• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Žárlím na manžela, že je lepší otec než já matka

20. června 2014 
Ahojte všichni. Mám 1,5 měsíčního syna, narodil se předčasně císařem a pobyl si dva týdny v inkubátoru, přesto se ho snažím kojit. Mléko celkem mám, ale už dvakrát nebo třikrát se stalo, že plakal hlady po krmení a já to přisuzovala prdíkům a nechala ho tak. Přišel na to až manžel, který ho utěšil a pak dokrmil Nutrilonem. Připadám si jako špatná matka, navíc se manželovi v péči o malého daří všechno líp, rychleji a tak nějak přirozeněji. Já jsem nikdy neměla možnost vidět, jak se starat o miminko, zatímco on měl starší ségry s dětma doma a už jako klučina uměl přebalit atd. Já mám navíc zdravotní problémy, kvůli kterým jsem emočně labilnější než když jsme se poznali, také mám lehké problémy s motorikou a jednu ruku méně šikovnou (následek mozkové mrtvice v 27 letech). Všechno s malým mě rozhodí, stresuje mě to. A nesnáším manžela za to, jak mu to jde. Měla bych mít radost, že je o malého dobře postaráno, ale... Navíc manžel očekává, že bude domácnost jako ze škatulky - a to ani v těhotenství teda nebyla. Když jsem si mu stěžovala na problémy s rukou a motorikou a na to, že bych chtěla dělat nějaké cvičení, tak prej "utři linku levou rukou, to si procvičíš a zároveň uklidíš". Málem jsem mu vrazila. Každá taková necitlivá poznámka mě rozbrečí, přitom se nesnáším za to, že jsem slabá, k ničemu a neumím to s vlastním děckem. Je toho na mě moc, ale nechci, aby se nám s manželem rozpadl vztah. Je to hodný a spolehlivý chlap a chci, aby mě viděl jako dřív a aby se za mě nestyděl ani on, ani malý.
5. čer 2014 v 09:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Nejsi vůbec horší!!! Už jen jak se tím trápíš je vidět, že na toho svého malého moc myslíš!!! a pokud měl manžel takovou průpravu pak je přece jasnější že mu to půjde líp. Předčasné narození, rozházené hormony, horší motorika a zřejmě emoční nestabilita, to by bylo moc i na tři mamky !!! Myslím, že teď je nejdůležitější, aby si se mohla dát dohromady a začala si věřit :wink:
5. čer 2014 v 10:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@mandella jsi vystresovaná a to mimi to z tebe cítí.Manžel je v poho....
5. čer 2014 v 10:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@mandella co to probrat s odborníkem? poslechne si tě, poradí, podpoří :wink: možná by nebyla špatná i partnerská konzultace, někdy je těžké vysvětlit tomu druhému, co tě trápí a proč tak, aby tomu skutečně porozuměl.
5. čer 2014 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@mandella Pises, ze nesnasis, jak jsi zdravotne na tom. V prve rade - musis to umet prijmout. Prve Ty sama!! Pak to prijme muz ci okoli. Ted jsi vysilena, v zajeti hormonu, zkus najit klid a nechtej byt s miminkem tak obratna jako Tvuj muz. Nech mu ten prostor a Ty si za jeho zady treba tu rucku procvicuj, zatimco on prebaluje. On si to miminko uziva a Ty v tu chvili delej neco pro sebe. Hlavne tedy najdi silu, aby ses umela prijmout v tom stavu, jaky je. Neboj, to ze nad tim premyslis, to ze s tim budes neco delat - ke zlepseni urcite dojde. Ale jedine by ses trapila, ze to nepujde hned. Manzela spis pohlad a sebe mozna pohlad jeste vic.
Ja se taky trosku obavam, ze muj novy pritel bude lepsi tata nez ja (ma v peci dva kluky), ale maminka je jen jedna a tou jsi Ty. Zena a muz se v mnohem doplnuji, jsou si protiklady a je jen na komunikaci prirozene vymezit mista, kdy veli jeden a kdy zase ustupuje. Prineses ted neco jineho nez vzornou peci! Ale prve mej rada sama sebe. Dej si cas, aby sis nasla cviky, aby sis udelala chvilicku, kterou venujes necemu, co Ti udela radost. Drzim palecky.
5. čer 2014 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@anushka111 @lenkaef @schnek @verusky Holky, mockrát děkuju za podporu! :slight_smile: Teď mám právě za sebou jedno hezké pohodové krmení s malým a hned ten svět vypadá růžověji...
5. čer 2014 v 11:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@mandella jsi dobrá máma!Neboj vše se urovná!
Hlavně musíš být v pohodě!:slight_smile:
5. čer 2014 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@mandella Neboj všechno se časem urovná a sedne si. Já sama jsem se řadila mezi emočně nestabilní mamky a bála se jestli to přejde. A přešlo :wink: jen to chce čas a cvik. Jinak jsem pro to co už tu někdo zmiňoval, pokusit se to manželovi vysvětlit. On to manžel možná nepochopí emočně, ale jak je vidět, tak tě má moc rád, a když mu budeš opakovat co a proč ti vadí, tak myslím že kvůli tobě to přestane dělat. Moc držím palce a kdyby sis o tom chtěla někdy popovídat, tak klidně napiš do IP :wink:
5. čer 2014 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jestli správně čtu, tak končíš šestinedělí, takže jsou tvé pocity pochopitelné.
Ono si to sedne, ty se zajedeš, uklidní se hormonální bouře a dostaneš tu péči "do ruky".
Nic není hned.
Už to, že o tom všem přemýšlíš, znamená, že nejsi žádná neschopná nána, co se o nic nestará.
Uvidíš, že za pár dní ti bude líp. :wink:
Když si vzpomenu na sebe, když malýmu byl měsíc a půl... :zipper_mouth:
5. čer 2014 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak už jsem někde psala, MM si dal malého do polštáře, lokty si opřel v sedu o kolena a jen houpal nahoru dolů..... a malý hned vytuhl ..... když jsem to dělala já, nikdy to nezabralo ....... prostě každý má své triky..... Mě to ovšem brutálně sralo...... že on který je s ním chvilku denně ......je schopný uspat ho skoro hned..... ale manžel to vždy bral tak, že každý jsme úplně jiný a já jsem s ním pořád a mě už má zmáknutou a on má prostě nové triky.
S tou tvou rukou bych to ovšem na lehkou váhu nebrala, věděl to celou dobu a určo si to nevymýšlíš...... tak to bych ho přitlačila ke zdi a řekla mu, ať se vzpamatuje. A procvičí si úklid on. A vše si tak neber...... :grinning: není proč:grinning:
5. čer 2014 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mandella V šestinedělí s prvním dítětem jsem měla šílenou hormonální horskou dráhu, hodně jsem brečela, taky jsem měla pocity beznaděje,jak jsem špatná matka apod...hlavně si to tak neber!!! Ono je to lehčí pro toho chlapa, přijde z práce, na mimčo se těší, tak mu to třeba jde jinak a tobě se to zdá, že lépe...neboj, všechno se to srovná!!! :slight_smile:
5. čer 2014 ve 12:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak na tohle si stěžovat, to už je na mě moc. Nezlob se.... :zipper_mouth: , vzchop se ženská.
5. čer 2014 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mydvaapes1
Ještě miminko nemas, nevis, do jakých stavu se muzes dostat... Navíc jsme kazda jina. Nikdy bych neverila, ze bych byla kdy agresivni na sve deti a ono pretizeni, chlap porad v praci, prehnana zodpovednost... pak clovek vyjede ani nevi jak. Ona se vzchopi a jen ted potřebuje podporu a nabrat sil.
5. čer 2014 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@mydvaapes1 a co konkretne je na Tebe moc? Dekuji za odpověď :slight_smile:
5. čer 2014 ve 13:23  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@mandella Je to presne tak jak tady pise většina holek, jsou mamy, které materstvi moc neresi a nejsou tolik peclive a zodpovedne ty Jsi pravy opak coz z Tebe dela skvělou mamu.. Ja když je mi nejhur si rikam, ze jsem jen tak dopbra mama jak dokazu byt a nezbyva nez jit dal. Tve pocity jsou uplne normalni, prozivas velmi narocne obdobi a nikdo, kdo ještě nema dite nemůže vedet cim procházíš. Drzim Ti palecky :slight_smile:
5. čer 2014 ve 13:28  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verusky Však já nikoho neodsuzuji a nezávidím ji pocity, které teď prožívá. Ale já bych spíš než žárlila, byla na manžela v tomto směru pyšná....toť vše. Určitě bych ho ocenila, že se dokáže tak zapojit a to dost nahlas, ať mu trošku polichotím jeho mužšké ego....btw. ano miminko teprve čekáme, ale názor na věc snad mít můžu ni? :wink:

@terezapetrova Viz výše.
5. čer 2014 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
snaž se uklidnit a začni si víc věřit. Jsi ještě v šestinedělí, navíc všechno nešlo od začátku podle tvých představ, ale s tím už nic neuděláš. Mateřská je od toho, aby jsi se starala o dítě a ne o domácnost. Hlavně ze začátku si potřebujeseš najít váš režim. Málokomu to jde všechno hned. To by měl pochopit i manžel a neměl by tě takhle stresovat, ale spíš pomáhat. Šestinedělí se respektovalo i u děveček ve službě a nebylo to jen tak pro nic za nic. Tvoje tělo i mysl si potřebuje odpočinout a musí se vyrovnat se spoustou věcí.
Jinak docpání plačícího dítěte Nutrilonem, když se snažíš plně kojit, mi příjde docela šílené. Tím nikomu nepomáhá. Podle mě má malej pravděpodobně růstový spurtík a potřebuje spíše častěji přikládat (růstové spurty trvají i přes týden). Ohledně kojení najdeš hodně informací na kojeni.net
Drž se a nenech se rozhodit!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
5. čer 2014 ve 13:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dekuji, samozrejme názor rict muzes akorát si dovedu představit, ze je ve svem obdobi nekdy dost na dne, totalne nevyspala, znicene nervy, hrajici hormony, psychicka i fyzicno bida, takto to v začátcích dost často vypada, ono pak v takove situaci se vse dela i resi hure. Ja také nikoho neodsuzuju jen jsem neznala cely Tvuj názor a třeba s tim, ze chlap by se mel primerene chvalit souhlasim :slight_smile:
5. čer 2014 ve 13:35  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Řekla bych, že je to přirozená reakce po tom všem, netrap se. Já bych se snažila tohle všechno říct manželovi, popovídat si s ním o tom a taky ho požádat, zda tyhle úkony můžete dělat tak nějak spolu dohromady, ať nemáš pocit, že si bokem apod. Ale začít musíš u sebe a vynechat z toho ty emoce a brát věci trochu s nadhledem. Nebo můžeš naopak manželovi ukázat, jaké by to bylo pro něj asi lehké utírat linku levou rukou, aby si trochu zažil ty tvoje situace...
5. čer 2014 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jéé, to je jako u nás. Už mám druhé dítě. Manžel mi s dětmi moc nepomáhá. Buď je v práci nebo s kamarády. Ale s dětmi to umí mnohem lépe než já :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Tak nějak vždycky vycítí, když je něco špatně. Pozná teplotu u dětí dřív než já. Umí je uklidnit i uspat, když já nevím, co s nimi.
Dávám to za vinu svému psychickému rozpoložení.... Manžel je v pohodě, za to já jsem hrozný stresař, plašič, hned mě všechno rozhodí, navíc si v ničem vůbec nevěřím.... No a ty děti to asi vycítí :unamused:
Na jednu stranu si připadám neschopně, ale na druhou stranu jsem ráda, že ho mám, že to s dětmi zvládne, když já to nedávám :slight_smile:

Poprvé se to stalo v porodnici, když se nám narodilo první dítě. Já s ním byla neustále a manžel s ním byl sotva hodinu a hned poznal, že se mu nelíbí, když se mu pohne s levou ručičkou. Ať se na to zeptám dr.
A měl pravdu, syn si při porodu zlomil klíční kost a nikdo mi to neřekl. A já si toho nevšimla a to jsem ho převlékala, koupala, kojila.... No, tenkrát jsem se taky skoro složila a obrečela to, že jsem hrozná matka a že to nedám :confounded:


@mandella
5. čer 2014 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@mydvaapes Chápu tvoji reakci - reagovala bych úplně stejně, nemít ještě dítě. To si člověk může jenom představovat, ale pochopí to, až to zažije. Teda to ti nepřeju, doufám, že budeš mít štěstí a budeš ta správná matka, jako jsi jí teď ve svých představách.
Tento můj komentář vyznívá asi ironicky, ale míněný je vážně. Fakt. Přesně to chápu a nikdy bych neřekla, že takovou "hříšnou" myšlenku, jako je téma tohoto vlákna, vůbec můžu vypustit do světa. Ale tak to prostě je. Člověk míní, dítě mění :slight_smile:
Jinak děkuju za všechny příspěvky, pomohlo mi už jenom to, že jsem tady to svoje "trápení" formulovala. Díky, ať se všem daří!
5. čer 2014 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mydvaapes1 autorka si nestěžuje, autorka se potřebuje jen vypovídat a svěřit se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
14. čer 2014 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mandella neboj, bude lépe. :wink:
14. čer 2014 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@lenkagsxr Děkuju za podporu, už je to lepší...ono všechno tak nějak přejde...
20. čer 2014 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
chichi..my teda mame kluka 3roky ted..on je desnej..hrozne sidlo..sotva rano otevre oci uz s nim siji vsichni certi..ja porad ctu nejakou odbornou literaturu jak na neho,aby s nim byla normal domluva a aby se trochu uklidnil a furt nic nepomaha :slight_smile: manzel je s nim minimum casu..max 1-2 hodky denne a zvlada to lip jak ja se vsema tema knizkama :slight_smile: ale je pravda, ze o vikendu uz ho musim taky nekdy mirnit :slight_smile:
hele..mate malinke miminko, teprve se jeho pocity a potreby ucis, navic mas hendikept..ver, ze bude hur a budes rada vzpominat jak stacilo malemu vrznout jen flasku ac to byl i manzeluv napad :grinning:
20. čer 2014 v 10:33  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2017  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek