Dítě se mě bojí, ale když jsem klidná, je drzý, odmlouvá
poradite mi nekdo co delat kdyz mi syn v posledni dobe parkrat rekl ze se me boji?(ma 5let) snazim se nekricet ale pokud mu musim porad pripominat ze ma neco udelat a on je jak hluchy nebo zacne odmlouvat nebo mi zacne sermovat pred oblicejem pesti tak proste zarvu nekdy prijde i na varechu ale ne bezhlave 1max3 placnuti a ne vsi silou.taky si uvedomuju ze jsem cim dal vic podrazdena,jenze kdyz zvedam hlas uz se zacina prikrcovat.kdyz si to nechavam od nej libit a jsem klidna tak je drzy a odmlouva jeste vice.nevim jak to vyresit,klidem nebo placnutim?, ale vadi mi ze mi rika mami bojim se nervi ale kydz nervu tak mi kali na hlavu
Stručné shrnutí
- Pětileté dítě, které říká „mami bojím se“, se v diskuzi opakovaně váže na křik a fyzické tresty (plácnutí, vařečka), a několik diskutujících doporučilo upřednostnit klidnou domluvu, důsledná pravidla a případnou návštěvu dětského psychologa.
- Jako alternativy k fyzickým trestům byly v praxi zmiňovány konkrétní sankce: po třetím připomenutí odebrání oblíbené věci, zákaz PC/TV, odebrání další pohádky následující den, timeout nebo omezení komunikace (mlčení).
- Názory jsou sporné: někteří obhajovali jednorázové plácnutí u nebezpečného chování (příklad 1,5letého dítěte, které se po dvou plácnutích přestalo rozbíhat na silnici), zatímco jiní uváděli, že bití a křik dítě zastraší a naučí řešit konflikty násilím; v diskuzi byl zmíněn titul „Respektovat a být respektován“ jako výchovná alternativa.
Nejčastější otázky
Q: Co dělat, když mi pětileté dítě řekne „mami, bojím se“?
A: Přestat křičet a fyzicky trestat, posadit se s dítětem, klidně vysvětlit pravidla a dohodnout konkrétní následky za neuposlechnutí; pokud situace přetrvává, několik diskutujících doporučilo návštěvu dětského psychologa.
Q: Je vhodné dávat pětiletému dítěti na zadek?
A: V diskuzi byly protichůdné názory: některé příspěvky a údajně psychologové uváděli, že věková hranice pro „plácnutí“ bývá uváděna kolem 5 let, jiné diskutující varovaly, že plácnutí dítě zastraší a vede k učení násilí; v jednom příkladu uživatelka zmínila, že u 1,5letého dítěte „dva capy“ zabrali u nebezpečného chování (běh do silnice) — tvrzení je v diskuzi sporné.
Q: Jak nastavit důsledná pravidla bez křiku a bití?
A: V diskuzi se doporučovalo jasně stanovit pravidla u stolu nebo při úkolech, postup „3× připomenout → následek“ (odebrání hračky), zákaz PC/TV jako sankce, odebrání další pohádky následující den, timeout/omezení komunikace a motivace aktivitami jako kino, divadlo nebo výlet.
Q: Kdy vyhledat dětského psychologa?
A: Několik diskutujících doporučilo navštívit dětského psychologa, pokud dítě opakovaně vyjadřuje strach z rodiče („mami bojím se“), projevuje násilné chování vůči rodiči nebo druhým, nebo když domácí změny a dohody nepřinášejí zlepšení.
Q: Pomůže, když oba rodiče jednou linkou prosazují pravidla?
A: Ano — v diskuzi převládal názor, že konzistence obou rodičů (stejná pravidla a důsledky) je klíčová pro účinnost výchovy a snižuje testování hranic ze strany dítěte.
Q: Co dělat v momentálním výbuchu rodiče, když se nedokáže udržet?
A: V praxi byly doporučeny okamžité techniky sebeovládání: odejít z místnosti, napočítat do deseti, zhluboka dýchat a vrátit se až v klidu — následně se podle diskuze omluvit a klidně vysvětlit, co rodič očekává.
Závěry z diskuze
Shoda
- Důslednost a klidná, opakovaná domluva s jasnými následky je efektivnější než trvalý křik a časté fyzické tresty.
- Fyzické tresty a křik mohou vést k tomu, že dítě pociťuje strach (věta „mami bojím se“ se opakovaně objevila jako signál problému).
- Pokud domácí opatření nezabírají, někteří diskutující doporučují konzultaci s dětským psychologem.
Sporné názory
- Jako alternativa k domluvě někteří prosazovali občasné plácnutí (příklad: zastavení úniku na silnici u 1,5letého), zatímco jiní tvrdili, že i jednorázové fyzické tresty jsou škodlivé a vedou k učení násilí.
Otevřené otázky
- Je chování dítěte v konkrétních případech nepozornost/nešikovnost, manipulační naschvál, nebo reakce na rodinnou atmosféru?
- Kdy přesně překročit hranici mezi „výstražným plácnutím“ za nebezpečné chování a nevhodným fyzickým trestem u starších dětí?
Zmíněné značky a firmy
Sama doma
Zmíněné produkty a metody
Respektovat a být respektován, dětský psycholog, vařečka, plácnutí na zadek, odebrání hračky po 3 připomenutích, zákaz PC/TV, odebrání další pohádky následující den, timeout/omezení komunikace (mlčení), počítat do deseti, počkat/odejít z místnosti a uklidnit se, vyhazování do koše (následek za neuklizené tvoření)
Místa a osoby
žádné
@naty jo ja kdyz tohle reknu tak zacne plakat nebo rvat ze nesmime jit bez neho a bud se pak necha uz obliknout nebo to ale trva dal.....nekdy je to o nervy.
a jeste otazka, jak resit kdyz ublizuje mladsimu? nesmis ublizovat je to tvuj bratr, to je jedine co me napada a nebo dej mu pusu a ukaz mu ze ho mas rad misto biti. ale moc ucinne to neni protoze to delam furt dokola a porad to tak je tak je to asi normalni ze se navzajem certi?
@diviska nez jsem otehotnela silene jsem nechapala a divala se skrz prsty na matky co koji sve deti do 4let.. pak se narodila moje mala princezna a ja ji kojila celych 18mesicu!! uz nikdy jsem si po narozeni sve dcery nedovolila odsoudit a nebo soudit neco co jsem si neprozila!!!! a to ted prave delas ty..
@meleri s tím ubližováním sourozenci se obávám,že ti neporadím,já mám jen jedno a teda vůbec nevím jak bych to řešila.......jako laik v tomto tématu bych řekla,že je to normální,že si dokazuje svou silnější pozici...i v přírodě to tak je mezi mládaty,ale jak to řešit....zkus pohledat na netu,třeba tam něco je.
@meleri u nás na zoubky: čistí si je sám, to ho docela baví - může si vzít kartáček z "jelena" (takový gumový držátko ve tvaru zvířecí hlavy), rozšroubovat pastu, omýt kartáček, čistíme spolu, já pak musím dočistit, to se trošku vzteká, ale vidím, že to jen hraje 😀
co se jídla týká, připravujeme ho spolu - vyndá příbory, trhá salám, utírá stůl, připraví si židličku, míchá,...prostě věci, co je schopen dělat na jeho úrovni....takže mě se hodně osvědčuje ho do všeho co nejvíc zapojit...s dvěma dětma je to pak asi náročnější...
@naty mladsi ma jedenact mesicu a starsi tri roky. kdyz sem ho prinesla z porodnice vylozene ho vzal pres hlavu cednikem ale pak ho zacal mit rad a vim ze ho ma velmi rad ale nekdy se nastve neco mu vezme nebo ho necim prasti nebo ho shodi....ja pak rikam aby mu dal pusu a to je jeho zpusob omluvy ale nechci aby si myslel ok muzu mu dat pohlavek kdy chci protoze pak staci se omluvit...obcas mi ujedou nervy, vetsinou kdyz jsem nastvana na manzela a dam mu na zadek ale pak je o horsi....ajaj skoda musim koncit zrovna se vzbudil.
@meleri jinak s tím boucháním ti neporadím, prostě mu jen vysvětlovat, že to druhýho bolí...zkusit řešit situace? Bouchá ho jen tak nebo kvůli něčemu?
Pokud ho bije jen tak, tak bych to řešila tím vysvětlením...víc asi nezmůžeš...
Pokud je naštvaný - říct mu, že vidíš, že se na něj zlobí, ale že to může říct i jinak než boucháním....v tomhle bych ti doporučila Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám důvěřovaly - je to tam krásně a jednoduše logicky rozebraný, myslím, že by ti to mohlo pomoct... 😉
Jinak my sme se se ségrou řezaly až do puberty, přes všechny výhružky... 😀
@meleri tak to si myslím, že bude žárlivost...abych ti to jednoduše shrnula, jde tam o to přijmou pocity dítěte a sdělit mu to ve formě přijatelné jeho věku (neznamená to tolerovat jeho chování!) - a ukázat mu jinou možnost, jak se v takové situaci chovat...pokud máš zájem, večer ti naskenuju pár stránek, kde se tohle řeší...
Jasne, i kdyz clovek nema sve vlastni, muze mit zkusenost se starsimi detmi, ale pokud je to jen sourozenec napriklad, tak to uplne neberu, od sourozence muzu pryc, nemam ho na plny uvazek, na plnou zodpovednost, nejsem mama, ktera musi fungovat furt. Takze jak jsem psala, protoze mam obe deti pod dva roky, rady matkam 5tiletych neudilim 😉 Muj syn byl zlatej, hodnej, u doktoru se smal, vsechny mel rad, byl milouckej, kazdej ho mohl pohlidat, poslouchal, byl opatrnej, pak stacil 1 mesic, zrovna se narodila dcera, k tomu nejaky neprijemny zazitky v nemocnici, plus asi nastoupila bejbypuberta 😀 Je to uplne jine dite, na vsechno slysim NE, vylozene kouka, co udelam ja, kdyz on zlobi, ma z toho srandu. V ten moment je nejlepsi ho ignorovat (pokud nejde o zivot samozrejme), prestane ho to bavit. Bohuzel jsem se taky pristihla , ze slevuju ze svych zasad, protoze kdyz jsem na ne sama, mala rve hlady, ji musim krmit, za 15 minut musime k doktorovi, kde musim byt presne, zmeskat nemuzu, protoze sem jezdi jednou za 3 mesice, nervy mi pracuji, a starsi se v jidle patla, hazi na zem a ji rukama, prestoze predtim uz krasne jedl lzickou (predtim to bylo jen jidlo a jezeni lzickou bylo nove, ted uz je to nuda a objevil, ze s jidlem se da delat spousta zabavy 🙄 ), tak kdyz jsem mela jen jeho, sedla jsem k nemu, trpelive ukazovala a ucila jak jist a kdyz to neslo, sebrala jsem mu to nebo nakrmila, ale ted nestiham, takze at si ji rukama, hlavne kdyz samostatne bez me pomoci neco sni a muzem vyrazit 😅 Takze cast zasad sla do kopru prostym vyvojem a stretem s realitou, cast zasad sla do kopru s narozenim dcery, nekdy si rikam, zda mi vubec nejake zbyly 😀
@tyrisa Tak nejdřív nesmí přispívat matky holek, teď zas matky dětí pod 3-5 let 😀 Některé věci člověk dělá pořád stejně, ať je dítěti rok nebo 5, a nikdo z nás neví, jak se projeví naše výchova v pubertě 😉 Píšem jen o svých názorech a přesvědčeních, o tom jak komu co funguje.. zakladatelka morava může přispět a říct, že naše kecy nepotřebuje 😉
@kaculka46 já jsem třeba žádnou knihu o výchově nečetla 😅 RaBR jen "znám". Takže opravdu si nedovolím radit, jak se co má dělat 😉
Nikdy jsem nenapsala že odsuzuji především zakladatelku této diskuze. Taky jsem psala, že nemůžu rozhodně říct, že mi nikdy neujedou nervy..co mi vadí je, že vám to přijde normální - protože není. Nemusíme jako maminky křičet a nemusíme plácat, jde to i jinak. To že vy se rozhodnete v tu chvilku pro tuto variantu, je vaše věc, ale nesnažte se mi namluvit, že je to normální a že se tu musí!! Pracovala jsem 10 let jako chůva v rodinách a viděla jsem spousty způsobů výchovy a opravdu plácání a křičení nebylo efektivnější..Doučovala jsem taky děti a některé na tom byly tak, že když jsem je chtěla pohladit, nebo poplácat po rameni, začali se krčit..jejich rodiče je taky nebili, ale "jen" občas plácli...
@diviska normalni je relativni.. co je normalni pro tebe neni pro jine.. a naopak - takze netvrd ty ze my ty normalni nejsme!!! ja taky nerikam ze muj zpusob vychovy je ten stopro spravny, jen rikam jak to delam a jak to u nas funguje.. tot vse..
a mimochodem tve posledni dve vety - neverim!! deti ktere placnes kdyz vi ze neco provedly spatne se nekrci kdyz je chces pohladit - prehaaaaaaaniiiiiiiis!!!
@apollo11 nepíšu,že nesmí...sakra holky čtěte pořádně...píšu jen,že ten názor pak neberu až tak vážně,když mám pocit,že neví o čem mluvím......přece nmůžu po někom chtít,aby bral vážně mé rady ohledně výchovy třeba puboše,kyž jsem žádnýho nevychovala...netvrdím,že jsou špatné,ale jen já je beru s nadhledem,ještě když mě tu někdo přesvědčuje,že to dělám špatně.....
@lenam to zrovna nebylo na tebe mno.....🙂