Baví vás mateřská?
Pěkný den maminky, jak jste na tom s pocity na mateřské? Mám první miminko, úžasného bystrého chlapečka, ale někdy mám pocit, že ty dny doma jen tak přežívám (zvláště když je tak nevlídno jako teď a venku se dá být jen třeba hodinku). Někdy se dokonce bojím rána, že mě zase čeká ta stejná rutina, jídlo, brek, přebalování, brek, zajištění atraktivního podnětu, aby nebyl brek, uspavaní atd atd. Někdy je tak hodný, že si hraje sám dlouho a já můžu vařit, uklízet .., i přesto si, ale někdy říkám, ať už je větší a mám více času na sebe (byť vím, že asi zase příjdou jiné věci s větším dítětem)..baví Vás to doma pořád s mimčem, nebo by jste taky nějraději někdy někam odjeli aspon na jedno odpoledne :D
Stručné shrnutí
- Rané měsíce s miminkem často rodiče popisují jako opakující se rutinu plnou přebalování, krmení a uspávání, na kterou pomáhá nabídka aktivit jako plavání, cvičení, kroužky pro maminky s dětmi nebo placené hlídání k získání času pro sebe.
- Mnoho rodičů uvádí, že pocit uspokojení se zlepšil s věkem dítěte; konkrétně zmínky v diskuzi ukazují zlepšení kolem věku 1–2 roky (např. "rok a půl", "po druhém roce").
- Psychoterapie, plánování týdenního programu (návštěvy, kroužky, Sokol) a částečný návrat do práce či práce z domova (doučování, focení, OSVČ) se v diskuzi uváděly jako konkrétní strategie proti vyhoření a pocitu, že "za mnou není nic hmatatelného".
Nejčastější otázky
Q: Jaké aktivity mohou rodičům na mateřské pomoci získat čas pro sebe a mentální stimul?
A: V diskuzi rodiče zmiňovali cvičení, plavání, kroužky pro maminky s dětmi, Sokol, angličtinu pro děti, doučování, focení a práci na částečný úvazek; některé začaly cvičit "po šestinedělí" nebo v půlroce a jiné pracovaly 7–10 hodin týdně.
Q: Jak si sehnat hlídání, když chci jít pravidelně cvičit nebo do práce?
A: Možnosti z praxe v diskuzi zahrnují placené hlídání, střídání s partnerem, hlídání od prarodičů (dědeček, babička) nebo domluvu s kamarádkou; jedna zmínka uváděla pravidelné hlídání kamarádkou za odměnu.
Q: Kdy se většinou zlepšuje spokojenost rodiče s péčí o dítě?
A: Rodiče v diskuzi uváděli zlepšení po stabilizaci spánku a postupném vývoji dítěte; konkrétně byla častá zmínka o lepším období kolem 1 roku až po 2. roce dítěte (např. "rok a půl", "po druhém roce").
Q: Pomáhá psychoterapie matkám na mateřské?
A: Několik rodičů v diskuzi uvedlo, že psychoterapie pomohla rozklíčovat stres, zvládat vyhoření a lépe organizovat denní režim; psychoterapeutka/psychoterapeut byl doporučen jako prevence proti depresi.
Q: Je možné skloubit mateřskou s prací nebo podnikáním?
A: Ano; v diskuzi byly konkrétní příklady doučování, focení, práce OSVČ z domova a částečných úvazků 7–10 hodin týdně jako způsoby realizace bez plného návratu do zaměstnání.
Q: Jak si naplánovat týden na rodičovské, aby nepřevládalo "přežívání"?
A: Rodiče doporučují plánovat týdny předem s kombinací plavání, cvičení, návštěv, nákupů a domácích úkolů, vyhradit 2–3 dny s konkrétním programem a vést si seznam drobností, které dávají pocit něčeho hmatatelného.
Závěry z diskuze
Shoda
- Rodičovství v raných měsících je často vyčerpávající a opakující se a nedostatek spánku významně ovlivňuje pohodu.
- Organizované aktivity (plavání, cvičení, Sokol, kroužky) a externí podpora (placené hlídání, partner, prarodiče) výrazně zvyšují možnost regenerace rodiče.
- Plánování týdenního rozvrhu a částečný návrat do práce nebo práce na vedlejšák (doučování, focení, OSVČ) jsou konkrétními kroky ke zlepšení psychické pohody.
Sporné názory
- Některé matky považují mateřskou za naplňující a preferují zůstat doma bez práce, zatímco jiné potřebují externí realizaci (práci, koníčky) a považují mezclení obojího za nezbytné.
- Praktiky blízkosti k dítěti se liší; část rodičů preferuje noční spaní ve společné posteli a nošení v "manduce", zatímco jiní záměrně omezují nošení a spoléhají na větší samostatnost dítěte.
Otevřené otázky
- Jaký konkrétní počet hodin práce týdně je optimální pro udržení psychické pohody rodičky bez ztráty vazby na dítě?
- Jak efektivně dostupné a cenově únosné je placené hlídání pro různé rodinné situace (rodič na mateřské, OSVČ, zaměstnaná)?
- Kdy a jak nejlépe vyhledat psychoterapeutickou pomoc v průběhu rodičovské dovolené?
Zmíněné značky a firmy
Sokol
Zmíněné produkty a metody
placené hlídání, kojení, pleny, nočník, manduce, psychoterapie, OSVČ, plavání, cvičení s dětmi, kroužky pro maminky s dětmi, bedsharing (spaní s dítětem v posteli), práce na částečný úvazek, doučování, focení
Místa a osoby
žádné
@urtica tady ale nikdo nepíše že by měl děti jako jediný smysl života. Dotaz zněl jestli baví nebo nebaví matky mateřská. Mě baví 100% ale to přeci neznamená že budu s dětmi pořád. Mám třeba 2 koně a 2 krát v týdnu si na nich vyjedu a tu hodinu a půl hlídá manžel. Přes sezónu jezdím na závody na semináře apod. Na mateřské jsem jsem ale ta nejšťastnější žena. S malým si děláme program podle sebe. Několik hodin denně si hrajeme. A světě div se baví mě po sté stavět komín a prohlížet ty samé knížky. Bavi mě s malým blbnout a vidět jak je šťastný. A ano spí se mnou v posteli a od mala nosím a jsem za to sťastna. Tu blízkost a propojení mi už nikdo nevezme.
@ronja55 ale ono to opravdu asi i souvisi s tim, ze jsi psala o prude a pislouchani v praci. Ted jsi na rodicaku sama sebou, ridis si svuj cas, mas sve tempo. Je to stopro jeden z duvodu, proc si RD uzivas nejvyssi moznou merou. Ja nikdy zamestnana nebyla, uz na vejsce jsem delala na volne noze, takze nejsem "opita" (zamerne v uvozovkach, nemyslim nijak pejorativne) nabytou svobodou. Zkratka ja si svuj pracovni cas vzdy ridila sama, nemam zadneho sefa, ktery by me buzeroval, ani otravne kolegy a ani praci, ktera me nebavi. Mozna to je duvod, proc se ji nedokazu vzdat, je to soucast me samotne. Bavi mw, naplnuje a jeste prinasi penize. Spolu s rodinou naprosty top. Jinak myslim, ze s holkama blbnu uplne stejne, ale zkratka si k tomu pak misto rwlax vany, tv ci pokecu s kamaradkama hodim praci na zakazce. Tak relaxuju od deti. To, ze ty to mas jinak je naprosto normalni a ja jsem moc rada, ze si kazda muzeme najit to sve, co z nas dela pohodove a stastne mamy 🙂
Mě obecně fascinuje jak nikdo nečeká, že by chlapa mateřská bavila, ale u žen to má být samozřejmostí. No není a už někakou dobu nežijem ve středověku.
Od tří měsíců jsem tahala syna do Sokola (dělám cvičitele). Ze začátku na dvě hodiny týdně, minulý školní rok už to bylo 3x týdně plus tak každý třetí víkend... a přiznávám, že jsem pak byla vděčná za každý ten "rutynní" den, kdy jsem nemusela hlídat čas a mohla s nim prostě bejt doma, nebo třeba jít na hřiště a nic dalšího neřešit... teď čekáme druhé, tak jsme musela se Sokolem skončit (fyzicky to nedávám), tak to občas doma trochu "na palici" je, ale zas tříleťák už je dost velkej a dá se s ním domluvit... Stále nějak věřím, že je to lepší varianta, než kdybych chodila do práce, i když mi po pravdě chybí režim - to, že ráno vstaneš a musíš vylést z baráku je prostě něco, co člověka donutí se postavit na nohy a ne ležet na gauči a přemýšlet nad tím, co všechno mu vadí... Ale práce si ještě užiju, že...
@cilkat Mě právě ubíjí ty dny, kdy jakoby nic nemusím. Ideální je, když si třeba na 3 dny z 5 něco naplánuju, výlet nekam dál, babičku, herničku, nákup s děckama v místě, kde je dětský koutek (což teď odpadá, chodila jsem se odreagovávat do sekáče a v novém bydlišti není ani jeden, až 20 minut MHD). Pak ty "rutinní" dny nejsou tak hrozný. Respektive na ty se pomalu učím psát si seznam drobností, co můžu udělat i s dětma a nespadá to pod běžnou činnost v domácnosti. Pak mám lepší pocit, že dělám i něco pro sebe (třeba teď tam mám - opravit a vyčistit náušnice - bižu, dodělat výšivku - to je na dýl, přešít na kabát nové knoflíky, nastříhat látku na polštářky, jindy třeba nafotit pár kousků starého oblečení na prodej, najít na netu něco pro děcka, co potřebujou...). Zkoušela jsem dlouhodobé cíle typu cvičit po ránu jogu, ale občas jsem tak unavená, že jsem ráda, že zvládám jít na vycházku...
Prostě rutina není nic pro mě. Navíc taky nějak nežiju tím, že za všechny pokroky dítěte může rodič, spíš jsem zastánce toho, že děti jsou samy od sebe zvídavé a rodič je akorát průvodce. Takže věty - tys ho dobře vychovala mě nechávají chladnou;). Jako je fajn slyšet - ten hezky leze po průlezkách, ta hezky kreslí, ale kdyby ty děcka nechtěly, můžu se postavit na hlavu a stejně to neudělají (třeba má marná snaha vytlouct ze skoro čtyřleťáka pořádně k, č, š a ž). A to věčné vysvětlovaní, proč tohle nemá dělat, proč tohle je fajn, co nás čeká atd. mě nebaví.
Jinak s prací to nesouvisí, ve výzkumáku si člověk sice různorodost, ale taky kupu stresu. Spíš s tím, že můj dřívější volný čas byl velmi pestře naplněný, víkendy doma byly vzácností a tak...
@linbrno Já v tomhle mám výhodu, že jsme se ten měsíc, co jsem otěhotněla, definitivně nastěhovali do nového (krásného, velkého a nezařízeného) bytu, takže tu jsou neustále úkoly typu "vymyslet sezení v obýváku", "zařídit dětský pokoj" a tak... a když zovna neřeším ty, tak stále ješě dodělávám doktorát na přírodovědě... Na jednu stranu to vše jde mizerně a pomalu, na druhou je to super právě na to "mít cíl", aby člověk mohl říct "za tenhle týden jse zvlál: (nypř vybrat typ skříně na hračky...)" a neměl ten pocit "celej den se nezastavim a vidět to není nikde". z toho šílím vždycky.
Já třeba vůbec nejsem takový ten supermatka typ, co si užívá mateřství každým douškem. To bych musela brát nějaký hodně hustý drogy. :D já jsem se domluvila s manželem, aby hlídal a už od 5m syna jsem chodila na 7h týdně do práce. Kdybych nechodila tam, vymyslela bych si časem něco jiného, aby mi mozek nezakrněl. Teď je malému 19m, od září jsem v nové práci na 10h týdně a většinou mi hlídá kamarádka (ne zadarmo samozřejmě). Užíváme si to všichni. Syn se k tetě těší, teta ho miluje, já jsem odpočata a muž, který taky občas hlídá, má krásný vztah se synem a psychicky zdravou ženu. 🙂