Vztah rodičů po narození dítěte. Máte nápad, jak z toho ven?
Ahoj holky,
jsme s manželem sezdaní dva roky (partneři 5 let) a momentálně máme doma 9měsíčního chlapečka. Je to zdravý, krásný, veselý kluk, oba ho moc milujeme. Problém je ale ve vztahu nás, jakožto rodičů.
Já měla pocit, že je vše ok, že se máme s mužem rádi a ten přechod do role rodičů zvládáme celkem dobře. Včera ale z manžela vylezlo, že on to tak nevnímá. Má velký problém s komunikováním svých pocitů, snažím se ho to naučit. Nicméně to u něj chodí tak, že vše tutlá a tutlá, až to jednou bouchne. To se stalo včera.
Řekl mi, že si i někdy představuje, jaké by to bylo, kdyby od nás odešel. Zabolelo to..
No a teď co řekl, že je za problém. Vadí mu, že se občas naštvu. (Občas znamená třeba 2x do týdne a naštvat se znamená, že třeba bouchnu dveřmi nebo mi ujede sprosté slovo, když se mi něco nepovede.) Taky říkal, že jsem se po svatbě změnila. Což je asi pravda, ale to on taky. Víc mi toho v podstatě neřekl. Pravda ale je, že co je malý na světě, hádáme se častěji a kvůli blbostem. Já taky třeba vůbec nemám chuť na sex. Spíme spolu, ale já se musím vždy přemáhat.
Manžel mi řekl, že si potřebuje v hlavě srovnat, co chce. A že mi pak dá vědět. Tak mu dávám čas a čekám, na co přijde, ale mám strach. Miluju ho a nechci ho ztratit..
Snad dává smysl, co jsem psala. Mám toho teď plnou hlavu, tak jsem to ze sebe potřebovala dostat.. Máte někdo s něčím podobným zkušenosti? Máte nápad, jak z toho ven?
@levandule_k Co se týče spánku, mrňous spí se mnou v posteli, takže se opravdu vždy jen vzbudím, dám mu prso a usnu. V noci má malý separačku a potřebuje mně, takže s tímto mi muž stejně nemá jak pomoct. Občas když je doma na HO, tak si ho ráno vezme a já se ještě dvě hoďky dospím.
No a myslím si, že má nějaké trauma z dětství. Rodiče rozvedení, rozvod ošklivý. Tchýně a tchán jsou taky polena, co se sdílení emocí týče, takže se to neměl od koho naučit. Na druhou stranu u nás byla taky výchova stylem “nebreč nebo ti dám důvod”, a emoce jsem se sdílet naučila. Takže to očividně jde, když se chce.. Taky si myslím, že by mu terapie pomohla, ale to u něj nepřipadá v úvahu.
@carollester jojo, pevnost vztahu a hlavně toho druhého poznáš, až když je nějaká krize - málo peněz, choroba, ztráta zaměstnání a taky třeba příchod dítěte do rodiny...do té doby je to jen přetvářka, no a tvůj manžel se tedy ukázal v pravém světle až teď.
Psalas, že si rodinu představuje jinak, jakože normální. Co přesně si pod tím pojmem představuje? Sluníčková, bez problémů? Co až bude mít malý rýmičku, kašlík nebo něco jiného? To si taky bude představovat odchod? Nebo co si pod tím pojmem normální rodina představuje?
A ještě proč vstáváš k malému 6x za noc, nebo to je jen nadsázka? Kamarádka takto opravdu vstávala třeba i 11x za noc (ať už se dítě trochu pohlo nebo krapet zabrečelo), nakonec se zhroutila, až ji hospitalizovali a nasadili nějaké léky, prostě se z toho zbláznila...to dítě měli s mužem v manželské posteli, u 2.už tu chybu neudělala a taky už netraláčkovala pokaždé, když zakňouralo.
Podle mě je buď tvůj muž pohodlný nebo jak už psaly holky, má v zorném poli (nebo i jinde) jinou ☹
@sam96 Občas si hlídání zařídíme, ale asi zkusím navrhnout pravidelné. Že prostě jednou týdně půjde na pár hodin k babičkám a my budeme spolu. Uvidíme, co na to manžel řekne. Právě se taky děsím dalších dětí. Oba další děti chceme, ale bojím se, co to udělá s námi…
@ina10 Ten spánek fakt takový problém není. Rostou nám teď zoubky, tak je to naprd, ale jinak spí normálně, nejsem nijak extra unavená, normálně funguju. (Jsem taky dost mladá, tak v tom mám výhodu. :D) Zvláštní právě je, že krizemi jsme si už prošli a zvládli je úplně v pohodě. A teď kvůli takovéto věci to vypadá tak, jak to vypadá..
@carollester V tom je taky mozna jadro pudla! Pises, ze jsi dost mlada, kolik je manzelovi? Jestli je to taky nejaky naivni mladas, ktery si predstavoval, ze poridit si dite je jako starat se o akvarijni rybicku, tak bych i uverila tomu, ze v tom jina neni a ze je opravdu ve sve naivite zaskocen tim, co vlastne pece o dite obnasi.
@carollester a kolik Vám je let?
@carollester U nás byla krize, když bylo synovi 11 měsíců. Samozřejmě to začalo dřív, mnohem dřív. Na nás oba toho bylo dost, já nevyspalá, muž problémy v práci, hlídání nemáme, atd. Muž taky mívá sklony to v sobě dusit a dusit až to vybublá a bouchne (ale pracujeme na tom a je to mnohem lepší). Tehdy to vygradovalo obrovskou hádkou, kdy jsem já uvažovala, jestli tohle a takhle chci dál. Ale ty úvahy jsem si nechala pro sebe, pro nás je to až ta poslední možnost. Nicméně na druhou stranu muž ví, že z nefunkčního vztahu jsem schopná odejít a jakmile to udělám, není cesty zpět. Takže jsme se to pokusili vyřešit sami, další krok by byla poradna. U nás byl jeden z hlavních problémů, že na chlapa toho všeho bylo "moc" a bál se mi to říct, když viděl, že sama mám všeho plné kecky a občas únavou padám na ústa. Takže to v sobě dusil, cítil se hůř a hůř. Já zase potřebovala takovou tu běžnou intimitu, fyzický kontakt (pusa, pohlazení). Takže jsme si toho dost vyříkali, nebylo to úplně hezký. Nakonec obrovská motivace pro nás oba byl syn. Chvíli trvalo, než si to zase sedlo, ale teď jsme zrovna v takové té hodně stabilní fázi, kdy od manžela cítím lásku, obrovskou podporu a vděčnost, že nás (mě a syna) má. Ale kdyby mi tehdy řekl, že uvažuje, že od nás odejde, tak mu pomůžu zabalit, že si to může rozmýšlet někde jinde...
Zkuste poradnu, pokud vám nepůjde o tom mluvit, nemusite se trapit vy ani on. Ze si nekdy predstavuje, jaky by to bylo odejit vnimam spíš jako představu jak nechat za sebou tlak, stres, rozladění, než něco proti tobě.
@zanett Mně je 23 a manželovi 30. Ve věku problém dle mého není. Před ním, než jsme si dítě “pořídili”, jsme to dlouho probírali, zvažovali všechna pro a proti. Věděli jsme oba dva, že to bude změna a bude to spousta náročné práce.
@lv Je pravda, že slovo “uvažovat” nezaznělo. Jen že si to představuje. Taky si představuju, jak by vypadal můj život, kdybychom nebyli spolu, akorát že vždy dojdu k tomu, že bych nikdy nebyla tak naplněná, jako jsem teď.
Nečetla jsem komentáře, ale co muzu říct - my s manželem před dítětem úplně pohoda. Nebyl problém komunikovat, brali jsme to jako ohromnej plus v našem vztahu. Co je dítě, jsem podrážděná, nervózní, unavená, víc sprostá, komunikace je obecně horší. Včera jsme se o tom bavili, že já jsem asi jako Váš muž. Furt nic a “jen” protiva a pak najednou deset věcí dohromady a už to nedávám. Mluvili jsme spolu o tom jak je důležitý to ventilovat, že je naprosto v pohodě, když se nechci bavit, ale musím to říct, protože on to pak bere, že nemám zájem o něj, že mě nezajímá co říká a tak. Pokud nejste schopný si třeba takhle sednout a promluvit si o tom, klidně bych navštívila poradnu, ale osobně jsem zastánce skleničky vina/lahve piva a jak se pustí uzda, tak mluvit, je to volnější a lehčí, procisti to vzduch. )
@carollester u muže se mi příčí, když řekne: on si to musí premyslet, že co vlastně chce atd.takove sú to prázdné slova o ničem. Stal se otcem, on řeší sebe, ale dítě to ODS...E z vás nejvíce.
@carollester necetla jsem komenty, je jich dost. Hele, ja to proste mam nastaveny jinak. Mam dve krasny holky, ktery bych za nic na svete nevymenila, miluju je, ale pro me byl, je a bude vzdy na prvnim miste manzel. Proto je pro me dulezity nas vztah mit tak jak pred detmi. Me to prijde, ze si proste dala prednosti decku nez muzi. Zarid hlidani a kedte na vikend pryc. Jen vy dva.
@zanett
No asi nijak moc nereagoval. Ale urcite ho to vzalo a dusil to v sobe. Po nejake dobe mi napsal dost hnusny dopis. A po dalsim roce ci vic jsme uz zas spolu mohli mluvit normalne, kdyz jsme se náhodně potkali.
@atraps
S tim novym. Teda starym. S novým, ale starym😂
@carollester
U vas to chce, stejne jako kdekoli jinde, nejak zlepsit vzajemnou komunikaci. Je to narocne, ale po vice jak 15 letech manzelstvi uz trochu vim jak na to😅
@kakba Vztah je pro me taky na prvnim miste. Snazim se o nej pecovat. Delame spoustu veci. Hlidani pres noc nepripada v uvahu, syn pres noc me, jinak neusne. Ale jinak na vztah rodicu mam stejny nazor jako ty.
@carollester přijde mi jestli se náhodou muž necítí jako pátý kolo u vozu. Jestli by neměl mít víc povinností kolem dítěte. Taky jsem muži řekla že někdy si říkám že od nich uteču. Protože mu říkám vše co mě zrovna napadne. Ale nikdy bych je neopustila. Miluju je oba. Ale spíš to byl z mé strany výkřik o pomoc že už nemůžu. Byla jsem po porodu úplně ztracená v sobě, nemohla jsem se najít kdo vlastně jsem. Tak třeba se mu nedaří uchopit tu otcovskou roli.
Hezký večer, ano, zkušenost mám velice podobnou. Také jsem myslela,že máme idylický vztah, manžel si nikdy nestěžoval, dokonce jsme plánovali a počali druhé dítě. Jednoho dne přišel s tím,že potřebuje čas a musí se rozmyslet, co dál. Každopádně zjistila jsem,že v tom byla jiná. Odešel od nás za ní. Klidně napiš SZ.
Tak predevsim bych mu prestala uhybat a plne ho zapojila. Zadne spani vedle, ale hezky s tebou a malym. To neni jen to dite si udelat, ale i ta dalsi pece. Takze vstavat, prebalovat, koupat (klidne jen ti asistovat), maleho vzit na prochazku…. Proste jako tata a chlap a ne jako backora, ktera ma pindika, ale chlap to neni. To mezi nohama z nej chlapa nedela. Ale ciny a skutky. A nebo at si zbali svych 5svestek a jde. Co s takovym. Cim vic tem chlapum zenske ustupuji a chovaji se k nim jako v bavlnce, tim to je horsi. Jako proc bys mu mela uhybat! 9 mesicni dite neni uz tak male a krehke, da se s nim krasne hrat a podnikat spustu veci. Ty vogo takoveho bych fakt chtela doma. Ja si vazne servitky neberu a ty taky prestan. Jinak my jsme s manzelem 12 let, z toho 3 roky manzele. A cekame maleho v cervnu. Ikdyz ma spoustu chyb (i ja mam), tak uz ted je mi fakt oporou. I takova blbost sniane do postele dela hodne. Nebo ze me posle odpocivat a uvari on, nenecha me vysavat. Vyzvedne me v praci, protoze jsem unavena. A spoustu dalsiho. Ano v uklidu ma rezervy, neporadek nektery neresi. Ale staci rict a bez kecu. A zapojuje se.
@carollester podle mě v tom nikdo jiný není ...
Ale on jakože vidí sebe a to že není spokojený
Že nemá sex , že občas rves a na to není zvyklý ... Že musí asi víc v domácnosti udělat nebo že máte doma víc bordel a že on si musí žehlit tričko ...
Rada :
ať má nějaké koníčky aktivity mimo domov ( sport šachy nebo tak
Ať jdete někam spolu Sami ( nebo zůstaňte Sami doma ) ...
Jedete na výlety a buďte méně doma je jaro bude tepleji ...
Nemůže mu i připadat že jedete moc stereotyp ?
Že ráno vstane jde do práce ,přijde ...prohraje s malým tobě něco řekne sprchne pohoni a jde spát ?
Děláte něco zajímavého máte nějaké zážitky ?
Jako pokud tě doteď vždy podržel tak bych z něho úplně sobce a ignoranta nedělala ...
Prostě je vyflusly On si to třeba představoval jinak ...my ženské se s tím ( nevyspáním,nemít čas na sebe , na partnera,změny plánu , atd ) nějak Poperem chlapi jsou podle mě v tomhle víc citlivky...
Držím ti palce a úplně v sobě chybu nehledej...
Spíše hledejte společnou cestu ať jste spokojeni všichni 🙂
Jo a nejsme v americkém seriálu kde každý chlap když má problém umí ho pojmenovat a partnerovi detailně vysvětlit a vysvětlit své pocity...
My generace hubu drž a co jsem řekla platí si myslím máme v tomhle ( a chlapi co nesmí fnukat ) trošku těžší...
@veronicka89 Jo, to možný. Je pravda, že poslední dobou to stereotyp trochu je. Chlap je to opravdu skvělý. Pomáhá mi se vším, s čím potřebuji.
Každopádně holky, dobrá zpráva. Nevím, jestli si to ještě čtete, ale včera jsme měli večer konverzaci, omluvil se, uznal, že reagoval přehnaně. Domluvili jsme se, že si zařídíme 1x týdně hlídání a budem jen spolu a zamakáme na vztahu. Řekl, že nás miluje a žít bez nás nechce. Tak snad dobrý. Děkuju moc za vaše vlídná slova!! 😊
@carollester Tak to je fajn 😊 Těch krizí ve vztahu ještě pár bude, tak držím palce, ať je taky ustojíte 🍀
Kdyz jsem cetla uvod tak mi prvni naskocilo ze se zakoukal jinde.
Jinak bych mozna trochu brzdila s peci o dite, trochu tam nastavila hranice tak, aby to bylo komfortni pro vsechny. 6x za noc vstavat je extrem, i dite musi byt z takoveho prerusovaneho spanku vyrizene, hledala bych priciny. I bych zkusila pres den vic dite utahat, zmenit rezim, dat do jeho postylky, aj.
I proto ti vic ujizdi nervy, jsi pretazena a potrebujes i svuj oddych. Matka neznamena byt 24/7 byt k dispozici pro plneni vsech potreb ditete. Nejdriv napln svoje potreby a az potom res ty ditete..
Tatinka bych vic zapojila, treba 1 noc v tydnu hlida on. Dite je obou, i je fajn s ditetem pracovat ze mu reknes ze ho mas rada ale i maminka potrebuje cas pro sebe. A ono i tim posilis vztah jich dvou...
Taky bych vic zaradila casu jako partneri - 1x tydne par hodin jen spolu by tomu mohlo take pomoct vyrazit na randicka.
Urcite bych dal pokracovala rozvazne a klidne tak jak to delas doposud, to se mi libi. Ze hned nelustrujes mobil, nedelas sceny a o situaci premyslis. Na 23 super 👌 urcite muze nevyhazovat, tim nic neziskas, jen akcelerujes.
Ale jedna z holek ma pravdu, taky se snazit nejit do te podrizene pozice a delat vse pro zachranu aby se muz nerozmyslel. Me se libi kniha od Klimese, partneri a rozchody. Prirovnava vztah v krizi jako osobu na jip. Tam se taky nechodi umrit, mluvi se tam klidne, nevycitaji se tam stare krivdy. Pristupovat k vasemu vztahu jako k umirajicimu na jip, zadna teda eutanazie, zadne urychlovace smrti, zadne kriceni, vycitky, urazena ega.
@carollester U nás je to občas houpačka - prostě jsme jen lidé a nemůžeme být 24/7 happy. Oba nesnášíme hádky a snažíme spolupracovat. A jinak k dítěti - jsme oba rodiče, né jen já a zásadně jsme se domluvili, že spíme my dva v posteli a syn v postýlce u naší postele (do doby ležení byla bez bočnice). Za celých 13 měs. jsme syna vzali do postele a to je nad ránem, tak 5x maximálně. Po obědě si s ním lehnu do naší postele, ale jinak postýlka je v noci jeho místo. Máme "pravidlo", že večer, pokud není na odpolední, koupe, krmí, uspává a poklidí hračky tatínek, já mezitím připravím ložnici, napustím vanu, připravím malému večeři, vysterilizuji flašky, uklidím kuchyň a připravím večeři - tímto způsobem jsme ve stejný okamžik spolu u večeře a máme zbytek večera pro sebe a většinou koukáme na film/seriál. Přes den, když vařím, muž je se synem a já v klidu mohu vařit. A máme nastaveno, že jednu noc (sobotu) spí na straně malého muž (aby dal v noci napít+dudlík) a následující ráno (neděli) si pospím, jak dlouho potřebuji (vstanu tak okolo 9.) a muž jde se synem do pokojíčku si hrát (syn vstává okolo 6.). Ale je pravda, že muž se dokáže o syna postarat, kdybych nebyla doma (nemá problém přebalit, uvařit, poklidit, vyprat, vyžehlit,...). A i o mne se staral, když jsem byla po obouch porodech a nebo, když jsem si prodělala relaps mé nemoci. A co je opravdu důležité, tak komunikace.
@carollester Tak to jsem rada, ze jste si to vyjasnili. Drzim palce, at to vydrzi.
@carollester Upřímně,mě by taky vadilo mít vedle sebe nervaka který bouchá dveřma a sprostě nadává, 2x tydne je u mě často. K tomu nechuť k sexu,hádky. Každopádně mate dítě a byla by škoda vztah zničit.
@carollester Já to blbě pochopila, já napřed myslela, že to dítě spí vedle samo v pokoji🙉
To je strašně zjednodušující a neempatické, říct, já jsem měla také drsnou výchovu a umím sdílet emoce. Na každém stejná výchova zanechá jiné stopy a popere se s tím jinak. Navíc vaše výchova nebyla úplně stejná, byť tam bylo málo lásky u obou.
Takže to bude chtít zlepšit komunikaci u obou, ne jen, on se musí změnit.
PS Neříkám, že moje reakce by byla správná, jen by mě to strašně naštvalo.