Zájem rodiny. Zlepšilo se to, když děti povyrostly?
Poslední dobou často přemýšlím nad přístupem blízké rodiny, konkrétně mé mamky a babičky. Naší dcerce bude brzy 20 měsíců a je to velmi šikovná a vnímavá holčička. Hodně mě mrzí, že mamka ani babička nemají zájem trávit s malou čas. Moje mamka byla za malou naposledy před třemi týdny, babička se staví častěji. Každá si u nás vypije kávu a pospíchá domů. Obě jsou ze stejného města a mají zahradu, my bydlíme v bytě. Nejde mi o žádné celodenní hlídání, ale třeba o společnou chvilku v parku či na zahradě. Zřejmě bych se nad tím tolik nepozastavovala, kdybych neviděla přístup tchýně s tchánem. Ti by se mohli pro malou "přetrhnout". Jezdíme za nimi na víkend, protože bydlí dál. Když vidím, jak se jí věnují, vždy mě mrzí přístup mých "nejbližších". Ráda bych znala Vaše příběhy, zda se situace zlepšila, když děti povyrostly.
Stručné shrnutí
- Mnoho rodičů v diskusi popisuje, že prarodiče tráví s vnoučaty jen ojedinělé a krátké návštěvy (konkrétní uváděné frekvence: „1× měsíčně 30 minut“, „2× do roka“, „1–2× za měsíc“ nebo „max. 3× do roka“).
- Mezi běžná praktická řešení patří domlouvat konkrétní termíny hlídání, chodit za prarodiči na jejich zahradu místo vnucování návštěv a hledat náhradní pomoc u tchánů, kamarádek nebo sousedů.
- Diskutující uvádějí, že klíčové faktory ovlivňující zájem prarodičů jsou vzdálenost (příklady v diskusi: 100 km, 300 m, 1 700 km), pracovní vytíženost a péče o vlastní rodiče, a někteří zmiňují i rostoucí poptávku po domovech seniorů.
Nejčastější otázky
Q: Jak často prarodiče obvykle navštěvují vnoučata?
A: V diskusi rodiče uváděli konkrétní frekvence návštěv: „2× do roka“, „1–2× za měsíc“, „1× týdně (na kafe)“, „max. 3× do roka“ a také případy, kdy prarodič vnoučata neviděl měsíce (tchán „viděl vnoučata naposledy v červnu“).
Q: Zlepší se zapojení prarodičů, když děti povyrostou?
A: V názorech byl rozpor: někteří píší, že zájem roste u „rozumných školáků“ a při hrách se stavebnicemi nebo knížkami, jiní tvrdí, že některé babičky byly nezájemné už v těhotenství, takže se to podle nich nezlepší.
Q: Co dělat, když prarodiče nechtějí hlídat nebo věnovat čas vnoučatům?
A: Navrhovaná řešení v diskuzi zahrnovala: jít za prarodiči na jejich zahradu či domluvit konkrétní termíny, hledat pomoc u tchánů nebo kamarádek a „srovnat si očekávání“ místo vnucování se.
Q: Jak neochota prarodičů ovlivní volný čas rodičů?
A: Rodiče v diskusi popisovali konkrétní dopady: „nebyli s manželem nikde 4 roky“, nemohou vyrazit na kino, svatbu nebo prodloužený víkend a chybí jim možnost hlídání přes noc.
Q: Jak vzdálenost ovlivňuje četnost kontaktů s prarodiči?
A: Příklady z diskuse ukazují vliv vzdálenosti: přistěhování do stejného domu zvýšilo návštěvnost, bydlení 100 km od rodiny znamená návštěvy jen o víkendech a vzdálenost 1 700 km vede k tomu, že prarodiče vidí dítě jen po měsících.
Q: Jak pracovní zatížení a věk prarodičů ovlivňují jejich ochotu hlídat?
A: V diskuzi bylo uvedeno, že prarodiče kolem 55 let často ještě pracují, pečují o své rodiče a nemají čas; dále byly konkrétně zmíněny případy, kdy otec má „náročnou práci“ nebo kdy je matka prarodiče nemocná, což omezuje péči o vnoučata.
Závěry z diskuze
Shoda
- Zájem prarodičů o vnoučata je velmi variabilní a často nelze vynutit.
- Vzdálenost a pracovní/rodinné povinnosti prarodičů výrazně ovlivňují četnost setkání.
- Praktická řešení zahrnují domlouvání konkrétních termínů, návštěvy u prarodičů na zahradě a hledání alternativního hlídání.
Sporné názory
- Někteří tvrdí, že zájem prarodiče „se pozná už v těhotenství“ a nezmění se, zatímco jiní píší, že zájem může růst s věkem dítěte (u školáků a při samostatné hře).
- Někteří považují „vnucování se“ návštěvami za přijatelnou strategii (jít k nim), jiní doporučují respektovat jejich hranice a „nesnažit se je nutit“.
Otevřené otázky
- Zlepší se dlouhodobě zapojení prarodičů, když děti povyrostou?
- Jak efektivně vyjednat u prarodičů pravidelné hlídání bez narušení vztahů?
- Kdy je lepší hledat trvalejší náhradní řešení hlídání (tchánovci, kamarádky, placené služby)?
Zmíněné značky a firmy
Domovy seniorů, Facebook, Messenger, MHD, Polsko
Zmíněné produkty a metody
vzdělávací stavebnice, kočár, kojení, hlídání přes noc, focení a sdílení fotek na Facebooku
Místa a osoby
žádné
Moje máma hlídá tak 2x do roka, když fakt potřebuju, tchýně nehlídala za 5 let nikdy, nezastaví se (vidí ji max.3x do roka), o kluky se nezajímá, ani když bydlí ve vedlejším domě. Prý měla svých dětí dost a cizí ji nezajímají. Takže asi tak. Mrzí mě to hlavně kvůli dětem, ale nikoho nutit nemůžu 🤷
@gracinka7 Cizí děti, tak to je silný kafe. Je opravdu lepší si nedělat iluze a nic od ostatních nečekat.
Ja si vzdycky musim rict, ze deti jsme si poridili dobrovolne, jsou nase a nikoho jineho 🙂 ale obcas mi proste prijde lito, kdyz vidim, ze u ostatnich rodin babicky funguji uplne jinak a ze si ostatni pary mohou vyrazit treba i nekam do kina, na svatbu nebo oslavu bez deti, na prodlouzeny vikend.. my jsme nebyli s muzem nikde 4 roky, protoze proste nikdo neni ochotny hlidat. Ale zase na jejich obranu - za celou dobu to slo asi tak pul roku, kdy jsem prestala kojit prvorozene a nez se narodilo druhe ditko, ktere stale kojim, takze nekam vyrazit stejne nejde 🙂 ale ani starsiho ted nikdo nechce na prazdniny a na hlidani pres noc. Argumentuji tim, ze je moc velky maminac a ze by urcite plakal, ze chce mamku. Nezkusil to ale zatim nikdo. Kdyz letos tchyne slibila, ze si ho vezme, tak uz jsem se tesila, ze si trosku odpocinu a budu jen s mladsim, na ktereho neni tolik casu.. nakonec tyden pred terminem otocila, ze dojede radeji k nam :D takze nejen, ze jsem se ditete nezbavila, jeste jsem tu mela dalsiho cloveka na starost navic :D nakonec i tohle reseni ale bylo fajn, kluci na ni viseli, ona je zabavila a ja byla rada, ze tech par dnu u nas stravila. Jeste doplnim, ze bydlime 100 km od obou rodin, takze se vidame jen o vikendech. No a nasi.. tam je to tezke. Tatka si porad hleda doma nejakou praci, nema cas dojet, kdyz jsme u nich, tak si s klukama chvili pohraje a pak zase jde neco delat. Pritom kdyz nejaky vikend nedojedeme, tak vola at prijedeme a premlouva, at si to rozmyslime. Mamka je to same, obcas si delam srandu, ze ty svoje vnoucata maji radi akorat na fotkach. Vzdycky je hrozne natesena, at prijedeme, ale behem chvilky je z kluku utahana (a to jsou fakt hodni, jen delaji binec s hrackama). Ja se snazim porad po nich uklizet, stejne to nestaci a ja jsem akorat vic utahana nez kdybych zustala doma. A k nam nedojedou, vzdy x tisic vymluv proc nemuzou. Dnes se vraceli z dovolene, jeli kolem naseho mesta a stejne ani nepribrzdili..pry spechaji domu kvuli psovi. To me trochu mrzelo, ale tak oni to vidi zase jinak urcite.
My to máme opačně. A vím, že to manžela hodně mrzí. Sice tchánovci bydlí 100km daleko. Ale jezdí kolem nas do Polska nebo do 10 km od nás vzdáleného města a za klukama se ani nestaví. Když my jedeme tam, tak nic moc zájem. Ale je pravda,že tam to dela hlavně tchán a tchyně se necha ovládat. Takže za nimi jezdíme tak jednou za 2 měsíce někdy i dyl.
Tchanovci mají jenom dvě vnoučata....manžel je jedináček....tchán viděl vnoučata naposledy v červnu a tchýně přijede tak jednou za měsíc- vypije kafe a jde 🙈😂 Nezájem....
Moji rodiče bydlí daleko,ale i kdyby bydleli za rohem,tak můj táta má náročnou práci a má rád svůj klid a máma je nemocná,tak je řada,že je.
U nás ano. Už si děti hrají i se vzdělávacími stavebnicemi a knížkami, jsou samostatné.
U nás došlo k částečné změně. Zvýšil se zájem mé mámy, protože jsme se přistěhovali do stejného domu. Půl hodiny cesty mhd byl totiž prakticky nepřekonatelný problém. Pro tchánovce taky, nyní ovšem bydlíme skoro hodinu cesty mhd, což už je neřešitelné. Takže k nám přijedou na narozeniny a jinak se snažíme k nim občas vnutit, aby děti viděli. Ale ani dřív jim nevadilo nevidět děti několik měsíců. Měli a mají prostě jiné zájmy (a další vnoučata blíže bydlišti).
Zajem se pozna uz v tehotenství. Moje matka dela, ze neexistuju a moje deti tez a tchyne prijde max 1 x tydne na kafe a sklenku vina. S detma nic nedela. Mrzi mi to jen kvuli detem, protoze u deti od sester nebo od svagrove to vypada uplne jinak. Holt jsem nechtene dite a pak to odnaseji i vnoucata. Nemame zadne hlidani a o to je tezsi jim vynahradit to, o co prichazeji s pribuzenstvem. Preju pevne nervy, ale lepsi je se s tim smirit a srovnat.
Dekuju, uvidime, verim ze ano, ale zaroven si nechavam prostor pro to, ze ne. Jj. Je to skoda, ale vse se nam deje z nejakeho duvodu a je pptreba na tom videt to fajn