Je nutné být přísnější na děti, když vše trvá dlouho?

25 měsíců staré dítě je pro mě odrostlejší mimino 🙂. Mám syna o něco staršího a že by se mi sám obléknul, o tom si můžu nechat zdát. Pokud mám čas, vždycky čekám. Ono i když to nevypadá, to, co děti zrovna dělají je pro ně v ten daný okamžik hrozně důležitý. Taky bych nechtěla, aby mě někdo rušil od rozdělaný práce. U staršího se mi to hodně osvědčilo. Najednou chodí do postele bez řevu. Má omezený čas, aby si domaloval/zaparkoval auta/dostavěl lego. S mladším to zkouším podobně. Pokud spěcháme, je to vždycky sázka do loterie, někdy se sebere a jde a někdy ho táhnu hystericky řvoucího. Naštěstí už jsen celkem otužilá a nijak výrazně mě to nerozhazuje, i když ho občas do kočáru kurtuju jak vzteklou šelmu 😅.

Mame to doma podobne 🙂. Ne teda s temi odchody, ale pristupem k diteti... Manzel by taky rad dite, co poslechne hned, na slovo a vzdy (protoze kdyz ne, ma pocit, ze ve vychove selhavame) a ja zas si uzila rok revu a scen u syna a pak jsem zjistila, ze s pristupem domluvy se lze vetsine scen vyhnout, takze v jeho ocich nekdy moc diskutuju 🙂... Kazdopadne abych neco i poradila - zkus treba ucit, ze jsou situace, kdy se proste musi "pohnout", pripravovat na to dopredu, pak zas mit ty situace, kdy se spechat nebude a dcera pochopi, ze kdyz to jde, vyhovis ji.. A hodne s ni mluvit. No a uplne bez scen to asi nepujde 🙂. Spis je dulezite je nejak dobre zvladnout - treba zpetne o nich mluvit, nebo i v ty situaci nepridavat ("nebrec nebo ti pridam"), ale projevit pochopeni...a verim, ze casem se to zlepsi.🙂 Podle me je hodne dulezite, jak se na ni divas - prave ne jako na nekoho, kdo chce naschval vzdorovat a musis mu ukazat, kdo je tady panem... ale jako na nekoho, kdo ma duvod ke svemu chovani. A to je zaklad k uspechu 🙂

@jana_zofie On poměrně hodně pracuje. Vždycky pracoval i před dětmi a já do prvního i do druhého šla s tím, že jsem si toho vědomá. Mě to jinak ani moc nevadí, já sama před těhu trávila hodně času v práci.

@azanka no právě, přijde mi, že ona má teďka období, kdy jsou pro ní vlastně prkotiny hrozně důležité. Třeba nočník si nosí na jedno místo nebo když nejezdí na kole, tak si dává helmu na řidítka a je prostě třeba si je tam dát sama a takových věcí je teďka hodně. Pak přijde chlap, který neví tento zvyk, čapne jí a hodí do sedačky, malá spustí šílenou scénu a on má pak pocit, že vlastně dcera nedělá nic jiného než huláká a snaží si vyrobít věci podle sebe. Někdy teda ale sama vidím, že už fakt zkouší, kam až může zajít. Pak samozřejmě přitvrdím, že takto teda ne. Ale ony se i tyhle "prkotiny" časově dost načítají - vybrat si tričko, pokus si ho obléct, řev že jí to nejde, pomůžu, doobléknu, jdeme do chodby, opět scéna u pokusu obout si boty sama, pak nacpat hračku do batůžku, vysvětlování, že si nejdřív musí vzít bundu a přesvědčování, že jí jen dám bundu a batoh opět vrátím na záda, pak naložit odrážedlo, hračku, dát helmu na řidítka, upravit si zrcátko nad sedačkou a než se člověk vyprdelí, tak je z toho hodina...
@jana_zofie ano nákup na půl dne. Ale v košíku jí to nebaví a já to chápu. Ač jsem někdy zpocená až na zádech, když je zrovna dcera akčnější než jindy 😀 Ale chlap to moc neumí pochopit, jak je možné, že on jde na nákup, veme věci ze seznamu a je za 10 minut zpátky v autě, kdežto nákup s dcerou trvá hodinu jak nic.

Něco podobného zažíváme občas také. Dcera strávila podvečer tím, že si v posteli stavěla pelíšek pro plyšáky. Dala si s tím práci, z peřiny udělala domečky a plyšáky tam různě zastrkala. No a přišel manžel z práce a než se vykoupala, tak vzal peřinu a rozhodil jí, aby postel připravil na spaní. Dcera samozřejmě spustila strašný řev a manžel taky, protože nechápal proč je taková hysterická. Na jeho obranu - nemohl to samozřejmě vědět, když byl v práci a prostě jen připravoval děti na spaní. Já už pár situací takhle vypozorovala, není to že by s holkama netrávil dost času, tráví ho jak může, ale když chodí do práce, tak to má těžsí. Snažím se ho denně informovat o tom co děláme a o pokrocích a situacích, které zažíváme. Pomáhá to, aspoň ví, co holky aktuálně zajímá.

I můj muž a já jsme si prošli obdobím "uděláš to teď, protože jsem to řekl/a". Všichni jsme to doma zažili a ještě nám rodiče opakují, jak jsme poslouchali, že jo. Buď jsme byli výjimečná generace robotů, nebo si naši rodiče nepamatují tak úplně všechno 😅.
Jinak jako jo, jasně, že všechno nejde. U nás ten mladší trval na sandálkách s pejskem. Což teď už tak úplně nejde. Taky by nosil furt jen jednu bundu a mikinu. Ale to jsou jen takový období, ono to vždycky nakonec pomine.
A jinak je fajn, že se ti malá chce oblíkat a obouvat, když máte čas, jen ať trénuje. U nás nechce ani čtyřletej 😅.

No a pak s dvěma dětma to bude teprve záhul, s dvouleťačkou a miminem než se vyhrabem z baráku, jsem kolikrát mokrá až někde, ehm 😀 jako že se chce sama oblékat apod. je zas ale do budoucna výhoda, že bude samostatná, takže tady počkat ok, když si chce naložit do auta hračky sama, dobře, ale když se řekne, že se jde ven, tak bych ji nenechala hodinu si hrát. U nás je to teď kolikrát se vztekáním, protože se 2 malýma dětma nemám čas čekat, až bude mít madam na danou činnost náladu (čistit zuby, jídlo, koupání apod)

Je to období, zmírní se to, ale asi má holčička vysokou míru kompetence a bude i do budoucna si chtít o svých věcech rozhodovat sama, zase bude samostatná a nebudete jí muset ve všem "stát za zadkem". Já jsem zjistila, že je rychlejší malou nechat věci udělat po svém než ji tlačit do mých představ, to je pak nepohoda, řev, naštvání na obou stranách a trvá to ve finále ještě déle. Je to hodně o komunikaci, když dám příkaz, tak je často blok (mám to taky tak, na tlak reaguju zásekem nebo úplným opakem a to jsem dospělá 🙂 ), když se jdu domluvit, dám na výběr z variant atd., tak to většinou krásně odsejpá a malá mi vychází vstříc. Syn je v tomhle jiný, reaguje nejlépe, až když už je pod tlakem a nemá na výběr.

@azanka jo to zas ona je právě hodně šikovná. 🙂 Už dlouho jí sama příborem, se vším pomáhá (praní, úklid, myčka, vaření, nákupy, na zahradě). Snaží se sama oblékat. V tomhle je to fajn, i když právě pak všechny činnosti trvají 2x tak dlouho s její asistencí, ale od toho jsem na mateřské. No ale jak si vezme něco do hlavy, tak je pěkně tvrdohlavá. Takže občas doma chodí v plavkách nebo byla nakupovat v holínkách nebo bačkorách či v létě v zimní čepici. Pořád to bylo menší zlo, než půlhodinová scéna. Aspoň se vypravila a stala nachystaná u dveří.

@lenerka1 samostatná asi opravdu bude 🙂 Já teda na nátlak taky reaguji odporem.
@lovemusicsun Mě teďka přijde, že ona má nějakou představu a jak ji do té představy něco zasáhne nebo i když jí to nejde, jak by si přála, tak je z toho apokalypsa. Takže občas ztropí šílenou scénu a vlastně vůbec nevíme proč. Já tím, že jsem s ní celý den, tak většinou umím odhadnout, co se asi přihodilo, ale chlap na ní právě většinou kouká a vůbec nechápe proč byla v klidu a najednou zničeho nic taková scéna a má pocit, že si vynucuje nebo se snaží o to, aby bylo vše podle ní.

To je podle mě spíš dané tím, že přítel s malou netráví tolik času. Je to logické a většina mužů to tak má, když je na rodičovské žena. Myslím, že je to hlavně na Tobě, abys s tím pomohla. Ukázat přítelovi jak s malou lépe komunikovat, sdělit mu potřebné info (např na čem malá opravdu bazíruje, co je její nejoblíbenější věc a bez čeho se neobejde) a umožnit mu, aby s ní trávil více času, pokud je to možné.
Mě se taky osvědčilo malou více chválit za úspěchy než ji kárat za neůspěchy. Když se rychle zvedne a obleče nebo jde sama vyčistit zuby bez řečí, tak jí za to hlasitě pochválit. A když se to zrovna nepovede, tak z toho nedělat velkou vědu. Děti na ty pochvaly podle mě reagují lépe a ty a přítel si navíc ušetříte nervy.

U nás pomáhá nalákat na něco, co se těší venku, to si už nazouvá boty polonahá. 🙂Prosté zavelení nefunguje a chápu to, protože děti mají svůj svět, čas neřeší vůbec... Když vím, že někam budeme muset, hlásím dostatečně předem.