Dcera chce to, co mají ostatní. Máte radu, zkušenost?
Potřebuju radu ve výchově..
Dcera (3 roky) chce zásadně to, co mají ostatní. Je mi jasné, že děti to dělají, ale dochází mi trpělivost. Začalo to možná tak před rokem tím, že třeba sestřenice má plyšáka, který se jí strašně líbil. Sama má podobného, ale neměl stejné barvy, tak tři měsíce chodila, že by chtěla toho červeného, až manžel šel a sehnal ho. Mysleli jsme jací nejsme skvělí rodiče a jakou jí uděláme radost, ale při porovnání se zjistilo, že má asi o tři puntíky míň a hned že ho nechce, že není stejný.
Cokoli jí koupíme nebo dostane, tak z toho má strašnou radost, běhá a skáče jak je ráda, dokud nevidí něco podobného u jiného dítěte a v tu chvíli letí věc do kouta. Koupila jsem jí kšiltovku s Elsou, mohla se zbláznit radostí, dokud jsme asi týden na to nepotkali holčičku, která měla taky čepici s Elsou, ale celá se navíc třpytila. Od té doby naše čepice není třpytící a tím pádem není dobrá. Vybrala si batoh, zelený, zase strašná radost, dokud neviděla holku, co měla ten stejný v jiné barvě a samozřejmě chce ten druhý. Minulý týden si v obchodě vybrala bublifuk, celá šťastná týden foukala bublinky. No a dnes ráno měla holčička na hřišti růžový bublifuk, dcera ten svůj zahodila a nechce jiný než ten růžový. Hodila strašnou scénu, fakt mi došly nervy a přemýšlím, kde jsem udělala chybu (možná k tomu přispěla i ta druhá maminka, která na mě hodila několik pohledů typu "jak to proboha vychováváte to dítě").
Hraček nemá hromady, řekla bych v porovnání s jinými dětmi tak normálně, možná i míň. Rozhodně jí nekupujeme každý týden nové věci, když už tak jen nějaké pastelky, plastelínu nebo bublifuk, větší dárky dostává k příležitostem (narozeniny, Vánoce atp.). Většinu věcí jí nechávám vybrat, ať má barvu co se jí líbí, ale nepomáhá to. Snažím se jí vysvětlovat, že každý má něco a že jsou i děti, které nemají nic, ale myslím, že to jde jedním uchem dovnitř a jedním ven. Vím, že je ještě asi malá a možná to přejde, ale nechci z ní vychovat nějakého nevděčníka nebo závistivce, který si nebude vážit toho co má. Je to jinak hodná, chytrá a šikovná holčička. Nemáte nějakou radu nebo zkušenost?
Stručné shrnutí
- Tříleté děti často porovnávají vlastní hračky s hračkami ostatních a mohou rychle odmítnout předměty, které považují za „horší“ (příklady z diskuse: kšiltovka s Elsou, třpytivý batoh, bublifuk, plyšák).
- Doporučené rodičovské postupy zahrnují pevné mantinely a konzistenci („Ne, nekoupím/nedostaneš“), ignorování scén, odvádění pozornosti (procházka, hraní s klacky), pravidelné protřídění hraček za účasti dítěte a darování vyřazených hraček (např. do „Krabice od bot“).
- Alternativní přístup zdůrazňuje respektování touhy dítěte, vedení k tvorbě seznamů přání a chválení budování vkusu místo důrazu na materiální hodnotu věcí.
Nejčastější otázky
Q: Jak naučit tříleté dítě vážit si hraček?
A: Používejte pevné hranice a konzistenci: kupujte nové věci maximálně při narozeninách a o Vánocích, provádějte společné protřídění hraček a darujte přebytečné kusy (např. do Krabice od bot). Doporučená komunikace zahrnuje jednoduché věty typu „to máš a nic dalšího nebude“ a vysvětlování, že některé děti mají méně.
Q: Co dělat, když dítě na hřišti dělá scénu kvůli hračce jiného dítěte?
A: Možnosti z praxe zahrnují krátké rozhodné „Ne, nedostaneš“, ignorování scény a pokračování v programu, odvést dítě na procházku nebo nabídnout alternativní aktivitu (běhat, hrát si s klacky). Dlouhodobě pomáhá důslednost při neudělování odměn za výstupy.
Q: Je vhodné dítěti brát hračky jako trest nebo je darovat jiným dětem?
A: Názory se liší; někteří rodiče doporučují vzít věc a darovat ji dětem, které ji ocení, aby dítě pochopilo důsledky nezájmů o věci, zatímco jiní radí dávat pryč pouze věci, se kterými dítě souhlasí při společném protřídění.
Q: Může učení hodnoty peněz pomoci u tříletého dítěte?
A: Někteří rodiče navrhují jednoduché metody typu prasátko (pokladnička), občasné dávání koruny a požadavek, aby dítě na něco přispělo; vhodnost této metody závisí na vývojové zralosti dítěte a praxi rodičů.
Q: Jak nastavit pravidla nákupu hraček v rodině, aby se předešlo impulzivním požadavkům?
A: Konkrétní pravidla z diskuse: nekupovat věci, které dítě uvidí u jiných, kupovat větší dárky pouze k narozeninám a na Vánoce, vést dítě k tvoření seznamů přání a zapisovat, co si přeje nebo kreslit přání.
Q: Jak mluvit s dítětem o tom, že jiné děti mají „lepší“ věci?
A: Doporučené způsoby komunikace zahrnují jednoduché příběhy nebo pohádky, vysvětlování, že některé děti mají méně a že sdílení udělá radost, a chválu pro rozpoznávání vlastního vkusu a výběru.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je běžné, že malé děti srovnávají své věci s věcmi ostatních a rodiče doporučují pevné mantinely a konzistenci v reakcích.
- Doporučuje se omezit impulsivní nákupy mimo narozeniny a Vánoce a provádět společné protřídění hraček s možností darování přebytků.
Sporné názory
- Někteří radí učit děti vážit si věcí a v extrému brát nebo darovat věci jako důsledek nezájmu, zatímco druzí doporučují respektovat touhy dítěte, podporovat jeho vkus a neupřednostňovat materiální hodnotu před mezilidskými vztahy.
Otevřené otázky
- Jak účinné a dlouhodobě vhodné je dítěti brát hračky jako sankci ve věku tří let?
- Od kdy a jak konkrétně začít učit malé dítě finanční hodnotě věcí (prasátko, přispívání) tak, aby to bylo smysluplné?
Zmíněné značky a firmy
Krabice od bot, Pepco
Zmíněné produkty a metody
bublifuk, kšiltovka s Elsou, plyšák, batoh, prasátko (pokladnička), protřídění hraček za účasti dítěte, darování hraček (Krabice od bot), ignorování scén, pevné mantinely („Ne, nekoupím/Ne, nedostaneš“), odvádění pozornosti/procházka, psaní seznamů přání
Místa a osoby
žádné
@leneee Tak u narozenin to je něco jinýho, ale když koupíš např.pastelky, tak asi oběma ne?
@klokanka31 Tak je vyhazovat a vyhazovat.. Děti prostě rostou a dům není nafukovací, tak asi neschováváš všechny hračky od dob, kdy byly mimina. Nejde o to jim brát to, s čím si hrajou a na co jsou citovem vázané, ale myslím, že rozumné protřídění starých hraček za asistence dítěte určitě není na škodu. A pokud je to pak třeba darované dětem, které jsou v těžké situaci, tak je to myslím výchovně prospěšné.
@journals Líbí se mi, jak se ze dvou vlastně dost odlišných stanovisek dá dojít k prakticky stejnému výsledku 😊
Ale zajímal by mě tvůj názor na následující situaci - dítě si hraje a je šťastné. Má na sobě relativně slušné a drahé boty. Hrou je možná poškodí (možná taky ne, jsou kvalitní). Budeš ho usměrňovat, abys ochránila "věc" anebo dáš přednost tomu, že dělá super (z tvého i jeho hlediska) aktivitu a nebudeš do toho zasahovat?
To jsou totiž situace, kdy mě moje výchova vede k tomu, abych dala přednost botám, ale mám pocit, že to není dobře. Prakticky to dopadlo tak, že jsem nic neřekla a boty to přežily 😀
@ruzova_pastelka Tak tuhle situaci si umím představit velmi dobře - velmi aktuální.
Snažím se mít doma i obyč, klidně bazarové boty do bláta a louží, ke koním a do největšího marastu. Pokud je situace taková, že boty změnit nejde, záleží na tom, s čím a jak si hraje. Špína, která jde odstranit (boty neponičí) mi nevadí. Pokud by jeho skvělou zábavou bylo šťourání klackem do nových bot, tak to mu nedovolím. Stejně jako hromadu jiných věcí. Na jednu stranu jde o to, že se mi kvůli jeho chvilkové zábavě nechtějí kupovat drahé boty znovu, na druhou stranu jsem máma, která dává nějaké hranice. Hodně věcí by byla velká psina, ale ne vždy je to možné. Jako v běžném životě. Přiznávám, že já nejsem úplně zastánce volné výchovy ve všech směrech a ohledech a situacích.
Samozřejmě, pokud mu tu zábavu můžu dopřát a nemusím jí kazit, tak jí nekazím 🙂
Chápu jak to myslíš, vlastně s tebou i souhlasím, jen si myslím, že to nelze aplikovat vždy a na vše.
@journals Tak jasně, taky vyhazuju věci, co nepotřebuju, ale svoje. Nikdy by mě nenapadlo vyhazovat někomu jinému jeho věci.