3letá dcerka nás vydírá zvracením
Prosím o radu. Naše skoro tří a půl letá dcerka zvrací, když něco není po jejím. Takhle to zní jednoduše, ale já už jsem z toho celkem na prášky. Skoro pravidlo je to u večerního usínání. Cca před rokem měla občas večer plačtivou a z breku se poblinkala. Vždycky jsem se snažila, aby k tomu nedošlo a tak jsem ji chlácholila, hladila, no prostě cokoliv, hlavně aby nezvracela. To bývalo tak jednou do měsíce a nijak jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale teď je to i několikrát do týdne. Já už si myslím, že se dokáže pozvracet schválně. Ať mlíčko před tím má nebo nemá, ať sní cokoliv málo nebo víc. Nepřišla jsem na nic, co by to dělo. Prostě jde spát, všechno je dobrý. Koupání, chvilka mazlení u nás v posteli a když se řekne, že půjdeme spinkat, tak se na mě podívá, řekne, že bude blinkat, dojde si v klidu na záchod a pozvrací se. Už jen, kdyby to takhle náhle přišlo, tak já osobně to v sobě neudržím tak, abych někam ještě došla. Ptala jsem se doktorky a ta, že to může být období vzdoru, kdy děti zkouší na rodiče cokoliv. Že hlavně ji nenechat zvracet. Ale už nepomáhá nic, po dobrým, po zlým. Dokud se neřekne, že to teda bude tak jak ona chce. Ale přece to takhle nemůže dělat pořád. Ale bojím se, aby si nevytvořila nějak vážný problém. Musím souhlasit s doktorkou, že se mi úplně nechce k nějakému odborníkovi. Prý by ji sledovali, popřípadě cpali prášky. Takhle malý děcko stejně za chvilku neví proč to udělalo. Chtěla bych na ni nějak vyzrát, prosím, nemáte někdo podobnou zkušenost? Děkuji
Spíš bych řešila, proč má tuhle potřebu, touha po pozornosti? Každopádně je to o Vašem přístupu. Dítě má vždycky důvod pro to, co dělá, není to z žádného vzdoru nebo schválně, aby Vás naštvala. Prostě se snaží sdělit, že něco není v pořádku.
@victress Jenže to nefunguje tak, že by to mohla ovládat. To, co se holčičce děje, je extrémní reakce na stres. Každý na zátěž reagujeme nějak jinak, někdo ji zvládá v běžné míře bez problémů, někdo je agresivní, někdo se stáhne do sebe, někdo má zažívací problémy. Řešení jsou dvě, buď nacvičit taktiku zvládání stresu, nebo odstranit zdroj stresu. U takhle malého dítěte v této situaci (zdroj stresu je něco doma, a doma bychom měli mít ideálně bezstresové prostředí) je na prvním místě druhá varianta. Holčička evidentně trpí, nechápu tedy postoj matky nenavštívit odborníka.
@snehurka25
Bylo by fajn si pročíst celou diskuzi a nedělat hned z dítěte vystresovaného chudáčka a z maminky nějakoho, kdo nechápe křehké citové projevy své dcery a neposkytne jí okamžitě psychologickou pomoc. Maminka jasně píše, že to malá zkoušela i ve školce, kde očividně nepochodila se svou formou vydírání a bylo po problému...takže o nějakém hlubokém stresu to asi není.
@verinikki Nevím, kolik jste za svou praxi viděla dětí s psychosomatickými problémy, ale jestli tvrdíte, že dítě dokáže zvracet, kdykoli se mu zamane, jste dost mimo. Nevím, co se stalo ve školce, třeba se u oběda přihodilo něco, co už se pak neopakovalo. Nikde netvrdím, že holčičku někdo týrá nebo tak něco, ale její reakce jsou nestandardní, takže by stálo za to zjistit, co za tím je. Samozřejmě to může ignorovat a třeba to projde, ale proč to riskovat? Když je dítěti špatně, také s ním jdete k doktorovi a nečekáte x dní, jestli to nepřejde samo (i když by to v řadě případů určitě přešlo).
jasná pschosomatika pokud to nebudete řešit tak díte bude dal zvracet a vy se z toho jednou poserete . nechapu proc jste ho uz davno nekam nevzala .... s tím že je to jenom a jenom Vaše vina tím jsem si jistá, takže začněte naplnovat jeho potreby a bude urcite stastnejsí s tím ze se uzdraví z tohodle ?... je mi lito ale pochybuju nechat to zajit takhle daleko ... a nechce to prasky ale pravidelnou dokazku ke kvalitnímu psychoogovi . hawk
@verinikki no to asi je :D tak jako sorry ale pokud o psychosomatice nic nevíte což asi nevíte tak bych být Váma neradila a kord takový voloviny ktery mužou holčičce ublížit ještě více. ona za to nemuze nedela to schválně ani neví proč to děla ..... a ano je to chudinka páč z tohodle už se jen tak někdy nedostane je nejspíš poškozená na celej život. psychosomatik zvrací všude a stres se jenom zvětšuje pokud není vyřešen . takže když se nepozvracela ve školce ted je jen otazkou času kdy se to stane a to klidně na tajno. a opet nebude vedet proč to děla a opet to nebude delat schvalně.
neuvěřitelný, tady se maminka zeptá, hledá radu, pár dobrých komentů se tu sice najde, ale už zase začínají převládat útočné, vysloveně hnusné komenty a vulgarismy.
Ja bych zkusila...trochu po zlym...jestli budes porad takhle zvracet..tak musime do nemocnice...kdyz na to nebude reagovat a zvracet dal...tak to asi nedela naschval...takhle vzdy ja zkistim, jestli holce fakt neco je..nebo si jen vymysli...samozrejme ji to rikam..jen kdyz jsem si temer jista, ze si vymysli..
Vlastní děti sice nemám, ale mám leccos vypozorované od mladších brasků (jeden je ode mne 12 let, druhý 14). To jen kdyby někdo namítal, že nemám děti a radím. 😉 Rozhodně bych dcerku nestrašila lékaři a nemocnicí. Když jsem byla malá, táta to dělal. Dodnes nemám z lékařů dobrý pocit a chodím tam jen v krajním případě. Na brášky vždycky fungovala pozitivní motivace, pokud si něco nechtěli dělat. Když byly tomu nejmenšímu tri, zvracel ráno, než se šlo do školky. Poprvé ho mamka nechala doma, myslela si, že je nemocný. A on to vzal tak, že když se zvrací, bude doma. Takže to zkoušel. Jednou jsem si s ním sedla a povídali jsme si. Vylezlo z něj, že se bojí, že pro něj neprijdeme a necháme ho ve školce. Dostal tedy do školky budík natažený na hodinu, kdy přijdeme. A v tu dobu jsme vzdycky přišli. A najednou byl od zvracení klid. Takže bych si s dcerkou popovídala. Nezdá se to, ale i takhle malé děti jsou velice chytré.
Může to bejt způsob vyjádření vzdoru, donucovací prostředek, může to být zdravotní problém. Která z vás, co tady dělá závěry, u toho byla, aby si dovolila soudit? Tohle by se špatně urcovalo i odborníkovi po osobní konzultaci. Být na místě zakladatelky, nejdříve bych oběhala doktory a vyloučila nemoc. Pak bych se ani psychologa nebala, neb lepší se poradit, než tapat v nejistotě (a že tady místní odbornice k řešení moc neprispivaji).
Syn mi to taky několikrát udělal. Schválně si strčil prsty do krku a pozvracel se. Stalo se to v autosedačce, když ho otravovala dlouhá cesta, nudil se a byl možná i jinak nespokojený. Brala jsem to jako způsob komunikace/potřebu vyjádření frustrace (něco jako: mám toho opravdu dost, snažím se vám to říct a vy to pořád nechcete poslouchat!) a tak jsem k tomu také přistupovala. Zkusila bych jí nabídnout jiný způsob, jak se zbavit toho, co jí v ten okamžik tíží, byla bych připravená ji vyslechnout, brát její názor vážně a společně vymyslet, jak uspokojit tu potřebu. Já nevim, třeba to bude mlácení pěstmi do polštáře, nebo přeorganizování spaní, pohádka navíc, .... cokoliv.
Tohle je opravdu, ale opravdu tezke. Já mám skoro devítiletou dceru každý večer resime usínání 🤒 člověk aby se v nich někdy vyznal. Už kolikrát jsem si říkala, že to budu řešit psychologem. Velice, velice, velice pomalu se to zlepšuje. Ona me vydírá například. MAMI JÁ RÁNO VIDĚLA PAVOUKA A TED SE BOJIM ZE V NOCI PŘIJDE .... kdykoli je bouřka tak ji mam v pelechu. Jednu dobu spala s kýblem u postele kvůli pocitu zvracení. Kolikrát jsem za ty roky běhala s vařečkou okolo postele. To už jsem byla opravdu na dně. Dnes už si říkám .... no za pár let bude v pubertě a začne chodit s klukama tak už to asi vydržíme 🙂 a vtipně ji doma večer řekněm pokakanku. A ona na nás. ... JÁ ZA TO NEMŮŽU 😝
Kdykoli jsem s ni o tom mluvila. Co ji trápí, proc má strach. Tak mi řekla že prostě neví. Spí v pokoji s mojí druhou skoro šestiletou dcerou a k nám do ložnice to má dva kroky
Prosím Vás, hlavně holčičce už nepřikládejte. Ono se klidně může stát, že pod nátlakem (vyhrožování, ignorace, tresty) se ten problém přestane projevovat takhle, ale neznamená to, že je vyřešený. Pokud to holčička potlačí z jakéhokoliv důvodu, tak nikdy nevíte co přijde dál. Takže rady tohoto typu ignorujte, pokud nevíte co s tím, spojte se s odborníkem a hlavně začněte věřit svému dítěti. Protože to není žádný naschvál, je to volání o pomoc.
Tady to vypadá, že snad nikdo z vás fakt nezažil pořádný období vzdoru u dítěte. Myslím, že v tomhle případě (pokud je vyloučena somaticka příčina) asi každý zkusí jako první možnost naslouchat a rozklicovat, proč je nebohemu dítěti tak špatně, chudatku. Vždyť to píše í sama zakladatelka,že se snažila dítěti ulehčit "v nemoci", až pak jí začalo bejt podezřelý, že načasování zvracení vypadá čistě účelově. Zakladatelce bych fakt doporučila toho psychologa (nemusí tam tahat dítě, třeba by stačilo, kdyby mu situaci popsala sama), a hlavně si moc nebrat zdejsi komentáře
@tulena To nejsou takové posmesky. To by si musela dceru znát. Smejeme se tomu. I s ni 🙂 Ve zprávách řeknou, že Irma řádí a Simča se směje a řekne. Dnes me čekejte v posteli. Máme kamarádský vztah plný legrace. Vím, že nějaký strach má a nikdo ji nevyhání když přijde. Když řekne, že se boji pavouka tak oblezeme všechny kouty. Když řekne, že ji vadi komár tak je všechny vyplatíme a těšíme se az z toho vyroste. Ona říka pokakanku zase taťkovi, že nevyleze nikam do výšek. Je to naše legrace 🙂
Chápu, že se bojíte o moji dceru. To není nutne. Přes den ji někdy řeknu HER GENERAL. To nás tu stavi do řady 🙂 a přijde osma hodina a hotovo. Už si ani nepamatuji jake to je chodit spat v deset. Všichni chodíme s ni. Myslím. .. Tedy vím. Ze všichni se točíme podle ni. A protoze to trvá několik let tak si z toho děláme srandu. Takova psychicka sebeobrana 🙂
@andulind ... a nezkoušeli jste spát všichni společně v ložnici nez se to upraví??? Možná se boji spinkat sama v pokojicku. Jaký má spánek ??? Možná by bylo fajn poradit se s dětskou psycholozkou, pokud se vyloučí organická příčina. Chápu ze jste zoufalá 😢. Pokud je jinak zdravé, dobře se vyvíjející dítě, tak si myslím ze takhle reaguje na nějakou stresovou, zatezovou situaci a vynucuje si tímto vaši přítomnost.
Ja nevim, me to tak psychologicky dramaticky neprijde, jak to tu nektere delate....
Klidne verim tomu ze to DELA schvalne. Ono je to docela jednoduche, dite se vzteka, ze vzteku a lapani po dechu se pozvraci - to vyvola reakci - dokonce tu pozadovanou! Druhy den se to opakuje a zase reakce. Kdyz je to vic dni za sebou, uz staci malo k pozvraceni se - telo to uz umi.
To, ze me neprekvapuje jak problem vznikl nicmene neznamena, ze bych to neresila. Muze si zadelat treba na reflux :( Libi se mi metoda odmen - kdyz se 3 dny nepozvracis tak... a k tomu snizeni reakce na zvraceni - reagovat na to jako kdyz chce curat, proste nic zvlastniho, aby ztratila duvod to delat.
Ale na gastro bych stejne asi pro jistotu zasla :/
Tak jeste jednou: zakladatelky holcicka se nevzteka, nelapa po dechu a nezvraci z toho, nestrka si do krku prst a nevyvolava si zvraceni, protoze se nudi nebo ji to bavi, nedela to pro pozornost. Zvraci, jen kdyz si na neco stresujiciho vzpomene nebo to prozije, tak to v ni vyvola tak silnou reakci, ze se pozvraci. To neni bliti na povol, jen tak z pleziru. Navstevu (alespon) obvodaka nebo jineho doktora, kteremu duveruji, bych povazala za velice vhodnou nejen kvuli tomu, aby poradil s kontakty na specialisty, ale aby holcicku prohledl, sepsal anamnezu, a vyloucil moznou organickou pricinu (tato moznost je docela minimalni, zvlast pokud ji neboli jinak bricho, nema teploty nebo jine symptomy, nema problemy s polykanim/travenim, nema poruchu s rovnovahou, atd.
Trestat za bliti nebo odmenovat ji za potlacovani reakce na stres, to nikam nevede. Nikam. Je totiz dost mozne, ze ac mala na nejaky cas tuto reakci vselijak potlaci (a bude ji to stat hodne sil a stresu), az se podobne stresujici situace bude v budoucnu opakovat (a to se bude, stresu si v zivote clovek uzije dost a dost), tak protoze nebude mit nastroje na to se se stresem vyrovnat, tak ta pristi reakce se klidne vrati, a o dost silnejsi.
Zdravím zakladatelku, náš syn si ze vzdoru taktéž dokázal vyvolat zvracení. Když nebylo po jeho, začal vyřískat, vypadal jako smyslů zbavený, a pokud nedostal co chtěl, začal se nadavovat...a právě v této chvíli jsem musela být opravdu velmi přísná...chytla jsem ho kolem ramen a aby mě videl a se slovy opovaž se (!!!) ten jeho dramatický výkon stopnout...kdybych tenkrát nebyla tak přísná, vydíral ny mě tim
možná dodnes.
Ještě podotknu, že zpočátku jsem se také snažila celé drama uklidnit po dobrém a synovi ve snaze, aby se nepoblinkal ustupovala. Syn se tedy nepoblinkal, nicméně, jakmile příště nebylo něco po jeho, celou scénku zopakoval...a častěji a častěji..😉
Spis bych to řešila s odborníkem než tady...