• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vztah k tchýni po narození miminka. Je jiný?

začíná mě pěkně s.át.... :angry: vidim ji cca 2-3 za rok a i to je moc... klidně bych to prodloužila na 1x za 5-10let
1. črc 2013 v 15:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Moje skorotchýně je takový generál. Snažila jsem se s ní sblížit od prvního okamžiku, zdálo se, že jsem jí sedla a to prý je málokdo. Nevím, ale s postupem času se mi zdá, že si stejně nikdy nesedem tak abychom mohli spolu sedět u kafe a v pohodě se bavit o čemkoliv. To mi je líto. Jednou jsme si byly o hodně blíž, ale to bylo za situace kdy ona byla dost na tom špatně, bylo jí ublíženo, tak poznala, že ve mně má podporu a bylo to dobrý. Ale vše špatné jednou odejde a ona je zas tak jak byla dřív, generál, který jen velí a nedokáže svoje rady říct nějakým jemnějším tónem. Vždycky to vyzní jako rozkaz a to nesnáším. Další věcí je to, že neumí nejspíš vyjadřovat svou radost a dávat jí najevo. Když jsme jí řekli, že bude mít vnoučka, tak nebyl ani jediný náznak radosti, tak nevím jestli vůbec nějakou radost mají. A pak, asi zastávají názor, když ženská nemá břicho tak vlastně těhotná ani není a zvládne určitě plné pracovní nasazení a nemá nárok aby jí taky mohlo být zle, nebo tak něco. No jsem ráda, že nebydlí s námi a jezdí tak jednou do týdne na chvilku. Sice vnuka ještě nemá, ale už nám rozkazuje jaký kočár máme koupit a td. Přítel je z toho špatný, ale svým způsobem se jí bojí a zatím jí neřekl svůj názor, tak uvidíme co se bude dít až se malý narodí. Snad mi tady nebude pořád jezdit a rozkazovat co mám a co nemám dělat. Protože já se od ní nenechám komandovat. Řeknu jí ať je pro dítě babičkou a mě ať nechá být dítěti matkou, že ona už svého syna vychovala. Do jaké míry se mi to podaří abych s ní vycházela jakž takž, nevím. Vše je zatím ve hvězdách.
22. črc 2013 v 07:19  •  čeká miminko, termín má v lednu 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Těsně po porodu katastrofa! Udělala jsem několik scén a pak se to časem sklidnilo.. A ted lepsi nez před svatbou :wink:
14. srp 2013 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, s partnerem jsem chodila 3roky a jeho matka o nás extra zájem neměla a když se narodila dcera, volala do porodnice každý den, ba přímo se vnucovala. S přítelem jsem se rozešla, s ničím nepomáhal (mamanek) bohužel jsem to v zamilovanosti neviděla a myslela, že se změní - nezměnil a tak jsem ho vyhodila. Odstěhoval se k rodičům. O dceru se extra nezajímá, vše pod vlivem jeho matky, která dělá vše, aby malou měla. Nerespektuje však moje názory a vše si dělá po svém. Manipuluje svého syna proti mě a veškeré okolí. Koupila mi kočár a chce ho zpět, mám, ale na něj nárok.Na dceru od nich dostávám jen 1.000Kč, prý když kojim víc nepotřebuji a oblečků mi pár dali. Dceři je 10.měsíců. Začínám už z nich mít trauma, v noci nemůžu spát. Mrzí mě, že jsem otce napsala do rodného listu, měla bych ted jinak klid. Chtěla jsem, aby dcera znala svého otce, ale asi by bylo lepší, kdyby ho neznala. Celá jeho rodina je chladná a konzervativní. Když jde však o dcru, hrají divadélko, které je plné lásky a péče. Já je nezajímám. Bojím, se, že budou dceru poštvávat proti mě a ničit moji výchovu. Je to hrůza, ona(tchyně) nesnáší mě a já zase jí a syn se jí bojí a mě se nikdy nezastane. Nevím co bude dál a moc mě to trápí, nevím jak se s tím mám srovnat, že tam k nim budu muset dceru dávat.......bohužel nemám oporu ani ve své mamince - umírá....je mi tak strašně smutno......
23. lis 2013 v 00:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Matka mého přítele reagovala na zprávu o tom že jsem těhotná "úžasně". Řekla že je to strašné překvapení a že si myslela že ještě tak dva, tři roky počkám! (jsme s přítelem spolu pět let a bylo mi v té době 29… "tchýně" měla své první dítě v 18…). Nicméně od té doby se o mém těhotenství prakticky nezmínila, za celých devet měsíců se mě jen jednou zeptala jak se mi daří - a to bylo až když už jsem týden přenášela. Na to, že bydlí s námi v jednom domě tak je to docela nářez. Taky zastává názor - těhotenství není nemoc - takže jsem až do devátého měsíce chodila do chléva se starat o 40 býků - přítel má statek a vždy když měl jinou práci tak jsem musela jít já sama. Jeho rodiče ani nenapadlo, že by mně třeba mohli říct nechoď, my to uděláme.
No a od té doby co se malý narodil, tak by "tchýně" nejraději chodila pořád na návštěvu a vždy přijde s nějakým úžasným moudrem typu musíš dávat pozor, aby mu nenafoukalo do uší a zabalí mu hlavu do plínky - doma v kuchyni! Nejvíc mě ale vytáčí tím, že mi vykládá co všechno dělala její dcera u svých dětí, to totiž bylo jediné správné, protože její dcera je naprosto dokonalá… Jo a kdykoliv k nám přijde tak na malého spustí: "No ty mě vůbec neznáš, bydlíme v jedno domě a já tě vůbec nevidím…" "Ani za mnou nepřijdeš" - jsou mu tři měsíce, takže je to samozřejmě narážka pro mě, že by ho občas chtěla mít u sebe, ale to bych asi prostě psychicky nezvládla...
2. únor 2014 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naše vztahy se těhotenstvím a narozením malé strašně vylepšily a nemáme jediný problém! Dokonce teď kupujeme společně dvojdomek a nemám z toho strach :slight_smile:
2. únor 2014 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jej to je luxusní tema :slight_smile: takzd muj vztah k tchyni a opacne. Nikdy vztahy nebyly růžový, po narození dcerky to je cim dal horsi a ted to asi utla uplne. Ma vnuka od dcery, za kterym jezdila da se rict, ze obden ... na nasi slecnu ci nasla cas max 1 tydne (spis 1 za 14 dni) na hodku. Je to tak uplne se vsim. Nase dite je na druhe koleji a to si ani nedokazete predstavit, jak to ma ta jejich dcera tezke!!!.... no nevadi, nyni to vyvrcholilo, ze dceri dala autosedačku pro duheho vnuka (4 mesice) ve ktere ale jezdila nase slecna ( 2 roky) a nasi posadila do autosedačky pro deti od 15-ti kg (nase je na svuj vek mala a lehka 11kg) takze hlavu ma nekde v oblasti, kde maji byt ramena a navic sedačka vubec nedrží pripoutana. Kdyz jsem to videla, tak jsem se zhrozila, vzdyt v pripade nehody poleti i se sedackou....na to nam bylo receno, ze o co nam jde, ze to je porad neco.... no jde nam o to , aby nam nezabili Dítě! !!! Takže ted nevím zda dceru k babičce davat a riskovat nehodu (tchyne navíc hrozne lze, takze je schopna rict,ze nikam na pojedou a přitom byt celý den na cestach) ach jo!!!! :(
2. únor 2014 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
tak já se tchýni vyhejbám není o co stát....ani si malého nepochovala nepohladila je jiná zlá a divná ....malému jsou 4 měsíce času měla dost jediné kdy jí musím snést jsou bohužel vánoce...upřímně od té doby je fakt nějak nemám ráda...letos jsem lítala vařila pekla uklízela kojila atd...neviděla ani jednu pohádku a pak neřekla ani díky u dárků upozornila že je to výjmečné a drahé uf...škoda mluvit ...upřímně jí ze srdce nenávidím a jiné to už nebude
2. únor 2014 ve 21:17  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, tak já mám dvě děti a vždycky hned po narození nastoupila tchýně se svýma radama a blbýma kecama.
To druhé má 4 měsíce, takže mám čerstvé zážitky :slight_smile: .
Bohužel na můj vkus se vidíme docela často a většinou se nasáčkují k nám, aby u nich se nedělal binec a neupadlo nedejbože někde smítko.
Můj přítel naštěstí je stejného názoru i smýšlení jako já,takže si svou matku většinou uzemní, ale stejně se to opakuje pořád dokola,nedá si pokoj.
Vždycky když mají přijít, naskočí mi opar.
Takže trpělivost a nedat si nic líbit, poslední dobou už nejsem takový blbec a řeknu, co si myslím, tak se mi alespon uleví a je chvilku klid. Pak se někdy urazí a delší dobu nepřijdou :wink:
5. únor 2014 v 16:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@alcatko.j - moc hezky napsané naprosto souhlasím. :slight_smile:
8. únor 2014 v 09:59  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás po narození dětí podstatná změna k lepšímu. Všechny konfliktní témata jsme nahradili povídáním o dětech :wink: Naštěstí nemají tendence míchat se do výchovy, takže z mého pohledu jednoznačně změna k lepšímu. A když vidím, že mé děti mají tchánovci rádi a oni je, tak je víc dokážu tolerovat i já.
8. únor 2014 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Poznámka admina: “Příspěvek obsahoval neférovou reklamu, proto jsme jej odstranili.”
9. bře 2014 v 16:26 • monika678
jáááá tu naspat svůj názor, tak mě vyhodíte za slovník:D
17. dub 2014 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak u nás se docela vztahy narovnaly za stráááááááášně dlouho. Jsme s manželem spolu 16 let, po sedmi letech chození jsme se brali, do té doby mě nemohl tchán ani cejtit a tchýně tak občas. Další tři roky to bylo stejné na bodu mrazu, pak se narodila dcera a začalo se to pomalililinku lepšit, nejvíc nám paradoxně pomohl předčasný porod syna a boj o jeho a můj život. Teď je to celkem v pořádku, tchýně pohlídá když může, ale že by tam děti chtěli spát, tak to ani náhodou. Za to u mých rodičů můžou být jak dlouho chtějí a ani jim to nevadí a i tam spí. Tchán si totiž vždycky myslel, že si synáček najde holku z vesnice, zůstane pěkně doma a holka bude stát u plotny a vařit a vařit, proč by se jinak chlapeček asi ženil co? A já jsem z města, z paneláku, vydupala jsem si vlastní bydlení a svou domácnost a bydlíme v jiné obci a jezdíme se navštěvovat. Ale je to fuška udržet vztahy na normálu.
17. dub 2014 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Můj vztah se taky thoršil :X .. ona ví vždycky všechno nejlíp, musí být po jejím. Bohužel bydlíme na stejný vesnici pár baráků od sebe, chodí se koukat na malýho každý den :X když ho jeden den nevidí, když jedu za mojí mámou aby ho aspon jednou do týdne viděla je uražene :I Ale jak k tomu pak příjde moje máma :X ...
21. dub 2014 v 08:34  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak muj vztah s tchyni je super. Na zacatku jsme si ujasnili pravidla vychovy i s dedou a oni to respektuji a je to fajn. Jsem za ne rada.
28. dub 2014 v 18:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mou tchyni vídám denně a jsem ráda. Hrozně moc mi Pomáhá. Mám štěstí.
1. kvě 2014 ve 22:32  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
K horsimu bohuzel :frowning2: Treti den po porodu priletela do porodnice vysilovala ze je maly vazne nemocny protoze se leka a timto zacalo - ja se samozrejme ohradila pokazde :frowning2: U nas to bylo tak ze delam vse spatne -noseni kojeni prebalovani koupani oblikani vozeni v kocarku chozeni ven atd atd atd. do ted si pamatuju jak jsem se naplakala a jak jsem litovala toho ze mam maleho :frowning2: kdyz jsem to rekla manzelovi ( ktery se me vzdy zastal) okamzite mi vysvetlil ze ji nemam poslouchat atd. Ja vim ze ji to nikdy neodpustim...vzdycky v tehu mluvily jak mi budou pomahat a ja pomoct cekala ale typu ze uvari uklidi misto toho mi stala za zadkem buzerovala me a ja o hladu v bordelu :frowning2: Podotykam ze bydlime spolu :frowning2: Pro me je to zly clovek co si sve spatne svedomi hladi mluvenim o Bohu jen aby se necitila tak spatne :frowning2: ale to je tema nekde jinde takze ja rikam ze me po porodu meho syna cekalo s ni jen peklo :frowning2:
1. kvě 2014 ve 23:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bohužel se nezměnil. :frowning2:
9. kvě 2014 ve 20:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, chcete se v těch popisovaných situacích cítit lépe? Méně stresovaně? Pomáhám pracovat se stresem, emocemi. Máte-li zájem něco změnit, možná by Vás mohly zajímat hodnocení mé práce - komentáře k mému příspěvku z 1.5. (je to ten nejnovější) na mém blogu
13. kvě 2014 v 10:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
No tak tu také přispěji se svou zkušeností s tchýní. Když jsem s manželem začla chodit, tvařila se tato paní jako největší kamarádka, poté jsem se k manželovi nastěhovala, bohužel bydlíme v baráku s jeho rodiči, ale naštěstí máme alespoň vlastní byt nahoře, jen schodiště a hlavní vchod máme společné, plus zahradu. No po nastěhování se mi několikrát stalo, že jsem přijela domů z práce a v koupelně vyžehlené věci, moje i manželovy, v té době ještě přítelovy. To mě naprdlo, tak jí manžel srovnal. Pak byl chvilku klid, než jsem opět přijela z práce a vlezu do bytu a cítím vůni, jako z aviváže, no a koukám, v kuchyni a na balkoně plus na chodbě, umytá okna a pověšené záclony. Naštvalo mě to, že nám tam vůbec leze, když nejsme doma a řekla jsem to manželovi, on jí to sice řekl, ale ona na to pomalu nic a tak jsem se pak už naprdla a šla za ní dolů a říkám jí, prosím vás, já vím, že jste to třeba myslela dobře, ale nemyjte nám nahoře okna a tak podobně. A ona na to, no já ti chtěla jen pomoct, podotýkám, že je v důchodu a nudí se. No tak jí říkám, no děkuji, ale já si to udělám, nepřejuh si, abyste mi tohle dělala. TAk hmm, dobře, no musíš si to dělat průběžně, zněla její odpověd. V té době jsem chodila ještě do práce, pracovala jsem jako zdravotní sestra na dvanáctihodinové směny a ještě jsem chodila dělat hipoterapii ke koním, takže jsem chodila domů hotová a byla jsem ráda, že uvařím, vyperu atd. No prostě jsem fakt neměla čas 10x do roka mýt okna jako ona, což je podle ní špatně. No nekomentovala jsem to. Pak jsem otěhotněla, měli oba s tchánem, mimochodem, skvělým chlapem, velkou radost. V březnu tohoto roku jsme se s mužem brali a tam se stal osudový zlom, kdy jsem už definitivně začla tchýni nenávidět. Na naší vlastní svatbě mě pomlouvala před manželovými sestřenicemi, že prý mi domácnost nic neříká. Obrečela jsem to, ale ve finále jsem ještě měla radost, neb všichni tancovali a bavili se a tchýně zůstala sedět v rohu u stolu úplně sama a nikdo se s ní nebavil. Po narození našeho štěstíčka Lucinky se vztah k tchýni stále jen zhoršuje, nemít s manželem ještě nějaké finanční resty z minulosti, už bychom tu nebyli. O malou se zajímá pouze tak, že se nahrne ke mně, když jdeme ven a začne na ní ječet svým jedákem ahooooj Luciinnkoooo, malá začne plakat a tchýně na to, a jéé, my máme nějakou špatnou náladu zase. Do toho má pořád nějaké poznámky a tak podobně, je toho hrozně moc. Občas nám malou pohlídají, manžel jezdí dálkově, takže je pořád v čudu a v šestinedělí jsem malou nechtěla nikam tahat, takže mi ji chvilku hlídala, než jsem si sjela nakoupit, ale neumí s ní ani komunikovat, nejradši by jí šoupla vždycky do kočárku a myslí si, že i ted ve třech měsících tam to dítě bude jen ležet a pořád spát, no naše Lucinka je ale zvědavá a v kočárku ji to fakt nebaví, pokud to nedrncá a nejede se někam na procházku. Ještě dodám, že ji ani nikdy nenapadlo, že by se s ní šla třeba chvilku projít a na druhou stranu jsem ráda, nemám v ní důvěru, takže je pro mě hodně těžké jí ji vůbec nechat, byť jen na chvilku, když si potřebuji nakoupit. No uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Nejvíce se bojím toho, že jednoho dne prostě bouchnu a všechno, co mi doted vadilo, jí pěkně i s úrokama vytmavím. Zatím se snažím držet, za prvé, kvůli manželovi a za druhé proto, že přeci jen bydlíme v jednom baráku a pak by tu bylo hodně nedýchatelno...:frowning2: Moje tchýně je prostě člověk, který nejraději všem přikazuje, co mají dělat, lidi soudí dle toho, jak mají doma uklizeno a navíc se s ní nedá ani o ničem normálním bavit, bohužel...:frowning2: KDyž se na to pak člověk podívá, tak je to vlastně neštastný člověk, který nemá žádné kamarády a jednou si řekne aaa, měla jsem celý život pěkně uklizeno a tím to hasne...Tak jsem se alespon někde vypovídala, už jsem to potřebovala a je mi lépe...
16. srp 2014 ve 20:24  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v srpnu 2017 (19. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí
A sakra,holky nestrašte mě :astonished: I když už teď - mimčo ještě není na světě - vím, že to jednoduché nebude .. Dokud jsem bydlela 150km od přítele,tak všechno ok, největší kamarádka, jak jsme se sestěhovali po třech letech dohromady stala se ze mě zlatokopka (co na tom že jsem opustila vlastní byt a velmi slušně placenou práci ) a její první reakce na oznámení těhotenství byla "to nebylo plánované, co ?" .. Vztah mezi námi je velmi zdvořilostní, ona pak brečí chlapovi do telefonu, že jí nikdo nemá rád, že přece není tak špatná .. Žije sama, v práci nespokojená, teď se osamostatňuje a odstěhovává druhý syn a ona veškerou svou pozornost na příchod mimi, spamuje maily výhodnými nabídkami výbavičky ze slevomatů, případně to hned nakupuje, už naplánovala jméno dítěte, v čem půjde oblečené z porodnice ...Když jsem se ohradila, že si chci většinu věcí vybrat sama a zařídit se podle svého (je to první mimčo, tak se těším), byla jsem zase ta špatná .. Lepší to nebude určitě, ale snad to udržíme v rozumných mezích .. Takže dámy, pevným nervům zdar :slight_smile: ..
18. srp 2014 ve 13:28  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já musím bohužel říct, že se vztahy výrazně zhoršily :frowning2: Před svatbou, těhotenstvím a mateřstvím jsem ji respektovala a plno věcí házela za hlavu. Ale když se mi snažila vše přeorganizovat k obrazu svému, došla mi trpělivost. Nepomohla domluva a ani můj výbuch vzteku :grinning: Pokud chce, abych ji respektovala, musí respektovat i ona mě. To, že je starší, zkušenější a že vychovala několik dětí, neznamená, že já budu stále ustupovat. Záleží prostě na lidech a na povaze...
7. led 2015 ve 23:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak jste se vyrovnaly s tím, že bude vaše dítě víc u tchýně než u vaší mamky? S manželem bydlíme ve stejném městě jako tchýně a švagrová, moje mamka jen o 20 km dál, ale s tátou pracují, já mám cca týden do porodu a děsí mě představa, že si moje mamka naší malé užije míň, než právě tchýně a švagrová, který u nás budou častěji a bojím se, že jak řeknu ne, tak se akorát tak pohádám s manželem...
12. led 2015 v 19:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
V mém případě se bohužel zhoršily vztahy jak s tchýní, tak s moji mámou. A to jsou malému sotva 4 měsíce... tchýně je v invalidním důchodu, nemá co na práci a bydlí kousek od nás, takže by nejraději neustále vysedávala u nás, jenže to mi prostě vadí. Syn trpí od narození hrozně na koliky, celé dny nám byl schopný prořvat, od jídla k jídlu a v mezičasech jsem mu běžela vždy masírovat bříško, aby se mu trochu ulevilo a při tomto režimu opravdu nepotřebuji, aby mi někdo stál za zadkem a koukal co dělám...takže jsem návštěvy striktně omezila a teď poslouchám kecy o tom, že mám snad stále těhotenskou demenci apod... a s mými rodiči je to ještě horší, mám rodinu daleko, 1,5 hodiny cesty autem a to jsem prostě zatím neměla chuť absolvovat s malým miminkem, které mi neustále pláče. A dočkala jsem se ze strany rodičů pouze výsměchu, neustále poslouchám narážky, že to hrozně přeháníme, až nezdravě a máma vykládá rodině hovadiny o tom proč jsme ještě nepřijeli - z mého mailu třeba vytrhne nějakou větu z kontextu a pak jim ji předloží, aby jí dali za pravdu, že to fakt přeháníme... Mohu ji vysvětlovat stokrát, že s miminkem, které hodně trápí bříško a pořád pláče se mi opravdu nechce courat po návštěvách, ale to nebere jako argument, možná prostě kdo si nezažije jaké to je, když jsou prdíky opravdu extrémní a nic nezabírá, tak si to neumí představit... A to tady za ty 4 měsíce asi 5x byli na návštěvě, není to tak, že by ho neviděli vůbec a pokaždé přivezli jednu z babiček. Navíc nekojím, takže nemám jídlo pro prcka stále při ruce a nemáme zrovna spolehlivé auto, kdybychom na té cestě někde zkejsli, tak bude chudák řvát hlady...
26. led 2015 v 08:30  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
já mám naštěstí rodiče blízko, takže u nich můžu být kdykoliv budu chtít. U nás doma je pořád rušno, takže toho ráda využiju. Bydlíme s tchýní, její tchýní a většinu času tam tráví švagrová s rodinou. Společný máme vchod a zahradu, ale já si připadám, že jsme tam pro ně jen jako služebnictvo co jim udržuje zahradu a bazén, aby se měli kde v létě povalovat. Návštěvy kamarádek u mě moc nehrozí, protože kdybysme si chtěly sednout s dětmi ven do pergoly máme smůlu neb tam je švagrová se svými kamarádkami. Nepočítám s tím, že by se vztahy po porodu mohly zlepšit, protože prababička ví všechno nejlíp a musí být po jejím a švagrová ví taky najlíp co je pro nás vhodné, má přece dvě děti. Dvě velice rozmazlené děti
26. led 2015 v 11:53  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
S tchyni mam dobry vztah. Po svatbe mi dokonce nabidla tykani, ale byla to jen chvilkova slabost. Ke tchyni mam respekt. Na druhou stranu je na ni spolehnuti, kdyz potrebujeme pomoc pomuze nam, dokonce se sama i nabidne. To je fajn a myslim, ze vztah po narozeni prcka trosicku zmeni, bude mi hodne pomaht, coz se neda rict o mych rodicich. Doufam ze mi nebude kecat do vychovy, chapu, ze je starsi zkusenejsi, ma za sebou vychovu dvou synu, ale presto ocenim kdyz nebude se prilis angazovat.
26. led 2015 ve 12:11  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj vztah k tchýni se změnil. Před porodem jsem neměla problém, ale pak jsem začala asi žárlit. Ona je v důchodě a bydlíme v jednom domě naštěstí v patře, ale to pro ni nebyl problém. Po narození dcery k nám chodila denně caa 6x! Už mi to lezlo na nervy, neustále se připomínala, že malou pohlídá, ponosí, povozí atd... :unamused: Někdy mi ji i brala z rukou!A tak jsem hodně odpoledne vyrážela pryč za mamkou, která bydlí ve stejné vesnici. Moje mamka má malou ráda, ale zas to tak nepřehání jako Ona. No jsou trochu jiné. Teď jsem těhotná podruhé a vůbec nemám chuť tuto informaci poslat dál. Bojím se, že mi tchýně bude malou brát, ať si odpočnu atd. Za chvíli to stejně na mě poznají, takže budeme muset s pravdou ven. Tchýně je vlastně hodná, ale má představu, aby bylo po jejím. Prostě chce být babičkou na 200%, to jednou i sama řekla. Je to její jediné vnouče, takže si chce vše užít. Ale já si chci své dcery taky užít. No nevím, co bude, až bude na světě další potomek. Vím, že určitě nějakou pomoc uvítám...Někdy si říkám, že jsem nepřející mrcha, která je protivná a zapšklá vůči tchýni. Jasně ,že má pro mě plno rad,jak by se to a ono mělo dělat, nebo jak to ona dělala s klukama, když byli malí. Ale mě ty její kecy nezajímají..Dělám si podle sebe,někdy na její rady dám.
3. únor 2015 ve 14:19  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek