Je pravda, když se říká jedno dítě - žádné dítě?
Zajímalo by mě, jaký na to máte názor. Moje kamarádka říká, že si druhé dítě užila víc, protože už věděla co a jak. Je opravdu jednodušší zvládnout dvě děti než jedno? Mám doma raráška, tak se mi to nezdá....
Stručné shrnutí
- Náročnost péče o dvě malé děti závisí především na povaze dětí, věkovém rozdílu a dostupnosti hlídání (babičky, partner, školka).
- Mnoho rodičů uvádí, že druhé dítě si více užijí díky praxi (méně paniky u rýmiček, přebalování a uspávání), ale dvě děti znamenají vyšší logistickou zátěž při oblékání, výletech a organizaci (zejména při věkovém rozdílu cca 1–2 roky).
- Specifické situace jako dvojčata nebo velmi úzký věkový rozdíl (cca 1–1,5 roku) jsou v diskusi označeny za výrazně náročnější; naopak když starší nastoupí do školky, péče o mladší většinou usnadní.
Nejčastější otázky
Q: Jak věkový rozdíl mezi dětmi ovlivní náročnost?
A: Rodiče v diskusi zmiňují, že věkový rozdíl cca 1–2 roky je nejnáročnější, protože obě děti jsou stále velmi závislé na rodiči; pokud starší chodí do školky, logistiky a péče je zpravidla méně.
Q: Jak může přítomnost babiček nebo jiného hlídání změnit rozhodnutí o dalším dítěti?
A: V diskusi rodiče uvádějí, že dostupnost hlídání u babiček nebo partnerova pomoc výrazně zvyšuje schopnost zvládnout druhé dítě a často rozhodnutí urychlí; bez externího hlídání mnozí rodiče pořízení dalšího dítěte odloží.
Q: Jsou dvojčata výrazně náročnější než dvě po sobě narozená děti?
A: Ano, rodiče s dvojčaty v diskuzi popisují dvojčata jako organizačně a fyzicky náročnější variantu, přesto mnozí píší, že by neměnili a že narození dvojčat bylo velkou radostí i po dlouhém snažení.
Q: Pomůže praxe z prvního dítěte při péči o druhé?
A: Ano, více rodičů konstatuje, že praxe s prvním dítětem snižuje stres u druhého a zlepšuje zvládání běžných problémů jako rýma, opruzeniny, přebalování nebo kojení.
Q: Jak silně ovlivní rozhodnutí mít další dítě zdravotní potíže prvního (např. reflux)?
A: V diskusi rodiče opakovaně uvádějí, že náročné zdravotní potíže prvního dítěte, konkrétně reflux a dlouhodobé neustálé pláče, vedou mnohé rodiny k odkladu nebo přehodnocení plánu na další dítě.
Q: Jaké praktické výhody uvádějí rodiče u dvou dětí?
A: Rodiče zmiňují vzájemné hraní a společnost sourozenců, částečné přebírání pozornosti starším dítětem, a možnost více volného času pro rodiče, až děti spolu lépe komunikují.
Závěry z diskuze
Shoda
- Náročnost přítomnosti dvou dětí závisí na povaze dětí, věkovém rozdílu a dostupné podpoře (hlídání, partner, školka).
- Druhé dítě rodiče často vnímají jako „příjemnější“ díky zkušenostem z prvního dítěte a menšímu strachu z běžných potíží.
- Dvě děti přinášejí vyšší logistickou zátěž (oblékání v zimě, příprava na výlety, organizace cest do školky).
Sporné názory
- Někteří rodiče tvrdí „jedno dítě = žádné dítě“ a preferují více dětí pro vzájemnou podporu sourozenců; jiní říkají, že jedno dítě je plně naplňující a další dítě nechtějí.
- Někteří považují krátký věkový rozdíl (cca 1–1,5 roku) za „masakr“ a varují před šizením staršího dítěte; jiní tvrdí, že i v takovém případě lze zvládnout dvě malé děti a výhody sourozeneckého vztahu převažují.
Otevřené otázky
- Jaký je „ideální“ věkový rozdíl pro optimální rovnováhu mezi náročností a výhodami sourozenců?
- Jak nejlépe vyvážit péči o dvě malé děti, aby starší nebyl „odepsaný“?
- Do jaké míry může externí pomoc (babičky, školka, placené hlídání) změnit rozhodnutí o dalším dítěti?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
reflux, kojení, odsávání mléka, nočník, přebalování, uspávání, dvojčata, věkový rozdíl 1,5–2 roky, školka, hlídání u babiček, MC
Místa a osoby
žádné
Tak to si rozhodně nemyslim.. Já se na tohle koukam tak nějak z jiný strany asi. Mam spoustu kamarádek, který mají stejně starýho prcka jako já (2,5roku) a k tomu už další dítě v různým věku. S narozením toho dalšího prcka se změnilo naprosto všechno - hlavně pro prvorozený dítě. Já obdivuju všechny holky, který péči o dvě malý děti, který jsou takhle brzo po sobě, zvládaj tak, že můžou chodit s klidným svědomím spát - a aby nedošlo k nějakýmu nedorozumění, určitě takový znam. Dokážou pečovat o miminko a k tomu ještě věnovat čas staršímu dítěti, hrát si s nim apod. Znam ale taky takový, který narozením dalšího dítěte to starší bohužel hrozně "šidí". Zní to možná blbě, když to takhle napíšu, ale prostě mi to tak připadá - samý "teď nemam čas, jdi si hrát sám, neotravuj, nevidíš že teď přebaluju malýho" - i toho jsem bohužel často svědkem :-/. Já nikoho nesoudim a nikdy bych nikomu nekecala do toho, jak má co dělat a jak se věnovat svým dětem, ale z tohohle je mi úzko právě proto, že z jiných "případů" vim, že to jde zvládnout líp a bez odstrkování jednoho dítěte.
No a jelikož já si plně uvědomuju, že já bych současnou péči o dvě takhle malý děti nezvládla, aniž bych jedno nějak šidila, tak na další dítě vůbec nepomejšlim. Mam jedno dítě, se kterým si náš společnej čas hrozně užíváme, celý dny si hrajeme, bereme ho na kolo, do bazénu, do MC, čteme si, prostě se mu naplno věnuju - což neznamená, že z něj dělam mamánka, kterej se bez maminky neobejde, naopak přes tohle všechno zvládá bez problémů víkendovej pobyt u babičky bez jediný slzičky, užívá si to tam, dokáže si hrát klidně i hodinu sám v pokojíčku. Ale prostě si nedovedu představit, že bych teď přijela domů z porodnice a do toho všeho se tam objevilo miminko, který taky potřebuje mou stoprocentní péči.. I když bych staršího zapojila, tak zákonitě bych musela zkrátit aktivity s nim a to prostě nechci, to by mi navodilo pocit, že se mu nevěnuju dostatečně.
Celý je to prostě o tom uvědomit si, jaký jsou moje možnosti - já vim, že dvě děti teď ne, nezvládla bych to, někdo jinej se do toho klidně pustí a zvládne to bez újmy na psychice všech 🙂.
Pro mámu s jedním dítětem je vše nové, nemá žádné zkušenosti. Vše si víc bere a věci řeší někdy zbytečně komplikovaně. Dítě visí jenom na ní. Přes den si může lehnout s miminkem nebo má aspoň chvilku pro sebe, když ono spí.
Máma se dvěma dětmi už vše umí, nepřidělává si zbytečné starosti a spoustu věcí neřeší vůbec. Dítě visí i na starším sourozenci. Přes den si lehnout nemůže a ani není chvilku sama, pořád je kolem ní některé z dětí a něco chce. Pokud je starší dítě ve školce, tak je to každodenní výprava obou dětí (2x cesta tam a 2x zpět) a starší dítě tahá domů nemoci. Každé s dětí má vzhledem k věku jiné potřeby a někdy vznikají stresové situace, když se to musí zorgainzovat.
V obou případech záleží taky na tom, jak náročné dítě/děti jsou (nemoci, bojkoty jídla, vzteky, vyžadování pozornosti, nadměrná plačtivost atd.). Záleží také, jak je rodina izolovaná (místo bydliště, občanská vybavenost, dojíždění, počet přátel, fungující babičky, podpora partnera, kolik času tráví v práci atd.). Zkušenosti se pak liší výrazně. Pro někoho je mateřská pomalu fakt dovolená a jiný padá na ústa. A to platí pro jedno dítě, ale i pro každé další. A pak to může být teprve zápřah 😉 Každopádně pokud jednoho sourozence někdo pohlídá, tak je to určitě úleva.. starat se jen o jedno dítě...
Záleží, jak to kdo bere a na okolnostech 🙂 Určitě ten, kdo má hlídací babičky, tak si dovolí pořídit třeba dvě děti po sobě, ale kdo nemá jinou možnost, než se spolehnout na sebe a na manžela, tak si to jo rozmyslí 😔 Mě zatím jedno dítě plně postačuje a naplňuje 😉
Nemam zadne babicky, ani jine hlidani, mam deti po 19 mesicich, manzela stale na cestach a stacim se i nudit. Samozrejme, clovek musi vic organizovat, aby sloucil spanky, vychazky, jidlo, kojeni, ale po prvnich krusnych tydnech je to ok, a nevidim moc rozdilu mezi jednim a dvema detmi. A to si ty moje jeste spolu nehraji...
Záleží na povaze dětí. Náš první byl hodně náročné miminko, druhý je kliďas. Takže můžu říct, že miminkovské období si určitě víc užívám s druhým a že skok z 1 na 2 děti nebyl rozhodně tak dramatický jako z 0 na 1 😉 Když jsem měla jen jedno dítě, taky jsem si neuměla představit, že bych se starala o dvě, a jde to, dokonce o moc líp, než jsem čekala.
Já bych to chápala spíš tak, že pokud máš dvě děti a jedno je třeba ve školce nebo na hlídání u babičky a zůstaneš doma jenom s jednim, tak potom je to "pohodička" a dá se tedy říct "Jedno dítě - žádné dítě".
Je to pravda.
S jedním má někdy člověk pocit, že nic nestíhá, nejde to atd. se dvěma už najednou musí jít mnohem víc věcí, protože to prostě jinak nejde 😀
Je taky pravda, že druhé už člověk méně prožívá, ví, že když brečí, tak prostě někdy se nedá nic dělat a musí to nechat být, stejně tak prdíky,krmení atd. Opravdu je to pak jednodušší.
Ale tři nebo víc, to už si představit neumím