Jak zvládnout dítě s autismem v běžné školce?

Holky, prosím, je tu mezi námi dětský psycholog, příp. speciální pedagog, který by mi mohl poradit? Omlouvám se za delší popis...
Volala mi paní z SPC a přijde mi, že mě tak trochu tlačí někam, kam úplně nechci.
Dvojčata, 4,5 roku, u syna se po MMR očkování rozjela PAS s těžkou komunikační poruchou (to byla prvotní diagnóza, zatím není plně uzavřená, další návštěva psychologa nás čeká). Za ten rok a kousek od první diagnózy udělal velký pokrok, sice má pořád plně plenky, ale začíná komunikovat, rozumí nám, o vše si řekne, školku zvládá - s asistentkou, chodí před obědem domů (oba, jinak to logisticky není možné), ale oběma se tam líbí (i když jsou od podzima často nemocní, ale to se zlomí.
Zkoušela jsem se domluvit s učitelkami, že by tam už zůstávali postupně i přes oběd, protože syn už usedí u svačiny, aby si postupně zvykli a já si od září mohla hledat práci aspoň na dopoledne (AP). To mě učitelka utnula, že to takhle funguje, tak by to tak nechala aspoň do konce školního roku. Což je problém, protože o prázdninách chodit nebudou (syn nedává změny a u nás se o prázdninách chodí co týden do jiné školky) - nechci je "hodit do vody" pak v září, ze dne na den... takže jsme se spec. pedagožkou, ke které patříme, dnes domluvily na schůzce přímo ve školce, kde se o všem domluvíme. Potud dobrý.
Ale tlačí mě do rozdělení dětí. Proti tomu, aby dcera některé dny v týdnu chodila od září do jiné třídy s předškoláky, aby se s nimi mohla učit (i když i ona bude mít odklad), nic nemám, ale ona mi navrhuje, abych ji tam začala nechávat na celý den. U syna to nejde, takže jen ji. To by asi šlo logisticky, některé dny, kdy je muž na HO, ale to by tyto dny musel být syn doma (těžko bych mohla vyzvednout jen jeho a jí tam nechat, nebo s ním pro ní jít, tam se otočit a jít domů, když tam chodí rád). Ve školce fungují každý zvlášť, jen prostě potřebují vědět, že ten druhý tam je. A to je prý špatně. Že když se syn začne pro něco zlobit, nebo nesouhlasit, ona je hned u něj a uklidní ho... že prý ji to stahuje - jak? Já jsem za to naopak ráda, to je přece dobře, ne? Jo, že ho omezuje v některých aktivitách (výlety apod.) chápu, to prostě není problém nějak udělat, aby on byl doma a ona jela. Ale kvůli tomu je přece nebudu rozdělovat? Co myslíte?
Další věc je - a tady potřebuju hlavně poradit - že prý je potřeba, abychom sladili přístup a komunikaci ve školce i doma. A tady je kámen úrazu... ve školce komunikuje pomocí obrázků, doma bez nich, prostě je nechce používat. Ale nám doma rozumí, ve všem, o všechno si řekne (i když ano, některé vět jsou pevně dané a přes ně vlak nejede), chápe, co po něm chceme, takže jsme je prostě odložili... tak nevím, prostě mi přijde jako krok zpátky nutit ho komunikovat pomocí obrázků, když to jde bez nich.
Máte někdo zkušenost?