčastější otázky
Q: Jak naučit dítě samostatnosti a zodpovědnosti bez nadměrné ochrany?
A: V diskuzi se doporučovalo postupné vystavování dítěte drobným, kontrolovaným rizikům a důsledné rodičovské hranice; v jednom popisu autoři uvádějí poměr asi 15 % jasně nekompromisních zásahů a zbytek podpory a úsměvu, přičemž toto pravidlo bylo v diskusi kritizováno jako neprůkazné.
Q: Kolik pádů z postele je „normálních“ pro naučení opatrnosti?
A: Jeden účastník tvrdil, že „do 20 pádů z postele se úplně každé dítě naučí zodpovídat si za to“, ale toto číslo bylo v diskuzi označeno za nedomyšlené a odborníky (odkaz na pedagogickou fakultu) zpochybněné jako nevědecké.
Q: Jak mám reagovat, když dítě spadne a zabolí ho to?
A: V diskuzi se střetly dva přístupy: jeden doporučuje krátké uznání bolesti a rychlé přesměrování (příklad fráze: „Vidím, že jsi spadla s postele, asi ses bouchla do hlavy... Příště polezeš opatrněji.“), druhý zdůrazňuje uklidnění, objetí a pečlivé zhodnocení zranění s případným lékařským vyšetřením.
Q: Kdy je „ochrana“ dítěte škodlivá a kdy nezbytná?
A: V diskusi zaznívalo, že přehnaná ochrana může podle některých autorů vést k závislostem na konzumní zábavě a snížené odolnosti v dospělosti, zatímco kritici poukazovali na riziko těžkých úrazů (nitrolebeční krvácení, poranění páteře) a doporučují chránit dítě před reálnými fyzickými nebezpečími.
Q: Kde hledat odborné stanovisko, když se názory rodičů liší?
A: V diskuzi byly zmíněny instituce jako pedagogická fakulta a porodnice jako zdroje odborných rad; také byla zmíněna veřejná osobnost prof. Z. Matějček jako představitel odborného pohledu na raný vývoj dítěte a internetové fórum Modrý koník jako prostor pro rodičovské zkušenosti.
Q: Jaký kompromis mezi svobodou a autoritou doporučují rodiče z praxe?
A: Někteří rodiče doporučují hledat „optimum“ mezi svobodou a autoritou a sledovat, jak dítě reaguje v řádu týdnů; jeden z diskutujících popisoval empirické dolaďování hranic podle pozorované živosti a spokojenosti dítěte.
Závěry z diskuze
Shoda
- Rodičovský pozitivní vztah a citová dostupnost jsou považovány většinou diskutujících za nutný základ výchovy.
- Je třeba hledat vyvážený kompromis mezi svobodou dítěte a rodičovskou autoritou.
- Rodiče se mohou a mají učit z vlastních chyb a upravovat výchovné postupy.
Sporné názory
- Někteří tvrdí, že vystavování dětí drobným rizikům (např. pády z postele) učí zodpovědnosti, zatímco jiní varují před rizikem vážných úrazů a kritizují tento přístup jako nebezpečný.
- Jeden proud obhajuje minimalizaci lítosti jako výchovný prvek, druhý zdůrazňuje potřebu soucitu, objetí a uklidnění po pádu.
- Někteří tvrdí, že nedostatek „konzumní zábavy“ snižuje riziko pozdější závislosti, jiní považují taková tvrzení za přehnaná a neprokázaná.
Otevřené otázky
- Jaké konkrétní hranice riziku vystavovat děti v jednotlivých vývojových fázích bez zvýšení nebezpečí vážného úrazu?
- Jaké empirické studie potvrzují nebo vyvracejí tvrzení typu „do 20 pádů se dítě naučí opatrnosti“?
- Jak efektivně kombinovat emocionální podporu a disciplinární zásahy tak, aby vznikla optimální resilienční osobnost dítěte?
Zmíněné značky a firmy
Modrý koník, pedagogická fakulta, porodnice, policie, prof. Z. Matějček
Zmíněné produkty a metody
výchova založená na zkušenosti, nechat dítě padat z postele, 15% jasně nekompromisních výchovných zásahů, „do 20 pádů“ pravidlo, konzumní zábava jako riziko, „přirozené očkování“ (metafora), výchova ve vřelém světě plném lásky a ochrany
Místa a osoby
Luděk Šroll, prof. Z. Matějček, Modrý koník
Vidím že tímto způsobem to popisovat nemá smysl. Je to složité téma i na osobní pohovor, natož na psaný. To že pozitivní vztah rodičů je základem všeho jsem psal. To že někteří reagují jako kdyby jsme doma měli koncentrák je asi tím že mám sklon k radikálnímu způsobu vyjadřování. Lze se na to podívat i z jiné strany. Každý rozumný člověk asi chápe že není dobré dítě podporovat naprosto ve všem, ani mu pomáhat ve všem. Je to o nalezení optimálního kompromisu mezi mírou svobody a podřízenosti a mezi mírou samostatnosti a pomoci. Při nalezení optima je dítě nejsilnější, nejšťastnější a nejméně podléhá stresu. Jedním směrem od tohoto optima se osobnost sráží přílišnou autoritou a neochotou rodičů, druhým směrem klesá síla osobnosti příliš velkou rozmazleností a závislostí. Obojí vede ke zhoršení radosti ze života. Malé dítě reaguje na změny výchovy v řádu týdnů. Kdy je veselejší, živější a nejméně kňourá na něm poznáte. Takže tyto optimální hranice jdou vyzkoušet. My jsme to vyzkoušeli, a jsou jinde než jsme si i sami dříve mysleli.
Velmi děkuji za reakce. Článeček jsem nedal jen sem, ale mailem i poslal známým. Od nich nadšené pozitivní reakce, odsud všichni víte. Ti co nás znají tedy plně pochopili co jsem chtěl sdělit, ti co vychází jen z popisu, mne výrazně upozornili že můj způsob popisu zavádí jinam než co jsem chtěl sdělit. Vidím že vybírat v tématech na která chci upozornit ty nejradikálnější příklady a ještě je popsat tak aby vyzněly co nejradikálněji není nejvhodnější postup...
@srollovi vážím si toho, že jste se do diskuse vrátil. o tom žádná.
možná trochu pesimisticky, ale vy jste s tím začal🙂. není to tak, že známí vám potřebují mazat med kolem úst, protože jste "známý", kdežto my vám tu (některé) řekneme natvrdo, co si o tom myslíme, protože jste pro náš cizí a to se dá psát otevřeněji, neriskujeme ztrátu vztahu?
V zásadě asi rozumím tomu principu, který hlásáte. Jsem taky "divná matka", ale rozhodně mi u vás chybí nějaká spontánnost - máte to tak nalajnované a ještě to prezentujete jako jedinou možnou cestu, že už ted to odrazuje. Ano, asi to je jak píšete - je to jen o té prezentaci.
Tak třeba někdy příště.
@berenika39 Naprosto spontánně by to popsala manželka 🙂 Ale zas by tomu chybělo jasné logické objasnění souvislostí 🙂 Přátele kteří se ještě nedostali nad mazání medu kolem pusy nemáme.
@srollovi tak pak je chyba někde jinde. třeba je tohle forum příliš obecné, není tu prostor.....
no nic. přeji - i přes rozdílné názory na výchovu - at se vám daří a vaše děti jsou spokojené nejen ted, ale i v dopsělosti.
a o tom to je... 😉 😉 😉
@srollovi já bych to shrnula asi takto: rodičem se člověk nerodí, ale stává. Je jasné, že přitom může každý udělat chyby, ani vy jste při prvním dítěti určitě neměl zkušenosti, co máte teď. Důležité je se z chyb poučit a umět se i omluvit, pokud máte pocit, že jste jako rodič nezareagoval na určitou věc správně. To je to, z čeho se dítě učí být správným člověkem do budoucna. Když vidí, že i jeho rodiče nejsou dokonalí, ale že se umí ze svých chyb poučit a omluvit se za své chybné jednání.
No tak nejlépe mi to nakonec vysvětlila manželka. Sice jsem jí včera rychle přečetl co jsem napsal, ale to nestihla plně zanímat co tam chybí a na mé radikální vyjadřování je zvyklá. Když jsem jí večer řekl jaké byly reakce, tak mi ráno vysvětlila co v popisu chybí. To co jsem já zjednodušil na popis že základem výchovy jsou pozitivní vztahy, ona rozvedla tak, jak to nedokážu napodobit. Její popis se podobá i některým zdejším reakcím například uživatelsky užtotakbude. Podle ní jsem popsal jen tu mužskou stránku výchovy, která je sice důležitá, ale sama o sobě by k úspěšné výchově rozhodně nevedla. Důležitější část je ta výchova vztahem. Jinak prý hrozí že dítě bude jen samo pro sebe a nebude projevovat zájem o druhé. Ta mužská část co jsem popsal je jen doplněk pro zvýšení schopnosti překonávat překážky. Takže si nechám dát ještě pár lekcí od manželky…
Taky si ráda přečtu článek od manželky, nepředpokládám ale že to bude něco jiného, protože manželé se shodnou na spoustě věcí. Zmínila jsem se o tomhle článku svému manželovi a ten nevěřícně kroutil hlavou a nějak se k tomu nechtěl vyjadřovat, prý tito lidé to nemají v hlavě v pořádku a chudáci děti, toť vše.
@srollovi Asi chápu, co jste svým příspěvkem chtěl říct. Souhlasím s tím, že dítě se musí naučit hledat si zábavu samo. Do života mu to dá strašně moc.