Co doma děláte, když dítě nespí?
Ahoj mámy,
mám doma tříměsíční miminko a přes den prostě nespí. Respektive když spí, tak jen na mě. Šátek, nosítko, hojdavak nesnáší. Zkoušela jsem všechno a upřímně už mi veškeré rady lezou krkem. Večer je samozřejmě přetažená a uspávání trvá věky. Neskutečně mě to vyčerpává...
Vím, že je to normální. Ale - co doma děláte, když dítě nespí? Můj den je složený pouze z přebalování, krmení, frustrujícího uspávání a hraní s malou. Od rána do večera. Každý den. Manžel přebírá malou cca od 18:00.
Bude mi ke štěstí stačit, když mi napíšete, že v tom nejsem sama. Že je to normální. Jen vydržet.
Děkuju moc ☘️
V kočáře spí? Pokud jo, tak dvě velký procházky denně. Jinak 3-6m jsou za mě nejlepší věk, nezdrhne, nikam nevleze, z novorozence už vypiplaný.
Je to fakt těžký, člověk má pocit jsem doma chci dělat to a to, ať už úklid nebo nějakou práci, seberealizaci. Zpětně teď hodnotím, že jsem se měla na vše vykašlat a jen prostě být s miminem. Však nic neuteče. Ale v tu chvíli mi to přišlo prostě frustrující a potřebovala jsem něco dělat. Já teda jezdila 2x denně kočárem. Byla to paráda. Člověk se provětral, pročistil hlavu, protáhl tělo. Ale pak doma jsem chtěla něco dělat a miminko to vidělo jinak.
Chodila jsem ven s nosítkem. Moje dcera byla od malička fajnšmekr a spala jenom při chůzi o rychlosti alespoň 5km/h a aspoň mírně do kopce, což mu v jejím roce přivodilo největší štíhlost v mém dospělém životě, pobyt mi venku mi zachránil duševní zdraví (ale že mělo mezi 0-6 měsíců dost namále)…
Upřímně, s takhle malým miminkem jsem se prostě podřídila jemu. Takže jsem trávila čas buď chozením s kočárkem, v něm spal prvorozený rád a radost z toho měl i lese, že jsme chodili minimálně dvakrát denně do lesa. Prostřední denní spánek jsem pak trávila v pololehu na gauči obklopená pitím, jidlem, knížkama a s ovladačem na dosah, zatímco on na mě spal. Proč si děláš násilí, jestli spolehlivě spí na tobě, tak ji nech spát na tobě.
S kočárkem teď parádu neuděláme. Už se jí tam nelíbí...
Snažím se opakovat větu, že jsem tu teď pro ni, a to je nejdůležitější. Ale mám pocit vězení. Jsem jen doma. Chtěla bych alespoň večer jít na procházku, ale chybí mi energie a vlastně pak už jen pláču. Vyčerpáním. Jakousi bezmocí. Pluju jen v mlžném meziprostoru...
Poslouchám ale podcasty. Ty mě zachraňují při uspávání. Abych měla i jiný stimul. Je to těžké. Život bych za ni položila, zároveň jsou ty krásné pocity zahrabené pod tíhou vyčerpání.
Děkuju ženy za vaše zkušenosti ❤️
My měli kojenecký věk u obou dětí ovlivněný ABKM, takže to bylo peklo a často jsem měla pocit, že toto nemůžu dát. A dala. Ty to taky dáš. Netlač na sebe, nejsi robot, nemusíš mít naklizenou domácnost (uklidí manžel, uklízečka, pomůže rodina), navařeno (uvaří manžel, pomůže rodina, objednáš si krabičky) ani nemusíš být matka roku, co vše zvládá s úsměvem na tváři (málokterá to u náročného dítěte tak má) a klidně si můžeš ulevit a vykřičet se (někde mimo prcka), že je to aktuálně na h... Je to ulevující.
S kočárkem teď parádu neuděláme. Už se jí tam nelíbí...
Snažím se opakovat větu, že jsem tu teď pro ni, a to je nejdůležitější. Ale mám pocit vězení. Jsem jen doma. Chtěla bych alespoň večer jít na procházku, ale chybí mi energie a vlastně pak už jen pláču. Vyčerpáním. Jakousi bezmocí. Pluju jen v mlžném meziprostoru...
Poslouchám ale podcasty. Ty mě zachraňují při uspávání. Abych měla i jiný stimul. Je to těžké. Život bych za ni položila, zároveň jsou ty krásné pocity zahrabené pod tíhou vyčerpání.
Děkuju ženy za vaše zkušenosti ❤️
@danajanska381 co bych udělala já by byla konzultace nějaký nosící poradkyně. Jasně, že dítě může nošení nesnášet, ale já popravdě ze svého okolí žádný neznám, většina je u mámy spokojená a problém může být v nějaký banalitě, blbém nastavení, blbé manipulaci při nandavání, blbém oblečení atd. Anebo bych prostě večer miminko vrazila do náručí manželovi a šla třeba aspoň na hodinu ven. Pobyt venku je zázrak na nervy.
S kočárkem teď parádu neuděláme. Už se jí tam nelíbí...
Snažím se opakovat větu, že jsem tu teď pro ni, a to je nejdůležitější. Ale mám pocit vězení. Jsem jen doma. Chtěla bych alespoň večer jít na procházku, ale chybí mi energie a vlastně pak už jen pláču. Vyčerpáním. Jakousi bezmocí. Pluju jen v mlžném meziprostoru...
Poslouchám ale podcasty. Ty mě zachraňují při uspávání. Abych měla i jiný stimul. Je to těžké. Život bych za ni položila, zároveň jsou ty krásné pocity zahrabené pod tíhou vyčerpání.
Děkuju ženy za vaše zkušenosti ❤️
@danajanska381 Jestli mas tu moznost, zkus popojet s tim kocarem do lesa. Muj prvni syn taky uplne kocaru neholdoval, ale libilo se mu, kdyz jsme jezdili mezi stromy, na ty vzdycky koukal. Jenom ho proste nebavilo divat se do strechy kocaru.
A noseni bych taky vzdycky znovu zkousela, ono se to u deti porad meni.
A pokud ne, tak holt ne. Nic si nevycitej, bud trpevila, ono to opravdu prejde a prijd cas, kdy budete venku furt.
S kočárkem teď parádu neuděláme. Už se jí tam nelíbí...
Snažím se opakovat větu, že jsem tu teď pro ni, a to je nejdůležitější. Ale mám pocit vězení. Jsem jen doma. Chtěla bych alespoň večer jít na procházku, ale chybí mi energie a vlastně pak už jen pláču. Vyčerpáním. Jakousi bezmocí. Pluju jen v mlžném meziprostoru...
Poslouchám ale podcasty. Ty mě zachraňují při uspávání. Abych měla i jiný stimul. Je to těžké. Život bych za ni položila, zároveň jsou ty krásné pocity zahrabené pod tíhou vyčerpání.
Děkuju ženy za vaše zkušenosti ❤️
@danajanska381 já bych poradila nějakou svou aktivitu po té 18. hodině, na chvilku, pravidelně, kámoška, kafíčko, cvíčo, cokoliv jen pro sebe, hrozně to pomůže a uleví než přejdete do další fáze.. bude to lepší a úplně tě chápu ❤️
Vim, jak strasne je to vycerpavajici, ale jako vse ostatni, je to jenom faze. Velky spavec z ni asi nebude, ale lepsi to bude.
Jedina moje rada je doma nedelat nic krome prebalovani, krmeni, uspavani a hrani. Vsechno ostatni pocka, par domacich praci se da zapojit do hrani, zbytek holt nebude. Jestli spi na tobe, tak proste bezte spolu spat. U malych deti plati, ze cim vic spi, tim vic spi a cim min spi, tim min spi.