Chybějící podpora prarodičů. Cítíte lítost jako my?

@anonym_autor a zvete je i vy jen tak na návštěvu,na oběd,navstevujete se? A proč jim tedy nezavolate,jestli by si děti nevzali na hlídání? My máme jednu babičku, která si cinkne, že chce i hlídat. Druhá babička s dedou si nevola,ale když potrebujeme nebo jednou za cas si chceme s manželem odfrknout na víkend,tak vždy pohlidaji. O letních prázdninách jsou vždy tyden u jedné babi a tyden u druhé,kluci dvojčata maji 6 let,ale takhle to provozujeme od 3 let,ale vidame se. Klidně je u mě mamka na celý vikend, prostě jen tak, aniž bych neco potřebovala,nebo ja u ni, prostě se vidame. S druhyma o drobet min,ale také se vidame. Jedna babi 80 km, druha asi 20-25km.

@squezy ano zveme, nabízíme všechno možné. Asi to je pro někoho, kdo to má tak těžko pochopitelné a hned ho napadá, že mi se od nich odtahujeme a nevolame a nezveme... Proč předpokládas nezájem z naší strany.

@korin ono to tak nějak doposud šlo, ale teď jak je dceři víc. Tak se ptá a co jí říkat... Nejhorší je, že pak když tu jsou slibují přímo ji a nadodrzi. Což jeste horší.

Ahoj, máme tři ještě malé děti. Nikdy jsem si nemyslela, že nám budou prarodiče hlídat, neměla jsem to v plánu, ale ano chybí nám to jako pomoc a jako babi s dědou pro nás a pro děti. Je to škoda, oni moc zájem nemají, nejlíp když se vidíme 2hodiny a stačí. Mám ty pocity lítosti často, kolem nás to funguje.

@colis a ty kolem vás, kterým to funguje to chápou? Nám se totiž stává, že moc ne. Nebo jako sice rozumí, že to tak máme, ale nechápou proč. Když nás třeba nekam zvou a my buď musíme s dětmi nebo prostě nejdeme. A asi nejvíc mě štvou řeči tchána. Ten je velká chytrovna. Například když jedeme k lékaři a máme tam být dopoledne, tak prostě dcera nejde do školky, protože by ji neměl kdo vyzvednout po obědě. Nespí, celkove nespí po obědě a na co, když já jsem doma s druhým dítětem. Tak prostě dceru beru sebou. A teď mi říkal, že moc stejně do školky nechodí. Třikrát chyběla - z těchto důvodu. Jak to mám udělat mi sděleno nebylo. A to se mi lítost mění v nasr...

@anonym_autor jak píšeš ti kolem tomu rozumí, ale nechápou proč, když jim to funguje. Nechci jim dávat na hlídání nemocné děti, ale kdyby si třeba každý týden jednoho k sobě vzali na přespání nebo pomohli s dopravou na a z kroužku, to by bylo moc fajn. Už teď vím, že já se budu snažit být lepší fungující babičkou. Je mi z toho moc smutno. Našim to ale nikdy neřeknu, nemám na to odvahu a taky je nechci nutit.

@anonym_autor o naše děti taky není nijak extra zájem. Mě už je to fuk, ale děti se ptají.
Myslím si, že zrovna oni jsou ta generace, co dávala děcka v roce do jeslí a každý víkend k prarodičům. Já byla u babičky furt.

@colis přesně, taky vím, že já tohle budu dělat jinak, když budu v té roli

@mimco jo je no. Já taky byla u babi furt. Dokonce sám partnerův děda říkal svému synovi (coz je teď dcery děda ) když měl zase nějaký řeči at se nediví, že jim moc nepomáhají. Protože partner jako malý byl u nich taky každou chvíli. A přesně tyhle zážitky moje děti mít nebudou. Včera partner přijel domů a říkal, že ve vlaku byly děti s babi a dědou a jeli na výlet do zoo. A že mu šlo hlavou, že tohle naše děti nikdy nazazijou.

@anonym_autor ano bohužel. Jedna babi je nemocná, teď už téměř nevidí a je na dialyze,děda od ní už nežije. Tahle babi o děti nejevila nikdy zájem, říkala, že je moderní babička, takže si chce užívat života a vnoučata jí nezajímají. Je to manželova matka, odstěhovala se se svojí dcerou daleko. Teď se té dceři narodilo miminko a byla v porodnici, kde já pracuji v nemocnici, tak jsem se rozhodla, že jí napíšu a začali jsme se zase bavit i s tou babičkou. Ona ale i tak s těmi dětmi moc není, jezdíme tam cca jednou za měsíc.
Moji rodiče jsou už starší a chcou mít klid, moje děti jsou divoké a sami přiznali, že by je nezvládli, takže tam jezdíme jen na prázdniny (já s dětmi) a na návštěvu na celý den taky tak jednou za měsíc co to vyjde. Bydlí taky daleko.
Máme dvě dcery 7 a 4 roky.
Nejhorší to bylo nějak skloubit s prací.
Moje sestry mají tchyně, které pomáhají a berou si i děti na víkend, pomáhají vyzvedávat ze školky a školy. A upřímně ano, závidím jim. I ty děti se ptají na babičky, pro jiné děti s nimi být mohou a ty naše ne.
Jenže s tím bohužel nic neudělám.

@anonym_autor nejste jediní. Take jsem byla na vsechno vecne sama, muz v praci. Lekare jsme vykryvali navzajem. Tchyne nam odmitla pohlidat dite i behem druheho porodu a to byla jedina v dosahu. Mne je lito, ze starsi generace uz neni. Mym detem nema kdo treba zahrat Mikulase, udelat srandu, jakou my jsme meli.

@koordinatorka_odboje za mě to jsou sobci. Když můj otec po několikáté zapomněl dceři zavolat alespoň o narozeninách (bydlíme daleko), přestala jsem mu přát taky, už několik let jsem mu nepopřála, nevidím důvod, věk ho neomlouvá, psát umí, kdyby měl zájem, napíše si to třeba do kalendáře. Tchýně občas jezdí na kafe -+ na 2h, to je celý kontakt s babičkou. Ona má sterilní domácnost a představa, že by tam holky vylily pití je 😩

@mimco Jsou. A je jich strasne moc v teto generaci prarodicu.

@koordinatorka_odboje oni brzy rodili a většinou měli své rodiče furt za zadkem, tehdy se chodilo brzy do důchodu. Babička teda i tak dlouho pracovala a běžně mě brala sebou do práce, třeba o prázdninách. Byla jsem u ní víkend co víkend.
Pamatuju si jak jsem měla horečky, bylo mi strašně, doma mimčo a tchýně odmítla vzít malou na chvilku ven v kočárku, jelikož by musela zrušit kafe s kámoškama, kde si ukazují fotky vnoučat, samozřejmě. Tolikrát mě vypekla, že už ji prostě nevolám. I když jsem jela rodit, mladší hlídala sousedka, protože nevěřili, že fakt porodím, že už mají plány😂, pak byli ještě uražení, že neměli porod live, ale volalo se jim až po.

Mě až překvapuje, jak moc se stále s těmi babičkami ve společnosti počítá a přitom mám kolem sebe skoro všechny, kdo to musí horko těžko vykrývat jinak. U nás moje rodina nefunguje vůbec. Z manželovy strany jen maminka, ta je s dětmi ráda a nebýt jí, asi si hodím mašli. Ale pracuje na plný úvazek, takze si po ní opravdu nedovolím chtít hlídání s každou rýmou. Jiné příbuzné si už vůbec nedovedu představit, že jim navezu na prázdniny děti a oni se o ně budou s radostí starat. Nebo že mi bude děcka někdo vyzvedávat ze školky. Bohužel prostě, generace ochotných příbuzných od padesáti v důchodu už dávno minula. Dnes má každý svůj život a nezájem, dělej si to jak chceš. 🤷‍♀️Snad aspoň poučení do budoucna, že my budeme lepší prarodiče...Já uz jsem se přes to asi přenesla. Co nedokážu rozdýchat, ten absolutní nezájem aspoň o své vlastní dítě. Že někdo nemá trpělivost na vnoučata, ještě budiž. Ale že spoustu těch lidí ani nezajímá, jak se má jejich vlastní dítě, jestli třeba nepotřebuje pomoc nebo podporu, to mě teda bere. Hlavněže teda užívají života...Husákovi sobci. Třeba jim to jednou dojde.

My máme těch prarodičů několik, rozvedene obě strany. A z toho všeho nám zbyla babička jedna i děda. Zbytek se nijak extra nezajímá, říkám, jak chcete, ale pak se nedivte, že když vás dcera vidí třeba 3× 4× do roka, že k vám nejde. Dělají si to sami. A já už jsem to vzdala,jednu super babi má.

@marketa1218 jo to je taky pravda, že se pak diví, že dítě s nima nechce něco udělat a chce radši mámu a tátu. To jsou dotčený.

@prejeta_zaba já mám právě kolem sebe prarodiče, kteří ,,fungují". A taky pracujou. Ale udělají si na ta vnoučata čas po práci.
No ten zájem i vlastní dítě, to je taky kapitola sama pro sebe. Když nezavolam já... Tak nezavolají. Když náhodou nezavolam delší dobu já. Tak napíše co vy žijete vůbec. A když odpovíš no žijeme a vy. Tak mi napíše, že se vůbec neozveme....

@anonym_autor jo, já s tím hrozně bojuju. Ale u nás to není nezájmem prarodičů, ale vzdáleností. Moji rodiče jsou už oba v důchodě a extrémně ochotni a hlídající: například o dceru mé sestry se vyloženě hádají s druhyma prarodicema, ta je od půl roku v podstatě půl týdne u jedněch nebo druhých a to i přes noc. Jenže já já je mám 1700km. Takže smůla že. Od přítele rodiče/rodina jsou 150km. Rodiče už hodně stáří, tam to nehrozí už dávno, ale třeba jeho bratři s rodinama by třeba mohli pomoct v případě krátkodobé nemoci, doktora atp. Jenže je to hodina a půl autem že, takže smůla.
Takže vše je jen na mě a partnerovi, který je obchoďák a často bývá pryč. Například teď odjel před hodinou a vrací se ve čtvrtek večer. Obě děti jsou už pár dní nachlazene (rýma, kašel). Naštěstí tady se to nehroti a normálně se do školky chodí. Jenže dneska v noci si syn začal stěžovat na ucho (trpí na to extrémně) . Takže se teď totálně hrozim, jestli nedostane horečky a zánět středního ucha, protože s tím 1-2 dny do školky ne. Jenže já už pracuju, OCR neexistuje a jako jasně, v případě nouze prostě nepůjdu, ale tím to extrémně zkomplikuju kolegynim: moje práce je sice jednoduchá, ale někdo ji MUSÍ udělat. Takže by musela random strašně narychlo někoho najít, kdo by mě zaskočil.
Čeká mě teda neděle plná hrůzy co a jak. To moje sestra absolutně nezná třeba. A jo, závidím ji to.

@me_druhe_ja tak snad jedině přeju ať to nejsou horečky a zánět středního ucha.

Od počátku jsme na děti sami a jsem s tím úplně v pohodě. Naopak nějak nerozumím tomu, proč mají jiní pocit, že jsou prarodiče povinni starat se o svá vnoučata. Moje děti, moje odpovědnost.

@miryp primárně nejde o starost o děti, jako hlídání abych mohla na kafíčko, ale jde o nezájem trávení času prarodičů s vnoučaty. Moje tchyně na naše děti kašle, dcera by chtěla jít s babičkou na zmrzku, nebo do parku na kaštany, ale z druhé strany není ta potřeba. Tohle já nechápu. Já babičku milovala, bylo to vzájemné, chyběly jsme si, i ten vztah potom v mé dospělosti podle toho vypadal, byla jsem u ní do úplného konce. Může pak něco takoveho za čas očekávat moje tchýně? No asi těžko.

@miryp já myslím, že to tam píšu celkem jasne, ale zeptám myslíš, že vztah prarodiče s vnoučetem je zanedbatelny ?

@anonym_autor reaguji na to, co na mě z tvého příspěvku "dýchá"... A jinak ne, nemyslím si, že vztah prarodiče a dítěte je zanedbatelný, ale stejně tak si nemyslím, že jeho kvalitu určuje četnost osobních setkání...

@miryp já ocituju sama sebe tedy ,,Ono ani tak nejde o tu pomoc, to by si člověk i řekl, prostě to tak je. Ale vidím jak to těm dětem chybí." Já tam dále, ale píšu o zážitcích s prarodiči, které nejsou. Nevím, proč zminujes četnost.... Dýchá to na tebe, tak jak chceš aby dýchalo.

@miryp jak jinak si vytvoří vztah? Bez kontaktu, společných zážitků?

@anonym_autor nic o zážitcích v tom příspěvku, na který reaguji, nepíšeš, to za prvé. A za druhé se tam většinově věnuješ tomu, jak to máte jinak oproti sousedům a očekávání známých a zdravotnice. A ať chceš nebo ne, zkrátka je z toho cítit, že ti to vadí. Proto jsem psala, jak to vnímám já.
A četnost osobních setkání zmiňuji proto, že jsi mi položila otázku, zda si myslím, že je vztah prarodiče s vnoučetem zanedbatelný a já ti píšu, že nikoliv, ale že stejně tak si nemyslím, že jeho kvalitu určuje to, kolikrát za rok se dítě s prarodičem uvidí.

@mimco děti autorky ale bez kontaktu nejsou, jinak by autorka neuváděla "...Jak se dcera ptá, kdy zase přijdou,..." Naše děti vidí svou babičku párkrát do roka a přesto mají pěkný vztah. Znám hned několik rodin, kde je kontakt vnoučat s prarodiči v podstatě na denní bázi a tak pěkný vztah, jako mají naše děti s babičkou, kterou vidí jen párkrát, nemají. Proto píšu, že kvalita takového vztahu skutečně nestojí na tom, kolikrát za rok se vidí...

@miryp A proč by tu povinnost prarodiče neměli? Je to druhá nejbližší rodina. Když se rodičům nedejbože něco stane, děti půjdou do Klokánku? Nebo k chůvě? Však nikdo neříká, že prarodiče mají dělat za své dospělé děti všechno, vařit jim, denně jim obstarávat děti a domácnost. Ale tvořit vztah (a ano, k tomu nedílně patří zájem a třeba i pomoc) by měli. Nebo máš pocit, že ne? Že úderem 18. roku rodičovská úloha končí a už je dítě cizí člověk a nemáš s ním nic společného, už si tvůj zájem nezaslouží? 🤷‍♀️