Základy slušného chování - pozdrav - jak učíte své děti?
Ahoj holky, pamatuji si, že jsem jako dítě byla dost často upozorněna mamkou, že mám pozdravit ....když jsem opomněla, tak se ozvalo ...neumíš pozdravit. Ve škole jsem se učila, že je to jeden ze základů slušného chování. Když někam vcházíme, k někomu přicházíme - pozdravíme !! Pak dle situace nebo místa se přidává podávání ruky, obejmutí apod. Mne však o to více to zaujalo, jak jste na tom vy maminky, které již máte mluvící dítka - učíte je zdravit nebo říkáte jim proč se to tak děje. V době, kdy jsem pracovala v obchodě jsem se mnohdy setkala s tím, že ani někteří rodiče neuměli při příchodu do obchodu pozdravit a samotné dítko nás překvapilo, že pozdravilo nebo případně nepozdravili vůbec a ještě se na nás dívali, jako že proč nezdravíme my je? Ale pokud se nemýlím tak zdraví - příchozí - nebo je to jinak? Stejně tak trochu nechápu, že pokladní v supermarketech mají u pokladen ,,desatero,, (to jsem si jednou pročetla ve frontě na kase a slečna pokladní to měla k sobě otočené) a mezitím bylo, že nesmí zapomenout pozdravit. Proč je to poslední dobou takový problém i běžných situacích? A další příklad: ještě v těhu jsem jela s taškou a kabelkou autobusem domů, respektive čekala jsem na něj až dorazí, byla jsem unavená a za mnou se přistavily dvě pubertální slečny 😉 ....autobus dorazil, nastoupila jsem, poté oné slečny, já ze slušnosti zdravím řidiče při vstupu - načež se za mnou ozvalo, kdy ta druhá slečna říká té první: ,, Ty nezdravíš?,, Odpověď druhé slečny: ,, Když nastupuji zásadně nezdravím! ,, hmmm, tak by mne zajímalo, zda vůbec někdy, někde zdraví ? Jak to vidíte vy nebo jaké máte zkušenosti s pozdravem ? Děkuji za všechny příspěvky
Stručné shrnutí
- Pozdrav je obecně považován za základ slušného chování a doporučenou metodou jeho učení je vedení příkladem rodičů a pravidelné připomínání.
- Děti často procházejí stydlivým obdobím kolem 2–2,5 roku, kdy zdravení ustupuje; dětský psycholog Zdeněk Matějček tvrdí, že zdravení při setkání je pro dítě nejsložitější sociální úkon.
- Etiketa podle knihy Ladislava Špačka ("Nová velká kniha etikety") uvádí konkrétní pravidla: zdravíme při vstupu do malé místnosti, nezdravíme v rozlehlých halách (nádraží, supermarket), a společensky méně významná osoba zdraví jako první; v praxi se doporučují nácvik nápodobou, jemné připomínky a signály (např. stisk ruky).
Nejčastější otázky
Q: Jak děti nejefektivněji učit zdravit?
A: Učit nápodobou a opakovaným příkladem, používat jemné připomenutí bez výčitek a posilovat chválou; konkrétní pomůckou je signál typu stisk ruky při odchodu na procházku nebo nácvik „pá‑pá“ u malých dětí.
Q: Co dělat, když je dítě stydlivé a nezdraví?
A: Nepřehánět nátlak ani hanění; připomínat předem („až vstoupíme, pozdravíme“), trpělivě opakovat a povzbuzovat další den; dětský psycholog Zdeněk Matějček uvádí, že zdravení je u dítěte složitý sociální úkon, který zraje.
Q: Kdo by měl pozdravit první v obchodě nebo malé místnosti?
A: Podle Ladislava Špačka v "Nové velké knize etikety" platí: zdravíme při vstupu do malé místnosti; v rozlehlé hale (supermarket, nádražní hala) se nezdraví; obecné pravidlo je, že společensky méně významná osoba zdraví jako první, přičemž na pracovišti jsou podřízení zavázáni zdravit jako první.
Q: Existují doporučené zdroje a literatura o výchově slušnosti?
A: V diskuzi byly zmíněny článek "Jak se děti učí slušnému chování" na stránkách Naomi Aldort a kniha Ladislava Špačka "Nová velká kniha etikety".
Q: Je vhodné dítě trestat, když nezdraví?
A: V diskuzi se objevily oba názory: část diskutujících navrhuje přiměřený trest (např. odebrání rozpravky či sladkosti), většina však doporučuje vyvarovat se ponižování a místo toho používat jemná připomenutí a vedení příkladem.
Q: Jak řešit situace, kdy prodavačka neodpoví na pozdrav dítěte nebo dospělého?
A: Někteří doporučují považovat neodpovězení za hrubost a vyhnout se dalšímu nákupu; jiní zmiňují, že lepší je nekonfliktní připomenutí dítěti, že dotyčná osoba možná neslyšela, a nadále učit slušnost vlastním příkladem.
Závěry z diskuze
Shoda
- Pozdrav je považován za základ slušného chování a jeho výuka patří mezi rodičovské priority.
- Nejlepší metodou učení zdravení je vedení příkladem dospělých a opakované nenásilné připomínání.
- U dětí se často objevuje stydlivé období (cca 2–2,5 roku), během kterého zdravení může dočasně vymizet.
Sporné názory
- Někteří zastávají názor, že prodavačka by měla pozdravit zákazníka jako první; druzí odkazují na etiku Ladislava Špačka, podle které pozdraví první společensky méně významná osoba nebo podřízený na pracovišti.
- Někteří podporují trestání (např. odebrání sladkosti) jako motivaci k pozdravu; jiní doporučují nikdy netrestat a místo toho používat trpělivé povzbuzování.
Otevřené otázky
- Jaká kombinace metod (nápodoba, signály, chvála, případné sankce) je pro konkrétní dítě nejúčinnější?
- Kdy přesně a do jaké míry by měly pracovní profese (pokladní, prodavačky) aktivně zdravit zákazníky v běžném obchodě?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
Nová velká kniha etikety (Ladislav Špaček), článek "Jak se děti učí slušnému chování" (Naomi Aldort), učení nápodobou, jemné připomínání bez nátlaku, signál stisk ruky jako signál k pozdravu, nácvik "pá‑pá" pro malé děti, trest (odebrání rozpravky/sladkosti) — sporná metoda, pravidlo "společensky méně významná osoba zdraví jako první" podle Špačka
Místa a osoby
Ladislav Špaček, Zdeněk Matějček, Naomi Aldort
Holky, nedávno jsme měli na návštěvě přátele, kteří od nás bydlí hodně daleko. Mají dva malé syny. My jsme se však neslušně rozdělili, mužský byly v obýváku, protože oni potřebují řešit auta a svoje problémy a my zase v kuchyni probíraly vše možné. Samozřejmě jsem jim dala na stůl občerstvení (chlebíčky a takový zákusek, který jsem ale kupovala, protože na pečení čas nebyl). KOUKALA JSEM ALE JAKO BLÁZEN, když ten mladší z kluků přinesl do kuchyně prázdný talířek, dává mi ho na linku a povídá, - teto děkujeme, bylo to dobrý, moc nám to chutnalo! Tomu capartovi je asi pět let, možná ani to ne
U nás to taky přišlo tak nějak automaticky...nejdřív se naučila "AHOJ", naučili jsme jí, že když se ráno probudí a my jí jdeme vyndat z postýlky, tak se řekne ahoj, totéž po odpoledním spaní. Pak brzo začala opakovat Dobrý den a Nashledanou. Sama od sebe to neřekne, ale když slyší mě, zopakuje to. Když se někdy zapomene a při odchodu neodpoví, tak jí vysvětlím, že se pozdravit má ještě když to ten druhý člověk slyší. Ale nehrotím to, malé je teprve 19 měsíců 🙂
Totéž děkuji - resp. dík - a prosím. Tuhle za mnou přiběhla, něco mi přinesla a řekla mi k tomu prosím 🙂 Nejdřív jsem nerozuměla, hlavně jsem jí ani o nic nežádala, až pak mi to došlo 🙂
my jsem to děti nijak zvláště neučily, okoukali to od nás dospělých a hned jak začali mluvit začali i zdravit, na druhou stranu hlavně ta mladší zdraví ale uplně každého 🙂 občas se stane že se stydí nebo zabaví něčím jiným a musíme připomenout ale jinak kamkoliv vejdou kohokoliv potkají pozdraví. Možná je to tím že bydlíme na vesnici, tady se prostě zdraví