Jak překonat nenávist k osobě, která vás zraňuje?

Žádná zkratka v životě neexistuje, tohle téma si budeš muset zpracovat.

Prvně bych si přiznala, že byť jsem ušla velký kus cesty ve vztahu k té osobě, sama sobě, tak mě ještě kus cesty čeká. Je to součást vývoje, že k němu cítíš nenávist. To, že se toho chceš zbavit, uvědomuješ si to, to je první krok k úspěchu.

Šla bych cestou psycholog, doplnila to čtením knížek z osobního, duchovního rozvoje, dala si nějakou meditaci. Já jsem i na alternativu, takže bych to doplnila i alternativou. Každá věc ti dá něco jiného. Čtení knížky není samospásné, ale může přijít aha moment, kdy si něco uvědomíš, získáš nadhled, jiný pohled.

Zkus terapii, odborník ti pomůže..Ono za tím vším může být spoustu spoustu emocí i skrytých, nezvědomělých. Můžeš být třeba naštvaná skrytě i na sebe, že sis to nechala líbit, že jsi nezasáhla, že jsi nic neudělala nebo nevěděla co dělat.. může v tom být hněv i vůči sobě, na svoji slabost atp.

Samozřejmě, a to vše rozeberete na terapii, jsi oběť, ničím nejsi vinna. Jen to popisuju, aby sis uvědomila, že když nám někdo ubližuje mà to následky. Je ale jen na nás, jak moc si je jsme schopní zvědomět. To za tebe ani terapeut neudělá. On se bude doptávat atp., ale popitvat se v sobě musíš ty.

Zkus napsat " dopis výčitek" té osobě. Zapisuj co cítíš, co tě spontánně napadne, nepromýšlej to...buď klidně sprostá, breč, křič u toho, říkej klidně hnusárny...snaž se ze sebe dostat všechen ten hnis dokud neucítíš, že je ti trochu líp...A klidně to opakuj a opakuj..až budeš ready, ty dopisy spal, nech to odejít..

Mohli byste se od toho odrazit na následné terapii. Pomůže ti to rozkrýt i hlubší emoce, což se na terapii hodí.

Mě taky někdo hodně v minulosti ublížil, pořád jsem na to a na tu osobu myslela atp...Časem mi došlo, že je to svým způsobem závislost na té osobě a je nutné pracovat na svém sebevědomí a sebehodnotě. Žít svůj život a přenechat tu osobu jiným lidem. No a úplně se mi ulevilo až v momentě, kdy jsem tu osobu začla vědomě ignorovat, byla natolik pod moji úroveň, že mi začla být ukradená. Ale aby mohla být pod moji úroveň, musela jsem nejdřív naučit znát svoji cenu ;)

Dekuju za odpovedi. Na terapii jsem byla, asi jsem to vzdala moc brzy, ale myslim, ze terapeut nedokázal pochopit moje pocity. Rekl mi, ze se tou osobou citim ohrozena. Tak to ale necitim. Mozna drive, kdy na muj zivot mela jeste nejaky vliv. Ted jsem si svoji pozici natolik jista, ze ji jako hrozbu urcite nevnimam. Vlastne uz mi az na nejake pomluvy nic nedela, mohla bych ji klidne pustit pryc ze sveho zivota. Pokud by ten nas “boj” mel vitezne a porazene, tak ja jsem ten vitez. Ale jak pises, je to uplna zavislost na te osobe. Nejhorsi je, ze to takhle narovinu nemuzu nikomu rict, kamaradky nechapou, proc to porad resim, kdyz je po vsem. Nekdy si myslim, ze jsem proste jen prachobycejne zla a nenavistna.

@anonym_autor manžel chodil k terapeutce, nesedla mu. Někde jsem četla, že někdy je třeba vystřídat více terapeutů, než narazis na nějakého, který ti sedne. Zkus tomu člověku napsat dopis, který nikdy nepošleš. Prostě mu tam řekni, co cítíš, jak ti ublížil, že ho nenavidis...a pak ho spal. Někdy to může člověka posunout dál. A samozřejmě čas umí některé věci obrousit. Jedeme v něčem podobném roky, dokud dotyčné nevidíme, je fajn. Stačí jeden kontakt a "žijeme" z toho zase několik dní...

Zkus jinou terapeutku.

@levandule_k m tomuhle se přidávám, ono fakt není pravidlem, že člověk si s prvním psychologem sedne, občas jich musíš vyzkoušet více.