Syn (20 měsíců) vůbec neposlouchá, je to normální?
Ahoj holky,
mám 20ti měsíčního syna a ten vůbec neposlouchá ☹ je to normální? Nebo už by v tomto věku měl reagovat na moje "příkazy"? Máte s tím někdo prosím zkušenost? Syn je mé první dítě a já si s ním nevím vůbec rady 😒 Neposlouchá ani tatínka, babičku, dědu, no prostě nikoho - má svojí hlavu. Děkuji předem za všechny reakce 😉
Stručné shrnutí
- Neposlušnost u dětí kolem 20 měsíců je v diskuzi popisovaná jako běžné "období vzdoru", kdy dítě zkouší hranice a poslouchat začne víc až s rozvojem porozumění řeči.
- Doporučené přístupy zahrnují jasné hranice a důslednost, pozitivní formulaci zákazů (např. "kamínky můžeš házet jenom tady"), uspokojování vývojových potřeb dítěte a zdroje jako Naomi Aldort, "Respektovat a být respektován", "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly" a projekt Nevýchova.
- V diskuzi se střetly dvě hlavní strategie: fyzické tresty (plácnutí/„na zadek“) jako okamžitá reakce versus nefyzičké metody (počítat do tří, přirozené důsledky, vysvětlování), přičemž názory na účinnost jsou protichůdné.
Nejčastější otázky
Q: Je normální, že 20měsíční dítě vůbec neposlouchá?
A: Ano, v diskuzi je to popisováno jako běžné "období vzdoru"; někteří rodiče uváděli, že v 1,5 roku dítě reagovalo jen gesty nebo slovem "ne", a výrazné zlepšení poslechu nastalo až s lepším porozuměním řeči kolem 3–4 let.
Q: Jak nastavit hranice, aby dítě začalo poslouchat?
A: Důraz je kladen na jasná pravidla a důslednost; konkrétní praktiky zmíněné v diskuzi zahrnují metodu "počítat do tří" a konzistentní následky za neposlušnost, přičemž zdroje k alternativním přístupům jsou Naomi Aldort a projekt Nevýchova.
Q: Jak formulovat zákazy tak, aby je dítě lépe přijalo?
A: V diskuzi se doporučuje pozitivní formulace zákazů místo opakovaného "ne" (příklad: místo "neházej kamínky" říct "kamínky můžeš házet jenom tady"), a nabízet dítěti bezpečné alternativy činnosti.
Q: Fungují fyzické tresty proti opakovanému provokování?
A: V diskuzi někteří rodiče tvrdili, že po opakované výzvě dali dítěti "na zadek" a to zabralo, zatímco jiní rodiče a zdroje (Naomi Aldort, Respektovat a být respektován) doporučovali nefyzičké přístupy a práci s přirozenými důsledky; názory jsou tedy protichůdné.
Q: Které knihy a online zdroje rodiče v diskuzi doporučovali?
A: Doporučené tituly a zdroje jsou autorka Naomi Aldort, kniha "Respektovat a být respektován", kniha "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly", projekt Nevýchova, skupina Modrý koník (Modrý koník, skupina ID 4575) a Montessori jako inspirační přístup.
Q: Co dělat, když dítě nerozumí pokynům?
A: V diskuzi zaznělo, že pokud dítě nerozumí, poslouchání se často zlepší s rozvojem porozumění řeči; rodiče uváděli, že před zavedením přísnějších sankcí je vhodné ověřit porozumění a dávat jednoduché, jednoslovné pokyny.
Závěry z diskuze
Shoda
- Období vzdoru je v tomto věku běžné a souvisí s utvářením vlastní osobnosti dítěte.
- Je potřeba stanovit jasné hranice a být důsledný; nekonzistence rodičů situaci zhoršuje.
- Uživatelsky doporučené zdroje pro alternativní přístupy: Naomi Aldort, "Respektovat a být respektován", "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly", projekt Nevýchova.
Sporné názory
- Někteří rodiče považují fyzické tresty (plácnutí/„na zadek“) za oprávněnou a účinnou reakci na opakované provokace; jiní rodiče a uvedené zdroje doporučují vyhýbat se fyzickým trestům a používat přirozené důsledky a vysvětlování.
- Někteří rodiče preferují autoritativní, pevnou výchovu s důrazem na okamžitou poslušnost; jiní preferují respektující/demokratický přístup s menším počtem zákazů a nabídkou alternativ.
Otevřené otázky
- Do jaké míry je neposlušnost způsobena nedostatečným porozuměním řeči versus zkoušením hranic?
- Jaký je dlouhodobý dopad fyzických trestů u malých dětí ve srovnání s nefyzičkami metodami?
- Kdy je vhodné obrátit se na odborníka, pokud se neposlušnost nelepší?
Zmíněné značky a firmy
Naomi Aldort, Modrý koník, Nevýchova, Psychology Today
Zmíněné produkty a metody
Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, Respektovat a být respektován, Naomi Aldort, Nevýchova, Montessori, počítat do tří, plácnutí (fyzické tresty), pozitivní formulace zákazů, přirozené důsledky, období vzdoru
Místa a osoby
Naomi Aldort, Modrý koník
@petulinka17 pokud chceš jít jinou cestou než jsou příkazy, zákazy, tresty, manipulace,... pak také doporučuji Naomi Aldort ( pokud se nemůžeš dostat ke čtení knížky, má i články na svých stránkách ). Potom také doporučuji knížku Respektovat a být respektován nebo třeba projekt Nevýchova. Přínosné je také vědět něco o vývojových potřebách dětí a také třeba o principech Montessori pedagogiky.
@jannka15 Naomi si přečtu, Respektovat a být respektován mám taky a na Nevýchovu jsem koukala, je tam nějaký rychlokurz zdarma, tak ho vyzkouším 😉
@ivonapop nepochopilas - samozřejmě že dítě v adekvátním věku výraz NE pochopí (a samozřejmě ho v bězné řeči používáme, ale když potrěbuju malé něco vysvětlit, používám ty zákazy vysvětlené pozitivně ... a funguje to 🙂, výrazně lépe než ono nedělej, nesmíš, neber to)
Ještě dodatek k fyzickým trestům ... Cílem je, aby se dítě chovalo dobře, i když nad ním nikdo nedozoruje (a tudíž nehrozí plácnutí): výňatek z RaBR: Kdykoliv vyžadujeme od dětí poslušnost (chováme se autoritativně), učíme je vlastně nepřijímat zodpovědnost za své jednání a nedáváme jim možnost pocítit přirozené důsledky. Poslušné dítě může být zbožným přáním i pýchou řady nepoučených rodičů. Když se pak takové dítě třeba „chytne party“, nešťastní rodiče často říkávají: „Vždyť on to byl takový hodný, poslušný chlapec (poslušná dívka)…“ Vlastně se nic nezměnilo. Dítě je stále poslušné. Jenže teď poslouchá někoho jiného.
@katyxq No, já mám jiný názor. Nemyslím že je potřeba dítě buzerovat a mydlit od rána do večera, ale i kategorické křiknutí i plácnutí se mi osvědčilo. A považuji to za přirozenou reakci na naschvály a zkoušení dítěte kam až může zajít. Podle mě tím, že pochopí že dlouhodobou provokací člověka vytočí se také učí. Jinak výchova typu neomezovat osobnost dítěte vlastní autoritou se provozuje třeba v USA a jiných státech už dlouho. A výsledky mě nepřesvědčily. Nemám pocit že by se děti nechytaly part a neměly problémy. Dle mě je přirozené že na akci přijde reakce (přizpůsobená samo věku dítěte). Takže přirozeně někdy reaguji podrážděně a jindy raději nevidím :D
@tamarila něco jiného je volná "výchova" (často v USA praktikovaná) a něco jiného je demokratická, respektující výchova 😉 ... nastavit hranice jde dítěti různými způsoby, tersty a strachem (ano, malé občas na zadek dám, ale taky vím, že to není k ničemu a pracuju na tom, nemám problém se jí omluvit - což je taky výchovné, učit se za chyby omluvit) nebo přirozenými důsledky a vysvětlováním. Každý ať si vybere dle svého nejlepšího vědomí a svědomí 😉
Zajímavý článek k tématu fyzických trestů (anglicky) - http://www.psychologytoday.com/blog/moral-lands...
Naomi Aldort taky doporučuju! Je to opravdu čtivé. Mám to tedy ve formě e-knihy a je to tam pěkně vysvětlené - jak je to s emocemi dětí atd. Plus uvedené příklady. Není samozřejmě jednoduché to praktikovat, ale člověk se pořád učí. Já tak nějak kombinuju, co jde, nemám úplně standardní dítě, takže některé věci prostě nefungují. Ale hlavní je ve výchově důslednost. Takové to, že jednou na nějakou činnost reaguju a jindy ne, je cesta do pekel. Dítě potřebuje hranice a hlavně potřebuje vědět, že rodič se těmi hranicemi řídí. Pak v něm teprve cítí oporu. A samozřejmě úkolem dítěte je se zvyšujícím se věkem ty hranice postupně posunovat.
Ja s nim nehnu :(