• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vztah k tchýni po narození miminka. Je jiný?

ahoj změnilo...když byla malá miminko,vubec se k ni neměla (děti se nemají nosit apod..) a šla okopavat zahradku, furt vidím všude ten její nepřející podton,nikdy se mě v ničem nezastala (neřela svymu synovi,že po 8 letech a malé dcerce by se přeci jen už hodila svatba...spíš řekne,že dnes je jiná doba) a pod..vyvrcholilo to hadkou na silvestra,a od te doby ji nemusim ....
16. led 2011 ve 14:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem měla s tchýní vždycky dobrý vztah a když jsme se s manželem vzali,tak mi řekla ať jí konečně tykám..tchýně je jako moje kamarádka a když mám nějaký problém vždycky se jí můžu svěřit.po narození naší dcerušky je to ještě lepší,nikdy mi do ničeho nekecala a já se spíš někdy zeptala na radu...v životě mi neřekla to by jsi měla dělat takhle nebo to nedělej.vždycky mi pomůže a naši Gabi miluje a udělá pro nás tři cokloli:slight_smile:mám ji moc ráda...a přála bych všem takovou tchýni:slight_smile:
13. črc 2011 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (11)
Zhoršily se - předtím nebyly nic moc.
Neustále mi udílela nevyžádané rady - malý byl plně kojený a pořád by mu cpala kravské mléko, rozvařené ovesné vločky, čajíky. Několikrát jsem jí vysvětlovala svůj přístup a jeho správnost mi potvrdila i doktorka a nepomohlo.
Jinak za všech situací mu byla "zimenka", nevozila, nehlídala, nekoupala.
Sem tam mu přivezla nějakou pozornost - za což jsem byla ráda, jen párkrát vylovila některé poklady u sousedky v popelnici a dovezla je malému - i s popisem, jak k nim přišla.
S oblibou chodili v šestinedělí na návštěvu za malým v sedm večer - v době, kdy jsem už byla KO a těšila se, až zalehnu. Když jsme jim to slušně vysvětlili, tak se urazili.
Nakonec v sedmi měsících ho nacpali před našima očima medem, ač jsme jim vysvětlili důvody, proč jsme proti...
Slíbila mi pomoct s malým, když jsem jela na úřady, vykvajzla se na to, aniž by dala vědět...
No, mohla bych pokračovat donekonečna.
Teď potom, co se vykašlali nejen na můj svátek, ale i na narozeniny, ač já jsem na všechny tyto události byla u nich a přála jim, tak jsem utla kontakty - předtím byly víceméně z naší iniciativy.
Oni u nás nebyli od března, my u nich naposled začátkem května...
Je to pro mne lepší. Nikdo nestresuje, nekomentuje, nehodnotí.
13. črc 2011 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
S rodiči mého manžela mám pěkný vztah, věkově a životním stylem připomínají moje rodiče, nepoučují, neradí a i kdyby...tak každej jsme přece nějakej...!! :slight_smile: Po porodu se nic nezměnilo a po návratu z porodnice mě čekal doma obídek od tchýně - kuřátko a vývar s nudlema, mňamka a až teď si vlastně uvědomuji, že jsem jí za to vůbec nepoděkovala... :pensive: Mami Hani děkujííííííí!!!!! :slight_smile:
13. črc 2011 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tak u nás byly vztahy vždy dobré, tchýni říkám mami.... i když po porodu se vztahy trošku vyostřily....pár věcí se i nelíbí, tchýně občas udílí rady, které sice vyslechnu, ale dělám si to po svém.... např. když mi tvrdila, že by dítě mělo před spaním vždy mít kaši (a co, že holka kaši dlouho nechtěla), že jí ládovala piškoty, i když to malá neumí a málem se jí 2krát udusila..... ale vím, že když něco zakážu (např. že nebude jíst to, co my), tak to prostě dodrží, za mnou stojí manžel a je schopný svou vlastní matku poslat do určitých míst... a ona to moc dobře ví :wink:
tchýně má sice svoje mouchy, ale jinak je zlatá, malou pohlídá, chodí denně (bydlíme ve stejné bytovce), někdy ji nakrmí a já si oddechnu....
13. črc 2011 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
U nás je to tak půl na půl... Tchýně je hodná ženská, nesnaží se vědomě ubližovat, jen jsme si prostě moc povahově nesedly. Ona musí mít pořád pravdu, ne z hecu, ona je prostě o své pravdě vždy stoprocentně přesvědčená. Co mi teda hodně badí je to, že po nás se chce, abysme tam jezdili víkend co víkend ( bydlíme 50 km od nich ), ale oni u nás, co se malý narodil, byli dvakrát... Vždycky mají nějakou výmluvu, a nejvíc mě tedy dostalo, když řekli, že nepřijedou, protože v sobotu se jedou podívat na psa ( jejich odchované štěně u nových majitelů ), a v neděli nikam nepojedou, protože přece nebudou trajdat oba dva dny...
14. črc 2011 v 09:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás se vztahy nezměnily, tchánovce jsme vídali tak jednou za týden -14 dní, což zůstalo i po narození kluků a ikdyž bydlíme nedaleko od sebe, nejezdí k nám oni častěji ani my tam. Řekla bych, že oni si žijí svůj život, do kterého jim vnoučata až tak moc nezapadají ikdyž rádi je samozřejmě mají.
14. črc 2011 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Na to že jsme se předtím znali patnáct let a neměla jsem s tchánovci problém, se můj vztah ke tchýni obrátil o 180stupňů. Ani nešlo o to, že by nám nutila svoje názory, k tomu se moc nedostala, ale spíše měla pocit, že se stane maminkuo na poloviční úvazek, že bude pořád hlídat, nosit, ve třech týdnech už ho chtěla hlídat....do toho když hlídala, tak provedla nějaké věci, tkeré jsem ji výslovně řekla, že si nepřeji a já jsem ji vlastně v té době "testovala" jako celé své okolí, jestli ji můžu věřit a svěřit ten náš poklad a ona prostě propadla, vyloženě si udělala věci po svém, i když jsem ji řekla, že to chci tak a tak, ne, ona mi chtěla dokazovat, že to zvládne...tím jsem ztratila důvěru...K tomu se připojily i další věci. TAkže já jsem si ji přestala vážit, ale vztahy udržujeme jakože dobré.
18. črc 2011 ve 23:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
před tím špatné a teď ještě horší :confounded: ...
19. črc 2011 v 10:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (11)
Já jsem měla super vztah s tchýní před narozením malé a i teď je to super:slight_smile:
19. črc 2011 ve 12:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vztah tchýně ke mě se zlepšil a můj vztah k ní zhoršil :confounded: :pensive: Nejeví takový zájem jaký bych očekávala a to hlavně z toho důvodu, že má o půl roku starší vnučku a té se věnuje hodně. Už jsme jí to s manželem řekli, že nás to mrzí, že nám přijde, že o vnuka moc zájem nemá, že se nezastaví ani nezavolá. Bydlíme 2 baráky od sebe, takže vzdálenost není problém. Do výchovy nekecá a neradí ( tak ono není ani kdy :stuck_out_tongue_closed_eyes: ) a převážně k ní chodíme my. :pensive: Teď si párkrát vzala malýho ven na procházku, tak jí ho prostě dám a nepřemýšlím nad tím kam s ním jde a co mu dává - to nechávám na ní ať se taky trochu snaží :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: Tchýně je ke mě teď taková hodnější a chápavější, dřív mě moc nebrala a bylo to spíš takový neutrální. Teď se ptá jak se mám a někdy si vezme malýho abych si odpočinula nebo řekne, že ho máme přivést. :pensive: Já si ovšem myslela, že z něj bude total vedle jako moji rodiče a budu si pomalu psát harmonogram kdo kdy hlídá a zatím je to tak, že jednou za měsíc ho vidí na déle jak 5 minut. :pensive: A to mi tak trochu vadí, hlavně proto, že za vnučkou musí jezdit do jiného města a to jí problém nedělá a jezdí často a na celý den a u nás se zastaví jen na chvíli, když jde z práce a to malého třeba ani nevidí :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
19. črc 2011 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pred narozenim nic moc, ale nejak jsme to zvladali na urovni slusnosti a zdvorilostnich navstev. Po narozeni ditka des - tchyne nezodpovedna, dela naschvaly, ublizuje malemu, posledni rok se takrka nestykame.
19. črc 2011 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Před porodem byl dobrý, po porodu výborný, ale postupně se zhoršuje a zhoršuje. Největší vliv na to má narození vnuka od dcery tj., že má "vlastní vnouče" ( v době narození prvního synka byla švagrová jako au pair mimo republiku) nastalo rozdělování na našeho a vašeho chlapečka, když je jedno z dětí nemocné, nepohlídá, nejde s druhým ven, i když má volno \(no volno má program - uklízí, jde na kafe, na návštěvu), pak volá, že si druhý den vezme staršího synka a chce, abych zrušila náš program. o porovnávání dětí ani nemluvím. Když jsem si našla na pár hodin hlídání, zase špatně, dávám děti cizím lidem, to ona by nedokázala. Intervenovala i u manžela. přitom ví, že moje máma je nemocná, hlídat nemůže a táta může jednou za čas stará se o mámu a hlídá nemocné děti sestře a manžel dojíždí, nemůže si vzít volno, aby pohlídal, když jdu třeba k zubaři. Mně tvrdí, jak ona vše zvládala sama, jaké mám leháro, ale k vlastní dceři jezdí na dva dny v týdnu, aby jí pomohla. Pokud hlídá, zásadně doma, pohlídat oba je obrovský problém. A teda fakt, že mám částečný úvazek (po dohodě s manželem, necpala jsme se do práce, ale přišla skvělá nabídka) a manžel občas hlídá děti o víkendu celý den neskousla vůbec (naopak fakt, že švagrová ty tři hodiny denně co po večerech pracuju, prokouká na televizi je naprosto irelevantní). Na akce (koupání, výlety, návštěva lékaře) chodíme obě ve třech - já s dvěma dětmi a ona se švagrovou a jejím synkem. Jako chápu, že vlastní dcera je vlastní dcera, ale ať mně nechá žít. o požadavcích na výpomoc ze strany manžela, kdykoli na zavolání ( dojíždí, takže je denodenně 12 hod z domu) ani nemluvím. Uf, to jsme si ted ulevila. Dřív jsem si jí vážila, pořád si myslím, že je to prima ženská, ale teda ke mně se chová dost drsně.
19. črc 2011 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
nezměnily, nemáme se rády, ale ji nemá rád asi nikdo, i když ona si myslí že je hvězda a všude musí být kvůli "kamarádům" co o ni strašně stojí :grinning:
19. črc 2011 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
My se s tchýní vídáme jednou za 14 dní na nedělní oběd, takže se to dá a její názory házím za hlavu. Ale vztahy vcelku pořád stejný. Nakonec si vždycky řeknu, že vychovala mého muže a já si ho vzala, tak třeba na těch jejích názorech něco bude. Zato s mojí mamkou se vztahy zhoršily. Bydlela jsem rok u nich a tak nějak si mého syna přivlastnila a asi zapomněla, že to není její dítě :angry: . No co, už bydlíme ve svým :grinning:
19. črc 2011 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak po narození prvního syna se vztahy s tchyní spíš zlepšily a dokonce jsme se vídaly i pravidelně. O syna měla viditelný zájem, snažila se hlídat, navštěvovat nás. Pak se ale za pár měsíců narodil chlapeček její dceři a vztahy mezi mnou a tchyní se vrátily do starých kolejí (snáženlivost), protože už na nás neměla čas a taky začala dělat rozdíly mezi mým synem a synem její dcery. Např. synovi její dcery pořídila komplet celou výbyvičku se vším všudy. Mému synovi nic.
Po narození dcery, tedy spíš ještě před narozením (v posledních 2 měsících) vztahy mezi mnou a tchyní naprosto ochladly pod bod mrazu. Malou viděla asi 10x a to jí je 9 měsíců. Slibovala jak mi bude pomáhat, synka hlídat, dcerku hlídat atd. Kde nic tu nic a nesplnila ani ň. O dcerku neprojevuje vůbec žádný zájem (ani jí se neobtěžovala něco dát) a o syna už také ne. Když jsem potřebovala nutně hlídání, bylo jí zatěžko se "objetovat" a slušně mě poslala do prdelky. Vnouček od její dcery ji bohatě zaměstnává a stačí. Mé děti už bohužel nemá na programu. Teď už tam ani nechodíme, naposledy jsme byli u tchánovců na Vánoce a děti neviděli už přes 3 měsíce. Kdybych potřebovala hlídání, tak bych jim je už nesvěřila, už jim nevěřím a celou dobu bych akorát trnula strachy co se děje s mýma dětma.
Nejvíc mě štve, že moje tchyně je strašně ulhaná a vymýšlí si. Chodí po našem městě a povídá jak se stará (hlídá) o všechny vnoučata a jak ji to plnně zaměstnává. . . A takovejch výmyslů vypustí z pusy víc :angry:
19. črc 2011 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás se trochu změnily. Do svatby jsem s nimi problém neměla, ale k mému překvapení jsem zjistila, že se strašně divili, že se po 8 letech bereme. Manželův otec se dokonce přede mnou manžela několikrát zeptal, jestli si mě jako fakt chce vzít. Nakonec se tohle pro mě dost nepříjemné nedorozumění (nebo jak to vlastně nazvat) vyjasnilo, sice mě to pořád dost mrzí, ale se svatbou nám pomohli (i když do toho nemluvili, já jsem řekla, že je to naše svatba, jsme dospělí a že jestli nám chtějí něco dát, můžou, ale svatbu si platíme i organizujeme my).
Moje těhotenství tchýně prožívala se mnou, mám mamku dost daleko, takže jsem za to byla ráda. Stejně tak je to s malým, mají ho strašně rádi, tchýně je neustále k dispozici, ale nevnucuje se, neradí, naopak říká, že si tohle nepamatuje a že je to na mně. Jsem ráda, že si ho skoro každý den bere na procházku (ale není to má povinnost jí ho dávat), odpoledne tam zajdeme s malým na zahradu a tak.
Takže shrnutí :slight_smile: vztahy se změnily, ale ne ve směru horší/lepší, ale teď jsem prostě matka jejich vnuka, kterou respektuje (a snad má i ráda :slight_smile:
19. črc 2011 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Našla som toľko styčných bodov:

@alisek - moja svokra tiež akosi nemá čas nazvyš, aby došla... a to je jej prvé vnúča!
@ivasad. - svokra si malého tiež občas požičala na prechádzku a ani radšej nechcem vedieť, čo s ním robila a kde s ním všade bola... len som sa dozvedela, že namiesto prechádzky boli v kaviarni alebo u nás v škole (sme kolegyne - učiteľky)... Naposledy sa urazila, keď som jej povedala (už asi 5x), že čínske hračky hádžem do koša a nech mi ich nenosí. Tak máme tiež kľud - cca. 3 týždne, som zvedavá, dokedy jej to vydrží. Mne je takto celkom fajn.
@moudivlacek - jj, nafotiť, ponaťahovať, ako nejakú opicu, aby sa všetkých mohla chváliť, akého má úžasného vnuka... Fotky samozrejme posiela mailom všetkým, ktorých má v kontaktoch... :unamused:
@ivuu - môjmu priateľovi napísala svokra sms, že on je u nich vždy vítaný, ale so mnou skončila... za tie (vyššie spomínané) čínske hračky... hoci som skúšala pekne jej to vysvetliť, nedalo sa... ona si stále bude hovoriť svoje...
@werunka21 - jj, sme neschopné vybaviť si pár vecí spolu s dieťaťom. Stále otravovať, že či niečo nepotrebujem, že mi pomôžu. Už som na tie otázky alergická. Možno to myslí dobre, ale ja som z toho akurát otrávená. Veď som zdravá, mám ruky a nohy, dokážem si poradiť aj sama. Nepoviem, keby som mala tri malé deti... Ale jedno zvládnem!!!
@elvira - návštevy v 6-nedelí poznám tiež. A vysedávanie do neskorého večera! :angry: :angry: :angry:

A tak ďalej... :slight_smile:
21. črc 2011 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky :slight_smile:
TAk u nás byly problémy před svatbou, po svatbě, před narozením malého a taky po narození :slight_smile: Je to prostě a jednoduše o tom, že si jako lidi s týchýní nerozumíme. Já si chci věci zařizovat a žít život podle sebe a ona potřebuje o všem vědět a všem vnucovat své názory a v tom je ten kámen úrazu a asi se to nezmění :unamused: Jo a vídáme se tak 1x za týden až 14 dní.
21. črc 2011 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahoj co se tyce tchyne tak je to na bodovem mrazu a vzd yto tak bylo i po narozeni maleho:( co se tyce nasi malinke rodiny dela uplne nevsimaky a kdyz uz tak dela strasne chytrou nekolikrat slibila ze si malyho vezme na prochazku a kde nic nebo rekla ze mu neco koupi a do dneska to jeste nedostal zna nas jen kdyz jsou narozky nebo vanoce aby ji jeji maminka nepomluvila ze nema vubec zajem:( a jelikoz ma maznela tak ani s nim se moc nevydame proste rodina na prd na baterky:( je to desne ale ucime se s tim zit o maleho neprojevyla nikdy zaqajem:( a to me nejvice mrzi:( ze nema zajem o mne nebo o vlastniho syna jek je rok dlouhy se da nejak prekousnout ale maly ji na fotce rika pani jak ji nevydava tak mu neprijde ani ze je to jeho babicka:( no des co vice dodat:(
23. črc 2011 v 10:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj,no tak koukám že tu budu jedna ze světlých výjimek :sweat_smile: nikdy jsem s tchyní problém neměla,bydlíme spolu v baráčku a co se narodili klucka tak prohlašuju že mám nejlepší tchyni na světě :wink: kluky se veme každé dopoledne na procházku a já můžu aspoň něco v klidu uklidit a uvařit :sunglasses:kolikrát mi pověsí či sundá prádlo či pleny a skoro pokaždé je i vyžehlý :dizzy_face: někdy uvaří ona i pro nás a někdy já i pro ni :wink: je už 10 let vdova a asi 7 let je v důchodu takže se dá říct že naše děti(od švagrové žádná vnoučata nemá) jsou pro ni smyslem života a klucka ji milujou :slight_smile: nikdy mi do ničeho nemluvila a ani nemoralizovala :slight_smile:
zato moji rodiče o svá vnoučata zrovna 2x nestojí :pensive: bydlí na vesnici asi 5 km od nás ale každý den jsou tady ve městě a ani jednou se nestalo že by přijeli třeba povozit kočárek :unamused: asi 5x tu byli na návštěvě a teda mamka jednou vozila-to bylo minulý týden když nám vody vytopila sklep a garáž tak vzala kluky na prošku abysme mohli uklízet a občas si teda vemou staršího na víken-poprvé asi ve 2 letech a tam ho rovnou naučili na čokoládu a uzeniny :stuck_out_tongue_closed_eyes:
je mi dycky líto když prarodiče o svá vnoučata nestojí,ale říkám si že oni se ochuzujou o hodně :wink:
11. črc 2012 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
No tak u nás to bylo krásný asi jen měsíc po tom co jsem se s přítelovou famílií seznámila:frowning2: Těšila jsem se že jsme zrekonstruovali byt o dvě patra nad něma a že budu mít s kým sedět na zahradě a plkat:slight_smile: No to jsem se samozřejmě splatla a hned po tom co dole zjistili že budou mít vnouče, tak je poklo:frowning2: Nikdo se mnou nepromluví ani slovo, já jsem ta co jim vzala syna, ta co buhví co v mládí nedělala a nakonec to vyvrcholilo tím že řekli příteli že to dítě není jeho! No pořád je to jeho matka, tak se nehádá, ale už ani moc nebaví. Než jsem otěhotněla, tak to bylo keců o tom jak by si přála vnouče. Nejhorší na tom je že s ní drží i jeho sestra, která ve svých třiceti letech nehodlá opustit společnou ložnici s matkou a kočkama:slight_smile: Jelikož jsem na neschopence tak trávím veškerý dny zavřený doma a na zahradu se jen dívám jak spolu holky sedí na zahradě a drbou:slight_smile: Ze začátku to nejvíc odnášel přítel a teď jsem si na to tak zvykla že vždy když je potkám je dostatečně nahlas pozdravím a usměju se, no a ony se otočí zády:slight_smile: No naštěstí si stavíme domeček a až se odstěhujeme, tak holkám ráda zamávám a řeknu jim ať se mají fajn i s kočkama. Jedinej táta stojí při nás, ale jelikož jsou proti němu dvě můry, tak raději chudák už taky rezignoval. Tak všem co máte tchýně se kterýma si alespoň trochu rozumíte, tak buďte rádi, vždycky může být hůř :grinning:
4. čer 2013 v 17:39  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ano, zmenil. Uz v dobe, kdy jsem byla tehotna, tak jsem jaksi prestala byt zvana na spolecne vecere. A po narozeni male treba tchyne videla malou druhy den po porodu na 5 minut v porodnici a pak ji videla az ve 4 mesicich na cca 2 hodinky, kdyz se uracila na navstevu. S manzelovo rodinou se po mem otehotneni prakticky nestykame, nebyt mych rodicu, tak mala nema babicku ani dedu. Na druhou stranu, me to nevadi, alespon mi do vychovy nebude nikdo kecat a svoji mamku dokazu usmernit. Takze vlastne ja jsem spokojena :grinning:
4. čer 2013 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ano změnil, ale vyvíjí se i nadále.
Můj muž je staší o 11 let, takže tchýně je ve věku skoro mé babičky a moje mamka oproti tomu je hodně mladá 47. Po seznámení jsem si musela zvyknout na ten generační rozdíl. Moje těhotenství bylo pro ní čekání na první vnouče v 60 letech a navíc jí tou dobou opustil manželův otec, takže se tím spíš na příchod vnoučete hodně upnula. Pravda je, že jednu dobu, kdy byly její telefonáty opravdu denní záležitostí a taky díky tomu nenadálému odchodu tchána jsme tam museli jezdit častěji než jsem chtěla, jsem propadla těžké, ale opravdu těžké averzi na ní. Bylo to způsobeno i hormony a poporodní vyčerpaností z plného kojení. Cítila jsem z ní strašnou naléhavost a horlivost s námi být co nejvíc, co nejvíc toho o nás vědět, sledovat každý náš pohyb, den za dnem a s manželem jsme se kvůli tomu hodně často ostře hádali. Taktní jsem rozhodně nebyla. Vadilo mi na ní uplně všechno, že musí dceru hned po našem příjezdu převléct jako panenku do oblečků co jí vždy pořídila, že jí fotografuje co minutu a má potřebu s ní vymetat kancelář a ukazovat jí kolegyním, kterým je naše holka stejně ukradená. Vím, že proběhly dvě opravdové hádky. Jedna, kdy jsem jí nevybíravým způsobem poslala umýt ruce z vlaku, když se mezi dveřmi ihned po příjezdu začala vrhat na kojence, to vím, že na mně byl pak manžel dost naštvaný a jednou, když jsme přijeli my, si tchýně vysnila jak bude dávat naší tehdy asi půlroční dceři rozmačkané borůvky, což zkončilo stašným zvracením, protože my jsme pouze vytrvale a plnně kojily a neuměly jsme kousky polykat. Vím, že jsem jí dokonce podezřívala i z toho, že jí vadí, že dlouho kojím ( cca do dvou let ), že jsem v jistém směru pro dceru nepostradatelná.
Dneska vím, že ve spoustě věcech jsem jí křivdila. To, že se na nás uplnula, protože jí po 35 letech opustil jediný muž, kterého kdy poznala, byla sice pravda, ale dneska po téměř třech letech si na to, že žije sama už"zvykla" a i na to, že má konečně vytoužené vnouče taky a nechává nás mnohem více dýchat a žít vlastním životem. Vím, že jí musím brát jaká je a je mi jasné, že v že prostě nebude už ve svém věku tak výkonná jako moje mamka, která je mi schopná pomoct plnohodnotně. Tchýně je spíše pozorovatelka na návštěvě, ale vím, že by se pro nás rozdala a už jsem k ní mnohem méně kritická. Doufám, že až teď porodím podruhé, mě nepřepadnou zase ty zvířecí pudy a nebudu už jako rozzuřená fenka, které se nesmí sáhnout do košíku se štěňátky
4. čer 2013 v 18:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
u nás to byla změna rozhodně k lepšímu. my se totiž poznali až v synových 8m. takže do té doby nebyly vztahy žádné a dosti mrzlo, jak se říká. vídáme se jednou za dva týdny o víkendu většinou, ale zatím se vlastně stále seznamujeme.
4. čer 2013 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, holky, tak i já přidám se svou trochou do mlýna... S přítelem jsme 4 roky letos v srpnu. Když jsme se poznali v roce 2009, byla jsem čerstvě v rozvodovém řízení a bylo to pro mě hrozně náročné. Jeho rodina mi přijala naprosto úžasně, jeho taťka je naprosto boží... S maminou jsem nikdy problémy neměla... V březnu 2010 jsem neplánovaně otěhotněla a když jsme to oznámili, tak to bylo super - všichni se na miminko hrozně těšili. Pak jsme se dozvěděli, že to bude holčička. Výborný - první holčička v rodině, švagrová má 2 kluky... Do doby, než jsem porodila, se ke mě "tchýně" chovala jak k dceři - dokonce mi to až přišlo otravný... Volala mi každou blbost, jestli má záclony věšet zleva doprava, nebo opačně. No... a pak přišel zlom. Malá se narodila na konci prosince, přišli do porodnice a už na chodbě začala malou odkrývat, začala mi peskovat, že je tam horko, proč jí mam tak přikritou. To jsem si jen v duchu říkala, že by jí nebylo takové horko, když by si sundala tu zimní péřovku, ale mlčela jsem... Následovalo několik dalších takovýchle excesů - jak malou málo oblékám, že má jen krátké rukávy na bodýčku, že nemá dvoje ponožky, jak to že s ní "nekrkám" půl hodiny, proč jí pokládám do kočárku tak a ne tak, proč jí nechávám spát venku v kočáru... Vyvrcholilo to v březnu, když jí nacpala přes můj zákaz dudlík - malá ho neměla vůbec, ale tchýně se rozhodla, že když si malá strká do pusinky prsty, tak ho chce a nedbala mých odpovědí, že nechci, aby ho měla a že to můžou být zoubky a že ho stejně vyplivne - no, takže milá tchýně jí ho nacpala, držela jí tak dlouho v puse, až ho malá vzala... Od té doby ho měla do prvních narozenin, kdy jsem jí ho prostě vzala. Ale to jsem pořád mlčela. Jí jsem nic neřekla, ale my doma se hádali s přítelem jak psi... Pak na podzim nám při opravách střechy na baráku poničili komín a nám všechny saze buchly do bytu - šli jsme na týden bydlet k rodičům přítele... Dopadlo to katastrofálně - vyústilo to v takovou hádku, že jsem se s ní pohádala o všem, co ve mě za těch 3/4 roku bylo... Už jsem byla na odchodu (vzteky jsem zabalila sebe i malou a že pojedu k našim), tak na mě pořád řvala, co si to dovoluju, a že je nejvyšší čas dát mi pár facek, abych se vzpamatovala... Tak to ve mě bouchlo, vrátila jsem se do toho jejich obýváku obutá neobutá, bylo mi to jedno a řvala jsem na ní, že když se jí uleví, tak ať to udělá, ale ať čeká, že jí to vrátim... Nakonec sešel z patra taťka, který nás od sebe "odtrhnul" a pak jsme se měsíc neviděly... Vztahy byly na bodu mrazu nějakou dobu, ale nakonec to bylo k něčemu dobré. Ona už mi "nekecá" do výchovy, a teď už jsem i já více imuní proti tomu, jak se ona chová - i když mi leze na nervy, tak si myslím lidově řečeno "o zadku" a je to... :slight_smile: Teď máme druhé dítě, Ondráška a u toho už nezkouší ani jednu z těch věcí, co předtím... :slight_smile:
Takže moje rada - i když je to drsné, asi je nejlepší to ze sebe dostat a říct to tchýni přímo... :D
28. čer 2013 v 15:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
S tchyni som si vzdy dobre rozumela. Povedala by som, ze sme si velmi podobne, nielen vyzorovo ale aj povahovo. V tomto pripade sa to ale nekrizi. Je to moja kamaratka. Kedze je detska lekarka (ktora ale svoju prax uz nevykonava dlho), bala som sa, ci sa to nezhorsi po narodeni dcerky. Ale nestalo sa. Aj ked ma na nieco iny nazor, tak plne respektuje ten moj. Sice som jej musela 2x povedat, ze Dianku neposadzujeme, cakame az na to pride sama, ale nie nejak ostro. Uplne normalne. Byva dost daleko, ale aj ked sme dlhsie spolu, je to ok. Dokonca ma pred celou manzelovou rodinou na jednej rodinnej oslave pochvalila, ze si mysli, ze som skvela matka :grinning:.
28. čer 2013 v 15:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je zlaté pravidlo ( když bydlet, tak sami a daleko od rodiny ). Když bydlí rodiče v jiném domě, jiné vesnici či městě, jsou většinou vztahy v poho. Kdo bydlí s rodiči, musí počítat s tím, že se do všeho budou montovat, lést jim do soukromí, dávat rady, do všeho kecat,..... Bohužel bydlíme s manž. rodiči :frowning2: sice máme vše své, ale i tak jsou problémy.
28. čer 2013 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
Já se ve tchýni nejsem schopná vyznat. Jednou je v pohodě a jednou vypustí z pusy něco co mě dostane do kolen...(toho horšího převládá) ozve se tak jednou za dva měsíce jen jak je a jak má těžkej život atd. jinak vůbec. To, jakej bude projevovat zájem o malou až se narodí bude čistě na ní, bránit ji určitě nebudu ale vnucovat se už vůbec..na to se stalo už hodně ne zrovna dobrýho. Mrzí mě to, pač kdyby byla v pohodě pořád, tak bude vše jednodušší.
28. čer 2013 v 16:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek